Leden 2009

26. kapitolka...=o)

31. ledna 2009 v 16:08 | Lizzie |  První povídka

Jane. Alec. Demetri. Tihle tři určitě. Už jenom kvůli jejich darům. Potom Felix. Nikdy jsem sice nezjistila, co umí, ale vezmou ho sebou. Byla jsem si tím skoro jistá. A možná, no skoro vlastně stoprocentně Heidi. A ještě nějaké další upíry. Ti už budou spíše do počtu než do schopností. Přece Cullenovi jsou po Volturiových nejpočtenější rodina a upřímně pochybuju, že by byl Aro takový šílenec aby proti nim poslal jenom Pět nebo šest upírů. I když Jane s Alecem by mohli stačit, kdyby Cullenovi neměli Bellu... Pro tu budou muset najít někoho jiného... A nejenom pro ni... Pokud by dokázala svoji schopnost vylepšít - měli by Volturiovy obrovský problém. Proto se mi loficky nabízejí Demetri a Heidi. Stopař a lovec. A Felix... Kdo ví co umí... Každopádně i z jeho přítomnosti se tu budeme těšit. V následujících několika dnech se toho stalo příliš. Napčíklad... Alice s Jasperem utelki od Cullenových. Tedy pro ostatní utelky. Ve skutečnosti šli hledat dalšího poloupíra jako je Nessie. Další, kdo se to měl dozvbědět byla Bella. Došlo jí, že jedna a jedna jsou dvě. Pochopila Aliciny úmysly a nechala udělat Nessie a Jakovi falešné doklady. V tomhle Alice spoléhala na Bellu. O její vynalézovosti se přesvědčili ve Phoenixu, kde jí a ještě Jasperovi utekla. Tehdy ještě jako člověk. Jeden by řekl, že to snad ani není možné. A navíc u Belly neměl Edward , alespoň prozatím, žádnou šanci, jak se jí do hlavy dostat. Ještě než Alice odešla měla vidění. Volturiovy přijdou všichni. Všichni! To se snad ještě nikdy nestalo. Aro, Caius, Marcus a jejich manželky nikdy neopouštějí hrad. Dobře, Marcus ho sice opustil, ale to bylo kůli těm upírům v Seattlu. Jeli je popravit. No to tady vlastně plánují také... O prá dní pozdějí jsme se díky Eleazarovi - jednomu upírovy z Denali - dozvěděli plán Vo.lturiových. To co se chystali provést bylo odporné, ale chytré. Zničit Cullenovi, ale pár jedincům udělit milost a dít jim šanci přidat se k Voltuirovým. Koho by asi tak nechali naživu? Bellu, Edwarda. Alici a Jaspera? Ale ti dva tu vlastně nejsou, takže jsou svým způsobem mimo nebezpečí. Přesto. Já, Rose, Nessie, Esmé a Carlisle... Nás zlikvidují... I když Carlislea mají rádi, přesto pro ně nemá žádnou cenu. Kromě přátelství, které k němu choají nemá žádnou schopnost, která by se jim hodila. A pak jeho jídelníček... jak Emmett to nevím. Má velkou sílu, ale bez Rose... Obávám se, že tady by nepochodili... Spíš si pořádně natloukli nos...
Stáli jsme na louce a Volturiovy stáli proti nám. Carlisle jim to chtěl zkusit vysvětlit a dostal šanci. My ostatní také. Malou a mizivou, ale přesto šanci... Šanci, že se vyhneme boji... Kéž by... "Lily..." ozvalo se z druhé strany. Ozývalo se toho víc, ale na svoje jméno jsme zareagovala. Stála jsem mezi upíry a vlkodlaky. Něco jako dělící čára. Usmála jsem se té myšlence. Podívala jsem se na Setha. Nelíbilo se mi, že má bojovat. Stejně jako on nebyl nijak nadšený z představy, že tu stojím já. Carlisle se vrátil. "Máš tam jít." řekl a podívalse na mě. Udělala jsem krok dopředu a Seth mě chytil za ruku. "Budu v pořádku." podívala jsem se mu do očí. Ještě chvíli mě držel a pak mě pustil. Došla jsem k nim. "Lily Whitlocková, co nám můžeš říct o reneesme Carlie Cullenové?" Aro schválně vypustil z mého jména jejich příjmení. Nevadilo mi to naopak. Možná to tak bude pro všechny lepší. Pro mě určitě. Aro natáhl ruku a já spustila bariéry, kolem určitých částí své mysli. Věděla jsem, že věci týkající se Petera ne Setha - ať už přímo nebo ne - on neuvidí. Soustředila jsem se jeno, na Nessie. Na to, jak jsme si s ní jako s miminkem hráli i na její rychlý růst. Ale Ar nechtěl vdět tohle, začal se mi v hlavě přehrabovat. Chtěl vidět něco, co se stalo před mým příjezdem do Forks. Nechápala jsem to. Co mu záleží na tak vzdálené minulosti? Pak ucuknul. "Opravdu mi jisté věci dokáže zatajit." zamumlal si spíš pro sebe než pro ostatní. Přesto to vzbudilo víc pozornosti, než by mi byvalo bylo milé. Zamračila jsem se. Jak dlouho to ví? Těžko říct. Taky by mě zajímalo, jak se o tom dozvěděl. Že by z toho, jak tu Jane s Marcusem byli na návštěvě? To je dost možné, ale taky dost nepravděpodobné. Nastalo ticho jenom vzduchem se nesl smích. Smích asi tří upíru stojících opodál. Neviděla jsem jim do obličeje. Ale jeden z těch hlasů mi byl až moc době povědomý. Ten smích mě doslova přimrazil na místo. Z obličeje mi stoprocetně musela zmizet věechna barva. Kdysi dávno jsem soufala, že tenhle hlas už nikdy nebudu muset slyšet. Bohužel, někdo tomu chtěl jinak...
----------------------------------------------------------------------------------------
nemám moc času psát svoje obvyklé proslovy...xD Takže jednoduše...xD Budu ráda za komentáře... Omluvte chyby...xD A zítra navečír tu bude možná další kapitolka..xD když jí ted stihnu přetlouct...xD Mějte se zatím Ahoj Lizzie..xD A všem gratuluju k vysvědčení...xD Ať už bylo jakékoliv...xD

A zítra.-..........Ano je to tak.......... Vysvědčení..xD

28. ledna 2009 v 22:05 | Lizzie |  Výplody jednoho chorého mozku
Mno takže alespoň u nás se zítra předávají vysvědčení...xD To zase bude dílo...xD Co vy a vysvědčení? Těšíte se? Já popravdě řečeno i jo...xD KOneckonců (pokud to pak přežiju doma..xD) budou prááázdniny...xD Krásná představa...xD A řekla bych, že doma to i navzdory třem trojkám přežiju...xD Přece jenom jsem čekala, žeto dopadne podstatně hůř....xD Takže vám přeju zítea hodně štěstí...xD jak ve škole tak pak doma...xD A pokud máte potom prázdniny tak i ty vám přeju pěkný..xD

7. kapitola - Exercitato Artem Parat

28. ledna 2009 v 20:41 | Andy |  Podlehneš strachu a nebo lásce?
Vyzeralo to, akoby som jediná nebola v obraze. "Ehm, mohol by mi niekto vysvetliť čo sa to tu deje?" prehovorila som. Všetci vyzerali ako na pohrebe. Ešte aj Lizzie sa tak tvárila. Ajaj, toto naozaj nebude dobré. Nikto sa neodpovedal. Vrhla som na Lizz zvedavý pohľad. Pokrútila hlavou. To má byť spiknutie voči mojej osobe? A hlavne keď väčšina pozná moju zvedavú povahu. "Jasper?" oslovila som tento krát jeho. Snáď mi to konečne vyjasní. Miešali sa vo mne dva pocity - zvedavosť a strach. Dosť divná kombinácia. Ale to je vedľajšie. Vzdychol si, "Otiskol sa do nej vlkolak." Nechápavo som na neho zízala. A to čo je? Čo znamená "otiskol"? "Mohol by nám niekto vysvetliť čo znamená "otiskol"? Pretože, asi ste si nevšimli, že ani jedna z nás o tom nemá ani poňatia," ozvala sa Lizzie a ja som v jej očiach zbadala niečo divné. Ale prv, ako som si to stihla uvedomiť zmizlo to. No hej, dlhé roky v armáde upíra naučia kryť svoje pocity. Hlavne na to slúži moja chladná maska, ktorú zvyknem používať. A nemám ju len ja, ale aj Jasper a Lizzie, ale tí sa tu už zabývali a sú šťastní, na rozdiel odo mňa. Ešte stále sa neviem nejako upokojiť. Môj inštinkt vycibrený v armáde mi nedovoľuje natoľko dôverovať Cullenovým, ako im verí sestra a brat. Áno, ako Lizzie považujem za sestru, Jasper je niečo ako môj brat. Vždy sme držali spolu a vedeli sme, že si môžeme navzájom bezvýhradne dôverovať. Som dosť bojazlivá k novým upírom a k veľkým zmenám. Každé ráno sa obávam, ako prežijem deň strávený v škole. Nebyť Jaspera, ktorý ma, keď mu to dovolím, drží pokojnú, asi tam nikdy nejdem. Aj v armáde som bola dosť slabý článok. Bola som prekvapená, keď sa Maria rozhodla nezabiť ma. Nielen prekvapená, ale aj veľmi šťastná, samozrejme.


V sekunde som stála za chrbtom stoličky, na ktorej sedela Lizzie. Všimla som si, ako sa sestra pousmiala. Napriek tomu, aká som bojazlivá, viem sa aj zastať. Ak niekto nadáva mne, prejdem to bez mihnutia oka, ale ak si niekto začne do mojich priateľov... Takmer sa neudržím. Zmerala som si partiu upírov a vlkolakov v miestnosti. Pár sekúnd po Lizzinej otázke sa Sam dal do vysvetľovania. Pochopili sme, že je to niečo ako láska na prvý pohľad, no oveľa, oveľa silnejšie. Bolo to naozaj zaujímavá prednáška. Ale najzaujímavejšia bola vôbec tá predstava - vlkolak a upír. Divné. Ani som si nevšimla, že som nakrčila nos. Keď som si to uvedomila, opäť som nasadila pokojný výraz. No niekto si to všimol. Edward sa ticho zasmial. Pozrela som na neho. Nemohla som sa ubrániť myšlienke na jeho oči. Buď som sa zbláznila, alebo ich naozaj mal zelené. Ale to by potom znamenalo, že som ho poznala za ľudského života. "Niekoho mi pripomínaš. Niekoho koho som poznal a na kom mi záležalo."- ozvali sa mi v hlave jeho slová. Ach, asi sa z toho zbláznim. Každý koho dlhšie poznám, vie, že som strašne zvedavý upír. Asi sa na to Edwarda spýtam. Ale čo? Prídem k nemu - Hej a nemal si náhodou zelené oči? Chudák, veď by ho kleplo. Musím si to ešte premyslieť. A možno naozaj skúsim tú otázku. Veď, je upír, tak nech výhodu nebijúceho srdca plne využíva. Ale koho mu môžem pripomínať? Ach, jaj...


"Čo s tým urobíme?" spýtal sa Edward chvíľu po prednáške. Pokiaľ som tomu ja pochopila správne, nedá sa s tým robiť nič... Bude ako bude. "Exercitato Artem Parat," šepla som Lizzie tak, aby to nik iný nepočul. Pochopila irónii a uškrnula sa. Bolo to trošku divné, ale celkom sa to hodilo. Znamená to - Cvik tvorí dokonalosť. Nejako si na to smradľavé šteňa bude musieť zvyknúť. A nielen ona, ale my všetci.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Takže jak jste si už určitě všimly tuhle kapitolu psala Andy....xD Mno jinak bych vás zase poprosila o komentáře a přeju příjemný počtení...xD Lizzie..xD

25. kapitolka....=o)

27. ledna 2009 v 9:06 | Lizzie |  První povídka

"Promiň, Lily." pousmála jsem se. Za co se omlouvá? Vždyť nic neudělal... "To je v pořádku, jen jdi." V rychlosti se rozloučil a zmizel v lese. Povzdechla jsem si. Co se asi stalo? Během chvíle se Seth vrátil. "Pojď. Rychle." Zmateně jsem se postavila. "Co se děje, Sethe?" trochu mě vyděsil. Normálně býval klidnější. "Cullenovi ti to vysvětlí, pojď." řekl a táhnul mě za sebou. Rozběhla jsem se, abych mu stačila. "Sethe?!" ozvala jsem se, když mě začalo píchat v boku. Nejsem vlkodlak. Zastavil se. Automaticky jsem se předklonila a snažila se do sebe natáhnout co nejvíc kyslíku. Zřejmě se mu nechtělo čekat, protože mě zvedl do náruče a utíkal se mnou. Divila jsem se, jak tohle může nejenom udýchat, ale vůbec uběhnout. Jistě, je vlkodlak, ale tohle? Evidentně je toho ještě spousta, co nevím. Zastavil až před domem Cullenových. Zastavil před domem Cullenových a postavil mě na zem. Vběhli jsme se Sethem dovnitř. "Co se stalo?" vyhrkli jsme oba najednou a poněkud křečovitě se zasmáli. Takže ani jemu nic neřeklo... Viděla jsem jejich vyděšené obličeje. Stačil mi pohled na Bellu a došlo mi, že je něco s Nessie. "Tak, co se stalio?" zeptal se netrpělivě Seth. "Volturiovy." vypravila ze sebe Bella. Okamžitě jsem si to spojila s Marcusem. Ale co mají Volturiovy společného s Nessie? Trvalo mi to asi tak dvě vteřiny dát si všechno dohromady. "Ne." vydechla jsem a pohled mi sklouzl na spící Nessie. "Tonemůžou. Ona není to, co si myslí, že je. Ale jak se o ní vlastně vůbec dozvěděli?" vypadlo ze mě. Seth ještě pořádnic nechápal. Rychle jsem se mu to pokusila vysvětlit, ale nevypadal, že bytoho moc pochopil. Podíval se nejdřív na Nessie a pak na mě. Nevěděla jsem, cose mu honí hlavou, ale pochybovala jsem, že by to bylo něco byť jen trochu veselého. "Ale tebe taky nechali žít." řekl do ticha. Nechali, ale... "Já k nim přišla jako člověk." ozvala jsem se potichu. Můj první příchod do Volterry nebylo něco, o čem bych se chtěla bavit. Nedopadlo to tehdy nijak slavně. "Pak mi stejně není jasné, jak jsi mohla přežít." ozval se Edward. "Pamatuju se, co nadělali kolem Belly." zakroutil hlavou. "Jak se o ní dozvěděli?" radši jsem se zeptala. Nechtěla jsem se o Volturiových bavit. Ne v souvislosti s mojí osobou a tohle mě opravdu zajímalo. "Viděla ji Irina." odpověděla Alice a pak ještě dodala. "Ale ne zblízka. Jistě víš, co ji napadlo." zmlkla a i ona se podívala na Nessie. Jistě byla naštvaná na vlky a takse nenamáhala přijít blíž... Ale proč? "Byl tam i Jacob?" Jedině tak by to totiž dávalo smysl. Viděla malé - a podle ní upíří dítě - a vlka, které nemá od jistě doby příliš v lásce. Přece jenom to byli oni,kdo zabil Laurenta. Bella jenom přikývla. A je to jasné, ale co dál? Jakzabránit Volturiovým ve zničení Cullenových a... a smečky? Podívala jsem se na Setha. Všechno se to zkomplikovalo. Proč nemůže být jednou klid? Proč se všechno musí vždycky nějak zamotat? Seth si všimnul mého pohledu. Nic neříkal. Nejspíš mu taky došlo, co tohle znamená. A pokud ne, tak nejspíš ví, že ať je to cokoliv je to zlé. Hodně zlé. Přitáhl si mě k sobě. Teplo, kter= z něj vyzařovalo mě uklidňovalo. On už byl zase klidný. " Bude to dobré." uklidňoval mě. I když... , já byla klidná. Jenom jsem měla strach. Strach o ně o všechny. Každý z nich mi během pobytu tady přirostl k srdci. Někdo víc, někdo míň, ale každý aspoň trochu. Nechtěla jsem aby se někomu z nich něco stalo. Byla to hrozná představa. Možná bych to mohla zkusit Arovi vysvětlit. Ale jsem si témeř jistá, že on ví, že mu umím lhát. Dá to sice zabrat - je přece jenom upírem už 3000 let - ale není to nemožné. Vždycky jsem mu dokázala zakrýt to, co jsem potřebovala. Co jsem mu nechtěla a odmítala ukázat. Ze začátku to bylo neúmyslně, ale s postupem času, jak jsem se učila ovládat svou schopnost se mi to dařilo líp a líp. Občas i jako člověku, ale to jenom vy výjimečných přápadech. Když šlo o "lidi", ale i lidi, na kterých mi záleželo, nebo o kterých jsem se nechtěla bavit. Takže Aro mi rozhodně věřit nebude. Možná by k němu mohla jít Nessie sama, ale to je zase příliš riskantní. Nikdo nezaručí, že ji Aro rovnou nezabije. Všichni co tu byli, se postupně zase začali rozcházet. Nakonec jsme se Sethem zůstali v obýváku sami. Sedla jsem si na zem, opřela hlavu o zeď a zavřela oči. Jak tohle může dopadnout? Posadil se vedle mě. Otevřela jsem oči a podívala se na něj. "Proč se Volturivy zajímají o Nessie?" zeptal se zmateně. Nejspíš toho o nich a jejic zákonech moc nevěděl. "Myslí si, že je upíří dítě. A to se nesmí. protože dítě by sice dospělo, ale pořád by mělo dětské tělo. Je to vůči těm dětem kruté. Jakmile někoho takového potkají zabijí jeho i toho, kdo dítě stvořil." chvíli bylo ticho. Asi mu musel dojít význam toho, co jsem mu řekla. I mě to tehdy trvalo nějakou dobu... "Ale ona není..." "Ne." přerušila jsem ho. "Ale na sluníčku si jí někdo lehce splete. Obzvláště pokud je daleko, jako byla Irina." povzdechla jsem si. "Kdo přijde? Chci říct, vím, že to budou Volturiovy, ale kdo?" zarazila jsem se. Co já vím? Jenom jsem pokrčila rameny. Na to jsem prostě neměla odpověď, ale v duchu jsem si začala dělat malý seznam...
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dobře změna. Vím, že jsme psala, že tohle bude poslední.... Ale nějak jsem to popletla..xD Páč já už tuhle povídku mám dopsanou a myslela, jsem, že i tady je toho o trochu víc, než bylo...xD Takže ještě takově další dvě tři kapitoly budou..xD Pardon za chyby a chybějící mezery...xD Mějte se pěkně...xD A pěkný počtení...xD Lizzie...xD

Jenom se ozývám...xD

26. ledna 2009 v 18:54 | Lizzie |  O blogu
Ahojky...xD takže abych vám tak nějak řekla jak to bude nebo nebude...xD Zítra bych měla přidat další a nejspíš už poslední kapitolu k Lily a Sethovi....xD Prokletý o nebo po prázdninách...xD DS nebude dřív než se mi vrátí počítač... vyjel si až do Přerova...xD A PSAL bude nebo nebude podle komentů...xD Mno takže tak..xD Taky začínám psát další povídku, ale s tou ještě nevím, jak to dopadne nebo nedopadne..xD tak nic..Mějte se tu a zatím ahoj..xD

6. kapitola - Otázky, otázky a zas jenom otázky

21. ledna 2009 v 18:29 | Lizzie |  Podlehneš strachu a nebo lásce?
Utíkala jsem lesem. Co se to stalo? Zastavila jsem u jednoho najspíš dost starého stromu. Celé jsem si to v hlavě znovu přehrávala. Coto znamená? Otisknul se do tebe? A proč se tomu všichni tak divili? Znovu jsem se rozběhla. Měla jsem namířeno rovnou ke Cullenovým domů. Jediné, co mi celkem vadilo bylo, že Elizabeth byla na lovu. No nic. Řeknu jí to později. Tedy až budu vědět o trochu víc. Doběhla jsem domů a ve dveřích už stála Ness. Doslova mě provrtávala napůl pobaveným napůl zmateným pohledem. Takže už o tom budou vědět, napadlo mě vzápětí. Pořád ještě zmatená a nic nechápající jsem vešla dovnitř. Znovu jsem si vzpomněla na toho nového vlkodlaka. Byl sympatický... Ale co se ksakru stalo? V obýváku seděla podivná skupinka. Sam, Carlisle, Jacob a Jasper. O něčem se dohadovali, ale jakmile si mě všimnuli - zmlkli. Takže průšvih. "Otisknul se do tebe." znamená malér a nejspíš pořádnej. "Lizz." jako první se vzpamatoval Carlisle. Na zádech jsem pořád cítail Nessin pohled. "Ehm... Ahoj všichni..." pozdravila jsem poněkud nejistě a chtěla se vypařit. Do svého pokoje pokud možno. Bohužel mi nikdo z nich nečetl myšlenky, takže moje přání nebylo vyslyšeno. "Můžeš jít na chvíli za námi?" zeptal se Sam. Zarazila jsem se. Můžu. Ale chci? Nebo radši ne? Kdoví, co bych se ještě dozvěděla. "Jistě se chceš na něco zeptat." dodal Carlisle po chvíli. Ano, to samozřejmě chci. Přešla jsem k nim a posadila jsem se na nejbližší židli. Přejela jsem si je pohledem. Carlisle se Samem vypadali docela klidně. Bohužel pro mě jenom vypadali. Klidní rozhodně nebyli. Jasper jen tak seděl a koukal do prázdna. Na Jacobovi bylo na rozdíl od nich vidět, jak moc je nervozní. Neustále se ošíval a oči mu šmejdili po místnosti. Nadechla jsem se, jednak abych prolomila to podivné ticho, a jednak jsem měla pár dotazů.





***



"Edwarde!" křikla jsem za ním a také se rozběhla. Byl rychlý. "Zatraceně! Počkej." zkusila jsem to znovu, zpomalil. "Proč tě zajímá, jestli si ze svého lidského života něco pamatuji?" Prostě jsem se musela zeptat. Mlčel. Když sjem si myslela, že už neodpoví, ozvalo se: "Někoho mi připomínáš." Zase dlouhá chvíle běhu a ticha. V hlavě mi probíhala jedna myšlenka za druhou. "Někoho koho jsem znal, a na kom mi záleželo." ozval se po chvíli. No tak to mi moc nepomohlo. Spíš naopak. Jsem jenom zmatenější. Zase jsme byli zticha a běželi. Nutno říct, že Forks je opravdu moc zelené. Ale líbí se mi tady. Jenom ten dnešek byl opravdu zvláštní. A hodně zmatený. Přiblížili jsme se k domu. Najednou Edward zastavil a znervózněl. Hodně znervózněl. "Co se stalo?" vypravila jsem ze sebe. Neměla jsme z toho nikterak dobrý pocit. Zavrtěl hlavou. "To není možné." Znovu se dal do běhu. Než jsem se vzpamatovala, tak vběhl dovnitř. Rozběhla jsem se za ním, takže jsem domů vběhla o něco později než on. Edward se otočil za zvukem dveří. Na chvíli se mi zadíval do očí. Přišlo mi to nějak podivně známé. A pak mě napadlo, že ty oči mají být zelené. Nevím, co mě to popadlo, ale bylo to tak. Asi mi už hrabe. Postavila jsem se vedle něj a nakoukla do obýváku. A tohle má být co? Zarazila jsem se. Něco se evidentně stalo během toho, co jsme byli na lovu. Něco, o znamená průšvih.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dobře je to krátký, ale lepší to nebude...xD Jinak komentujte... i u Andy... Mno jsou totiž napsaný další dva díly a třetí se píše... ale dokud nebudou komenty... Nebude nic mno...xD Mno dost výhružek... Snad se vám to bude líbit a omluvte tu délku..xD Lizzie...xD

24. kapitolka.....=o)

20. ledna 2009 v 9:00 | Lizzie |  První povídka

Asi o čtrnáct dní později se konala svatba. Belle to slušelo v těch šatech. Ke Cullenovým, se nevyjadřuji - těm to sluší vždycky. Ale stejně největší šok bylo vidět vlky ve společenským oblečení. Tose jen tak nevidí. Byla to změna,ale slušelo jim to. Marcus mě tehdy poslechl a vrátil se zpět do Volterry. Ovšem měla jsem neblahé tušení, že se ještě vrátí. Ale nad tím jsem teď nechtěla přemýšlet. Šla jsem se Sethem, Edwardem a Bellou dolů, do garáží. A jediná Bella nevěděla, koho tam uvidí. A nikdo z nás nevěděl, jak se to zvrtne. Ze začátku bylo všechno v pohodě, ale pak Bella řekla nebo udělala něco, co Jaka vytočilo. V tu chvíli tam byli i ostatní vlci a táhli ho ven. Jenom jsem tam zaraženě stála a zírala. Po téhle menší nehodě se všechno tak nějak srovnalo. Opět jsem bydlela u Cullenů - vlastně ještě pořád -, a Seth se u Cullenů občas společně s Jacobem zastavil. Sem tamse tu objevila i Leah, ale tak když mohla tak se tomu vyhnula. Edward s Bellou odjeli na jakýsi ostrov na svatební cestu. No nevypadá to všechno až moc dobře? Ano a přesně v takovouhle chvíli se vždyckyněco pokazí. Pomalu jsem začínala přemýšlet, kdo ty maléry přitahuje víc, jestli já nebo Bella. Tím, co nám Bella ale oznámila se dostala jednoznačně dopředu. Těhotná. A s upírem. Kdybych nebyla poloupír šokovalo by mě to o poznání víc, ale i tak... Neskutečné. Hlavně to, jak rychle se to dozvěděla... A nejenom to. Okolo toho dítěte bylo spoustu tajemství. Samozřejmě, že Edwardovi a Carlisleovi se tomoc nelíbilo. Přirozeně se báli o Bellino zdraví. Esmé byla překvapená. Možná ji ta představa i trochu zabolela, ale jestli ano nedala na sobě nic znát. Jasper to nijak zvlášť nekomentoval. Emmett vtipkoval - ostatně jako vždy. Alici to malé znervózňovalo - neviděla ho, byla kolem něj nebo ní mlha. A Rose? No Rose byla nadšená, proto, když Bella volala, Rosalie okamžitě souhlasila, že jí budě dělat "ochranku". Bella se vrátila, ale její stav se zhoršoval. Jak to dítě rostlo a sílilo Bella bledla a slábla. To malé jí totiž lámalo kosti. Bylo na ní příliš silné. Během takových chvilek mě napadalo, jestli jsem já jako malá dělala tohle samé. Ubližovala jsem také své mámě? Jacob se nijak netajil tím, že to považuje za zrůdnost a šílenost. V tomhle se s Edwardem výjimečně shodli. Seth se teď, co se rozdělila smečka u Cullenů mnohem častěji. Alici totiž z toho dítěte bolela hlava a vlci fungovali jako vypínač, protože s nimi neviděla vůbec nic. Nelíbilo se jí to, ale lepší než ty její nálady z boleti hlavy. Jelikož měla Bella ochranku a Rose k ní nepustila nikoho, kdo by chtěl dítěti ublížit narodila se Nessie. Vlastně Reneesme Carlie Cullenová. Také je poloupír, ale přesto je úplně jiná než já. Je prostě směsicí upíra a člověka. Je napůl to a napůl ono. Není jedovatá, nemění se. Stála jsem naproti Rose a hrála si s tou malou. Ze schodů akorát sešel Jacob. Byl smutný a naštvaný. I Rose ho nejspíš ucítila, protože se otočila, aby mu něco hodně hnusného řekla. Ty dva se vzájemně nesnesli. Pořád na sebe jenom útočili. I kdyžje pravda, že Jacobovi vtipy o blondýnkáchnebyli k zahození - některé. Ve chvíli, kdyse otočila, to vypadalo, že chce Jacob na Nessie skočit a zabít jí. Ale pak strnul. Ano, otisknul se do ní. Dlouhou dobu stál a zíral na Nessie - tu přezdívku jí vymyslel on a ujala se. Bylo to podstatě kratší než Reneesme a taky se to líp vyslovovalo. No a jak to přijali Cullenovi? Samova smečka? Jacobova smečka? Mezi smečkami to vedlo ke smíření. Žádný vlkodlak nesmí zabít, druhému svého druhu, bytost, do níž se otisknul. To je prostě zákon. I když se jim moc nelíbila představa dalšíhopoloupíra. Sice jiného, ale přesto... dalšího. Nelíbilo se jim to, ale nemohli s tím nic dělat. Věděla až moc dobře, že tohle si nikdo z nich nevybral. No a Cullenovi. Vzali to podle mě i relativně dobře. Rozhodně to mohlo dopadnout hůř. Dobře Bella to nezvládla, ale omlouvalo ji to, že je novorozená. Všechno se zase vracelo tak nějak do starých kolejí. Zase všechno vypadalo dobře. Jediné, co mi dělalo starosti (a nejenom mě) byl Nessin rychlý růst. Nessie - další poloupír a přesto.... úplně jiná, než já. "Na co myslíš?" zeptal se Seth. Seděli jsme spolu na ptesech v La Push. "Jenom jsem tak přemýšlela nad Nessie." znovu jsem se podívala na vodu pod námi. Byl to krásný, i když dost děsivý pohled. "Prý se to zpomaluje." oznámil Seth. Věděla jsem, že myslí její růst, ale to mě netrápilo. Ne tak, jak by mělo. Nějak podvědomě jsem tušila, že to bude dobré. Jenom mi vrtalo hlavou pročje Nessie tak jiná než já? To jsem prostě nedokázala pochopit. Obě máme otce upíra a matka byla člověk, ale přesto jsme tak jiné. "Já vím, ale bude to dobré." zamumlala jsem spíš pro sebe. Najednou Seth podivně strnul. "Ehm... něcose děje... musím..." začal zmateně mumlat. "Běž." řekla jsem. Moc se mi to nelíbilo, ale co jsem mohla dělat? Věděla jsem, že musí jít. Jenom bymě zajímalo co se zase děje...
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Takže anitohle není nijak dlouhé... Ale Aspoň něco...xD Je to dost divný a stoprocentně plný chyb.. Ale nemám čas to po sobě číst...xD Jinak, kdyby mi tam někde chyběla mezera tak se prosím nezlobte, ale tady jim na počítačích vynechává mezerník. Nebo aspoň u počítače, kde sedím já...xD Mno takže omluvte chyby a budu ráda za komenty..xD Mějte se pěkně a zatím ahoj...xD

Prokletí - VI

13. ledna 2009 v 9:23 | Lizzie |  Prokletí

Zůstal u mě přes noc. Sice chtěl odejít,ale já ho odmítala pustit, jistě mohl tvrdit, že jde na nějaké maškarní, ale vždycky se najde nějaký rejpal, cosi nedá pokoj, dokud nepřijde na to, co doopravdy jsme. To mi připomíná... "Ehm, Eriku... Mám takový menší problém a nemyslím si, že by bylo dobré abys tu zítra přes den byl..." zkoumavě se na mě podíval. "O co jde?" Co mu odpovědět. Pravdu, že jsem nejspíš něco zvorala nebo lhát? Jenže lhát mu by ničemu nepomohlo. Akorát by ho napadlo udělat, že si tu něco zapomněl a musí se proto vracet. Jenomže jak mu potom vysvětlit, že ten chlap ví pravdu? Tohle bude ještě zajímavé. Takže pravdu. "Někdo ví, kdo jsem. Lépe řečeno ví o nás třech. A ty kdyby ses tady obejvil mohlo by mu dojít, že jsi to ty. A rozhodně nestojím o to, abys měl kvůli mně úroblémy ještě i ty." vyhrnulo se ze mě. Jak jsem domluvila rozhostilo se ticho. Přemýšlel. Bylo to na něm vidět. "Ale pokod ví o nás třech... Musí o nás vědět už delší dobu... Zajímalo by m proč se rozhodl zeptat se tě právě teď." A proč jsi se ty vrátil až teď? Napadlo mě ihned. Ale naštěstí jsem dokázala udržet pusu zavřenou. Bylo by to ode mě totiž dost hnusný. A tak jsem mlčela a čekala jestli teda vydrží celý den být pryč a nebo sem poleze a prozradí i sebe. Protože už bylo pozdě večer, šla jsem si lehnout do postele. Usnula jsem sotva jsem položila hlavu. O Erika jsem se bát nemusela. Znal to tady až moc dobře. Jako menší tady přece trávil každý večer ještě se mnou a Eliškou. Občas tu s námi byla i Zuzka, ale nikdy ne přes noc. Tedy... Skoro nikdy...
Prudce jsem se s výkřikem posadila. Nepamatovala jsem si, co se mi zdálo, ale věděla jsem, že to nebylo nic příjemného a podle mokrého polštáře a pálících očí jsem si i dovolila hádat. Koneckonců podobný sen mě pronásledoval už pět a půl roku. Během chvilky byl v pokoji i Erik. "Co se děje?" zeptal se sotva otevřel oči. Zatracenej jeho citlivej sluch. Musela jsem ho vzbudit. "Nic jenom noční můra." snažila jsem se mluvit s klidem, ale nešlo to. Ne tak dobře, jak bych chtěla. Podíval se na mě takovým tím no-to-jistě výrazem. A pak dodal. "Ta noční můra?" věděla jsem na co se ptá. První měsíce byl u toho a pak se s Eliškou vypařili. Nejspíš tady nemohli zůstat potom, co se stalo. A ani se jim nedivím, i pro mě to bylo těžké, ale musela jsem tu zůstat. Mlčela jsem. Nechtěla jsem mu nic říkat. Ani to, že těch nočních můr jsem se nikdy nezbavila. Zavrtěla jsem hlavou.
"Nepamatuju si to." hloupá výmluva, ale lepší než nic.
Znovu jsem si lehla a zkusila usnout. Chvíli ještě stál ve dveřích, ale pak se vrátil vedle. Ráno, když jsem se probrala Erik už tu nebyl. Nejdřív mě napadlo, jestli to nebyl jenom sen. Ale v kuchyni jsem našla hrnek od čaje. Vypila jsem si svoje dvě skleničky vody, převlékla se a zvonil zvonek. Došla jsem otevřít smířená s tím, že budu muset pokračovat ve vyprávění. Otevřela jsem dveře a zmizela do kuchyně. Potřebovala jsem si tamještě něco dodělat. Spoléhala jsem na to, že to ten otrava pochopí a půjde dál. Pochopil. "Jděte do obýváku. Hned jsem tam." řekla jsem a slyšela jsem kroky, jak někdo přecházel přes chodbu až do obýváku. Šla jsem skoro vzápětí také. Už tam seděl a čekal, co mu řeknu tentokrát. Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpomněla, kde jsem skončila.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ahojky tak konečně tadymáte další kapitolku.... Omlouvám se, že je tahle kapitolka kratší, ale psala jsem to během počítačů a učitelka zkoušela takže tak... Taky omluvte prosím chyby a budu ráda za komentáře... Lizzie...xD

Zase jednou podařenej den...xD

9. ledna 2009 v 16:15 | Lizzie
Mno prostě vám jdu oznámit, že se přes víkend nedostanu na počítač ani na ICQ ani na nic podobného...xD Páč máme počítač v opravě..xD Jak se minukle sekal tak se seknul úplně...xD Talkže přes víkend nic nepřibude...xD Napravím to na intru....xD Nebo v úterý ve škole a počítačích...xD Jinak na tu češtinu jsem dostala dalších 5 dní k dobru...xD A přijde mi, že máme nějak vtipné učitele..xD Páč jsem ve škole ve sboru..xD A v úterý jsem se dozvěděla že ve čtvrtek zpíváme na mši...xD Jako od nás nikdo nmevěděl co se děje co zpíváme, ale nějak jsme to zvládli..xD Jednuz holku sice chytili ledviny a zbytek má parádní rýmu, ale jinak si nestěžuju mno..xD Takže ještě jednou promiňte...xD Mno nic mějte se přes víkende pěkně a v pondělí ahoj...xD

5. kapitola - Problémy útočia

6. ledna 2009 v 18:57 | Andy...xD |  Podlehneš strachu a nebo lásce?
Tak tady k tomu toho moc psát nebudu, protože jak jste si jistě všimly tuhle kapitolka psala Andy...xD TAkže pěkný počtení a obě budeme rády za komenty...xD Já že budu mít co číst a ona, že se dozví, co si o tom myslíte...xD

Prokletí - V

4. ledna 2009 v 13:41 | Lizzie |  Prokletí
Tak tady je další kapitola...xD Je to zmatený, takový všelijaký, ale lepší už o nebude...xD NO každopádně pokud by tam něco bylo až moc nesrozumitelného... ptejte se... popřípadě to přepíšu... Pardon za chyby a budu ráda za komenty...xD Lizzie..xD

DS - 4.kapitola

3. ledna 2009 v 19:56 | Lizzie |  Dítě Slunovratu
Takže tady je další kapitola... Dokud ten počítač ještě funguje...xD Mno nebudu to nikterak komentovat.. .Snad jenom omluvte chyby a budu ráda za komentáře...xD
EDIT 21.5. 1810: Co sem psát? :D Snad radši ani nic, nemyslíte? :D (Nemyslíš, zaplatíš...xD :P :D)

4. kapitola - Další člen smečky

2. ledna 2009 v 17:10 | Lizzie |  Podlehneš strachu a nebo lásce?
Takže tady je další kapitola...xD Tentokrát jsem jí psala já, takže opět se omlouvám za chyby...xD a budu ráda za komentáře... A děkuji Andy za vymyšlení názvu (to mi opravdu nejde...xD) No nic radši už dokecám a tady je....xD

PF 2009

1. ledna 2009 v 19:00 | Lizzie |  Výplody jednoho chorého mozku
Já vím, že je trochu pozdě, ale dřív jsem se k tomu prostě nedokopala...xD
Takže tímto vám přeji ať je ten rok 2009 lepší než ten minulý....xD
Jinak jak jste oslavili Silvestra?
Mě se ani neptejte... stejně to neřeknu...xD Páč na náš Silvestr byla uvalena cenzura a je zakázáno říct cokoliv kromě toho, že u mě byla kamarádka a že brácha si slavil sám... Páč odmítal jít do obýváku...xD Jo a taky jsme se o minutu sekli... Ale tak co.. MiInuta sem minuta tam....xD
No radši už přestanu mlít nesmysli.... Prsotě pěknej novej rok ♥2009♥ =o*
P.S.:Chtěla bych vás upozornit, že další kapitolka k DS (Dítě Slunovratu) nepřibude...=o) Nebo alepoň ne do té doby, než se tam objeví nějaké komentáře... Je tam zatím jenom jeden( a za ten Andy děkuju...xD) Ale přece jenom... Prostě pokud jste to četli a chcete pokračování dete k tomu nějakej ten koment.... Myslím, že napsat jedno dvě dlova vás nebude stát tolik času...xD

23. kapitolka...=o)

1. ledna 2009 v 14:21 | Lizzie |  První povídka
Vím, že je to kratší, ale prostě jsem dopsala sama sebe a víc napsaného už nemám... Takže až zase něco vymyslím, dám to sem.. Jinak omluvte chyby a budu ráda za komentáře...xD Jinak... Jak jste oslavili Silvestra?...xD