PP - 4.kapitola

23. června 2009 v 9:05 | Lizz |  Ples příšer
Ahoj... Pardon za chyby, ale psala jsem to v TAčku... Zase... Před koncem roku už po nás nic moc nechtěj a já se nudila... Takže pěkný počtení, veliká omluva za chyby a budu jenom ráda za komenty...:) Zatím ahoj... NA prázdniny se netěšící Lizz (jo čtete dobře... opravdu tam má být netěšící se...:( :) )


Týden utekl docela rychle a jeden všetečný elf konečně pochopil, že se s ním opravdu bavit nehodlám. Ani mu to tak douho netrvalo. V pondělí, když měla přijít Linda bylo místo vedle mě prázdné. Super.
"Neříkala jsi, že tu není volno?" podívala se na mě Linda zvědavě.
"Taky nebylo. Ale hele..." kývla jsem směrem k Thomasovi, který má odedneška nového souseda.
"Nějak ti vypadlo, že je náhodo i hezkej." dodala Linda a já protočila oči, ale v duchu jí dala za pravdu. Na druhou stranu už jste někdy někdo viděl nebo slyšel o ošklivém elfovi? Ne? Tak vidíte. Ne nadarmo se elfům říká Půvabný lid. Do třídy vešel zeměpisář.
"Tak a blázinec může začít." povzdechla jsem si spíš pro sebe.
"Blázinec - výstižný." odpoví přesto Linda. Jenom jsem se ušklíbla.
***
Ztratit se v myšlenkách je tak snadné. A ještě snadnější je si něco představit. Tedy někdy... Ležela jsem doma na posteli a četla si... Jak taky jinak, že? Na chvíli jsem knížku odložila, zavřela oči a zkusila si představit její hlavní hrdiny. Otevřela jsem oči a strnula.
Byli tam... Sice jenom na zlomek vteřiny, protože jsem se lekla a přestala se soustředit. Byli tam aa blikali jako rozbitá žárovka.Na chvíli jsem uvažovala, jestli se mi to třeba jenom nezdálo, ale něco ve mně to okamžitě zavrhlo. Ani nevím, co to bylo... Prostě něco tvrdilo, že se mito nezdálo a že jsem je "vyrobila" já... Jenom abych sama sebe uklidnila a ujistila zkusila jsem to znovu. Zavřela jsem si oči a představila si to, co jsem znala téměř dokonale a přesto mi zároveň nic nebylo více cizí. Otevřela jsem oči a opět to tu bylo. Tentokrát jsem se nelekla a té iluze... nebo co to bylo... jsem si užívala. Dokud...
"Adri!" leknutím jsem nadskočila. Jednou z nich dostanu infarkt. Na mou duši, že jo...
"Už jdu." ozvala jsem se, když prní šok pominul. A došla se do ložnice zeptat, co mamka potřebuje.
***
Ten večer se mi docela špatně usínalo... Snad poprvé za celou docházku (první třída se nepočítá) jsme se těšila do školy... No dobře ani ne tak do školy, jako na jednoho radši nejmenovaného elfa... Protože, kdo jiný by mi mohl vysvětlit ty blikající lidi v mém pokoji... A tu iluzi potom? Zavrtěla
jsem hlavou a ještě dlouho potom civěla do stropu.
***
Ráno jsem do školy málem běžela. Byla jsem zvědavá, ale mohl mi to mít někdo po včerejšku za zlé? Linda to nechápala a já jí to nemohla vysvětlit. Ne tak jak by chtěla. A jsem si jistá, že moje "musím něco zjistit" jí toho moc neřeklo.
***
"Ahoj, můžeš na moment?" zamířila jsem rovnou k lavici kluků. "Ahoj, Tome." dodala jsem o chvíli později.
"O co jde?" zeptal se Rafael zvědavě. Zavrtěla jsem hlavou.
"O něco, do čeho Thomasovi vůbec nic není."Dobře nebylo to nejmilejší, ale já potřebovala odpovědi... Pokud možno hned. Zvědavě se na mě podíval.
"Stín?" Tom teď koukal dost zmateně.
"Něco hodně podobného." Možná a možná jsem jenom magor. Každopádně ať tak nebo tak chci to vědět. Konečně se zvedl. Zase jsem spolu s elfem zapadla do prázdné třídy. Posadila jsem se na lavici a zavřela oči.
"Co se děje?" zeptal se s nepředstíraným zájmem.
"Pššt..." zvedla jsem ruku a oči nechala zavřené. Vzpomněla jsem si na můj "zážitek z prázdnin". Neotevírala jsem oči. Najednou jsem nechtěla vědět, jestli to tam opravdu je nebo ne. Prostě jsem ten výjev jenom držela v hlavě.
"Co to je? Co se tam stalo?" ptal se potichu Rafael. Neodpovídala jsem a jenom otevřela oči. Hmmm... Tohle vypadalo mnohem líp než moje neumělé pokusy převést to na papír. Přestala jsem se soustředit a obrázek, iluze, výjev nebo co to vlastně je se rozplynul. A jeden nejmenovaný elf měl zase ten nepopsatelně pitomej výraz.
"Co to se mnou je?" zeptal jsem se ho a on se tvářil už jenom pobaveně.
"Nic, jenom... jsi iluzionistka. Většina lidí si dokáže něco představit. Ty to dokážeš ještě navíc ukázat i ostatním. Jenom nezkoušej vytvářet obraz Stínu. Mohla bys ho přivolat. A samozřejmě to nikomu nesmíš říct. Ani doma ani ve škole. S tou poslední větou jsem tak nějak počítala. Přece jenom... Pokud nechci vyfasovat krásné bílé šatičky a úžasnou stejně barevnou vypolstrovanou celu neměla bych o tom nikomu nic říkat. Ostatně to už se ukázalo jako velmi dobrý nápad u Stínu. Když přišel poprvé řekla jsem to doma, řekla jsem to i podruhé a pak už jsem to nikdy neudělala.
"Takže nemůžu někomu nic udělat, že ne?" ujišťovala jsem se.
"Kromě šoku ne. Zatím..." Zatím? Zatím?! Co tím sakra myslel? Znamená to, že těmhle kejklím ještě není konec? Že to neskončí jenom u neškodných obrázků? Snad ne... Já se bohatě spokojím s tímhle... Klidně bych se obešla i bez toho, co už umím.
"Někdy se projeví víc schopností, co spolu nějak souvisí." posadil se vedle mě. Že by se schylovalo k hodně dlouhé přednášce?
"A to je například?" Dobře byla jsem zvědavá. No a co má být?
"To se nedá takhle říct. Představit si můžeš totižp rakticky cokoliv." Na tom něco bude... Ale moc mi toho tedy neřekl. Ještě máme čtvrt hodiny do prvního zvonění.
"Může to být cokoliv... Od vizí budoucnosti, přes telekinezi, pyrokinezi... Je toho prostě moc. Snad jedině telepatie by to být neměla."
Po tomhle už jsem to zatím chápala. Pyrokineze. Telekineze. Chraň bůh. Ty vize... Mohla bych se podřeknout, ale nikoho bych tím nezabila na rozdíl od těch dvou dalších.
"Ale nic z toho není jisté. Možná zůstaneš jenom u iluzí." Asi jsem se netvářila nijak nadšeně, když tohle dodal. A to možná mi taky moc nepřidalo.
"Možná... Popravdě, u kolika lidé zůstalo jenom u jedné schopnosti?" zamračil se.
"Nikdo. U nikoho z elfů." Moment...
"Já se neptala na elfy, ale na lidi." začala jsem hned protestovat. A pak mě něco napadlo.
"Kolik jsi znal nebo znáš lidí, co něco takového umí?"
"Jenom lidí?" přikývla jsem. "Nikoho. Vždycky byli aspoň z části něčím jiným." Aha. To je tedy opravdu milé. Takže tím chce říct, že jsem nějakej hodně praštěnej mutant? To teda pěkně děkuju. Ale to je pitomost. Po kom bych byla něco jiného? Navíc jak bych mohla být mutant, když jsem doteď byla úplně normální? Tedy skoro... Ale za Stín jsem nemohla... Toho bych si opravdu nevybrala. Rozhodně ne dobrovolně.
"Měli bychom se vrátit do třídy. Bude zvonit." upozornil mě Rafael. Ale jediné, co jsem teď opravdu nechtěla bylo jít do třídy a snažit se něco nakreslit. "V pořádku?" podíval se na mě. Jenom jsem přikývla. Nebyla jsem z toho nějak mimo, šokovaná nebo tak něco. Jenom jsem prostě chtěla klid na svoje myšlenky. Šla jsem si sednout rovnou do lavice.
"To je dost. Kde jste celou dobu?" Linda byla zvědavá, samozřejmě... Ale co jí říct?
"Jenom jsme museli něco dořešit." Tázavě se na mě podívala, ale nijak to nekomentovala.. Naštěstí pro mě.
***
Hmmm. S mojí novou schnopností to bude zajímavé, protože zkuste kreslit a nic si nepředstavovat... Latastrofa. Vypadalo to ještě hůř než obvykle. A to už je co říct. Matika byla poznání lepší. Ve třídě nepoletovaly žádná písmenka ani čísla, která se mi honila hlavou. Aspoň nějaké plus to celé mělo.
***
"Můžu tě to naučit ovládat." po škole jsme šli domů tři. Já, Linda a Rafael. Linda se odpojila jako první.
"Ovládat?" otočila jsem se na něj.
"Ano. Nemusíš ostatním ukazovat všechny svoje představy." Jo, to by bylo super. Protože kolikrát by mi moje někdy příliš bujná fantazie nachystala víc než zajímavé okamžiky.
"To zní jako dobrý nápad." připustila jsem po chvíli. Ještě pořád jsem překonávala svoji podezřívavost vůči chodícím nadpřirozeným bytostem. Poslední dobou to šlo lépe. Možná proto, že jsem se mezi ně taky zařadila... I když na to jsem si taky jetě úplně nezvykla.
"Kdy máš čas?"
 


Komentáře

1 Lathenie Lathenie | Web | 23. června 2009 v 10:39 | Reagovat

No Lizz tak co ti k tomu mám napsat abych se zse neopakovala...?? Prostě máš to hezký ZASE... mě dělá problém i jedna kapitola, chtělaa bych umět psát jako ty...
Já sem říkala abys to nečetla:D to bylo opravdu jen moje takový vykřičení se do prázdna... No a k tomu obrázku... děkuju za pochvalu, ael ostatní už jsou jen horší a horší...

2 Sasanka Sasanka | Web | 25. června 2009 v 20:19 | Reagovat

wow... Zamotat to umíš pěkně... Ale upřímě, takových přeskoků v čase v jedné kapitole (myslím ty tři hvězdičky) jsem snad v životě neviděla :D Ale i tak je to moc hezký, i když je v tom drobet zmatek :D:D

3 Nakira :-) Nakira :-) | E-mail | Web | 15. července 2009 v 20:00 | Reagovat

Pěkná kapča!!!!!! xDxDxD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama