Prokletí - XV

31. března 2009 v 9:16 | Lizzie |  Prokletí
Dobře tohle je zase jedna z těch kratších kapitolek..xD Ale nemohla jsem si pomoctodpadlo nám TAčko a já se nudila... Jenomže jsem nějak nevěděla, jak pokračovat, takže tohle je výsledek namáhání mého mozku...xD

Dobrá nálada ovšem neměla trvat dlouho. Vešla jsem dovnitř a hned se miněco nezdálo. Bylo tam až příliš velké ticho. Něco takového bylo všechno jenom ne obvyklé. Zaposlouchala jsem se. Skoro to vypadalo jako bych byla doma sama nebýt toho, že jsem slyšela dýchat dohromady čtyři lidi... Moment.. čtyři?! Co to zase má být?

"Ehm.... Ahoj Em." pozdravila nervózně Eliška a zastavila mě tak dřív než jsem stihla vejít do obýváku. Kdo ví proč. V nich aby se blbej vyznal. Dobře ještě jsem nabyla ani v půli cesty tam, ale stejně.
"Ahoj." pozdravila jsem vesele a pověsila bundu na věšák.
"Měla bych takovou prosbu." začala Eliška a mě se zdála nervóznější a nervóznější. Co se to tady k sakru děje?
"Povídej." vybídla jsem jí, když už mlčela až moc dlouho. Začala jsem se pomalu ale jistě děist o co jde.
"Víš, pár věcí se vyvynulo jinak, než jsem chtěla a..." stála jsem teď zády k obýváku, ale její vyděšený obličej mi prozradil, že se tam něco děje...
Pomalu jsem se otočila a strnula šokem. Popravdě řečeno šokem bylo dost mírné. Z obýváku se vybatolilo dítě. Malé dítě. Jenom jse nevěřícně zavřela a zase otevřela oči. Pořád tam bylo. A pak aby toho šoku nebylo málo vyšel Erik a nesl druhé. Super. Dvojčata. Kristepane.
"Já vím, že jsem s tim asi otravná, ale... Nemohly bychom tu zůstat?" Bylo mi úplně jasné koho myslí tím my.
"Eh..." dostala jsem ze sebe po chvíli. "Jo. J...jasně." vykoktala jsem zmateně.
"Díky." vyhrkla a pověsila se mi kolem krku.
Takže proto dělali ty tajnosti? To předemnou celou dobu tajili dvojčata? Ale proč? To nedává smysl.Věděla jsem, že to z nich bude muset vypadnout, ale tohle bylo i na mě trochu moc. Šok pomalu začínal ustupovat.
"Tohle je Sandra a tohle Tom." oznámila mi Eliška už s úsměvem. Děti. Pousmála jsem se. Zase tu bude trochu veseleji.
***
Uplynuly už další tři roky od té doby, co Eliška s přišla s dvojčaty. Měla jsem tehdy pravdu. Bylo od té doby veselo, skoro vždy. Dnešek ovšem začínal špatně už od rána. Měla jsem tušit že se to veřer nějak zvrtne, ale ona tu nebyla už spoustu let. Neviděla jsem důvod proč by se měla vracet a když tak prášků jsem měla poslední době docela velkou zásobu. Všechno začínalo jako klasické ráno. Řada byla na mě abych odvedla děti do školky. Ale oni se zrovna dneska rozhodli stávkovat. Začala s tím Sandra (a pak že jsou holky hodnější - ani omylem) a Tom přidal. Mám po ránu sklon být nepříjemná - mimo jiné také díky bolehlavu.
"Mě se tam nechce." prohlásila Sandra skoro jako by mi oznamovala, že nikam nejde.
"Jo, to mě taky ne." zahuhlala jsem si pro sebe. Jenže do práce se taky musí.
A pak se ta malá sekla, že nikam nepůjde. Prvních pět minut jsem se na ní snažila mluvit klidně. Po pěti minutách se k ní přidal i tom s tim jejich: "Já nikam nejdu!"
Po dalších pěti minutách jejich vytrvalého jekotu mi nervy došli. No nakonec se do školky šlo. Dovedla jsem je tam a vyrazila do práce. Cose dělo tam snad radši ani komentovat nehodlám. Měli jsme nového spolupracovníka a řekla bych, že on zrovna nebyl dvakrát nadšený z představy, že bude muset dělat se mnou. No ano byl to ten kluk z nádraží. Všechno se začínalo zase vracet. Až nebezpečné, ale já si ničeho nevšimla. Možná jsem měla... Možná jsem si myslela, že po všech těch letech mám konečné právo na trochu klidný život. Jenže stvůry nikdy nespí. Bohužel...
 


Komentáře

1 Andie Andie | Web | 31. března 2009 v 11:53 | Reagovat

len taký dotaz... KOHO boli tie deti? :D ako myslím kto je otec :D dúfam, že ne Erik o.O xD inaq super ako vždy :)

2 Yone Yone | Web | 26. března 2010 v 17:44 | Reagovat

Skvěléééé.... Tuhle kapitola se četla dost dobře. (u předchozích jsem někdy musela číct některé dstavce několikrát)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama