27.kapitolka....=o)

1. února 2009 v 16:42 | Lizzie |  První povídka

Otočila jsem se, že půjdu pryč dřív, než ho budu muset vidět. Nebo hůř, než on si všimne mě. Už takhle jsme mělaco dělat ovládat se. "Když dovolíš, Aro, půjdu." vymáčkla jsem ze sebe. Nebudu vrečet a neuteču. Musela jsem si opakovat pořád dokola. Aro kývnul a já se poněkud svižnějším tempem vracela zpět. Prošla jsem okolo Setha, ale nezastavila naopak. Rozběhla jsem se. Vštšinou se na mě otočili. Nechápali to a ani nemohli. Jsem normální srab. Prostě jsem utekla. Ale ne před bojem, jak si mohli myslet oni. Utíkala jsem před svojí minulostí. Částečně. V očích mě pálily slzy a jí nijak zvlášť nestála o to, aby je ostatní viděli. Když jsem si myslela, že jsem dost daleko v lese posadila jsem se vedle jenoho z těch stromů a rozbrečela se jak malý dítě. Dělají mi tohle Volturiovy schválně? Možná. Za to je mi teď úplně jasné, jak se Aro dozvěděl o tom, že mu dovedu "lhát". Zaslechla jsem kroky. Snažila jsem se potlačit vzlyky, aby mě ten dotyčný nebo dotyčná osoba minulap okud možno bez povšimnutí. Chtěla jsem být sama. "Lily, jsi v pořádku?" slyšela jsem Sethův hlas. Nejspíš stál přede mnou, ale já ho přes slzy neviděla. Přikývla jsem. S tímhle tím on nemá nic poslečného, tak proč ho trápit Navíc zbytečně trápit. Ozvali se další kroky. "Lily? To mě ani nepozdravíš?" "Běž pryč" vymáčkla jsem ze sebe. Že by ta noční můra byla v jistěm smyslu prorocká? Upřímně doufám, že jenom v tomhle bodě... "taky tě rád vidím. A díky, mám se dobře." co to dělá, pitomec... To neví, jak to bolí? Nebo si snad myslí, že jsem zapomněla? Že to časem přešlo? Opravdu je tak hloupý? "Jdi pryč." zopakovala jsem sovji prosbu znova a zároveň se snažila zastavit ty pitomé slzy. "Co se ti stalo?" zeptal se najednou. To si toho všimnul až teď? Mohla bych se vsadit, že Seth protočil oči. Trochu jsem se té představě pousmála. "Myslím, že říkala, abys šel pryč." ozval se Seth. "A ty jsi kdo?" otočil se na něj Peter. Opravdu se mi musí pořád motat do života? A proč se já nedokážu smířit s představou toho, co udělal, je to přece už tak dávno. Je jako moje nejhorší noční můra. "Lily, co je ti?" zeptal se znovu. "To bys nepochopil." hlas se mi třásl. Seth se vedle mě posadil a objal mě. Trochu jsem se uklidnila. I když jsem pořád brečela. Kde se ve mně vlastně takových slz vůbec bere? Jenom jeho přítomnost mě dokázala rozbrečet a udělat ze mě znovu tu dvanácti letou holčičku. Zatraceně. "Zkus to." On si vážně ned pokoj. Nebo spíš mě nedá pokoj. To je opravdu tak nechápavej nebo to jenom hraje? Neriskovala jsem se mu podívat do očí. "Nechtě mě na pokoji oba dva." vyhrkla jsem. Vykroutila se Sethovi a odešla. Vím, že to vůči sethovi bylo víc než nespravedlivé, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Šla jsem dál do lesa. Nechtěla jsem na Peterem přemýšlet, ale nešlo to jinak. "Lily!" Seth mě po chvíli doběhl. "Řekla jsem ať mě necháte oba na pokoji ne?" měla jsem trochu hysterickej podtón. Zarazil se. Takhle jsem s ním nemluvila. Nikdy. Dokonce ani, když jsme se občas hádali. "dobře. Koneckonců jeden si dobře vystačí sám." odpověděl mi kousavě a rozběhl se pryč. Super, Lily. To se ti opravdu povedlo. Nějakým způsobewm jsem se dokázala doplazit ke Cullenovým domů. V obýváku seděl Jasper. "už jsi v pořádku?" ptal se zbytečně. Moc dobře věděl, jak mi je. Ale asi mu to takhle přišlo lepší. Zeptat se. Jako kařždej jinej normální člověk. Otočila jsem se na něj a přikývla. "Volturiovy?" zeptala jsem se zvědavě a s nadějí. "Odešli." ulehčeně jsem se zhroutila na pohovku. Těwně vedle něj. "Díky bohu." vydechla jsem úlevně. Ztuhnul, přestal dýchat a zatnul pěsti. Vyskočila jsem jako by mě vosa píchla. "Jejda promiň, Jaspere. Nedošlo mi to." trochu se uvolnil. "V pořádku." hlesl a zavřel oči. Dneska se mi opravdu dalčí akorát všem ubližovat. Dokonalé. "Co ti ten chlapec udělal?" myslel to dobře, ale já jenom zavrtěla hlavou a odešla do svého pokoje. Nechtělo se mi o tom mluvit. Hlavně jsem s nebyla jistá, jestli bych to vůbec zvládla. Bylo to tak dávno a já si to přesto pamatuju jako by se to stalo dnes. No teď na to možná i vypadám... Chovám se jak hysterka. Zamkla jsem za sebou a pak přešla k posteli a svalila se na ní. Ležela jsem a koukala do stropu. Svým způsobem to uklidňovalo a rozhodně se u toho dobře přemýšlelo. PO chvíli někdo vzal za kliku. Bez úspěchu. Po chvíli i zaklepal nebo zaklepala?
--------------------------------------------------------------------------------------
Promiňte tu délku, ale už nemám čas víc toho napst.. Chci dát něco ještě na druhý blog a mám už jenom čtvrt hodinky..xD I na cestu domů...xD Mějte se pěkně a zatííííííííííííííííííííím Lizzie..xD
 


Komentáře

1 Katk@ -SB♥♥ Katk@ -SB♥♥ | E-mail | Web | 1. února 2009 v 20:44 | Reagovat

Ahoj! :) Už máš spravený počítač? Budeš někdy na ICQ?  Přestože jsem tvrdila, že to neumím, napsala jsem komedii na 4 stránky ve Wordu! Ale ještě jsem ji nedala na blog. Ráda bych nejdřív znala tvůj názor... Jako že ti to třeba pošlu a ty si to přečteš a řekneš, co si o tom myslíš...

2 nicky nicky | Web | 1. února 2009 v 21:01 | Reagovat

to je úplne božské :) wooow ja sa rozplývam rýchlo píš ďalej prosííím

3 Andie Andie | Web | 1. února 2009 v 21:32 | Reagovat

wou! :) No to dúfam, že máš v zálohe ďalšiu kapitolu! :D Pretože by som rada vedela, čo bude ďalej :):):):)

a kedy sa zase objavíš na nete?:( žeby sme sa mohli nejak stretnúť na ICQ... :P

4 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 30. března 2009 v 18:34 | Reagovat

tywe a neřekne a neřekne kde to ten Peter je xD xD xD xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama