Prokletí - I

11. prosince 2008 v 17:27 | Lizzie |  Prokletí
No snad se to dá přežít... Jinak dvojitý uvozovky nahoře jsou protože jsem nenašla jenom tu jednu...xD Jinak Em... je zkrtaka Emiliina jména... No tak jako obvykle promiňte chyby a budu ráda za konetáře...xD



Nic neřekl jediné slovo jenom seděl a poslouchal. Přešla jsem k oknu a dívala se z něj. Nevydržela bych sedět. "V sedmi letech jsem se proměnila poprvé a tím skončili i moje veškeré výlety se školou. Přesto mě mamka jednou najeden pustila… Učitelka slibovala, že budeme zpět tři hodiny před západem slunce… Nestihli jsme to a mělo to hrozné důsledky, o kterých nehodlám mluvit…"
Stálo to život Lucku. Mojí tehdejší kamarádku. Cítila jsem slzy, které se mi draly do očí jako pokaždé, kdykoliv jsme si vzpomněla jak dopadl kterýkoliv člověk, kterého jsem si pustila moc k tělu.
"No prostě všechno to začalo toho dne, kdy k nám přijela tetička…Ráno mě jako obvykle příšerně bolela hlava. To dělají ty prášky. Člověk po nich má pocit, že ho přejel parní válec. Naštěstí jsem na to brzy objevila lék. Pomáhalo mi vypít hodně vody. Konkrétně dvě skleničky. Tentokrát mě ale hlava nepřestala bolet úplně. Jenom jsem si povzdechla a vyrazila do školy. Hned první hodinu se přiřítila učitelka s nehlášenou a zcela nečekanou písemkou. Bohužel pro mě z matematiky. Matika nikdy nebyla můj oblíbený předmět a co se učitelky týče… No radši bych to nekomentovala… Šla jsem ten den po škole ven se Zuzkou. Jako obvykle jsme různě blbly, když mi pohled padl na oblohu - zděsila jsem se. Jestli tohle stihnu, bude to just. Řekla jsem si a dala se do běhu.
,Em, čekej!" volala na mě Zuzka a já malinko zpomalila. ,Nechceš mi říct co se děje?" zastavila jsem se úplně.
,Promiň, ale musím domů."
,Domů? Myslela jsem, že ti máma dovolila zůstat venku déle? Tak kam ten spěch?"
,Ano musím domů. Máma si spletla dny. Má přijet návštěva. Promiň." Řekla jsem a poslední co jsem slyšela bylo.
,Ale…" nenechala jsem jí ani doříct větu a rozběhla jsem se domů. Přiřítila jsem se jako velká voda a první co jsem udělala bylo, že jsem zamířila do lékárničky pro prášek. Stihla jsem to na poslední chvíli. Jakmile jsem si prášek vzala sesula jsem se na podlahu v koupelně. Ostatně jako pokaždé.
Probrala jsem se, ale už jsem nebyla sama. Pokaždé, když se proměním slyším v hlavě něco jako druhý hlas. Hlas, který mě nabádá k tomu, abych vraždila. Kdybych si nebrala prášky ovládal by mě. Takhle můžu rozhodovat o tom, co chci. S postupem času jsem se naučila její výkřiky o tom, že chce krev, ignorovat. Někdy to šlo líp jindy jsem myslela, že skončím v blázinci. Dnes ji šlo ignorovat velmi snadno.
Zvedla jsem se z podlahy a zamířila k sobě do pokoje. Cesta vedla přes kuchyni a obývák. Sotva jsem, ale vešla do obýváku hned jsem toho litovala."
 


Komentáře

1 Andie Andie | Web | 11. prosince 2008 v 17:34 | Reagovat

hmm... zaujímavé... inaq ty máš proste talent xD sekneš poviedku tam, kde to človeka najviac naštve xD Ale inaq je to super :) zvedavosť spomínať nebudem :D ale no šaq vieš :D zvedavosť je nemoc :D

2 Katk@ Katk@ | Web | 22. prosince 2008 v 13:01 | Reagovat

Super! Máš talent! A je to napínavé tak rychle další díl!! :)

3 Sasanka Sasanka | Web | 9. ledna 2009 v 15:59 | Reagovat

Kdyby tady nebyl další díl, asi bych umřela.... ale takhle neumřu, protože se za pár minut dozvím, co to v tom obýváku bylo x)

Zase to bylo neuvěřitelně superní x)

Škoda, že to nemá aspoň dvacet stránek x)

4 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 26. dubna 2009 v 16:20 | Reagovat

je to dobrý jdu číst dál =o)

5 Yone Yone | Web | 1. března 2010 v 11:19 | Reagovat

Fíííhaa...
Zajímavé. :3
Vytiskla jsem si to.. A jenom černobíle což byla chyba, protože se v tom teď trochu nevyznám. No nic...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama