Prokletí - XI

7. března 2009 v 13:08 | Lizzie |  Prokletí
Po delší době jsem se opět dokopala k tomu něco napsat...xD Něco co by aspoň minimálně dávalo smysl..xD takže pěkný počtení, pardon za chyby a budu ráda za komenty...xD Lizzie


"Ahoj." Ozvalo se další ráno ode dveří.Věděla jsem kdo to je. Otevřela jsem už dopředu. Opět sebejistě nakráčel do obýváku. Posadil se, zase jsem nám donesla pití a dala se bez nějakého vysvětlování nebo průtahů do vyprávění. "Potom jsem pár dní byla naprosto mimo. Myslím, že odborně se tomu říká katatonie nebo tak nějak. Nevím přesně. Tehdy mi Erik s Eliškou dost pomáhali. Nevím jak dlouho jsem nevnímala. Ale vím, že oficiální historka pro školu tehdy zněla angína. A Zuzku pokousal pes. Souhlasila s tím. I když mě mohla prozradit - neudělala to. I když zase kdo by jí věřil? Po setmění všichni. To je jisté. Když jsem po čtrnácti dnech přišla do školy seděla jinde. Bála se mě a nijak se tím netajila i když pro třídu to muselo vypadat, že mě nenávidí. Což to možná také. Chtěla jsem jí to vysvětlit, ale nedala mi šanci. Pokaždé když jsem se k ní přiblížila víc jak dva metry její pohled mě zastavil a donutil vrátit se. A tak jsem ztratila - vlastní vinou - svojí jedinou kamarádku. Asi týden nebo dva poté jsme se s Erikem pohádali. Už ani nevím proč. Ale vybrali jsme si sakra blbou dobu. Prostě jsme na sebe ječeli jak smyslů zbavený. Tehdy jsem se mimo jiné dozvěděla i to, že za to co se Zuzce stalo můžu já (nepopírala jsem to, ale přesto…), že mě nenávidí - čemuž jsem se nemohla divit -, a spoustu dalších věcí. Bohužel pro něj na mě křičel před západem slunce a nestihnul si včas vzít prášek. Takže jsme se na zemi v bolestech svíjeli dva. Probrali jsme se nastejno a jemu oči svítili víc než kdy jindy. Poznala jsem, že je to průšvih. Obrovský. Eliška ještě byla v bezvědomí. Podíval se tehdy na mě.

,Lov ve dvou?´ zkusil navrhnout. Udělalo se mi zle.
,Ne. Nebude žádný lov.´ nesměla jsem mu to dovolit. Věděla jsem, že tohle by neudělal. Rozhodně ne, kdyby měl na výběr. Jakože on teď zrovna neměl.
,A to jako proč?´ šklebil se. ,Snad mi nechceš vykecat díru do hlavy?´ zeptal se otráveně.
,Vykecat ne.´ ne že by se mi chtělo rozbíjet mu hlavu, ale kdyby ho to omráčilo, proč ne. Teď zrovna to není on.
,Haha. To jistě. Nemám čas. Musím toho do svítání spoustu stihnout.´ oznámil mi a vyletěl oknem. V tu chvíli se Eliška probrala. Letěli jsme a ním. Mířil na vlakové nádraží. Odtud myslím, že nemá cenu ti to vykládat. Prostě si za oběti vybral tebe a tvojí sestru. Tehdy jsem mu tu díru do hlavy asi opravdu vykecala. Protože nakonec se vzpamatoval a odletěl. Pro normálního člověka to nedávalo smysl, ale jemu tehdy ty oči o trochu ztmavly a už nebyly tak pronikavé a pak odletěl. Tentokrát znělo vysvětlení pro veřejnost halucinogenní plyn. Dodneška nechápu jak takovému bludu uvěřili. Copak halucinace mohou ničit foťáky? Ještě jsem o tom neslyšela. Sotva Eliška s Erikem odlítli přiřítila se tam k smrti vytočená mamka. Toho dne se semnou přestala bavit i ona. Nedokázala to překousnout. Odpustila mi to s Luckou. To co jsem udělala Zuzce taky ještě omluvila, ale když jsem ani ne měsíc potom co jsem vyvedla zase byl venku, ukazovala se lidem a byla pro ně podle ní nebezpečná… To už přes srdce nepřenesla. Taky mě podle toho seřvala. A já se jí nesnažila nic vymlouvat. Neviděla jsem tehdy důvod. Koneckonců to, co se stalo bylo zase a jenom kvůli mně. Erik by si vzal prášek, kdyby na mě zrovna neječel. Takže v podstatě nebyl důvod žalovat. Oni byli na rozdíl ode mě ještě nevinní. Nikomu neublížili." Tenkrát jsem vlastně o všechny přišla. Tetička zmizela kdesi v polovině toho všeho a nikdo nevěděl kam… Nebylo to veselé období.
"No a ráno když jsem se probrala by ti dva pryč. Na stole byl dopis. Dva v jednom. Jeden od Elišky a druhý od Erika. Jeden omluvenější než druhý. To ale nic neměnilo na věci, že byli pryč." Ten přívěsek byl v dopise od Erika. Jen tak mimochodem.
"A to je konec našeho příběhu." Skoro konec. Po pěti letech se tu znovu objevil a bůh ví, že to nebude poklidné. Něco se zase semele. Ale co to nevím a snad radši ani vědět nechci. Nechám to být a uvidím co se stane nebo nestane. Odešel brzy. Bylo chvíli po obědě.
"Rád bych řekl nashledanou, ale vhodnější bude sbohem." Rozloučil se a zmizel. Myslela jsem si, že navždy, ale nebyla to pravda. Ani zdaleka ne.

 


Komentáře

1 Andie Andie | Web | 7. března 2009 v 14:03 | Reagovat

zvláštne o.O ako ten oný :D David ši jaq volá... som zvedavá, ako to dopadne :)

2 Sasanka Sasanka | Web | 7. března 2009 v 21:29 | Reagovat

Tak a teď v tom mám trošku bordel... ale to bude kvůli tomu mému "menšímu" výpadku, dneska jsem malilinkatko mimo, zejtra by to bylo lepší.... Každopádně je to perfektos mentos a už se strašně těším na další díl... protože poněvadž a jelikož to teď začlo bejt sna nejnapínavější... Kolik ještě plánuješ kapitol? Jestli budeš pokračovat takhle, tak se na slovníkách nedoplatíš x) x) x)

3 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 26. dubna 2009 v 17:07 | Reagovat

hurá konečně vím co se stalo

4 Yone Yone | 3. března 2010 v 18:22 | Reagovat

Wááááááá!!! Dobrýýýý!! Haha... vypadá to, že to nejlepší teprve přijde. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama