12. kapitolka....=o)

9. prosince 2008 v 11:37 | Lizzie |  První povídka
Takže Lily se nám konečně vzpamatovala a přestala se Sethovi snažit rozmlouvat otisk( což je samo o sobě blbost...xD) Jinak brzo by se tam měla objevit i moje druhá postava... Bude tam sice jenom napůl, ale bude... No nic omluvte chyby a budu ráda za komentáře...=o) Lizzie...=o) Co jinak? Jak se máte?=o) Musela jsme se zeptat... Pardon...=o)


Sesula se k zemi a schoulila se do klubíčka. Chtěl jsem jít za ní a pomoct jí, ale věděl jsem, že v tuhle chvíli pro ní nic dělat nemůžu. Kromě toho, že bych odešel, což se mi nechtělo. Asi po pěti - nutno říct že nekonečných - minutách se doklepala a vstala. "Tohle jsem já. Dokážeš se smířit i s touhle mojí částí?" Věděl jsem, že bych jí nikdy neblížil. Ne úmyslně. Jediné, co mě doopravdy děsilo byl Sam. Sam a zbytek smečky. Jak se smíří s poloviční upírkou? Neublíží jí? Na to jsem odpověď neznal. Proto jsem chvíli váhal z odpovědí. Nevěděl jsem, co by jí smečka mohla udělat. Viděl jsem, co tehdy udělali s tím černochem rozhodně jsem nijak netoužil po tom, vidět ji stejně. Roztrhanou na kusy. Otřásl jsem se při té představě. Byla až moc děsivá. "Lily, nemohl bych ti ublížit. Nikdy." Ne dobrovolně. Překvapeně zvedla, teď karamelové oči. Alespoň, že nejsou červené. Napadlo mě bezděčně. "Tobě to nevadí?" Zavrtěl jsem hlavou. "Jak by mohlo?" zeptal jsem se napůl pobaveně. Překvapení se jí zračilo na jejím jindy ledovém, nebo rozesmátém obličeji. "já jenom, že…" zavrtěla hlavou. "Ale nic… Musím jít. Cullenovy bude zajímat, kde jsem byla." "Nechoď ještě." Vyhrkl jsem ani jsem nevěděl jak. "Víš stejně dobře jako já, že tohle není dobré. Teď jsem upír. Jako člověk bych neváhala, ale teď…" odmlčela se. Musí se přemáhat aby se na mě nevrhla a nezabila mě? Pro mě, to částečně díky otisku, a částečně díky zkušenostem s Cullenovými bylo snadné, ale co ona? Dobrá, ale slib, že se ozveš."
***
Byl ochotný přijmout i mojí druhou část. překvapilo mě to. Chtěl mě zase vidět. To mě překvapilo ještě víc. Slíbila jsem, že zavolá. Vrátil jsem se ke Cullenovým a celou dobu jsem měla na tváři takový ten přihlouplý, ale šťastný úsměv. "Copak? Dneska nějaká veselá?" přitančila ke mně Alice a s ní i Jasper, ale výjimečně mi nevadil. Ne tolik aby mi to zkazilo náladu. A ani on se výjimečně netvářil tak naštvaně. "Dobrá nálada." Odpověděla jsem vesele. "Vlkodlak." Zamručel Jasper. Ztuhla jsem. "Prosím?" doufala jsem, že jsem se přeslechla. "Cítím z tebe vlkodlaka." To poslední slovo procedil mezi zuby. "Kde a s kým jsem je moje věc, Jaspere. A navíc. Aro chce podávat zprávy o smečce." Dobrá nálada neúprosně mizela. A s dobrou náladou odcházela i jistá obrana proti podobě, kterou Jasper byl. Strašně připomíná… Ale ne… Na toho teď vzpomínat nebudu… Nepotřebuju se tady složit. Možná proto jsem nedokázala být na Jaspera milá, i když jsem věděla, že on za nic nemůže, že je to jenom podoba. Hloupá podoba, ale přesto… "Teď patříš k nám. Nesmíš na Quileutské území." Vrčel na mě. Jestli toho nenechám brzy se na mě vrhne. Ale něco mi nedovolilo toho nechat. Naopak. "Kdo mluvil o La Push? Nikdo nic nepřekročil. Navíc k vám patřím jenom v téhle podobě. To ti tolik nevadím, že?" zmocnil se mě vztek a to nikdy nebylo dobré. Moje občasné vzplanutí trvala chvilku, ale dokázali napáchat takové škody… "Nemusíš se snažit ovládat, abys…" "Lily, dost!"ozvala se ostře Alice. Její hlas mě probral z toho stavu. Uklidnila jsem se - částečně. Alice byla klidná, ale nejspíš se jí nelíbilo, že jme se navážela do Jaspera. A i mě samotné to teď přišlo hloupé. Nemůže přece za to, že je mezi nimi teprve chvíli. Snaží se. "Promiň. Jenom jsem jednou konečně šťastná a …" zavrtěla jsem hlavou. Tohle by nemělo cenu. "Víš co? Zapomeňte na to." Odešla jsem do "svého" pokoje, zavřela dveře, a padla na postel. Proč už nesmím do La Push? Co mi ještě neřekli? A co všechno je v té smlouvě? Zatraceně! Řekne mi někdo pravdu? Kdo jsou nebo kdo byli mí rodiče? A kdo jsem vlastně já? Poloupírka? To je jediné co o sobě vím. Zatraceně!
 


Komentáře

1 wikolka tvé SB wikolka tvé SB | Web | 9. prosince 2008 v 11:56 | Reagovat

Mám se dobře to nevadí, že si je poslechneš později.Já stejně nebudu dávat moc informací a o Vánoce vůbec. A pěkný díl

2 Andie Andie | Web | 9. prosince 2008 v 14:46 | Reagovat

a tá druha postava budem ja xDDDD Ale néé čosí :D

Super je to :) Dúfam, že na tie otázky dostane Lil aj odpoveď.... A inaq koho jej Jasper pripomína? o.O Nemohla ho poznať z normálneho života? Alebo taq nejak? o.O Sorry, proste musela som sa nad tým zamyslieť teraz chvíľu :D :D :D

A že tu nie je José, som šťastná :D :D :D

3 Janča Janča | E-mail | Web | 9. prosince 2008 v 17:28 | Reagovat

TO JE HEZKÝ! Jo a vím, že jsi umělecká duše. Nechceš něco napsat o kočkách klidně na pokračování. Šlo by to na cats-club. Díky a v kolonce Email je můj mejl kam mi můžeš návrhy napsat a v kolonce Web je cats-club.

4 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 30. března 2009 v 17:07 | Reagovat

Bych Jasperovi jednu pleskla xD xD xD páč když se naseru, tak se přestanu ovládat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama