Nová povídka - II.

5. dubna 2009 v 13:32 | Lizzie |  Nová povídka
Heh... Další kapitola...xD 100% tam bude chybět spoustu čárek... Tu část předtim jsem se snažila opravovat tuhle ne..xD Nemám na to ani čas, nervy nebo náladu, takže možná časem... Mno nic pěkný počtení, pardon za chyby a budu ráda za každej koment..xD


"Pardon, ale myslím, že by jsi měla vědět že v tobě koluje taky krev obrů, trpaslíků a nevím čeho ještě." Tak přece. Tohle přede mnou celé ty roky tajil. Pomyslela si a potom poslala manželovi telepatickou zprávu. Ale já to věděla, Ede. Celou dobu…V tu chvíli je Karalen zavalila nekonečným přívalem otázek, které se po celou dobu příběhu hromadily. "Proč hadí našeptávač? Kde se tu vzala ta bouřka? Mám teda nějaký magický schopnosti? Znamenal něco ten znak ve mracích nebo to byla jenom moje představivost? A proč ty lidi začali najednou bláznit? Všechno má svůj důvod a pochybuju, že by jim hráblo jenom tak všem zničehonic tomu prostě odmítám věřit. Pokud o mě věděl ten našeptavač znamená to, že o mě ví i ostatní z magické komunity? A co je vlastně ten kluk zač a proč jeho rod vymírá?" "Máš mnoho otázek a ne na všechny ti mohu odpovědět já. Magické schopnosti máš, ale jaké to nikdo kromě toho syčáka nebude vědět dokud je nepoužiješ. Co s tím má společného bouřka? Netuším, ale ti dva - syčák a bouřka - jdou na první návštěvu pokaždé ruku v ruce pokud zmizí jeden odejde i druhý. Ten znak nejspíš neznamená nic, ale nemůžu ti to říct na 100% protože jsem ho neviděla. A co se týče pojmenování našeptávačů je to tak trochu záhada a nevím jestli si to ještě pamatuju. Jméno dostali podle toho, že umí mluvit s hady a nemusí se tomu učit umí to od narození a navíc umějí rozpoznat členy magické komunity." řekla a pro sebe dodala. A některé příbuzenské vztahy. Ale nepřišlo jí to důležité a tak Karalen o téhle vlastnosti neřekla. "Není jediný, ale jeho druh pomalu vymírá, protože…" Na chvíli se zarazila a pak dodala". . ale to ti může vysvětlit on mě do toho nic není." Najednou, aby Abby řeč odvedla jinam koukla na hodiny, kde rafička ukazovala dvanáct hodin, spráskla ruce a se slovy, že už je moc hodin poslala Karalen spát.


Sice odešla do svého pokoje, ale spát nějak nemohla. Neustále totiž musela přemýšlet nad tím, co se dozvěděla. Ona, že je členkou magické komunity? Ne, za chvíli se určitě probudí a zjistí, že to byl jen sen, ale to nechtěla, chtěla, aby to byla pravda aby doopravdy byla magická bytost. Sotva k ránu usnula už jí zase zvonil budík do školy.
3. Cesta do školy
Karalen se oblékla, umyla, dala do tašky svačinu, rozloučila se a jako každé ráno šla do školy, kam ale dojít neměla. Do školy chodila sama protože ve škole ji moc rádi neměli a její kamarádka byla tenhle týden nemocná. Jak tak přemýšlela uslyšela jak za ní kdosi volá její jméno. "Karalen!Počkej!"
Po chvíli v tom hlase poznala chlapce ze včerejška onoho hadího našeptavače, nebo jak říká její mamka ,syčáka'. Dívka tedy zpomalila a počkala než ji chlapec doběhne. "Evidentně víš jak se jmenuju já, ale kdo jsi ty? Jak se jmenuješ a co my chceš?" vyhrkla na něj sotva ji doběhl. "Jmenuju se Marián, ale teď se nebudeme bavit o mě na to bude čas jindy. Teď se budeme bavit o tobě. Takže dozvěděla ses něco doma?" zeptal se a neustále si ji prohlížel, přišla mu povědomá jenom si nemohl vybavit kde ji viděl. I když věděl, že ji stoprocentně neviděl stejně mu přišla povědomá. "Jak se to vezme. Jestli myslíš to že jsem členkou magické komunit, že ty jsi hadí našeptávač a tak různě. Mám pár dotazů, na které mi doma odmítli odpovědět. Třeba proč všem lidem zničehonic hráblo a začali vás chci říct nás vraždit a proč tvůj druh vymírá?" I Marián se těmto otázkám vyhnul a odpověděl na něco úplně jiného, vlastně jí neodpověděl vůbec. "Výborně takže to hlavní víš a můžeme jít, nemáme moc času." Řekl a chtěl ji odvést, ale dívka protestovala. "Promiň opravdu ráda bych šla, Mariáne. Můžu ti tykat, že jo? Ale co rodiče, škola, kamarádi? Nemůžu je tady nechat a jen tak se vypařit. "Promiň." řekla a otáčela se, že půjde do školy už teď to sotva stíhala. Marián jí kupodivu nebránil jenom šel vedle ní a nad něčím usilovně přemýšlel. "Už to mám!" řekl po chvíli. "Jo to bude ono." "Ale co?" nechápala ho Karalen a podívala se na něj rentgenovým pohledem, ten měla po matce. Vždycky když jako malá něco vyvedla podívala se na ní její matka tímhle pohledem. Neměla ho ráda. Marián vytáhl z batohu deku a řekl jí, aby se na ní posadila do tureckého sedu. Karalen to nechápala, ale pro jistotu ho poslechla, ale neodpustila si malou poznámku. "Jestli kvůli tobě přijdu pozdě do školy, tak si mě nepřej." zlobila se naoko, ale hned potom se usmála. "Bezva, a o školu se neboj. Zavři oči a pokus se vytvořit svoji dvojnici. Neboj se ty to zvládneš. Nic neříkej jenom se soustřeď na to, co chceš udělat." Takhle na ní ještě chvíli mluvil a před dívkou se začala objevovat její dokonalá kopie. "Na začátek to není vůbec špatný, už ty oči můžeš otevřít."
 


Komentáře

1 Gringer Gringer | Web | 5. dubna 2009 v 18:08 | Reagovat

no nevím .. mě bolestní nedávaj ... jen odpornou větu: " nemůžeš dvě hodiny jíst :D "

2 Andie Andie | Web | 5. dubna 2009 v 21:21 | Reagovat

zajímavé o.O jaq se to asi vyvine dále.... o.O :D :)

3 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 6. dubna 2009 v 19:16 | Reagovat

honeeeem další xD xD xD xD xD Jr to good těším až budu vědět víc

4 Zuzuliicek Zuzuliicek | Web | 7. dubna 2009 v 9:07 | Reagovat

téééda :)! jsem zvědavá jak to bude pokračovat :)!

5 Sasanka Sasanka | Web | 10. dubna 2009 v 19:55 | Reagovat

trochu jsem měla pocit, že čtu povídku o Witch, ale jinak se mi to moc líbilo a já letím dál :D (myslím další díl)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama