Tak teda... První kapitolka... =o)

9. listopadu 2008 v 13:51 | Lizzie |  První povídka
Já vim, je to divný, ale nemohla jsme si pomoct. Jo ještě dopředu musim varovat, že přesto že je tato povídka časově v období NM jsou tam jisté věci, které se nebudou shodovat. Nejvíce časově. Prostě jsem si pár skutečností musela upravit podle sebe... Ale to už jsem zmiňovala v Prologu... Přesto vím ,že ho někteří kolikrát nečtou tak to pouze opakuji... =o)



Bloumala jsem bezcílně lesem. Neměla jsem nejmenší tušení kde jsem a bylo mi to jedno. Jediné co jsem chtěla bylo být sama, ale už mi to začínalo lézt na mozek. Rozhodla jsem se najít nejbližší městečko a nějaký čas se v něm usadit. Jenom jsem doufala, že v něm nenarazím na žádného nesmrtelného. Nebyla jsem ani upír ani člověk. Byla jsem něco mezitím. Upíři mě odvrhovali jako odporného křížence. Jediný kdo z upírů se mnou měl trošku pochopení byl Marcus Volturi. I přesto mě však nepřijali. Toho pochopení bylo opravdu velmi málo. Opovrhovali mnou. A lidé? Pro ty jsem byla ve své horší dny nebezpečná. Střídali se u mě horší a lepší dny. Horší byli, když u mě převládla moje upírská stránka. Ty lepší - častější, když jsem byla jako člověk. Proto jsem se lidem vyhýbala. I když jsem kdysi dávno znala jednoho člověka, který o mě pravdu věděl a nijak mu to nevadilo. Bral mě takovou jaká jsem byla. Ovšem jednoho dne si našel někoho jiného. Někoho, koho miloval více než mě. Slíbil, že moje tajemství zachová a chtěl abychom zůstali přátelé, ale to já nemohla a tak jsem se znovu dala na cesty. Cestovala jsem takto od svých devíti let, kdy jsem utekla z dětského domova, ukradla tam svoje papíry a zmizela. Ano, vyrůstala jsem v dětském domově. Nevím, kdo byli nebo jsou moji rodiče, ale nevadí mi to. Podle papírů, které jsem tam našla se jmenuji Lily Whitlocková a v současné době je mi šestnáct let. Dorazila jsem před nějaké městečko. Trochu jsem se upravila a vyrazila najít školu. Pokud zde chci zůstat musím se učit. Navíc třeba poznám nové lidi, ale stojím o jejich společnost? Záhy mi došlo, že ne. Ne neustále. Občas si s někým popovídat, to ano, ale jinak ne.
Došla jsem ke škole. Forkská střední. Byl tam napsáno. Takže jsem ve Forks. No proč ne. Sotva jsem ale vešla dovnitř ucítila jsem ne jeden důvod proč ne. Smrdělo to tam upírama. Ne, že by mi upíři smrděli, to ne, ale tady bylo upířího pachu tolik, že to smrdělo. Zasténala jsem, ale pryč jsem neodešla došla jsem do kanceláře. "Dobrý den. Chtěla bych se zapsat na zdejší školu. Rodiče se museli přestěhovat a já bych ráda chodila sem." Lži mi šli na jazyk už samovolně. Vlastně jsem skoro celý život lhala, až na pár výjimečných okamžiků. "Jistě slečno. Budu potřebovat vaše vysvědčení z minulé školy a tady podpis aspoň jednoho rodiče." Vzala jsem si od ní papíry, přikývla, poděkovala a odešla. V nějaké hospodě v bližším a o trochu větším městě jsem zfalšovala jak podpisy tak vysvědčení s příslušnou hodnotou omluvených hodin, aby byli připravený na to, že budu dost často chybět.
Druhý den jsem všechno donesla do kanceláře, vyfasovala jsem mapku s plánkem a mohlo se jít. Učebnu jsem našla celkem snadno. Přišla jsem i včas takže jsem před začátkem hodiny dala papíry a šla se posadit. Dost lidí na mě civělo, ale já na to nijak nereagovala. Učitel mě nechal na pokoji a začal vykládat. Tohle už jsem znala z předchozí školy. Byla jsem na ní rok a půl. Prvák a polovinu druháku, pak jsem odešla. Posadila jsem se a rozhlédla se po třídě. Seděla jsem úplně vzadu u dveří, jako vždycky. Kupodivu tam bylo jediné volné místo ve třídě. Seděl tam nějaký docela sympatický kluk "Mike Newton, těší mě." Řekl přátelsky. "Lily." Odpověděla jsem. "Jaká byla cesta sem? Asi dlouhá, že? Máš docela kruhy pod očima." Řekne a usměje se. V duchu zaúpím. Zítra budu mít špatný den. Kruhy mi to vždycky prozradí. "Ano byla dlouhá. Málo jsem spala. Mimochodem nevíš, kde se tady dá najít něco jako hotel?" zeptám se. A znovu přejedu celou třídu. Po upírech ani památka. Bylo volno ještě vedle jedné dívky, ale nevypadala na to, že by o mojí společnost stála.
"Ne, ale vím kde by jsi mohla přechodně bydlet proč?" Jistě a co rodiče. Došlo mi záhy. "No rodiče pracují v Port Angeles a já chtěla chodit sem, takže bych uvítala něco na bydlení. Na víkendy bych ale jezdila za nimi." "Aha. No v La Push vím o jednom dobrém místě." "Díky, Miku." Řeknu a usměju se na něj. Nějak přižiju den a dojdu do jídelny. Sedám si stranou ode všech a najednou je uvidím. Je jich hodně. Celkem čtyři. Čtyři upíři - to je moc. Budu se jim muset vyhýbat. A moment ta dívka co seděla sama si sedá k nim a baví se s nima. Z jejího přístupu i odstupu jednoho z nich jsem pochopila, že ona ví, co jsou zač. Ihned se soustředím a zjišťuji jejich schopnosti. Mám totiž schopnost zjistit co umí ostatní upíři a blokovat jejich moc, tak aby na mě nepůsobila. Ovlivňování emocí, vize do budoucnosti, síla… Ta blondýna je jenom neskonale paličatá. Je jich moc a jsou silní - to není dobré. Co mě ale zaráží jsou jejich oči. Karamelové, jako mívám v horší dny já. Ne krvavě červenou jako Volturiovi nebo jiní upíři, které jsem poznala. Opět si ke mně sedá Mike. "Kdo je to?" zeptám se ho a pohledem neuhnu od upíří rodiny. "Cullenovi. Zvláštní lidé. Udržují si od ostatních odstup. Skoro od všech." Řekne trochu nakvašeně a já si nemůžu nevšimnout pohledu, který věnoval hnědovlásce sedící vedle zrzka. Jeden z nich zabloudí pohledem ke mně. Neuhnu. "Hele to jsem ještě neviděl." Řekne pobaveně Mike. "Co?" zeptám se. "Emmett. Čučí na tebe a Rosalie je z toho celá nervní." Řekne a znovu se pousměje. "Nevím, co je na tom tak zábavného." Řeknu potichu a znovu vrhnu k upířímu stolu nevraživý pohled. Potom se ke mně otočí blonďák a mě se na malou chvíli zastaví srdce. Oči mám okamžitě jako na vodě. Najednou se mi hůř dýchá a v krku mi naroste obrovský knedlík. "Lily? Co se děje?" zeptá se ihned starostlivě Mike. Nejsem schopná ze sebe dostat ani slovo. To, co jsem viděla, nemělo obdoby. Pokud to není on, tak věrnější kopii jsem neviděla. "Lily?!" zkusí to znovu Mike. Otočím pohled od zjevně překvapeného blonďáka. "Promiň. Je mi nějak divně. Mohl bys mi ukázat, kde můžu spát?" zeptám se a znovu už se na upíry nepodívám. Nehodlám znovu riskovat že bych se mohla setkat s blonďákovým pohledem. S jeho pohledem. "Jasně." Řekne a už se zase směje. Mě ale přesto neuniknou jeho pohledy, které na mě čas od času vrhá. "Miku, kdo je ten blonďák?" nevydržím se nezeptat. "Jasper Hale. Bratr - dvojče Rosalie. Proč?" "Jen tak. Někoho mi hrozně připomínal. Někoho, na koho jsem chtěla zapomenout." Řeknu téměř neslyšitelně. "Koho?" zeptá se Mike okamžitě zvědavě. "Jednoho… Hele nebudeme se bavit o něčem jiném?" podívám se na Mika prosebně. "Dobře, někoho ti představím…" na chvíli se zamyslí. "Bello!" rozkřikne se přes celé parkoviště. Otočí se ta hnědovláska. "Ahoj Miku!" řekne na oplátku a přejde blíž. "Chci ti někoho představit. Myslím, že byste si mohli docela rozumět. Taky má spoustu tajemství." "Miku, nezačínej zase, prosím." Řekne unaveně a pak se s úsměvem otočí ke mně. "Bella Swanová? A ty jsi?" povzdechnu si a nahodím neuvěřitelně umělý úsměv. "Lily Whitlocková." "Whitlocková?" opakuje nevěřícně Bella. "Ano něco se ti nezdá?" vyjedu ihned. Jsem dost podrážděná, dojde mi. Zítra to bude zlé. "Ne, jenom znám někoho kdo se jmenuje podobně a moc rád by si s tebou promluvil. Zaujala jsi ho." Řekne a tajemně se zazubí. "Pokud si chce promluvit prosím, ale ne dneska jsem unavená. Bylo toho na mě dneska moc." Krásná lež. Zítra. Viděla jsem kruhy, které mám pod očima. Zítra nebudu schopná přiblížit se k lidem, natož jít do školy...
 


Komentáře

1 Wista Wista | Web | 9. listopadu 2008 v 14:37 | Reagovat

Ahojky jsem Šárka neboli Wista máš pěknej blog, ale potřebovala bych od tebe jeden hlásek ,jsem ve finále o nej blog.Oplatím ti kdy budeš chtít.Stačí napsat na blog.

Hlasuj prosím tady

http://blogprovsechnyholky.blog.cz/0811/tk-a-je-tu-finale#komentare

Jsem tam jako Wista,díky mocinky.

2 Lizzie Lizzie | Web | 10. listopadu 2008 v 20:19 | Reagovat

jejky mi máme stejnej nick!! xD

3 Lizzie- majitelka blogu =o) Lizzie- majitelka blogu =o) | Web | 10. listopadu 2008 v 20:41 | Reagovat

Jej xD Fakt že jo...Ale tak stane se no.. Já to nedělal schválně... =o)

4 Lizzie- majitelka blogu =o) Lizzie- majitelka blogu =o) | Web | 10. listopadu 2008 v 20:41 | Reagovat

*nedělala.... už jsem na tom špatněkdyž o sobě mluvim v mužskym rodě... chjo... al tak stane se no... =o)

5 Vevinka Vevinka | Web | 11. listopadu 2008 v 13:35 | Reagovat

Velmi dakujem za pochvalu :)

6 Lizzie- majitelka blogu =o) Lizzie- majitelka blogu =o) | Web | 11. listopadu 2008 v 18:18 | Reagovat

Vevinka: nemáš zač =o)

7 Aryana a Vivian Aryana a Vivian | Web | 3. ledna 2009 v 15:14 | Reagovat

nechcela by si spriatelit?

8 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 29. března 2009 v 19:41 | Reagovat

Je to úplně super!!! Jdu na další kapču

9 Akemi Akemi | Web | 5. září 2010 v 16:32 | Reagovat

Moc pěkně píšeš... ikdyž se mi prostředí milovaných puberťákama upírů příčí, zaujala mě hlavní postava tvé povídky a ráda si přečtu, co bude dál ^.~

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama