DS - 1.kapitola

27. prosince 2008 v 13:46 | Lizzie |  Dítě Slunovratu
Mno tak tady máte první kapitolu... Snad se vám bude líbit... Omluvte chyby , popřípadě mi o nich řeknte abych je opravila... Pěkný počtení a budu ráda za komentáře...xD
EDIT (17. 4. 1810): Tak jo... Změna... Trošičku jsem to poupravila... Tohle to, co tu bylo předtím se ani číst nedalo... A přece to někteří z vás (kouká na Marťu, Sasanku, Andy a KaTheu) zvládli... :)


Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím míň mi to dávalo smysl. Ať jsem se na to dívala tak nebo tak neviděla jsem v tom naprosto žádnou souvislost. Vždyť je to přeci nesmysl, aby na něčem tak absurdním záleželo tak moc.
"Co je? Jsi poslední dobou nějaká moc zamyšlená. Děje se něco?" Zeptal se mě Lukáš. Znám ho, co si pamatuji. Skoro jako bratr, kterého ve skutečnosti nemám. A ačkoliv jsem chtěla, nemohla říct pravdu. Něco takového naprosto nepřicházelo v úvahu. Věděla jsem, že kdybych mu řekla pravdu stejně by mi to nevěřil. Přece jenom… Kdyby za vámi přišel někdo s tím, že má moc dostat se do jiného světa. Co byste mu řekli? Číslo na psychiatrickou léčebnu, nejspíš. I já bych to donedávna udělala. Jenže… Věci se mění. Věděla jsem sice, že existují i další takoví lidé, kteří jsou na tom stejně jako já. Ti, co žijí mezi dvěmi paralelními světy. No, paralelními. Tolik si podobné zase nejsou. Takže by se možná dalo říct, že sesterskými? Nevím. Prostě něco na ten způsob. Ale on by mi to prostě nevěřil. Ne za předpokladu, že bych mu to neměla jak dokázat. Což je prakticky nemožné, protože není jedním z nás. A nikdo jiný nemá právo to vědět. Tedy, možná bude někdo, komu se podařilo obejít pravidla
nebo něco na ten způsob, ale proč zbytečně riskovat?
"Ale to nic, jenom jsem tak přemýšlela." Zalhala jsem, i když jsem pochybovala, že mi to bude věřit. Nejsem totiž moc dobrá lhářka. Ačkoliv bych měla. Cvik v tom jakžtakž mám. Tedy aspoň to vypadá, že doma mi to mamka věří. Jenže ta je víc pryč, než doma. Takže se není čemu divit, že mi ty šílenosti, co si vymýšlím věří. Vždyť ta ani neví, že kolikrát nejsem na noc doma…
"Pane jo, to taky umíš, jo?" řekl a ušklíbl se. "Vždyť už s tebou není ani sranda. Buďto nemáš čas a nebo přemýšlíš. Co mi to tajíš?" To už je to se mnou opravdu až tak zlé? Asi bych s tím měla něco dělat. Aby to, aspoň navenek vypadalo, že je všechno v pořádku. Což čistě teoreticky v tomhle světě je. Do určité míry. Jenom mě už z toho všeho jde hlava kolem. Kdybyste jí náhodou potkali, tak že jí pozdravuju a byla bych jí moc vděčná, pokud by se uráčila vrátit.
"Nic." odpověděla jsem, ale když jsem se na něj podívala, musela jsem dodat. "Nebo aspoň nic důležitého ne." Nechtělo se mi totiž lhát. A už vůbec ne jemu. Protože jestli tohle někdy vyplave na povrh… Heh, to by byl zážitek. Nejspíš ten poslední v mém zatím krátkém a nijak důležitém životě.
"Když nic tak půjdeš ven?" zkusil to.
"Jasně proč ne." Pokrčila jsem rameny, ale neměla jsem z toho moc dobrý pocit, co kdybych náhodou musela odejít? Nebo hůř, co když se před námi objeví někdo odtamtud.
Jenže… Nemůžu se kvůli tomu navěky bát vystrčit nos z domu.
"Fajn tak jdeme." řekl a zašli jsme ještě pro pár dalších kamarádů. Skoro celé odpoledne jsme různě blbli a kupodivu se vůbec nic nestalo. Skoro už jsem uvěřila, že to dopadne dobře, ale to bych nesměla být já. Občas si připadám jako jeden obrovský magnet na problémy. Pokaždé když se něco povedlo nebo jsem byla šťastná, jako teď, muselo se něco jiného pokazit a tak jsem byla s postupem času čím dál tím víc nervóznější a jenom čekala, co se semele tentokrát. Postupně se kámoši rozcházeli až jsme zůstali zase sami dva.
"Co se děje? Už jsi zase jako na trní." Zeptal se Lukáš když viděl, že jsem se už po několikáté koukla na hodinky, ale já se nedívala na čas. Popravdě mi bylo úplně ukradené kolik je. Koukala jsem se pod ně, protože tam se pokaždé objevovalo znamení. Kdykoliv se něco dělo. A světe div se, bylo tam. To je zlý. Co mám teď dělat? Nemůžu ho tu jen tak nechat, ale taky nemůžu ignorovat, že se něco děje tam, kde bych měla být a pomáhat.
"Ehm, to nic… promiň, ale já už musím, tak zatím." Vyhrkla jsem nervózně a rychle odcházela pryč, nevnímaje, že na mě ještě Lukáš cosi volá. Doma naštěstí nikdo nebyl. Jako obvykle. Divila bych se, kdyby to bylo jinak. Zalezla jsem si do svého pokoje, už už jsem se chystala přemístit do jiného světa, když jsem zaslechla nějaký hluk. Někdo dole klepal na dveře. Tak který prudce inteligentní tvor tentokrát zapomněl na takový ten super vynález jménem zvonek?
"To mi tak scházelo." Řekla jsem nahlas a ani nadšeně jsem podívat, co se to děje.
"Míšo, co se děje a už mi netvrď že nic." Byl to Lukáš. Zase. Proč to musí takhle komplikovat. Proč to prostě nemůže přejít tak, jako ostatní? Ignorovat mě? To je to tak těžké? "Promiň, ale já ti to nemůžu říct a musím jít." Plácla jsem první kravinu, co mě napadla a ve své podstatě jsem ani nelhala.
"Kam musíš jít?" zeptal se udiveně, protože před pár minutami jsem mu přece tvrdila, že musím domu. Sakra, jestli se v tom bude vrtat, tak se ještě prozradím. Řekla jsem si v duchu, ale nahlas jsem mu řekla jenom to, co vždycky.
"Neříkala jsem ti, že to nemůžu říct? Ale neboj utéct nehodlám a do večera, no možná do rána, jsem zpátky. Snad. Ráda jsem tě viděla. Ahoj." Vychrlila jsem ze sebe a zabouchla mu dveřmi před očima. Bylo mi mizerně. Zase jsem mu to nemohla říct, ale najednou mě něco napadlo, kdybych mu to řekla, tak oni s tím už stejně nic neudělají. Nebo ne? Rychle jsem se rozběhla ke dveřím a otevřela je.
"Lukáši!" zavolala jsem a on se kupodivu otočil. Takže mu nervy ještě nedošly. Ne úplně.
"Co je?" zeptal se a mě v tu chvíli došlo, že mu to nedokážu říct. Protože s tím, že by to věděl by už nic udělat nemohli… To je fakt. Ale mohli by něco udělat jemu… A to nechci.
"Jenom jsem se chtěla omluvit za to, jak jsem se chovala, ale opravdu to nešlo jinak. Promiň." řekla jsem a odešla k sobě do pokoje, kde jsem se, tentokrát už doopravdy, přenesla do jiného světa. Znovu se mě při tom zmocnil ten podivný pocit. Neumím to popsat, každopádně nejde o nic dvakrát příjemného. Snad ani radši nechci vědět, jak tenhle přenos funguje.
Mám dojem, že chudák Lukáš ze mě musí mít v hlavě solidní guláš. Říkala jsem, že někam jdu a při tom jsem se vrátila domů, jestli si nebudu dávat pozor určitě se prokecnu a to by bylo špatný. Víc než to. Katastrofa nezásvětových rozměrů. Heh, tomu se říká optimismus.
"Kiaro. Promiň, že jdu pozdě, ale Lukáš začíná tušit, že se něco děje a já mu nechci lhát. Takže jenom mlžím. A mám strach, že se jednou podřeknu, dneska jsem k tomu měla blízko." Víc než jen to. Málem jsem mu to opravdu vykecala. Ignorovala mojí úvodní řeč a jenom mi oznámila, co nového se děje tentokrát.

"To je v pořádku. Ale bojím se o Elvíru. Poslední dobou se chová divně." Zamračila se a na chvíli bylo ticho. "Ale proč jsi tady." Začala nanovo. No, tak to bych taky ráda věděla. Co tu sakra zase dělám. "Pamatuješ si ještě co ti tenkrát dali, když jsi odcházela? Protože pro tebe mají další část… Nebo tak něco. Třeba ti to s ním dá smysl."
"Fajn a co je s Elvírou?" Ignorovala jsem otázku na tu nesmyslnou věc, kterou mi dali. Stejně je to… na palici. Větší starosti mi dělala Elvíra - moje nejmilejší bludička. Vlastně jediná spřízněná duše, kromě Kiary, v tomhle světě.
"To právě nikdo neví." Tak to nezní dobře. Ani trochu ne.
"Mohla bych si s ní promluvit?" zeptala jsem se opatrně. Teda ne, že bych snad doufala, že přijdu na něco, co ostatní ne, ale prostě… Chci jí vidět.
"Ale jistě jenom nevím jestli ti to bude něco platné. Ona totiž s nikým nemluví a když tak z cesty ." zamumlala si spíš pro sebe. Ani jsem se nerozloučila a šla rovnou k Elvíře.
"Ahoj Elvíro."
 


Komentáře

1 Šárka.............SBéčko............... Šárka.............SBéčko............... | Web | 27. prosince 2008 v 14:57 | Reagovat

moc pekny!dalsi!!!!!!!!!!!!!!!!!

2 nicky nicky | Web | 27. prosince 2008 v 15:47 | Reagovat

Aojky doležité oznámenie na mojom blogu

♥nicky

3 Renysek00 Renysek00 | E-mail | Web | 27. prosince 2008 v 17:18 | Reagovat

ahujky i tenhle je mocky peknej!!!

4 WeROn!K@♥ SB-enko♥ WeROn!K@♥ SB-enko♥ | Web | 27. prosince 2008 v 18:06 | Reagovat

noc hcela som take jedno hezkeee tricko ale jezisko asi nenasiel ten obchod.... alebo sa mu nechcelo.

no ale mam sa celkom dobre . moc nestiham tak sorry ze som tu dlhsie nebola.

5 Sasanka Sasanka | Web | 5. ledna 2009 v 19:49 | Reagovat

Moc pěkně napsaný, i když se v tom zatím moc neorientuju....

Ale (protože sjem hnidopich) jsem našla malý zádrhel,... odstavce... Jinak nemám co vytknout, až na pár překlepů ale to se stane každýmu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama