7. kapitolka... =o)

30. listopadu 2008 v 14:34 | Lizzie |  První povídka
Takže další kapitolka.... Snad se vám bude líbit a jako obvykle budu ráda za komentáře.... =o)


"Ahoj, Sethe." Hlesla jsem skoro neslyšně. "Lily? Lily!" vyjekl překvapeně a potom radostně. Nechápala jsem jak to že může mít takovou radost. "Jo. Jsem to já." Souhlasila jsem méně nadšeně. Ale i když jsem si to nepřiznala, byla jsem ráda, že s ním mluvím. "Proč jsi tak najednou zmizela?" zeptal se dřív než já dostala jakoukoliv příležitost jenom promluvit. "Promiň, ale musela jsem. Bylo to tak lepší jak pro mě tak i pro vás." Nebo pro vaší druhou polovinu. Tu chlupatější polovinu. "No netvrdil bych to. Kde jsi teď? Vrátíš se někdy?" znělo to až moc nadějně. Nedokázala jsem mu říct pravdu, ale nechtělo se mi ani lhát. Věděla jsem, jenom ne přesně kdy, že jednou mu to pravdu řeknu. Jednou. "Jsem daleko. Dost daleko na to, abych se nějakou dobu nemohla vrátit věř mi, je to tak lepší." Je a ty nevíš proč. I když bych ti to mohla říct. Mohla, nebo možná dokonce měla, ale nedokážu to. Takhle se semnou bavíš, ale když ti řeknu pravdu co uděláš? Jak zareaguješ? Jako Bella nejspíš ne. Stoprocentně ne. "Nechápu. Chtěl bych tomu věřit, ale jak můžu když mi nic neřekneš?" kousla jsem se do rtu. Má právo to vědět… "Je to složité. Mohl by ses prosím - prosím zeptat Sama nebo Jacoba jestli Bella žije? A jestli by nemohla přijet do Itálie?"
"Bella? Odkud ji znáš? Samozřejmě že žije. Jenom nechápu to s tou Itálií." Povzdechla jsem si. "Sethe, mohla by přijet do svátku sv. marka před polednem?" tohle bylo až moc přesné, ale pokud jí to má vyřídit musí aspoň něco vědět. "Bella není doma. Včera utekla s jednou z Cullenových pryč. Protože Edward se…" zarazil se. Řekl by mi toho příliš. Kdybych samozřejmě byla tím za koho mě má… "…chce se zabít." Dořekla jsem za něj. "Neptej se jak to vím. teď zbývá jenom doufat, že to stihnou včas. No nic, Sethe, měj se dobře. Pozdravuj všechny a omluv se za mě Harrymu, že jsem tak utekla, ale jinak to prostě nešlo. Sbohem, Sethe." Řekla jsem a zavěsila. Přemáhala jsem slzy. Pitomá Leah. Proč mu ten telefon dávala? Proč? Snažila jsem se zapomenout. Jistěže to nešlo, ale dalo se to snést a teď mi udělá tohle… Ozvalo se zaklepání na dveře. "Hmm…" zamručela jsem. Vešel Marcus. "Je všechno v pořádku?" "Jasně. Kromě toho, že je zrzek pitomec. Leah jakbysmet a Bella žije. Kromě tohohle je všechno v pořádku." Byla jsem naštvaná. Na něj ne, ale on byl prostě nejblíž. Někdo to prostě musel odnést. I když jsem věděla, že dráždit někoho z Volturiových se nevyplácí. "Jak to víš, že žije? Edwardovi to řekla Alice - jeho sestra - a ta se neplete, nikdy." Na to nikdy dal až moc velký důraz. Skoro jako by se snažil o něčem přesvědčit sám sebe. "Všechno je někdy poprvé a budoucnost se může měnit. Navíc pochybuji, že by Alice viděla vlkodlaky." I mě samotné to znělo až moc jízlivě. Měla bych se klidnit nebo si to odskáču. Sice to vypadalo, že si Marcus ničeho nevšimnul, ale u něj jeden nikdy neví. A vidět ho naštvaného bych vám opravdu nepřála. Není to pěkný pohled. A pro kolik lidí nebo upírů to byl ten poslední pohled co viděli… "Vlkodlaci?" nebyl překvapený, ale chtěl vysvětlení. "Jo vlkodlaci. Slyšel jsi dobře." Zase ten nečitelný pohled. "Co ty s tím mají společného?" nejspíš jsem nastartovala jeho zvědavost. A pomalu jsem se i uklidňovala. "Hodně. Vlastně skoro všechno." Povzdechla jsem si. Nechtěla jsem se bavit zrovna o těchto příšerách. Protože s každou vzpomínkou na ně se objevil i Seth. Ale Marcus toho evidentně nechtěl jen tak nechat. "Potkala jsi je." To nebyla otázka a tak jsem nedopověděla. "Poznali tě?" jo tak to by mě zajímalo taky. Poznali mě? Vědí kdo jsem? Ne. Když jsem neodpovídala zeptal se jinak. Znovu. "Odešla jsi proto, že tě poznali?" Chvíli jsem zaváhala, ale pak jsem zalhala. Zase. "Vlastně ano." Bylo to jednodušší a bezpečnější než mu říct pravdu. "Dobrá. A netrap se kvůli tomu. Udělala jsi správnou věc." Sakra ten mluví jak můj otec. Ne že bych věděla jaký to je mít tátu, ale tak u Setha měl Harry dost často podobný průpovídky… "Neboj. Zvládám se o sebe starat docela dobře sama." Odsekla jsem. "Ano. To je pravda." Řekl a odešel. Co to měla ksakru znamenat?
 


Komentáře

1 Janča Janča | Web | 30. listopadu 2008 v 15:00 | Reagovat

HEZKÝÝÝÝÝÝ! Ale jesli bys nemohla ty kapitolky dělat trochu kratší....bylo by to asi zajímavější. já totiž vždycky jdu ještě jinak a zabírá mi moc času než si to přečtu. Ale jinak fakt krása! :-)

2 nicky nicky | Web | 30. listopadu 2008 v 16:00 | Reagovat

aooj máš fakt krásnu stránku najme obsahovo.nehceš spriateliť?

3 nicky nicky | Web | 30. listopadu 2008 v 16:09 | Reagovat

londýn :) a ty?

4 nicky nicky | Web | 30. listopadu 2008 v 16:13 | Reagovat

ok aj ja zbožňujem twilight :)

5 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 30. března 2009 v 16:48 | Reagovat

Marcus do ní válí xD xD xD xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama