XIV. kapitola - Když se tvá schopnost obrátí proti tobě

13. dubna 2009 v 0:00 | Lizzie |  Podlehneš strachu a nebo lásce?

XIV.kapitola - Když se tvá schopnost obrátí proti tobě

(autor: ja /Lizzie/)




Celé se to nějak zamotává. Nevím, jak jsem mohla znát tu písničku, ani jak jsem věděla to s těma očima, ale je to celé podivně důvěrně známé. Je možné, že je to část mého minulého života, ze kterého si nic nepamatuji? A když ano, tak co jsem zapomněla? Kdo jsem vlastně byla? Opravdu by mě to zajímalo, ale to mi nikdo říct už nemůže… Nikdo nedokáže obnovit ztracenou paměť. I když ty vzpomínky někde jsou. Hodně hluboko, ale jsou. A zdá se že nějakým spouštěčem je Edward. Otázkou je proč? Proč?! Prohrábla jsem si rukou vlasy. Nedávalo to smysl a smysl mi to si nikdy dávat nebude. Ozvalo se zaklepání na dveře. "Elizabeth? Jdeš už?" ozval se zpoza dveří Alicin hlas. Povzdechla jsem si a zvedla se. Zase škola. Rozhodli jsme se to zkusit znovu a tentokrát se velikým okruhem vyhýbat Miku Newtonovi. Původně chtěli zkusit zpřeházet sestře hodiny, tak aby se s ním nemusela potkávat. Jenže jak to zdůvodnit? Emmettově poznámka, že sestra je na něj alergická by asi nezabrala. A ani jeho druhý nápad s plynovou maskou se neujal. "Jo. Už jdu." Otevřela jsem dveře a vyrazila. Zase škola... Docela by mě zajímalo jaká byla škola za našich let. Co mě tehdy bavilo? I když to se asi příliš nezměnilo. Jenom jsem zapomněla - nic víc, nic míň. Blížili jsme se ke škole a na všech se dala spatřit jistá nervozita. A hlavně začínali se víc chovat jako lidé. Tahle hra… To jak se jeden musí neustále ošívat, protože žádný člověk nevydrží v klidu tak dlouho jako my. To jak bychom se měli snažit dýchat… Prostě divadlo.


***


Jak jsme se blížili ke škole byla jsem nervóznější a nervóznější. Ani Emmettově "vtipné" průpovídky to nijak nezlepšovali. Spíš naopak. "No co tak bude o…" "Emmette," skočila jsem mu po chvíli do řeči. "Mohl bys být pět minut zticha?" bála jsem se školy jako čert kříže. I když já se nebála ani tak školy, jako spíš jedné osoby. Mika Newtona. Vystoupili jsme z auta. Zatím všechno v pořádku. Okamžitě jsem přestala dýchat. Na co si to zbytečně stěžovat? Stejně by to k ničemu dobrému nevedlo. První hodinu ve škole jsem přežila docela v klidu. Možná také proto, že na ní nebyla jedna nejmenovaná osoba. O další hodině jsem takové štěstí neměla a mělo to být jenom horší. Věděla jsem, že se tomu nevyhnu, ale… Na hodinu jsem šla s Jasperem, Alicí a Ness. Zeměpis. Posadila jsem se vedle Ness a bratr se sestrou seděli za námi. Mike seděl až na druhé straně třídy. Nedýchej a seď. Nedýchej a seď. Opakovala jsem si pořád dokola. "K tabuli půjde…" zaslechla jsem učitelku říkat, ale nevěnovala jsem jí příliš pozornosti. Větší částí mysli jsem se soustředila na to, abych nevstala a ne- Dost! Neměla bych nad tím ani přemýšlet. Napomenula jsem se a polkla jed, kterým se mi ústa plnili jenom při neopatrné vzpomínce. Ness do mě drkla a kývla k tabuli. "Slečno Carltonová, mohla byste?" to teda sakra nemohla! Vyděšeně jsem se podívala na Ness. Od Jaspera mě okamžitě zalila vlna klidu. Byla jsem za to ráda, přesto jsem se děsila… Doploužila jsem se s pohřebním výrazem před tabuli. Teď jsem mohla vypadat jako člověk. Obyčejná holka, co nic neumí a je zkoušená. Realita byla horší. "Tak mi řekni…" začala učitelka listovat sešitem. Pokud existuje peklo, tak vypadá takhle. Být zkoušená a mít v blízkosti Mika Newtona. U zkoušení se totiž předpokládá, že budete mluvit. A abyste mohli mluvit musíte dýchat. A v tom je celý ten problém. Se zazvoněním jsem vylítla ze třídy jako šipka. Na člověka možná až trochu rychleji. Mířila jsem rovnou za školu. Sesula jsem se k zemi a plnila si plíce čerstvým vzduchem


***


"Jak je? Jasper povídal, co se dělo…" začala jsem opatrně a pozorovala Lizz. Není to lehké pro nikoho z nás. Zatracená škola. "Eliz, tohle nepůjde. To nevydržím. Celou hodinu jsem myslela na jeho krev a párkrát jsem se i málem zvedla…" sypala ze sebe jednu větu za druhou. "Myslela jsi na to, ale neudělala jsi mu nic. Bude to dobré." Chtěla jsem jí nějak pomoci. "Doufejme." Řekla a zadívala se do prázdna. Mlčeli jsme. Po chvíli bylo na čase se zase vrátit. Všechno se to komplikuje. Obzvláště poslední dobou. Nemůžu ty dva dostat z hlavy. Edwarda, který je klíčem k nezapomenuté minulosti a Thomase, který se mi líbí. To nepopírám. Možná bychom mohli… Co?! Elizabeth, proboha. Přestaň fantazírovat a vrať se zpátky na zem. Okřikla jsem sama sebe. Podívala jsem se zpět na sestru. Pořád měla ten nepřítomný výraz, který mě chvílemi až děsil. Ale dostane se z toho. To je taky jedna ze součástí armádního výcviku. Odsouvat nepříjemné věci na pozdější dobu nebo na ně rychle zapomenout.Ještě toho dne napadl sníh. Hodně sněhu. Všichni okamžitě zahájili koulovačky. I Cullenovi se přidali, i když jenom ve své uzavřené skupině. Obzvláště Emmett se v tom vyžíval. "Carlisle?" připomenula jsme mu, že ještě pořád čekám na odpověď. "Nevím, Eliz. Možná potřebuje jenom čas." Zavrtěla jsem hlavou. To je nesmysl. Trvá to už příliš dlouho. "Už je to týden. Týden co na nikoho pořádně nepromluvila. To není normální." To jsem věděla stoprocentně. "Jaspere, co cítíš?" zeptal se Carlisle a jak já ta bratr jsme věděli až moc dobře, co má na mysli. Jenže na rozdíl od něj jsem já už tu děsivou pravdu znala. Necítí nic. Jakoby nic necítila. Nechápala jsem to. jak může někdo nic necítit? Sám od sebe? Neřekla bych, kdyby to byl jiný upír, který se dostal Lizz pod ruku. Pak by to bylo normální. Ale sama na sebe přece svojí schopnost použít nemůže. Nebo ano? Ne. To je nesmysl. "Zajímavé." Zabručel Carlisle. Zajímavé možná, ale nebezpečné také. "Ano, to jistě je. Ale Lizz tak nemůže zůstat." Odpověděl mu téměř ihned Jasper. Ano. To nemůže. Ale jak jí z té otupělosti vytrhnout? Jasper zkoušel probudit v ní nějaké city, ale ta zeď co si kolem sebe vystavěla je až příliš silná. Opravdu to vypadá jako by se obalila vlastní schopností. "Ne. To jistě ne, ale kdo…" zarazil se uprostřed věty. "Možná by to chtělo… To by mohlo jít…" začal si mumlat sám pro sebe a hledat mobil. "Jaku.… Ne. Počkej… Poslouchej mě." Pak jsem ho přestala vnímat. Možná mi začínalo docházet, co chce udělat, ale bude to bezpečné? Vlkodlak. Mohl by jí probrat, ale… Je to vlkodlak… po chvíli zavěsil.


***


Dny plynou, aniž bych si to nějak zvláště uvědomovala. To otupění je dokonalé. Nevnímala jsem nic. Ani žízeň, bolest, strach, zmatek,… Prostě nic. Vlastně skoro nic. Jenom občas slabý náznak žízně. Ale i to jsem docela snadno potlačila. Ležela jsem na posteli. Otevřeli se dveře. Nereagovala jsem. Beztak mi jdou zase promlouvat do duše. Já vím, že jsem Mikovi nic neudělala. Ale takhle je to bezpečnější. Ta žízeň se tím trochu otupuje a já jsem schopná místy i normálně uvažovat. Nadechla jsem se a ucítila vlkodlačí pach. Nejspíš Jacob přišel za Ness. Před očima se mi najednou zcela nekontrolovatelně objevil obličej toho mladého vlkodlaka. A vzpomínky - i když jich nebylo mnoho - se na mě začali hrnout. Nejprve to na té mýtině. Jak jsme s Eliz hledali ten dokument a já našla fotku. Jak Edward potom tak trochu zuřil. To tak trochu je honě nadnesené. A naše tréninky. Vlkodlaci nikdy nebojovali. Jenom se dívali. A já dost často bloudila pohledem k jednomu z nich. Tedy pokud jsem zrovna neměla co dělat s některým z naší rodiny. Někdo mi sáhl na rameno. Překvapeně jsem vyskočila. Ta ruka byla teplá. Zmateně jsem se rozhlídla po pokoji a oči se mi zastavili na tom, kdo byl příčinou jak vlkodlačího pachu, tak toho tepla. Podívala jsem se mu do očí a ten jediný pohled dokázal během dvou vteřin zničit veškerou mojí apatii. Tolik pocitů se prostě nedalo potlačit. "A…ahoj. Co tady děláš?" vykoktala jsem překvapeně. Nedávalo to smysl. Ani v nejmenším ne.
 


Komentáře

1 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 13. dubna 2009 v 12:49 | Reagovat

tak co přežila jsi? xD xD xD

2 Wikolka tvé sbénko Wikolka tvé sbénko | Web | 13. dubna 2009 v 15:46 | Reagovat

Mě moc nepotloukli. Já jsem nikomu neotevírala

3 Nessa-friend Nessa-friend | Web | 13. dubna 2009 v 19:45 | Reagovat

Ha to si pekne napísalA.aJ JA ti prejem veselú Veľku noc,aj ked je uťž asi ponej:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama