10.kapitola - Oops

24. března 2009 v 0:00 | Lizzie |  Podlehneš strachu a nebo lásce?

X. kapitola - Oops

(autor: já /Lizzie)
Přeju pěkný počtení a komentáře potěší jak pochvalný tak kritický...x)

Všichni odešli... Edwarde, Bella, Jasper, Emmett, Rose a Alice do školy. Carlisle do nemocnice a Esmé do práce. Myslím, že restaurovat nějaký dům v okolí. Docela by mě zajímalo, jak to bude vypadat hotové. Viděla jsem nebo spíš zahlédla fotky teď a... Bude mít rozhodně co dělat no. Zkrátka jsem zůstali s Lizz sami doma. Sestra jednak proto, aby náhodou něco neudělala Mikovi a já... Mě se to hodilo. Potřebovala jsem najít ty papíry, o kterých mi Esmé vyprávěla, že si je Edward schovává. Mohl by v nich být přece popis osobnosti. Mimo jiné i barva očí. Asi už mi opravdu hrabe. Odhodla jsem se prolézt celý barák kvůli takovéhle prkotině. Případ pro psychiatra. Přesto to potřebuju vědět. Musím zjistit, jestli to byl opravdu jenom výplod fantazie nebo nějaká vzpomínka. I když v tom případě netuším odkud bych mohla Edwarda znát.


Začala jsem kuchyní. Byl to sice nesmysl, že by papíry byli mezi hrncema - nechápu na co je vlastně mají. Přece jenom nejí. Asi jako rekvizity...


Potom jsem přešla do Carlisleova pokoje... Otevřela jsem zásuvky u stolu, ale nikde nic. Chtěla jsem vyjít ze dveří když se ozvalo. "Ehm.. Elizabeth? Co to ksakru děláš?" polekaně jsem se otočila za zvukem dobře známeho hlasu. "Lizz?" stála mezi dveřmi a koukala dost podezíravě. Zastraceně. Muselo to vypadat dost blbě. Přece jenom jsem prolézala Carlisleovy zásuvky a to se nedělá. Rozhodně ne někomu kdo vás "adoptuje" a ještě nechá u sebe bydlet. "Něco hledám," odvětila jsem. Přece jenom jsem to musela najít. Ale co kdyby mi Lizz pomohla.. Pak by to šlo rychleji. Možná...


"Lizz," jak jí tohle vysvětlím? Tváří se šokovaně. Jako by nemohla uvěřit, že jsme něco takového udělala. Ostatně ani já to nechápu. "Podívej nechtěla jsme nic ukrást ani nic takového, ale..." vysvětlila jsem jí co se stalo na lovu a pak tady. Dívala se trochu nechápavě. "Ty myslíš, že jsi si na něco vzpomněla?" zeptala se po chvíli ticha sestra a mě se ulevilo. Už se netvářila tak děsivě.


"Pomůžeš mi najít ty papíry, jak o nich mluvila Esmé? Mohlo by tam být.." zmlkla jsem a podívala se na sestru. Byla nějaká podivně zamlklá. "Co? Jo jasně pomůžu," odpověděla roztržitě. Ona se vypadala k Emmettovi a já k Rose. Do Edwardova pokoje se nám ani jednej nechtělo. I když jsem věděla, že přesně tam ty papíry najdu. Nakonec to skončilo na mě. Vešla jsem dovnitř a otevřela první šuplík. Nic. Tedy kromě pár všelijakých papírů. Ani další šuplík na tom nebyl o moc líp. Otevřela jsme poslední šuplík. Byla v něm nějaká oblálka. Opatrně jsem ji vyndala a otevřela. byl tam rodný list. A potom takový ten papír, kde je toho o osobě napsáno plno. Od datumu narození, krevní skupinu, barvy vlasů až po... barvu očí. Sjela jsem pohledem k příslušnému řádku.





Barva očí: zelená





Tak tohle mi doslova vyrazilo dech. zelená. Opradu zelená. Jak jsem to věděla? Znala jsem ho snad? Šokem jsem úplně strnula, takže jsem přeslechla, že dole klaply dveře. Nevěděla jsem ani kde je Lizz, ale ani ona zjevně dveře neslyšla. Nevarovala mě a pak bylo pozdě. "Nechtěla bys mi náhodou vysvětlit co děláš u mě v pokoji?" byl lehce nervózní. Pak mu pohled sklouzl k mé roztřesené ruce. Vyrthl mi papír z rukou a prohlídl si ho. "Proč jsi tohle hledala? Nebo jsi hledala něco jiného?" Byl naštvaný. Ostatně kdo by nebyl. I já bych byla kdybych našla někoho, jak se mi hrabe ve stole...


"Já... já..." jak tohle vysvětlit? To přece nejde nijak ospravedlnit. Měla jsem se někoho zeptat. Třeba Belly nebo tak a ne udělat takovou pitomost. "Co?!" byl nervózní. "Elizabeth Carltonová mohla bys mi vysvětlit, co jsi dělala u mě ve stole?"


"Já totiž..." kdyby aspoň nekoukal tak naštvaně. Podívala jsem se mu do očí. Zelené. Napadlo mě zase. Zatraceně. "Edwarde nezlob se na ní." ozvala se ode dveří Liz. Co má tohle zase být? "Ne a proč? Hrabala se mi ve stole a teď ani není schopná vysvětlit proč." No možná kdyby se uklidnil a nekřičel byla bych schopná... Ale takhle...


"Ona za to nemůže. Byla jsem zvědavá. Napadlo mě," sklopila pohled. Proboha co to mele? "Chtěla jsem najít něco o tom vlkodlakovi. Omlouvám se." Spadla na hlavu nebo co? Co to sakra žvaní. Edward se otočil nevěřícně na ní. "To jsi měla říct rovnou a ne tu takhle šmejdit. Nechápu jak tě něco takového mohlo jenom napadnout." Zakroutila jsem nevěřícně hlavou. "Promin byla blbost hledat něco tady nebo kdekoliv jinde v bytě." Ona vypadá jak kdyby to myslela vážně. Pak jsem si všimla malého koukku papíru - nejspíš fotky - u ní v ruce. Zvědavě jsem se na ní podívala. "Ano, Lizzie . Byla to hloupost," díval se dost nakrknutě, "Co to máš v ruce?" taky to postřehl. Trochu rozpačitě k němu natáhla ruku. Neviděla jsme co na té fotce je. A zorvna to mě tolik zajímalo... To mi snad dělají schválně...


"Edwarde, opravdu se omlouvám. Už se to nestane. Prostě mě to popadlo a nikdo nebyl doma..." Zkoumal tu fotku. "Tahle už je docela stará. Bylo to krátce po Nessiině otisku. Asi tak půl roku. I když je fakt, že oni vypadají pořád stejně," povzdechl si. "Vrať jí na místo. Nessie by se to nelíbilo. Nemá ráda, stejně jako kdokoliv jiný, když se mu leze do věcí." Sklopila hlavu. A obě jsme odešli z pokoje... "Co to mělo znamenat? Proč jsi mu neřekla pravdu?" obořila jsem se na svou sestru sotva jsme byli z doslechu. Snad si nemyslí, že bych jí nechala tohleto udělat. Teda kdybych nebyla mimo.
 


Komentáře

1 ...♥SBéčko♥...♥ŠaruŠka♥ ...♥SBéčko♥...♥ŠaruŠka♥ | Web | 24. března 2009 v 22:00 | Reagovat

Mrtééééééé i kdyz pulku nechapu ale neres:-+D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama