Prokletí - VII

24. února 2009 v 8:57 | Lizzie |  Prokletí
Znovu jsem nám uvařila kafe. Teda jemu kafe a mě čaj. Kafe jsem zrovna nemusela...
"Večer přišla tetička. Měla jistý plán. Plán, který byl už od začátku odsouzen k neúspěchu. Měla plán, jak mě udržet doma během toho, co budu bez prášků. Celé to mělo ale jednu velkou mezeru... Chtěla totiž, aby mě Erik hlídal a Eliška mu v případě nouze největší pomohla. Tetička totiž očekávala, že i Eliška se brzo promění. Prý, že když se naštvala oči se jí barvily do modra. Nutno uzat, že Elišku jsem si naštvanou ani nedokázala představit. Byla jeden z nejmírnějších lidí, co jsem znala.
,Ehm... myslím, že to nepůjde' ozvala jsem se a tetička se netvářila nijak nadšeně. Nelíbilo se jí, že jsem protestovala. Doslovamě probodla pohledem.
,A to jako proč?' zeptala se chladně. To jsem jí naštvala až tak? Opatrně jsem se podívala na Erika. Ten přikývl a natáhl mým směrem ruce. Váhavě jsem je taky natáhla. Nelíbilo se mi, že bych měla znovu jí probouzet. Za bílého dne. Ale tetička to potřebovala vědět. A pak jsme se dotkli. Okamžitě jsem ji cítila. Krev. Brzy bude krev. Prozpěvovala si vesele. Lekla jsem se a rukama ucukla. Vyděsilomě to. Posadila jsem se a zavřela oči. Bylo mi zle. Jenom z toho co říkala a na co mě její slova nutili vzpomínat. Ptevřela jsem oči a poznala, že Erik je na tom dost podobně. Podobně ale ne stejně. Byl na tom o trochu lépe.
,Aha... No to by mohl být problém...' souhlasila neochotně. Ale přesto se tu udělalo, jak chtěla ona. Ještě jsem měla jeden prášek. Jeden prášek a celý těžký týden před sebou. Nechtěla jsem nikomu znovu ublížit, ale v celém tom byla jistá nevyhnutelnost už od začátku."
Už se to nemělo stát. Kdybych tehdy měla rozum...
"Znovu?" pzval se návštěvník. Někoho mi začal připomínat. Někde jsem jeho obličej už viděla.
"Znovu." přisvědčila jsem nijak nadšeně. Ale víc jsme to nerozváděli. Nechtěla jsem. Stačilo mi, že ten obraz mi zůstával před očima dodnes. Ostatně moje noční můry jsou toho až moc živým důkazem.
"Vzala jsem si ten večer prášek a ostatní také. Probrali jsme se téměř stejně. A Eliška už byla také proměněná. To nám dost usnadňovalo situaci. Bylo na ní vidět, že je to její první přeměna. Byla zmatená. Nezvyklá na křídla. Pousmála jsem se. Oči jí žhnuli modře. Teď bude snažší uhlídat mě.
,Jak se dá s tímhle spát?' byla to její první otázka. Rozesmálo nás to, i když to nebylo tak docela od věci. Než se zeptáte. Spí se s nimi blbě. Už zííítra.... Juchůůůů.. zítra... ozývalo se mi v hlavě. Sklapni! okřikla jsem... vlastně sama sebe.
Ne, je to pravda a ty to víš. Zítra konečně. Po tolika letech. Víš, že musíš. To jsem sice věděla, ale odmítala si to připustit." Zamyslela jsem se. Blížím se ke konci. Ke konci sebe jako Prokleté. Sice se pořád měním, ale bez ní. Je to sice příjemné, ale cena za to byla vysoká. Příliš vysoká. Stálo mě to tehdy kamarádku. Kamarádku a Erika s Eliškou taky. Erik se sice vrátila, ale po kolika? Po pěti letech? A Eliška... Kdo ví, kde té je konec... Erik musel nejspíš hodně dlouho přemýšlet, než se rohodl vrátit. Jenom kvůli mojí chybě. Jedna chyba, jedna hádka a bylo po všem. To s tou hádkou mě navedlo na to, kdo by mohl ten neznámý být.
"Vy jste tehdy byl na vlakovém nádraží, že? Tím, že vám tzohleto povídám vlastně plním svůj slib..." přikývnul. Pak je tedy, ale podstatně maldší než vypadá. Vždyť kolik mu mohlo tehdy být? Dvanáct? Třináct?Víc tedy rozhodně ne. Zarazila jsem se znovu.
"A ta dívka?" Pokud tomu neuvěřil on. Tak ona také ne. Popravdě dost jsem se divila, že tomu věřil vůbec někdo. Jak by přece mohlo mít celé vlakové nádraží stejnou halucinaci? I když se "všichni nadýchali halucinogenního plynu." Tak zněla tehdy vymluva na naše zamaskování. A pro většinu lidí bylo jistě příjemnější předstírat. Pro všechny kromě těch, kterých se to týkalo přímo. Pokud tomu neuvěřil on. Tak ta dáívka tuplem ne.
"Byla to moje sestra." víc se mu to nechtělo rozpitvávat. A já si všmila, že řekl byla. Co se asi stalo? No necháme to být. Blížil se večer a on zase odešel. Sotva se za ní zavřeli dveře, vrátil se Erik. Vzala jsem si prášek a opět skončila na podlaze koupelny. Potom jsem z Erika dolovala, co celých těch pět let dělal. Byla jsem zvědavá, ale z něj něco dostat... Vypadalo to, že se mu nechce mluvit o tom, co se stalo... Ať to bylo cokoliv...
---------------------------------------------------------------
Tak jo tady je další kapitola Prokletých.. Varování nečetla jsem to po sobě .... No nic pěkný počtení a zatím ahoj...Lizzie..xD
 


Komentáře

1 Nessa- ♥Friends♥ Nessa- ♥Friends♥ | Web | 24. února 2009 v 14:20 | Reagovat

Ja už musim chodit do školy ale tak sa mi nechce.:D

2 ...♥SBéčko♥...♥ŠaruŠka♥ ...♥SBéčko♥...♥ŠaruŠka♥ | Web | 24. února 2009 v 14:29 | Reagovat

díky sbenko ze jsi nadale mym SBÉČKEM  a mocinky te plosím hlásek tu:Jsem ve finito a prohrávám!

http://majusinqa3131.blog.cz/0902/finaale-sonc

3 Sasanka Sasanka | Web | 24. února 2009 v 14:58 | Reagovat

Juchúúú, ta je perfektní... Sice mám malinkop problém orientovat se v tom, co vypráví tomu chlápkovi, a co se děje zrovna teď... Ale za to může moje demence pokročilého stádia x) x)

hej, vážně moooc dobrý x)

4 Katk@ -SB♥♥ Katk@ -SB♥♥ | E-mail | Web | 24. února 2009 v 17:49 | Reagovat

Konečně!! :D Je to supeeer (asi jiné slovo neznám :D píšu to ke každé povídce. Ale mě to slovo připadá nejlepší), nejpší bylo,jak mluvila sama se sebou. Ale Sasanka má pravdu, trochu špatně se v tom orientuje. A pořád je to hrozně záhadné a napínavé! :(

5 Yone Yone | Web | 1. března 2010 v 13:49 | Reagovat

Uh... je to napínavé. Až moc... A je pro mě ještě pořád trochu těžké zorientovat se v ději. (a to jsem četla některé část dvakrát. No nic... chyba ude nejspíš na mé straně. :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama