DS - 3. kapitola

30. prosince 2008 v 14:35 | Lizzie |  Dítě Slunovratu
Tak tady je další kapitolka.... Opět prosím omluvte chyby a budu ráda za komenty...xD Lizzie...xD
EDIT (18. 04. 1810): Tádydádydá... Tak trochu mi hrabe...xD Z jednoho anime... Takže jsem ráda, že jsem tu kapitolu doopravila včera... Mohlo by se to totiž jinak celkem zvrhnout dřív, než je potřeba..xD :D A stejně je to divný :P :D (Ta povídka:D)

Máma už byla zase pryč. Vlastně bylo výjimkou, když to bylo jinak. Neustále měla něco na práci a když byla doma, moc se nestarala o to kde nebo s kým jsem. Věděla, že nejsem taková abych vyváděla bůhvíjaké nesmysly. A mě to tak i vyhovovalo. Ostatně těžko bych jí, pokud by byla doma vysvětlovala, proč, kdy, jak, kam a s kým mizím… Bylo to neustále to samé. Buďto přicházela pozdě večer a já, i když jsem se snažila, pokaždé spala. Nebo jsme se prostě různě míjely. Občas jsme si povídali. Bylo to jako dřív, když ještě neměla tolik práce a táta nežil na druhé straně země se svojí novou manželkou. Jo, kde ty časy jsou…
Podle nádobí ve dřezu jsem poznala, že včera doma byla. Každopádně, ať už tu byla nebo ne… Teď je zase pryč. Aneb není nad dobré rodinné vztahy. Umyla jsem to nádobí, uklidila ho a rozhodla jsem se vyzkoušet Lukáše, jestli náhodou není tím, kdo mi má pomáhat. Upřímně bych byla ráda, kdyby to byl právě on. Hodně věcí by to usnadnilo a vyřešilo. Vzala jsem mobil a vytočila jeho číslo, které jsem znala skoro zpaměti.
"Ahoj, Lukáši. Prosím tě, můžeš k nám přijít? Díky."
"Počkej, jak to že…" Nenechala jsem ho domluvit a zavěsila jsem. A tak mu nezbývalo nic jiného, než se dorazit, tedy jestli chtěl něco vědět. A znám ho docela dost dobře na to, abych věděla, že i kdyby byl sebeuraženější zvědavost mu nedá a přijde. Nehledě na to, že nepatří k lidem, co se vydrží zlobit dlouho. Nebo aspoň já to ještě nezažila. I když je fakt, že na někoho jiného… No, některé lidi prostě nesnese a podle toho to pak vypadá. Ale tak, to má asi každý, ne? Pár svých "favoritů".
"Ahoj, Míšo. Počkej, nech mě mluvit jo?" přerušil mě sotva si všiml, že otvírám pusu, abych mu odpověděla. "Včera jsi měla spát u Katky,…" Tohle zavání průserem. Jenom doufám, že měl dost rozumu a držel pusu před mamkou zavřenou. Když totiž přijde na něco takového, tak dokáže solidně zuřit. A zrovna teď by na to byla ta nejnevhodnější doba. "…ale ta tě viděla naposledy ve škole. Takže, kde jsi byla?" Dívala jsem se na něj smutně a odpověděla jsem mu jako vždycky, když se mě na to ptal.
"Promiň, ale nesmím ti to říct." Na chvilku se ke mě otočil krkem, ale i to mi stačilo k tomu, abych zjistila, že on to není. Částečně se mi ulevilo, že mu nic nehrozí a na druhou stranu to znamenalo, že mu budu muset dál lhát. Když znovu promluvil zněl celkem zničeně. Sakra, ať už to skončí! Ať se v tom přestane hrabat!
"Nechápu, proč mi to nemůžeš říct. Vždyť jsme kamarádi už od školky. Víš o mě první poslední a stejně tak dobře víš, že já bych to tvojí mámě nikdy neřekl." Zkusil to znovu. Hm, už se vidím, jak ten rozhovor probíhá.
Tak jo já ti to povím. Představ si, že umím cestovat mezi světy.
Ty jsi cvok nebo co? Děkuju pěkně, ale ne. Opravdu jsem mu to nemohla říct. To prostě nejde. Takhle by reagoval v tom lepším případě, v tom horším by mi to uvěřil.
"Jo, to všechno vím," povzdechla jsem si. Vím a i tak je mi to k ničemu. "…ale opravdu ti to nesmím říct. Promiň a myslím, že by jsi měl jít." Bude to tak pro něj bezpečnější. Držet se ode mě dál. "Já vím, že jsem ti volala, abys přišel, ale…" Celé je to jedno velké ale, které ovšem vůbec k ničemu nevede.
"…já si musím ještě něco vyřídit." Blbá výmluva, ale lepší v současné době nemám. A blbá je pořád lepší, než žádná. Nebo aspoň v tomhle případě to tak je.
"Předpokládám že mi nesmíš říct co." Podle všeho byl trochu naštvaný. Tak trochu vícl Neřekla jsem nic jenom odmítavě zavrtěla hlavou. Nesmím, ale neumíš si představit, jak moc bych chtěla. A navíc… Stejně bys mě měl za cvoka. Jenže to by mi možná ani nevadilo. Rozhodně ne tolik, jako současný stav věcí. Pomyslela jsem si jenom jedovatě a Lukáš odešel. Cítila jsem se hrozně, ale nemohla jsem s tím nic dělat. A o to horší to bylo, že Lukáš se mi poslední dobou odcizoval. Byl to můj kamarád, kterému jsem mohla říct všechno, kromě toho, co jsem mu doopravdy chtěla říct. Zkrátka je to celé na nic na… Však vy víte na co. Ne? No, na houby přece.
Ten den jsem se šla projít okolo Lukášova domu a četla si zvonky. Věděla jsem, že ty mi sice nijak zvlášť nepomůžou, ale něco jsem dělat musela. Doma to bylo k nevydržení a když vím, že ten někdo má být tady…
"Co… Hledáš někoho?" ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se stál přede mnou ten pitomec David, se kterým jsem chodila do třídy, ale nikdy jsem se s ním nebavila. Ani jeden jsme po tom nijak zvlášť netoužili. A když už jsme se k tomu tedy nějak záhadně dostali, tak jsme se po chvíli začali hádat. Ten mi tu tak chyběl. Jenom ať to není on. Prosím. Udělám téměř cokoliv, hlavně ať je to kdokoliv jiný.
Nic jenom potřebuji najít jednoho kluka a nevím ani jak se jmenuje nebo vypadá jediný co vím je to, že má vzadu na krku nějakou značku.

Značku? Nikdo takový nebydlí, sorry.
Už jsem slyšela, jak hloupě to znělo. Nejde se prostě zeptat. Už jenom proto, že znamení se objevuje a mizí v závislosti na stavu krize na kamarádce naší planety Země.
"Ale vlastně nic důležitého." Odvětila jsem. "A co ty?" zeptala jsem se spíš se zdvořilosti, než ze zvědavosti a on to poznal.
"Ale jenom jsem se šel projít. Nechceš z něčím pomoct?" Divila jsem se, kde se najednou bere ta ochota a tak jsem si radši dávala pozor. Když je na vás někdo, s kým se nesnesete přehnaně milý, nikdy to neznačí nic dobrého. Aneb základní poučka, která vám vyplyne z každého druhého hororu nebo pohádky.
"Nevím. Asi ani ne. Nevíš, co je támhle to?" zeptala jsem se a ukázala za jeho záda, abych ho donutila otočit hlavu. No co? Za zkoušku nic nedám. Prosím, prosím, prosím… On ne. Opravdu se otočil. Hodina… nebo spíš minuta pravdy přichází.
"Co? Kde?" Naprosto nic nechápal. Nejspíš proto, že nic neviděl. A to bylo pravděpodobně způsobeno tím, že tam doopravdy nic nebylo. Zní to pitomě, co?
"Zapomeň na to." Tohle nemá cenu. Aspoň jednou bych to mohla zkusit s pravdou. Ostatně, jak tady může ublížit? Nijak. "Můžeš se na chvilku otočit? Potřebuji si něco ověřit." řekla jsem protože, když byl otočený zdálo se mi, že něco na tom krku má. Jenom doufám,že jsem se pletla. I tentokrát se otočil a já jenom nevěřícně koukala na tu malinkou značku. Pro jistotu jsem si to ještě zkontrolovala s tvou svojí - byly identické. "Ale ne. Kiaro, to si ze mě děláš srandu. Proč zrovna on?!" ani jsem si neuvědomila, že jsem to vyslovila nahlas. Ačkoliv mi bylo jasné, že mě kamarádka neslyší.
"Co máš problém? Trpíš samomluvou? Na to prý pomáhá cvokař." Už to byl starý David. To jsem poznala jenom podle jeho tónu jakým se mnou mluvil, a tak i já se vrátila ke starým zvykům a odpověděla jsem mu jako obvykle. On mě pošle ke cvokaři, já jeho do háje a tím to hasne. Klasika.
"Ha ha ha, ty jsi vtipnej. A mám jenom jeden problém a to tebe. " A pro sebe jsem si dodala: Protože kdybych ti řekla to, co ti mám říct tak mě pošleš do háje nebo na psychiatrii. A nakonec jsem se odvážila vyslovit to i nahlas. Jeho reakce byla přesně taková jakou jsem čekala.
"Tak to alespoň zkus, cvoku." popichoval mě. Dobře. Já ho varovala. Když to chce, má to mít.
"Fajn… Řekl sis o tom sám. Tu značku, co ty máš na krku, mám já pod hodinkami." Koukal jako bych spadla z višně. "A jsi jedním z mála, kteří umí cestovat mezi světy a pomáhat, když je to potřeba." Ok, mám dojem, že z višně se stal stopatrovej mrakodrap. "Teď mají problém. Vlastně spíš opřádej průser. Máme totiž rok na to, abychom našli osm magických předmětů, které pasují do formy, kterou mám doma." vychrlila jsem ze sebe, ale pohledem jsem neuhnula. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval. Výborně, tak teď má právě asi skopli z Pluta. Nebo aspoň jeho výraz by tomu odpovídal. Ušklíbnul a odpověděl přesně tak, jak jsem čekala.
 


Komentáře

1 Andie Andie | Web | 30. prosince 2008 v 14:46 | Reagovat

Ach jaj, no ako len toto dopadne... snáď dobre.. .a dúfam, že Lukáš sa na ňu nevykašle :(

2 Cleo Cleo | Web | 2. ledna 2009 v 12:00 | Reagovat

Fuuuh!čiitam to na rozkaz!:D Hehe ale prečitala som si to a začalo ma to baviť...Ešte sem niekto napííšte ja chcem dalsiu cast,prossíím....:D

3 ...♥SBéčko♥...Šárka ...♥SBéčko♥...Šárka | Web | 2. ledna 2009 v 18:53 | Reagovat

jj!hezky dalsi please!:-/

4 Katk@ -SB♥♥♥ Katk@ -SB♥♥♥ | Web | 3. ledna 2009 v 13:42 | Reagovat

Jo tohle čtu je to hezké ale nejradši mám stejně Prokleté.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama