Nová povídka - 5. kapitola

20. července 2009 v 6:55 | Lizz |  Nová povídka
Ehm....Po trochu víc delší době sem dávám kapitolu k téhle povídce... (no co? Jána ní zapomněla... Úplně, až teď jsem si vzpomněla) Takže se nezlobte... A pěkný počtení, omluva zy chyby a budu ráda za komenty... Ostatně jako obvykle... A berte to s nadhledem, tohleto jsem psala fakt strašně dávno a v podstatě by se to dalo považovat za můj úplně první pokus něco napsat...:) Aaaa ještě :
DS - až si vymyslim nějaký sadistický trest, co jí nezabije přibyde kapitola :)
PP - ehm... až se dokopu k tomu přetlouct to do počíače přibyde kapča (ale mě to táááááááááák nebaví)
PSAL - no tak tady kapitoly přibyly jenom díky sestře páč já se zasekla a bylo hotovo... Ale neboj, zkusim to napravit... A něco dospat...ehm dopsat :)


Sára to jméno Karalen připomněla jednu dívku, kterou znala dřív a no řekněme to takhle neměla ji zrovna dvakrát ráda, ale uklidňovala se tím, že Sára se jmenuje kde kdo a tohle určitě nebude ona. Víc se mýlit nemohla. "Jo díky, ale kam půjdeme?" "Málem bych zapomněl. Vy tady ve škole nevíte nic o okolním světě, ale až školu opustíš pochopíš." řekl ne zrovna veselým hlasem a ještě dodal. "A venku je taky ten důvod proč můj druh vymírá." Dořekl, porozhlídl se po pokoji a cosi položil na poličku nad stolem, a poté odešel. Zvláštní návštěva…pomyslela si Karalen. Dobalila si věci naposledy se rozhlídla po pokoji a protože byla zvědavá co Marián položil na tu poličku koukla se tam. Ležela tam obálka s jejím jménem a varování ať to čte někde kde ví, že bude sama. Došla ke dveřím naposledy, tím si byla jistá, se rozhlídla po pokoji a odešla. Věděla, že se sem nikdy nevrátí. Jen co zavřela dveře do pokoje šla rovnou do zahrady na svoje oblíbené místo, kde ještě nikdy nepotkala živou duši. Byl tam takový příjemný klid. Chtěla otevřít tu obálku, ale nějaký hluk ji vyrušil. Strčila obálku do kapsy od mikiny a schovala se za keřík, nechtěla aby ji tu někdo našel. Po chvíli tam přišel Marián protože věděla jaké účinky na něj má úplněk necítila se zrovna nejlíp a aby toho nebylo málo ten den se začalo neobvykle brzy stmívat. Nebo se to Karalen jenom zdálo, že je brzy vždyť vlastně ani nevěděla v kolik odešla z pokoje. Chlapec přestože dívku neviděl cítil její přítomnost. "Karalen nevím sice kde jsi. Ale odejdi nechtěl bych ti něco udělat. Máš přibližně…" Dívka už se nikdy nedozvěděla co jí chtěl říct protože vyšel měsíc a Marián se pomalu začal měnit. Karalen začala trochu panikařit, ale věděla, že to jí teď rozhodně nepomůže a tak se uklidnila. Vyndala tedy dopis v domnění, že by tam mohlo být něco, co by jí mohlo pomoct. Podle ní jí trvalo děsivě dlouho než vytáhla ten dopis, který jí několikrát spadl na zem, ale když se jí to podařilo dala se do čtení.
Ahoj Karalen!
Jak víš nejsem zrovna nějak ukecanej takže jsem ti to radši napsal. Jak už víš o každém úplňku se chtě nechtě musím měnit. Tebe to bude čekat každý nov, ale to už taky víš. Kdyby ses náhodou dostala někde kde budu o úplňku já neboj se na mě použít tvoji moc, protože já tě nepoznám a nebudu si druhý den většinu pamatovat. Pro případ nejhorší nouze ti tu nechávám , protilátku', ale jakmile ji jednou použiješ zemřu, ale zase se zbavím prokletí. Dávej si pozor protože s největší pravděpodobností je to jed a spása zároveň i pro tebe. Ve škole u tvého oblíbeného místa, ano vím o něm, kde nejspíš čteš ten dopis je ta tajná chodba. Dokud nebudeš tak v polovině chodby (myslím si že je to tak polovina)můžu ti ublížit. Dál potom už mě to nepustí. Do té chodby se dostaneš jediným způsobem, že zmáčkneš cihlu vpravo od té trhliny co tvoří kříž a další nalevo od místa, kde ta prasklina tvoří něco jako měsíc. Nakonec musíš vyslovit pozpátku Liagiba. Nesmím ti to prozradit přímo takže jsem to napsal opačně. Jakmile tu chodbu otevřeš musíš utíkat protože já to jako ta stvůra poznám a navíc to na dělá docela dost hluku takže to i uslyším…
Dál už to radši nečetla, vyklepla z obálky tu lahvičku, která obsahovala nějakou tmavě rudou barvu. Rudou jako krev, ale místama tam prosvítalo cosi bílého, žlutého nebo modrého, prostě nějaká hodně světlá barva. Marián nebo to v co se proměnil se pomalu blížil k místu, kde byla schovaná. Cože to měla říct? Abigail? Proč všude naráží na jméno své matky? Sice to nechápala, ale nezalamovala se tím zmáčkla cihly a vyslovila jméno. V tu chvíli Marián - obluda zavrčel a rozběhl se rovnou do chodby. Karalen na nic nečekala vběhla dovnitř a v dálce uviděla modře světélkující přepážku. Věděla že to k ní nemůže stihnout, ale běžela, nechtělo se jí na Mariána použít nějaké kouzlo. Po chvíli, ale už neměla jinou možnost a tak zastavila, cosi zašeptala a ukázala na něj, aby měla jistotu že kouzlo trefí opravdu jeho. Nebyl tam sice nikdo jiný, ale kdyby tam šel mravenec a byl by dřív než Marián kouzlo by zasáhlo jeho. Marián - obluda si toho nevšiml a tak nestihl nic udělat. Na chvíli ho zarazilo jenom leknutí. Karalen na nic nečekala a rozběhla se, po chvíli doběhla až za modrou přepážku a v dálce uviděla další tentokrát zelenou přepážku a protože si nebyla jistá jestli je to polovina chodby tak se pro jistotu znovu rozběhla. Byla asi napůl cesty od přepážky když uslyšela zavytí ze kterého jí vstávali vlasy na hlavě.
Otočila se a uviděla Mariána jak přešel přes přepážku, ale cosi z jeho strašidelnosti zmizelo. V tu chvíli si uvědomila jaký vliv mají na něj ty přepážky a že až projde poslední bude Marián jako člověk. To ji přimělo, aby běžela o něco rychleji, ale i tak dívka skoro padala únavou. Věděla, ale že pokud se z toho chce dostat živá musí běžet. Bylo to jako v nejhorší noční můře. Víte, že musíte utéct, ale už nemůžete běžet a nemáte ani kam se schovat, ale oproti nočním můrám měla Karalen jednu výhodu - uměla čarovat. A tak podruhé použila kouzlo a znovu se rozběhla. Používala jenom jednoduší kouzla, aby se moc neunavila. Sotva prošla zelenou přepážkou uviděla v dálce další žlutou. Tohle nebere konce. Pomyslela si za běhu. Po chvíli se ozvalo známé zavytí, ale nezdržovala se a běžela dál. Karalen už nikdy nepochopila jak to mohla uběhnout. Najednou se, ale zastavila. Zaráželo jí totiž, že neslyšela žádné kroky. Nic co by jí mohlo prozradit jak daleko od ní Marián - obluda je. Pro jistotu se otočila, ale za ní nikdo nebyl.
Chtěla se radši znovu rozběhnout, ale než jí došlo co se vlastně děje narazila na protější stranu zdi. Podívala se co se děje a uviděla Mariána, který vypadal jako člověk, ale evidentně jím nebyl. Ani zdaleka ne. Karalen vyslal slabé kouzlo, jednak proto, že už neměla moc sil a za druhé proto, aby zjistila nakolik mu kouzlo ublížilo. Ale jemu se nestalo vůbec nic, jako kdyby žádné kouzlo nevyslala. Poté upadla do bezvědomí, nebo si to alespoň myslela. Ona sice nic nevnímala, ale její tělo jednalo jakoby samo. Nejdřív jí postavilo, sebrala trochu hlíny ze země, vyřkla jméno té tajemné Abigail a znovu dala ruce do polohy jako když vysílala kouzlo.
Když se později probudila zjistila, že leží u Mariána na pokoji. Její první myšlenka byla jestli je živá a jestli ano tak jak je to možné, když poslední na co si pamatovala bylo jak narazila do stěny. Po chvíli znovu usnula. Mezitím co spala zastavil se u ní Marián, aby jí zkontroloval a vyměnil obvazy. Když to udělal sedl si jako obvykle ke stolu, ale tentokrát měl jiné myšlenky. Přemýšlel co se asi v chodbě stalo. Nepamatoval si nic kromě toho, že ho zasáhlo nějaké silné kouzlo, které tady nikdy nikdo nikoho neučil a přesto…Karalen se asi po hodině znovu probrala. "Karalen!Konečně jsi se probrala." Dívka se pokusila posadit, ale děsně jí to bolelo a tak to po chvíli vzdala. "Radši se nehýbej. Víme že máš zlomené jedno nebo dvě žebra, zhmožděné zápěstí a rozbitou hlavu. Jestli za to můžu já tak se opravdu omlouvám." Podívala se na něj a odpověděla otázkou. Nechtěla se bavit o tom co se tam dole stalo. "Jak dlouhá je ta cesta dole o úplňku? Přišla mi nekonečná. Neomlouvej se. Ale tu… ehm… facku při který jsem se mimochodem krásně proletěla. Tu jsi si mohl odpustit, vypadal jsi už skoro normálně." řekne a vzápětí jí dojde že i když vypadal normálně nemusel to být on a koukne se na něj omluvným pohledem. "Promiň asi budu muset dřív myslet než něco plácnu." Omluvila se pro jistotu. Marián chvíli, ale pak odpověděl. "Ta chodba. To je pro mě taky záhada vzhledem k tomu kolik si toho po úplňku pamatuju. Mimochodem kolika a jakejma přepážkama jsem prolez? V té chodbě nás oba našel v bezvědomí profesor Naxivan. Někdo tam použil hodně silné kouzlo, které se tady nikdo neučil, neučí a ani učit nebude. Já to nebyl na to můžu dát krk a ty?" zvědavě se na dívka podíval. Karalen se na chvíli zamyslela.

"Pamatuju se na zelenou, modrou a žlutou přepážku, ale myslim že jsi prošel jenom těma dvěma. A o jaký kouzlo by mělo jít? Protože to co já na tebe použila s tebou ani nehnulo. Kde mám baťoh ráda bych si dočetla ten dopis." Sotva to dořekla začala se rozhlížet po pokoji jestli ho tam někde neuvidí. Pokoj vypadal stejně jako při její první návštěvě akorát tu byla jenom jedna postel místo dvou. "Jo tady je…" podal jí bezmyšlenkovitě baťoh. Sáhla do něj a v zápětí zase ucukla ven. Ucítila totiž bolest jako kdyby se o něco řízla. "Jauva!" zaklela a Marián se na ní zděšeně podíval doufal jenom, že se neporanila o rozbitou ampulku s jedem - protijedem. Po chvíli zalovila znovu a vytáhla obálku, ze které vyklepla neporušenou ampulku. Oba dva si vzápětí oddychli. Karalen rozbalila dopis, našla místo kde skončila a začla číst…
Nejspíš by tě zajímalo proč právě Abigail. Byla nebo ještě je to jedna mocná čarodějka, která kdysi magickou komunitu zbavila jedné hrozby. Před nedávnem jsme ale dostali zprávu, že se cosi zase děje, ale tentokrát tu není Abigail, ale my…Zbytek ti vysvětlím až s tebou budu mluvit…

Marián
 


Komentáře

1 LuC* LuC* | Web | 20. července 2009 v 7:08 | Reagovat

Pěkně napsané..;Pěkně napsané..)

2 Lathenie Lathenie | Web | 20. července 2009 v 14:53 | Reagovat

WoW... co si tu s tim provedla... já ču*im... máš uplně nádhernej design... moc krásný to tu tedka máš... ;)

3 Andy Andy | Web | 20. července 2009 v 19:20 | Reagovat

zabudla? :D Ako si mohla zabudnúť?xD
btw. super design :)
a to čo som začala len pekne dopíš ok? :D
teraz už ku kapitole :D super :D pokračuj :)

4 kelly kelly | Web | 21. července 2009 v 11:50 | Reagovat

Pozeram SB ako sa mas? krasny dizajn

5 Katk@ Katk@ | Web | 23. července 2009 v 16:23 | Reagovat

Přišla jsem sem a říkám si "kam jsem se to dostala?" :D Ten design je úžasný!!

6 Katk@ Katk@ | Web | 24. července 2009 v 15:45 | Reagovat

Zůstalo ti tam dole staré zápatí...

7 Sasanka Sasanka | Web | 25. července 2009 v 15:58 | Reagovat

V první chvíli mě napadlo, jestli nejsem na šptné adrese, vždycky když někdo změní layout, tak se ze začátku děsím, že mám špatně napsanou adresu, nebo nefunguje net...
Poslední kapitola k téhle povídce tu byla taaaak dávno, že bych si ji nejdřív musela přečíst, protože už si nepamatuju ani prd. Taky jsem na ni vlastně zapoměla... Ale mě se to znova číst nechce, takže si to přečtu až se mi chtít bude, ju? A koukej pp přepsat rychle!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama