PP -6.kapitola

26. července 2009 v 15:27 | Lizz |  Ples příšer

Tak tady je další kapitola.. Snad se to dá přežít a je to o něcolepší než minule.. Budu ráda za komenty a omlouvám se za chyby,.... Jinak nutno dodat, že Phillip se jmenuje podle Martininýho křečka... :)


"Tak já jdu, ahoj." Volala mamka, když odcházela. Cosi neurčitého jsem za ní zamručela. Seděla jsem u sebe v pokoji a v ruce opět knížku - jo jsem knihomol, no a co má být? Snažila jsem se číst, ale nemohla jsem. Byla jsem jako klubíčko nervů. Chvíli co chvíli jsem vzhlédla a hledala jakékoliv známky toho, že se Stín blíží. Nakonec jsem to vzdala, knížku zaklapla a přešla do kuchyně. Nalila jsem se si čaj a zapnula televizi. Aby tam aspoň něco hrálo. Ticho může být uklidňující, to ano. Ale rozhodně ne teď. Tupě jsem zírala do protějšího rohu a v ruce svírala hrnek.
"To bude dobré. Přijde a odejde, ostatně jako vždycky. Nic víc, nic míň." Už mi hrabe. Mluvím sama se sebou. To začíná být fakt zlé. Hlavně klid. Ono to nějak dopadne. Něco se pohnulo v druhém rohu místnosti. Cukla jsem sebou a polila se čajem.
"Do pr…!" vyjekla jsem překvapeně a hrnek radši položila na stůl. No super. To se mi zase jednou něco povedlo. "Sakra!" podívala jsem se do výše zmiňovaného rohu a světe div se nic tam nebylo. Začínám být paranoidní… Ještě toho trochu. Zavrtěla jsem hlavou a šla si pro jakékoliv jiné, ale suché tričko a cestou to vzala přes koupelnu, kde jsem tohle vyhodila. Sotva jsem se převlékla, zazvonil zvonek.
??? Že by Stín začal chodit dveřmi? Pitomost. Měla bych na něj přestat myslet nebo mi hrábne… Pokud to ještě víc jde. Otevřela sem dveře.
"Ahoj." Eh. Dobře, tohle opravdu není
Stín.
"Ahoj, Rafaeli." Chabě jsme se pousmála a preventivně prokmitla očima chodbu za mnou. "Co tu, sakra, děláš?" zeptala jsem se překvapeně.
"Stojím ve dveřích a čekám až mě pozveš dál?" pokrčil rameny jako by nic. Strašně vtipnej zase jednou. Dochází mu vůbec co se děje? Ví, co je za den?Začínám mít dojem, že nejsem jediná, kdo tu blázní.
"Promiň, pojď dál." Kývla jsme hlavou dovnitř. "Jen tak mimochodem… Škola?" podívala jsme se na něj zkoumavě. Nechodí tam ještě ani měsíc a už by se ulejval? To tak… Nic nebude.
"Škola se neřeší. Navíc, ty máš evidentně problém." A to á být jako důvod proč on má být za školou? Protože mám problém? No jemu fakt hrabe.
"Jdi do školy. Já to tu zvládnu. Jako vždycky." Tohle vyslovit mě stálo veškeré přemáhání. Nepřála jsem si totiž nic jiného, než aby udělal to samé, co minule.
"Ale…" začal protestovat.
"Žádné ale. Ty půjdeš do školy, já zůstanu doma. Konec debaty. Jestli chceš přijď odpoledne. Ahoj." Vychrlila jsem rychle ze sebe. Bála jsem se, že kdybych mluvila pomalu hlas by mě zradil.
"Jak myslíš." Asi se urazil, ale to není moje věc. "Zítra ve škole ahoj." Jo, opravdu se naštval.
Ani jsem neměla čas něco chytrého odpovědět, zavřeli se za ním dveře a na mě opět padla deprese. Má nějaký uklidňovací účinek asi. Nebo aspoň na mě ano. Všechno se strašně vleklo. Minuty vypadaly jako hodiny a ty se zdály být dlouhé jako dny. Neskutečné, jak se tu ten čas někdy vleče.
Právě mohli mít v škole příraz - poslední hodina ,když se vzduch začal vlnit. Ztuhla jsem. A je to tady.
***
Tentokrát to bylo horší než obvykle. Proč? Seděla jsem v pokoji vedle stolu a celá se klepala. Další návštěva až začtvrté roku. Za to dvojitá. Vánoce a slunovrat. Jak já nesnáším zimu. Možná to bude i tím, že po Vánocích je další návštěva v lednu. Normálně bych zimu zakázala. Nevím kolik času uběhlo, ale já se začínala uklidňovat. Sice jsem některé z těch obrazů měl stále před očima, ale už to bylo podstatně lepší. Sedla jsem si na postel a otevřela knížku. Sice jsem do ní jenom tupě civěla, ale kdyby přišla mamka, tak nebude mít blbé dotazy proč sedím na zemi. Takhle budu mít klid.
***
"Máš tu Lindu a Rafaela." Ozval se zespoda.Co ty tady chtějí? A oba k tomu? Sice už jsem se tak nějak vzpamatovávala, ale stejně… Nedávalo smysl, aby tu byli.
"Ahoj." Pozdravila jsem je - dobře Lindu, ale to nikdo nepozná ne? - když vešli do pokoje.
"Ahoj, člověče, že tě to ještě pořád baví ulejvat se pořád v ten samej den." Zakroutila hlavou a plácla sebou na postel vedle mě. Elf mi evidentně ještě neodpustil - jako by měl co, nic jsem mu neudělala - a stál u dveří.
"Tak o co jsem přišla?" věděla jsem, že Linda vydrží na tohle téma povídat dostatečně dlouho. A mojí pomoci u toho nebude potřeba.
"No nic zvlášť jenom…" a už jela. Pohledem jsem zabrousila Rafaelovi. Tvářil se nepřítomně… Až moc nepřítomně.. Takže poslouchal. Hm…
"Jenom ještě než začneš.. Co ten tady dělá?" kývla jsem k němu hlavou. Když už být nepříjemná tak pořádně. Navíc by mě opravdu zajímalo, co tu chce… Pokud vím, tak ráno řekl ahoj zítra ve škole… Takže tu v podstatě nemá co dělat…
"Vidíš? Co jsem říkal…" podíval se na Lindu.
"Co jste si udělali?" podívala se po nás zkoumavě. Tenhle výraz jsem znala.
"Nic!" vyjekla jsem než si začne něco vymýšlet.
"Nic." Přisvědčil klidně Rafael. Na to Linda nasadila výraz typu to-vám-tak-žeru.
"Tak kdo se do koho zamiloval?" prohlásila teatrálně a chytla se za srdce. Asi jí ten dramatik už vlezl na mozek. Rozesmála jsem se.
"Jsi pitomá. Nikdo do nikoho." Ujistila jsem ji. Kdyby tak věděla… Dvě stě let starý elf a patnáctiletá holka? Teda pardon, ale to je fakt úchylný- I když v dnešní době by 185 let nemusel být zas tak velký věkový rozdíl co myslíte? Já bych řekla, že mi už solidně hrabe.
"Ne a teď fakt. Co se děje?" zamračila jsem se. Dost dobrá otázka. Rafael se nadechoval, že něco řekne, ale začal mi vibrovat mobil. Čekala jsem, že to je jenom SMSka a hned to přestane, ale to ne. Vyskočila jsem a začala prohrabovat ty papíry po stole, pod kterýma pravděpodobně ležel. Když jsem ho vytáhla ještě zvonil. Neznámé číslo. Hm… Kdo to asi bude? Zvedla jsem to…
"Prosím?"
"Adriano?" Cítila jsem, jak mi barva zmizela s obličeje. Dostala jsem takovej šok, že jsem mu to položila a mobil hodila zpátky na stůl. Je to sice pár let, co jsem s ním mluvila naposledy, ale ten hlas se zapomenout nedal.
"Kdo to byl?" zeptala se Linda zvědavě.
"Phillip… Asi se konečně probral z toho šoku…" zamumlala jsme napůl zmateně napůl naštvaně. To je taky dost,že si vzpomene… Ale kde vzal číslo? Zase tolik lidí ho nemá… pohled se mi okamžitě stočil k Lindě.
"Co o tom víš?" přejela jsem ji rentgenovým pohledem.
"Nic… Opravdu." No, dobře, no. Ale když ne Linda, tak kdo?
"Kdo je Phillip?" ozvalo se ode dveří. Sakra na tohohle jsem zapomněla.
"Nikdo." Vylítlo ze mě dřív, než měla kamarádka šanci začít vysvětlovat. Všechno okolo zase ztuhlo.
"To chci umět taky." Vyhrkla jsem rychle.
"Musíme si promluvit." Ignoroval moji poznámku. Sedl si vedle mě z druhý strany. Má strašném zvyk. Sednout si vedle mě pokaždé, když mi chce dát přednášku.
"Proč ne." Stejně to budou kecy ve stylu: jak si ho dovoluji vyhazovat, když mi přišel pomoct (dobře nebylo to pěkný, to je fakt, ale Stín je můj problém).
"Proč jsi mě ráno vyhodila?" zacukaly mi koutky. No, prosím. Co jsem říkala? Dám se na jasnovidku. I když tohle to se dalo předvídat docela snadno.
"Nestojím o to, abys to viděl. Navíc on je můj problém." Jejda, to je ale zajímavá podlaha… Protočil oči.
"Abych viděl co? Myslíš, že bych ho nechal zhmotnit se? A nemáš pravdu. Není to jenom tvůj problém, teď už ne."Je, a hele tenhle suk. Toho jsme si předtím nevšimla.
"Možná, že nenechal, ale kdo mi zaručí, že se nevrátí? Že nepřijde v noci? Ono je totiž úplně jedno jestli tu dopoledne budeš nebo ne. Může přijít kdykoliv a ty tu 24 hodin denně nebudeš.Takže ano, je to jenom můj problém. A nejspíš ještě dlouho bude." Zamračila jsem se na svoje ponožky. Jsou taky strašně zajímavý, možná víc než podlaha. To bude tím, že jsou barevné.
"Podívej se na mě." Ne. Ne. Ne. Ne. Ne. Ty oči nechci zvedat. Cítila jsem, jak mi pohledem propaluje díru do hlavy.
"Adriano…" NE. Ni nebude. Zavrtěla jsem hlavou. "No tak…" Snaha se cení, ale… no dobře. Zvedla jsem oči a podívala se na něj, přesně jak chtěl.
"Příště mě nevyhazuj. Vrátit by se nemohl. To je něco jako nepsaný zákon Stínů. Jeden den - jeden pokus." Ušklíbla jsem se. Nepsaný zákon.
"Je součástí toho zákona i ta pětiletá lhůta?" mlčel. To ticho mi odpovědělo samo.
"Je, samozřejmě, že je. Jenže pokud mohl porušit tohle, tak proč ne i ty ostatní?" odpověď jsem znala ještě dřív, než jsem otázku vůbec vyslovila. Mohl a s přehledem. "Kdo jim vlastně ty pravidla vymýšlel?" Zvědavá až na půdu.
"Nikdo. Nikdo důležitý. Ano, tenhle asi může." Nadějné vyhlídky to mám, jen co je pravda.
"Proč?" Prostě jsem to musela vědět. Čím to, že je tenhle jiný?
"Nevím." Super. V tu chvíli opravdu vypadal, že neví, ale pak mu přes obličej překvapený výraz, který ale hned zase zmizel.
"Co?" zeptala jsem se ihned. Jestli něco ví, chci to vědět taky… Přece jenom jde o mě…
"Nic." Zamračil se. "Nic." Základní matika. Dva zápory dají klad. Takže nic a nic dává něco. Co se najednou změnilo? Na co si vzpomněl?
Rychle vstal a stoupl si zpátky na svoje místo - ke dveřím. Moment. Co jde udělat?
"Její bývalý kamarád." Usmála se Linda. Jeden zvědavý pohled naším směrem. Měla jsem sto chutí mu říct, aby se nestaral, protože tohle opravdu není jeho věc. Není v tom nic magického neb nadpřirozeného… Prostě jenom lidské neshody. Ale co mu hrabe zatraceně? Proč se rozhodl ozvat se až teď? Po tolikaletých? Chce se snad omluvit nebo co? Asi už mu taky hráblo nebo co.. Jak jinak si Phillipovo chování vysvětlit? Vždyť v posledních letech k nám přestal s Juliet chodit. Dobře Juliet - mamčina kamarádka - k nám chodila s Alicí (její dcera) dál, ale on už potom nepřišel. A teď chce co?
 


Komentáře

1 Lathenie Lathenie | Web | 26. července 2009 v 18:57 | Reagovat

Jo tak tahkle kapitola byla už o hoodně lepší, a pomalu a jistěse do toho začínám začítat...Tak šup šup piš další...:D

2 Nessa Nessa | Web | 26. července 2009 v 20:21 | Reagovat

Awojky...:DAko sa darí?
Hm,pekný design,..

3 Andy Andy | Web | 27. července 2009 v 15:39 | Reagovat

Co ten křeček chce?! :D Pardon, Philip :D :D :D inak pokračuj :)

4 Sasanka Sasanka | Web | 28. července 2009 v 11:50 | Reagovat

Tak teď v tom mám maglajs... Jinak u té části s podlahou jsem se smála jako šílenec... Jako naprostý psychopat... takovým tím způsobem šoustajícího křečka :D (nenarážim na Philipa). Tohle je snad to nejlepší co sikdy napsala (nemyslím tuhle kapitolu, ale tuhle povídku jako celek)... No prostě honeeem rychle další!!! :D

5 Sasanka Sasanka | Web | 29. července 2009 v 19:53 | Reagovat

Ty fakt myslíš, že bych nechala Jaspera umřít? teda, nemáš o mě zrovna valné mínění :D Já bych Jasperovi nezkřížila vlásek! Teda, to bych možná zkřížila, ale to je tak jediné, co bych mu provedla... (Vymýšlí další věci, které by mohla s Jasprem dělat... Juhůůů... Sklapni, Sasanko, na tvý sexuální choutky tady není nikdo zvědavej!!!)
btw, zrovna teď mám rozepsanou další kapitolu k neživé, kde ho už probudím. Moc mi to nejde, nojo není to nic drastickýho, smutnýho, nikdo se tam na nikoho nenaštval, ale zase se snažím, aby to nevyznělo trapně přeslazeně ani posměšně... Pomoooc, já to snad nikdy nenapíšu!!!
P.S. takže ty zřejmě budeš pro, aby aspoň jeden z těch mrtvejch na konci byl Edward, že? I když, nemyslím si, že by nás anti-edwardních bylo víc než členek teamu edward, talže nás nejspíš přehlasujou... Ale kdo je tady autor? Chuck Sasanka Norris, chladnokrevný zabiják (*dábelský smích*)

6 Keyt Keyt | Web | 31. července 2009 v 0:38 | Reagovat

Máš nádhernej blog!!!A ten dess no prostě bomba!!Krása!!!To jsi dělala sama??Jestli jo tak jsi mistr fakt xD

7 Sarha Sarha | Web | 3. srpna 2009 v 13:17 | Reagovat

Ahoj , máš ůžasný blog . nechceš spřátelit ?? právě začínám ... .. tak se pls ozvi :)

8 wikolka wikolka | Web | 4. srpna 2009 v 16:54 | Reagovat

obíhám sbénka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama