PP - 8. kapitola

19. září 2009 v 12:08 | Lizz |  Ples příšer
Konnichiwa... Hehe, když už není sešit nezvěstný rozhodla jsem se přepsat další kapitolu... A ani to nebolelo, kupodivu :) Za to ta biologie s litoškou bolej..xD Mi řekněte to ty lidi dřív měli taky grafomanii, že tolik psali? Nebo jako jak? No nic gomen (japonsky omlouvám se :)) za chyby a pěkný počtení ;) Btw. ty kurzívovaný závorky normálně ignorujte..xD Já si jenom nemohla pomoct a musela je tam napsat :) -a bude hůř... :) Sajonara


Cestou do školy jsem se stavila pro Lindu.
"Promiň, že jsem včera nešla, ale musela jsem jet k babičce s našima. Tak trochu jsem zapomněla, že bude mít narozeniny, a že to chtějí slavit už teď. Taková rodinná sešlost, znáš to… Myslela jsem…" A až do zazvonění se jí pusa nezavřela. Stihla jsem zjistit, že její babičce bylo 65, že má dva psy, jednu kočku, pár slepic, dokázala bych nejspíš pojmenovat i většinu příbuzenstva od tetičky Anne až po nějakou pratetu z skoro pátého kolena Zeldu. Jenom po mě proboha nechtějte vědět, co je to prateta z pátého kolena. Nemám totiž nejmenší tušení. A zas až takovej pozor jsem nedávala. Když jsem se konečně dočkala konce toho neskutečně dlouhého vyprávění o příbuzenstvu začala básnit o jakémsi klukovi, kterého tam potkala nebo co.
"Ale kdybys ho viděla…" v duchu jsem protočila oči. No, budiž. Takže,a bych to shrnula: hnědooký, hnědovlasý, vysoký. Nebo teda aspoň vyšší než ona. Usmívala jsem se, přikyvovala, občas souhlasně zahučela a celou dobu co jsme byli ve škole jsem propalovala Rafaelovi záda - jenom obrazně řečeno. Samozřejmě jsem ho nepodpálila doopravdy - zatím. Neotočil se. Buď je extra nevšímavej a nebo mě jenom ignoruje. Sázím na to druhé.
"A co vy včera? Šli jste ven?" zeptala se Linda zvědavě, když učitelka nepřišla.
"Ne, jenom se mnou došel před barák, když přišla ta zpráv od tebe. No a byla jsem unavená, takže se mi ani nikam nechtělo. Usnula jsem sotva jsem padla na postel." V podstatě jsem ani nelhala.
"Škoda. Byli by jste-"
"Lindo!"
"No, co? Jenom ti oznamuji, co si myslím. A jen tak náhodou vím, že mám pravdu" Zamračila jsme se. To dělají ty naše středeční "dýchánky". Ale že ji napadlo zrovna tohle? Dobře, je fakt, že ona neví, jak to je s Rafaelem doopravdy. Vlastně ani nemá tušení, kdo jsme já. Mohla bych jí ublížit. Stačilo by, aby mě naštvala. Možná by jenom stačilo vzpomenout si na tu energii ze včerejška, na to, jak teplota vzduchu pomalu stoupala…
"Je to nějak vedro, nezdá se ti?"prohlásila najednou zničehonic Linda. Trhla jsme sebou. Nechala jsme se příliš unést. Rafael teď seděl bokem k nám, ale neutekl mi jeho výraz. Tak trochu vyděšený, naštvaný i káravý.
"Ani ne. Zkus si sundat mikinu." Navrhla jsem jí a snažila se vzduch zase postupně ochlazovat. Skoro se mi to povedlo. To skoro je klíčové. Patnáct minut pryč a Smithová nikde. Bezva. Volná hodina. I když možná bych teď byla radši, kdyby nebyla. Takhle totiž hrozí, že provedu něco… zatřásla jsem hlavou. Myšlenky mi už zase sklouzávaly k ohni. A přesně tomu bych se asi měla v nejbližší době vyhýbat. Dvacet minut a nikde nikdo. Linda se dala znovu do řeči.
"No, zpátky k Davidovi:" Ach, můj bože! Ale aspoň něco, co zaměstná moje myšlenky - částečně. Byla uprostřed popisu jeho očí - nutno podotknout, že se vyjadřovala dost básnicky, akorát bez veršů - když u nás zakotvili Rafael s Thomasem.
"Ahoj," pozdravila jsem je, ale pak je víc neřešila.
"Adri? Můžeš na moment?" zeptal se jeden nejmenovaný elf. Linda po mě vrhla dost výmluvný pohled a já protočila oči v sloup. Ta si prostě pokoj nedá.
"Jasně." Taky jsem s ním potřebovala mluvit. I když on mi chce dát jenom přednášku o pyromanech.
"Musíš být opatrná." Co jsem říkala…? "Mohla bys někomu ublížit." Jako bych to nevěděla. "Dneska přijdeš a zkusíme s tím něco udělat. Tohle nejsou iluze. Ty jo… Fakt?
"Hele, Rafaeli… Upřímně, tohle všechno já vím. Jenom by mě zajímalo… Když si myslíš, že by bylo lepší, kdybych byla mrtvá… Proč ses namáhal? Měl jsi mě tam prostě nechat stát, koule Morgan by mě trefila a bylo by." Popravdě tohle mě trápilo ze všeho nejvíc. Proč se namáhal.
"Nevěděl jsem, co jsi udělala. Měl jsem za to, že ta koule byla pro mě." Co jsem udělala? A pro něj? Co udělal on?
"Já nic nikomu neudělala." Bránila jsem se ihned.
"Osvobodila jsi Stín. Proto za tebou chodí tak dlouho."
"NE!" vyjekla jsem hlasitěji, než bylo potřeba. Linda a Tom se po nás otočili. "To jsem neudělala." Dodala jsme potišeji. To bych nikdy neudělala. Rozhodně ne dobrovolně a s trochou rozumu. "Kdo nebo spíš co je Morgan?" vypálila jsem další otázku.
"To nikdo neví. Je zkázonosná, nosí smrt - v lepším případě." Dal mi chvíli čas,a bych si to přebrala a pak pokračoval. "Kde myslíš, že se berou Stíny?" otočil se a šel si sednou. Já zůstala naprosto v šoku stát na místě. Takže Morgan vytváří Stíny? Jak? Nebo proč vlastně vůbec?
"Adri!" Kde myslíš, že se berou Stíny? Jeho věta mi neustále rezonovala hlavou. Zatřásla jsem s ní. Takže Miss záhrobí mě chce do své sbírky? Nebo jako co? Proč se o mě tak zajímá? "Adriano!!" tentokrát jsem na skoro zařvání zareagovala a vrátila se do lavice.
"Co jste řešili?" Co jsem komu udělala? Co si mám jako vymyslet?
"Nic. Radši." Odvětila jsem nepřítomně. Sakra, taky mi toho mohl říct o ořechu víc. Nic by mu to neudělalo.
"Jak chceš." Pousmála se.
"Kde jsi to skončila než přišel?" věděla jsem, že vydrží mluvit a svojí pozornost a mojí pozornost k tomu nebude potřebovat. A rozhodně ji nebude napadat zatahovat mě do rozhovoru. Jakože bych stejně nevnímala. Nebo spíš nebyla schopná vnímat…
***
Ani cestou ze školy jsem se nenamáhala otevřít pusu. Stejně… ti dva ani nevypadali, že by ode mě něco takového potřebovali nebo nedej bože očekávali. Poprvé jsem promluvila, když se Linda odpojovala a zacházela domů. Potom bylo zase ticho. Hm, to bude zajímavá "hodina".
"Půjdeš dál?" zeptal se u nich před barákem. Jenom jsem kývla. Tašku jsem sundala ze zad a spolu s bundou jí položila vedle botníku. Zamířila jsem rovnou k jeho pokoji.
"Dnes ne." Zastavil mě. "Tudy." Hele! Moment. Proč jdeme do sklepa? Co to… Aha. Samozřejmě. Ve sklepě nemám co podpálit… Teda pokud tam nemají dřevo nebo hromadu uhlí.
"Na co jsi myslela v té třídě?"
"Včerejšek. Vzpomněla jsem si co a jak se to dělo." Posadila jsem se na jediný dřevěný špalek v dohledu. Pokud na něm budu sedět - nezapálím ho.
"Musíš si odteď dávat pozor na vše. Na to, co děláš, na co myslíš, co cítíš. V nejbližší době se prosím snaž nenaštvat. Proč? No, sama jsi to včera mohla vidět." Sevřela jsem ruku v pěst. Ano, to jsem viděla a taky cítila. Pohled mi padl na teď už zase zdravou ruku.
"Jak jsi to udělal?" zeptala jsem se zvědavě a uhnula tak od tématu.
"Jak jsem udělal co?" otázka za otázku. Jak milé. Ale asi bych si měla zvyknout, že mi nečte myšlenky (doufám) a tudíž neví, o čem jsem přemýšlela.
"To s mojí rukou." Nechtěla jsem říct, že to vyléčil, i když přesně to nejspíš udělal.
"A jak ty vytváříš své iluze? Je to přirozené. Každý z nás umí něco." No to tedy.
"Proč se nemám královně zombíků dívat do očí?" zopakoval zmateně. Ajej. Připomeňte mi, že až zase dám někomu nějakou podobnou přezdívku, mám si jí nechat jenom pro sebe.
"Jo. Ehm… Královna zombíků je Morgan." Upřesnila jsem to. Zamračil se.
"Celkem výstižné pojmenování." To si dělá srandu, že jo? Teď ještě řekne, že ta chodící mrtvola má armádu sobě podobných, ale napůl shnilých potvor?! No to snad ne.
"Takže proč?" zeptala jsem se radši znovu.
"Viděla jsi její oči?" přikývla jsem. Těch si opravdu nešlo nevšimnout.
"Když se do nich podíváš… Uvidíš svoji smrt. Většina lidí se z toho zblázní, pár se jich radši zabije hned a zbytek to nějak ustojí, ale už nikdy nebude jako dřív…" Eh… Super. Bezva. Fakt nadějný vyhlídky. Takže nekoukat se jí do očí, to bych mohla zvládnout - snad.
"Plánuje další návštěvu?" koukala jsem z okna… Nebo spíš z takového toho mini sklepního okýnka, jestli víte, co mám na mysli. Pršelo. (A umřel Nick, ale toho neznáte… Teda Andy jo, ale jinak..xD)
"Nevím." On taky něco neví? Překvapení.
"Co byla zač ta koule?" Já prostě potřebuji odpovědi.
"V podstatě energie. U tebe ohnivá u ní smrtící." Smrtící? No, něco na tom bude.
"Co měla znamenat včera ta únava?" pokud se tak dá nazvat totální vyčerpání následované několika hodinovým spánkem.
"Ta energie… Nevznikne zničehonic. Někde ji brát musíš. Ty jsi použila tu svoji a ihned ses dala do výroby ohnivé koule. To je nejlepší a nejrychlejší způsob jak se zabít." Jo, ale proč mi tohle nikdy nikdo neřekl?
"Fajn a Mi- Morgan ji bere kde?"
"Ze stínů." Doslova jsem cítila, jak mi barva mizí z tváře. Takže je… neporazitelná? Nemůže se unavit? Opravdu lepší a lepší. "ještě než budeš pokračovat ve výslechu…" přerušil mě, když viděl, že se nadechuji k další otázce. "I ty můžeš brát energii odjinud. Jenom ji nikdy neber lidem." Zamračila jsem se.
"Proč ne?" Kdybych jí vzala jenom trochu nijak zvlášť by jim to neublížilo, ne?
"Pokud se chceš stát druhou Morgan, tak do toho." Děkuju, ale nechci. Nijak netoužím po tom být jako ona.
"Dobře. Jasně. Chápu. Nikdy z lidí. Něco dalšího, co bych měla vědět?"
"Nebuď nepříjemná." Ano, mami…eh tati. "nikdy z lidí, nikomu o tom nevykládat, neukazovat ani nic jiného a nezneužívat toho." Tak na to bych sama opravdu nikdy nepřišla.
"Nevyjádřila jsem se asi dost přesně. Něco nového?"
"Co ti je?" Hm, dobrá otázka.
"Nic. Nestarej se." Měl by si začít zvykat. Tyhle stavy mívám častěji. Kdo mě zná, ví. Kdo ne, pozná. Tedy pokud ho ty jedovatosti do t doby neotráví. I když už i to se stalo a nejednou…
"Promiň, jenom mi není tak docela jasné, co ti zase přelétlo přes nos. Myslel jsem, že tohle už tě přešlo." Povzdechl si.
"No, tak nepřešlo." A dost. Měla bych zmlknout.
"Asi bys měla jít domů." Odvětil docela chladně. Volejte záchranku máme tu jednu akutní otravu. Holt, když se daří tak se daří.
"Ahoj, zítra." Nečekala jsem na něj a vyšla ven. Cestu už jsem znala. Sotva jsem vyšla z domu roztřásla jsem se zimou. Sakra! Nechala jsem tam bundu. Ale vracet se tedy nebudu. Rozhodně ne. Založila jsem si ruce na hrudi a vyrazila
***
"Adriano! Kde máš bundu?! Chceš nastydnout? Máš vůbec rozum?" Domu jsem dorazila málem jako kus přerostlého rampouchu.
"Zapomněla jsem ji ve škole a šla ke kamarádovi. Bylo teplo, takže jsem si na ní nevzpomněla." Vykoktala jsem. Jeden by se vycinkal zuby. Ještě pár takových návštěv a budu potřebovat protézu. Chci čaj! Mamka jenom protočila oči a pronesla něco v tom smyslu, že jednou někde nechám hlavu. Nemohla jsem jinak než s ní souhlasit. Čaj… zamířila jsem do kuchyně, dala vodu do konvice, vyndala hrnek, čaj a cukr. Voda během chvíle začala vřít. Teplo. Ježiš… Já jsme fakt pitomá. Vůbec jsem nemusela zmrzat. Bývalo by stačilo malinko si ohřát vzduch. O osobním prospěchu Rafael nic neříkal… nebo ano? A i kdyby ano mohla bych to svést na "ohrožení života". To by byla tak trochu ironie… Žhářka, co umrzla. Neřeknu, kdybych se upálila, i to by bylo blbý, ale ne tolik jako umrznout. Pitomej elf. Dobře tentokrát za to nemohl on, ale já. Kdo ví, co mě tentokrát popíchlo. Možná fakt, že mumie Morgan je teoreticky (a nejspíš i prakticky) nesmrtelná. Možná za to může zjištění, že Stíny jsou v podstatě "vycuclý" lidé… Možná… Prostě je toho víc. Jenom doufám, že ho napadne vzít mi tu bundu do školy. Nevím, co by s ní dělal. Stejně by mu byla malá. To si taky nemůže pořídit telefon?! Jak se s ním má jeden domluvit? Dopila jsem čaj a hned mi bylo podstatně líp. Rozhodně už jsme se neklepala jako ratlík. Došla jsem do pokoje a zamkla za sebou. Něco mě napadlo. Když říkal, že nemám zkoušet vytvářet iluzi Stínu, protože bych ho mohla přivolat…Mohlo by to samé platit i pro něj? Vyvolat v mysli jeho obraz mi trvalo jenom chvilku. Blonďatej modrookej elf. (Hehe, ještě depku by mohl chytit a byl by další do party… Spolu s Dracem, Tamaki, Yukim, občas mojí maličkostí J) Teď, když chci vytvořit iluzi už nemusím zavírat oči. Většinou. Jeho obraz přecházel z průsvitné do barevné. Začínal se zhmotňovat a "nafukovat" neboli získávat tvar normální trojrozměrné postavy.
"Co chceš?" zeptal se otráveně. Jo, je to on. A je naštvaný. Jejda.
 


Komentáře

1 Andy Andy | Web | 19. září 2009 v 19:58 | Reagovat

na jej mieste by som ho tak zjazdila... :D :D :D a rozhodne by som s ním nikam nešla :D nie to do sklepu :D omg, čo keď je to nejaký úchyl?! xDD ale ok :D :D :D len to, že ja by som na neho bola naštvaná viac :D ale ja som ja xD inak super :D

2 Sasanka Sasanka | Web | 20. září 2009 v 18:41 | Reagovat

drrrsnééé :D Drsně drsané :D:D:D Ještě víc drsný než drsně drsný :D Prostě je to drsnější než to nšejdrsnějc drsný ze všech drsných :D
Radši mlčim, prostě to je dobrý (ostatně jako vždycky) :D a rychleeee dalšííí!

3 Sasanka Sasanka | Web | 20. září 2009 v 18:45 | Reagovat

víš čeho jsem si teď všimla? 6e máš v zápatí pořád ještě obrázek cullenovic famílie z minulého designu :D Tak šup šup, udělej s tím něco... :D

4 Lathenie Lathenie | Web | 29. září 2009 v 21:37 | Reagovat

Heh jako dost dobrý... moc se mi líbí ostatně jako vždy, tak já si jdu přečíst další (já vim já se furt ptám kdy bude další a když užtu je tak ani nejsem schopna si to přečíst... ale konečně mám chvíli času ;))takže HURÁ na další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama