Sen nebo skutečnost?

12. března 2009 v 18:20 | Lizzie |  Jednorázovky
Předem varuju bylo to dělaný po úplném mozkovém vyčerpání (po dvouhodinovce pletení a během dvouhodinovky mletí o čaji). Navíc je to jenom do školy + je to nebetyčnej blábol... Přesto bych byla ráda za vaše komentáře... Já osobně jsem se málem osypala už po třetí větě a umírala touhou připsat tam nějaké ty glosovací závorky, ale odolala jsem.... Přesto pokud by se někomu (ano Sasanko, myslím tebe) chtělo je tam nacpat... jen do toho...xD No a to je vše.. takže dál čtěte jen na vlastní nebezpečí...xD Lizzie

Letím vysoko nad zemí. Nejspíš spím, protože normálně bych měla závrať. Ale tentokrát ne. Letím a ten pocit si užívám. Všude kolem sebe cítím vítr. Cuchá mi vlasy a zároveň mě nadnáší. Připadám si lehká jako pírko. Všechny pozemské bolesti, problémy, strasti zůstaly tam dole. Ještě je noc, ale přesto rozeznám, že letím nad nějakým parkem. Všechno je tak malinké. A skoro nerozeznatelné v té tmě. Vesele jsem se zasmála. Ten pocit svobody byl opojný. Můj smích se ještě chvíli nesl vzduchem a pak odezněl úplně. Slunce začalo vycházet. I ze země je to nádherný pohled, ale takhle z vrchu mezi mraky… Vypadalo to kouzelně a tajemně zároveň. Až se tajil dech. Mraky se zbarvily do oranžova a ruda. Občas někudy prosvítali podobně barevné paprsky. Pak slunce vystouplo a na zemi začal den. Lidé po většinou ještě spali, ale našlo se pár ranních ptáčat. Město, nad nímž jsem právě byla začalo ožívat. Vypadalo to jako mraveniště. Lidé vypadali přesně jako mravenci. Všichni někam pospíchali, ale byl v tom jistý řád. Do práce, domů, do školy, do obchodu, na autobus… Klid a ticho, které tu během noci panovalo je nenávratně pryč. Začíná houstnout doprava… Teď by spíš ono město dalo přirovnat k včelímu úlu. Věčný pohyb a bzukot. Přilétá ke mně nějaký malý pták. Neumím jeho řeč, ale přesto promlouvám a snažím se ho uklidnit. Viděla jsem ho. Koneckonců asi nepotkává moc lidí jen tak plujících vzduchem. "Neboj se. Neublížím ti." Slyším se říkat. I když vím, že mi nemůže rozumět, možná reaguje na tón mého hlasu a uklidňuje se. Ovšem je to normální? Přijde mi to tak - dokonce i to, že si tu jen tak lítám. Jde tedy o sen? To by spoustu věcí vysvětlovalo. Ale je to všechno tak realistické. Vzduch, který cítím v obličeji jako příjemný vánek, který si pohrává s mými vlasy a který zároveň i dýchám. Onoho přátelského opeřence se také mohu dotknout. Cítím jeho hebké peří a slyším jeho hlas. Bylo by tohle možné i ve snu? Nebo v normálním životě? Tam, kde jeden nemá skoro ani chvilku klidu? Těžko. Od té doby letěl můj nový kamarád se mnou. Krajina pode mnou mi začínala připadat povědomá. Město už bylo dávno za mnou. Blížila jsem se k domovu a spolu s tím se blížil také čas, kdy tohle - ať je to cokoliv - skončí. Nějak jsem poznala, že se blíží čas, kdy se budu muset vrátit zpátky na zem a zapojit se do svého obvyklého života. Nechce se mi, ale nemám na výběr. Přesto je to ještě daleko. Než doletím domů ještě toho trochu uvidím. Už jsem na dohled od našeho domu, když slunce začne zapadat a okamžitě si tím přitáhne můj pohled. Nebe opět chytne své ohnivé barvy. Vlastně to vypadá jako kdyby hořelo. Pak slunce zapadne, je opět tma a já se vracím otevřeným oknem do svého pokoje. Od včerejšího večera se tu vůbec nic nezměnilo. Lehám si do postele a usínám. Vzápětí, ale zase otvírám oči. Jediným letmým pohledem z okna zjišťuji, že je ráno. Potom mi pohled sklouzne k datumu na mobilu. Je na něm včerejší - tedy dnešní - datum. Včerejšek a můj letecký výlet jakoby neexistoval. Takže to celé byl opravdu jenom sen. Povzdechla jsme si. Škoda, ale stejně to byla nádhera. Došla jsem se do koupelny umýt a když jsem se vrátila do pokoje našla jsem na stole svého včerejšího malého leteckého společníka. Zmateně si prostřu oči, ale on je tam pořád. Tak tedy nevím… Byl včerejší neexistující den sen nebo skutečnost? P.S.: já vás na začátku varovala a kdo to nečetl a umřel má smůlu... Bylo to na vlastní nebezpečí..xD
 


Komentáře

1 Andie Andie | Web | 12. března 2009 v 18:42 | Reagovat

nádhera *aplaus* suprové to je :):):)

2 Janča Janča | 12. března 2009 v 19:55 | Reagovat

náhodou je to super...mně tyhle "blábolky" jak ty říkáš baví číst...a Jessicu ti pošlu ale napiš mi prosím email.. jo?

3 Sasanka Sasanka | Web | 15. března 2009 v 16:54 | Reagovat

Ne, tohle glosovat odmítám :D Pokud na tom vyloženě netrváš, ale byla bych schopná přidat tam max. tři závorky... možná čtyi, kdybych se vážně snažila... Je to pěkný, akorát je ten konec moc jednoznačný... (jednoznačný je blbý slovo, jiný mě prostě nenapadlo...)

Víc takových --po--mozkovém--vyčerpání-- povídek bych uvítala :D

4 maky maky | 21. března 2009 v 16:51 | Reagovat

Nádherná povídka....moc se mi líbí:)

5 Viviana Mori Viviana Mori | Web | 8. dubna 2009 v 11:25 | Reagovat

Působí to skutečně. Tohle se opravdu může stát, neprovozuješ náhodou astrální cestování? :-)

Taky mívám podobný letecký sny, ale kdoví, jestli nelétáme všichni takhle doopravdy, občas... Rozhodně by to bylo zajímavé.

P.S Máš tám několik vážně povedených přirovnání.

6 Kikina Kikina | E-mail | Web | 17. června 2009 v 11:13 | Reagovat

Mě se to líbilo :-) Taky mívám sny o létání,ale nikdy si nejsem jistá, zda to byla pravda nebo jen výtvor mé fantasie xDxDxDxD

7 Alice Cullen-Hale Alice Cullen-Hale | Web | 7. července 2009 v 16:56 | Reagovat

je to hezké

8 Christine Christine | E-mail | Web | 20. března 2010 v 15:25 | Reagovat

Krásně píšeš :-). Já mám taky blog o povídkách ...

9 KateChibi KateChibi | Web | 8. června 2010 v 16:07 | Reagovat

Páni, máš to vážně krásný... ^^ Ten styl psaní neni špatnej, jsem ráda, že sem se dokopala si od tebe něco přečíst XD Ale máš tam jednu hrubku... XD *mě si nevšímej ><XD*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama