Prokletí - XX

8. května 2009 v 9:42 | Lizz |  Prokletí
Tak po mega dlouhé době se opět ozývám. Ještě než jsem dám kapču musim poděkovat Andy...:) Protože nebýt jí Erik by se nakonci asi ukoktal k smrti a chudák Em by pošla na AZZ (akutní zánět zvědavitýdy)... Taky byl možnej konec se slovy. Smrt je přirozená část života. Kulka do srdce - jak přirozené... Prostě mi nešel domyslet konec a Andy mi pomohla.. Tkže konec je její dílo jen tak mimochodem.... (konkrétně od toho, že Erik nebyl nikdy nijak výřečný...)Takže ještě jednou.. Díky Querida... Promiňte, chyby, pěknýpočtení a nechte koment...:) Zatím ahoj.. snad už zase píšící Lizz...:)




Co se to děje? Proč na něj nemůžu přestat myslet? Jedno vysvětlení by bylo, ale to už jenom z principu popírám. Nemůžu ho přece… Pitomost. To prostě nejde… Jenže jak ho dostat z hlavy?! Nejde to tak snadno. Vlastně skoro vůbec. Snažím se na něj nemyslet, ale snaha evidentně nestačí. A i když nechci, v myšlenkách se neustále vracím k těm chvílím, kdy jsme byli spolu a zrovna se nehádali (ano i takový se najdou). A přestože se tyhle veškeré myšlenky snažím utínat už v zárodku, ne vždy se to povede… Jakoby už tak nestačilo, že mi ho ledacos připomíná. Písničky, místa, situace a pár filmů s příšerami. Vlastně téměř všechno. Někdy je to už i otravné, ale přesto se u toho usmívám. Štve mě, že ho nedokážu dostat z hlavy, ale na druhou stranu na něj nechci zapomenout. Nikdy. Zatřásla jsem hlavou. Jestli to takhle půjde dál bude mít jeden místní psychiatr práci navíc.
"Em?" zvedla jsem oči, ale pohled jsem měla pořád upřený do blba a hlavou mi vířilo tisíce myšlenek a vzpomínek.
Jenom jsem šťastná, že ke schopnostem Prokletých nepatří i čtení myšlenek, to by tady totiž bylo případů pro cvokaře víc a navíc by jistá osoba věděla, co vědět nemá.
"Em!" ozval se Erik znovu, když jsem před tím skoro nijak nereagovala. Zkusila jsem zaostřit zrak a odehnat všechny ostatní myšlenky.
"Ano?" zeptala jsem se pořád ještě nepřítomně.
"Mohla bys aspoň předstírat, že mě vnímáš?" potřásla jsem hlavou.
"Promiň, co potřebuješ?" Vítej zpět v kruté realitě, přivítala jsem sama sebe. Ještě samomluva to mi fakt chybělo. Roztrojená osobnost. Super.
"Nešla bys ven?" zeptal se opatrně a po chvíli ještě dodal. "Nemůžeš se tu zavírat." Samozřejmě, tati…
"Jak zavírat se tu?" nakrčila jsem čelo. To jsem tak docela nechápala. Dřív jsem se doma zavírala, to ano. Ale teď už ne. Tak co mu pořád vadí?
"Dřív jsi chodila ven… s lidmi. Bavila se."
S lidmi. Bavila se. Zamračila jsem se o trochu víc. Poněkud dvojsmyslné věty.Potřásla jsem hlavou. Tak to totiž nemyslel. Věděla jsem, na co naráží. Ale nemělo by mu to být jedno?
"Jo, změna. Ale ven bych šla. Hele…" řekla jsem a kývla hlavou k oknu začalo pršet.
Vždycky jsem déšť milovala. Jeden má při něm mnohem lepší náladu bez nějakého přesnějšího důvodu. Navíc pošmourné počasí se výborně hodilo k mojí nynější náladě. Vlastně víc než výborně. Bylo to naprosto dokonalé.
Trochu se zamračil.
"Některé věci se nemění." Musela jsem se pro sebe usmát.
"Ně, některé opravdu ne." Za to jiné víc, než by nám bylo milé.
"Takže?" zvedl tázavě jedno obočí.
"Jdeme." Souhlasila jsem a vzápětí už mířila pro bundu. S deštníkem jsem se neobtěžovala, protože: a) déšť mi nevadí,spíš naopak a za b) ani ho nevedu (ten deštník) . no možná kdybych se hodně snažila ho najít, jenže… Vyšli jsem před dům.
"tak co se děje?" zeptala jsem se rovnou. Bylo mi už od začátku jasný, že by mě ven nevytáhl jen tak. Nestávalo se to tak často. Vlastně v poslední době už vůbec.
"Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit. Bez dalších…ehm… nechutně citlivých uší."
Jejda. Tak co jsem zase provedla? O ničem nevím. Nenapadal mě totiž jiný důvod, proč by se mnou měl chtít mluvit. Snad jenom… Bože, opravdu už magořím. Taková pitomost.
"Fajn, o co jde?" snažila jsem se mluvit klidně, přesto jsem lehčí obavu nedokázala potlačit. Najednou měl spoustu práci s prohlížením si svých bot.
"Nevím…jak začít."
Zaklonila jsem hlavu a nechala kapky deště, aby mi padali na obličej. I teď jsem viděla Slunce. Ne sice tak ostře jako dřív, ale pořád tu bylo. A v jistých úhlech vytvářelo s kapkami deště pro lidské oko nepozorovatelnou duhu.
"Co takhle od začátku?" povzdechla jsem se a sklonila hlavu zase zpět.
"Ehm, nikdy jsem nebyl nějak výřečný… Zkusím to jinak," nejistě se pousmál a chvíli na mě beze slova hleděl. Měl takový zvláštní pohled. Neuměla jsem ho popsat ani pochopit. Anebo jsem jenom nechtěla? Měla jsem tušení, které jsem však i teď tvrdohlavě popírala. Teda, jedna moje část. Přesněji řečeno rozum. Srdce si však přálo něco jiného. Přálo si, aby mě políbil. Potřebovalo ho. Doteď bylo tiché a neprojevovalo ani nejmenší zájem o opačné pohlaví. Po lásce. Mátlo mě to. No, nevěděla jsem. Nedokázala jsem mu oponovat.

Přání mého toužícího srdce se však začínalo naplňovat. Podvědomě jsem zatajila dech, když se jeho rty přiblížily k těm mým.



 


Komentáře

1 V@mp!r€ L@dy... V@mp!r€ SBé lofíííííííííí♥♥! V@mp!r€ L@dy... V@mp!r€ SBé lofíííííííííí♥♥! | Web | 8. května 2009 v 13:16 | Reagovat

Hojky obíhám své Affs. Jak je a jak maká blog? U me vse v normálu.. mozná vic good:D
Plsky hlásek tu:
http://crazy-mileyfans.blog.cz/0905/2-kolo-sonb

2 Sasanka Sasanka | Web | 8. května 2009 v 14:15 | Reagovat

Lizz, jak to děláš? Dokážeš napsat něco, co je napůl smutný, napůl naprosto šílený a napůl bezstarostně veselý (kur*a, teď tu máme tři půlky... no co, chyba v matrixu)
BTW, ten déšť mi trochu připomíná mě, dokonale si popsala moje vnitřní pocity, když prší (vážně neumíš číst myšlenky?)... Nikdy jsem to neuměla nazvat nějakým slovem... Jak lidem okolo vysvětlit, že miluju déšť? Odteď budu říkat: "Jeden má při něm mnohem lepší náladu bez nějakého přesnějšího důvodu" x) Díky za rozšíření slovní zásoby :)D

3 Andy Andy | Web | 8. května 2009 v 14:42 | Reagovat

keď som prispela k tej kapitole, tak je jasné, že je super xDDD ale nie :D aj bezo mňa by bola úžasná :)

4 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 9. května 2009 v 14:44 | Reagovat

super! Já jsem hned od začátku věděla že se dají dohromady xD xD xD xD xD xD

5 haninka159 haninka159 | Web | 9. května 2009 v 22:03 | Reagovat

Ahojky...prosím všechny závisláky a fanoušky knížek stephenie meyer..aby hlasovali na www.knihasrdce.cz pro stmívání nebo rozbřesk :-) dostaneme je do top 12?

6 Kaku Kaku | Web | 12. května 2009 v 19:52 | Reagovat

To si děláš srandu, žes to takhle usekla. :D Jako jinak parádní povídka, teď jsem ji objevila a fakt mě zaujala. Jako a brzo napiš pokračování! :D

7 Yone Yone | Web | 27. dubna 2010 v 16:31 | Reagovat

Joooooo!!!!
úžasný závěr... počkat. Jdu na další. XD XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama