PP - 11.kapitola

10. října 2009 v 13:54 | Lizz |  Ples příšer
A je to tu..xD Další kapitolka a možná taky poslední... Máme totiž prodlouženou, kterou nejspíš nepřežiju... I když přežila jsem to loni, letos bych mohla taky...:) (Navíc letos plánuju zalézt si do rohu, hrát si na neviditelnou a zpívat u toho koledy...xD) Jinak, Katko promiň, ale tohle mi prostě nejde psát krátký... A když jo, tak je to zase moc krátký... Ale tak tahle by měla být kratší než ta loni... No nic... Sorka za chyby a pěkný počtení...:) Sajonaraaaaaaaaa :D:D


Přemýšlela jsem, co dělat. Linda jela zase za babičkou… Lucy mít čas taky nebude a na kluky opravdu náladu nemám. Resp. na elfa nemám náladu. Stačí, že zítra s ním budu muset být celý den. Ne, že by mi to vadilo, ale Morgan… Sarah! Tu už jsem dlouho neviděla. Vlastně od poloviny letních prázdnin. Zvedla jsem se z postele. Sama doma, takový nezvyklý klid, když tu není brácha. Někam s mamkou vyrazili…
***
"Ahoj, co ty tady?" ozval se za mnou chraplavý hlas Sarah. Jak ta to dělá? Jednou z ní jistojistě dostanu infarkt. Má děsivou schopnost - v přeneseném slova smyslu. Dostane se vám totiž za záda, aniž byste věděli jak a pak vás málem k smrti vyděsí.
"Ahoj, Sarah… No, jdu na návštěvu." Usmála jsem se. "Tedy pokud máš čas." Dodala jsem rychle.
"Tak pojď dál." Zjevně nejdu nevhod. Super. "Dlouho jsme se neviděli." Svatá pravda. "Co nového ve třídě?" přestupovala. Před dvěma lety.
"Jeden někdy otravnej, ale jinak docela v pohodě spolužák. Jedna love story. Linda a Thomas. Jinak asi nic." Shrnula jsem v rychlosti události posledních týdnů.
"Linda a Thomas? Zajímavá kombinace." Jo, to teda. Ale zatím nijak výbušná, takže dobrý. Otázkou je na jak dlouho… "A nový spolužák? Kdo je to?"
"Rafael Stevenson. Jak jsem řekla… Dá se přežít, až na ty jeho místy dost pitomý otázky. Jo a motá se kolem něj lo-" dneska. "Ehm… Liliana." Sarah jenom protočila oči. Můj člověk.
"Pořád tak růžová?" Jenom jsem přikývla. Liliana byla jeden z mnoha důvodů, proč Sarah přestupovala. Jedním z hlavních důvodů - nutno podotknout.
"A pořád stejně milá." Vzpomněla jsem si na náš záchodový rozhovor.
"A do kohopak reje teď?" Jistě chtěla dodat: "Co jsem pryč." Ale neřekla to. Jeden rok ryla do George, pak do Alex a teď do mě. O těch dvou předchozích Sarah ví.
"Ale vyhlídla si mojí maličkost." Povzdechla jsem si. "Má příliš bujnou fantazii." V jistém slova smyslu. V tom druhém… Říct jí, že existují nějaké nadpřirozené bytosti odkáže vás na cvokhause. Záleží to na úhlu pohledu.
"No, tak to jenom lituju, že jsem pryč…" zasmála se. Jistě. Já se růžovou lochneskou terorizovat nenechám. Na to jsou tu jiní. Stín a Mumie - například. Když už jsme Mumie Morgan…
"Máš černý lak na nehty?" zeptala jsem se "nevinně".
O tři hodiny později jsem odcházela od Sarah vysmátá a s černými nehty. Můj nápad ohledně týdnu smutku se jí líbil. Jenom škoda, že to neuvidí… I když možná tohle bude to poslední, co uvidím. Tu černou a vražedný pohled Liliany.
***
Ještě jednou jsem se nevěřícně podívala na svůj odraz v zrcadle. Prima. Teď vypadám jak Morganin klon. Neskutečný, co zvládne trochu černý. Zazvonil zvonek. Chtěla jsem říct, že tam jdu, ale mamka byla rychlejší. Pomoc!
"Adriano? Máš tu návštěvu!" ozvalo se po chvíli. Jako bych to sama nevěděla.
"Už jdu!" křikla jsem a seběhla ke dveřím. Vzápětí jsem ztuhla šokem. Mumie. Imooootheeeep…. "M-Morgan?" Co ta tady dělá? Teda jakože vím, že jsem se s ní měla sejít, ale co dělá u nás doma? Jak vůbec zjistila, kde bydlím? Mamííí, já s ní nikam sama nejdu. Anebo jo. Pro jistotu. Navíc mohlo by být zajímavý poslechnout si, co chce.
Po klasickém výslechu jsem byla propuštěna. Tak trochu jsem doufala, že mi to mamka zakáže, ale to ona ne. Sakra! Já tam fakt budu muset jít.
"Fajn. Co ode mě chceš?" zeptala jsem se, když jsme se posadili u nás za domem na lavičkách. Odmítala jsme s ní jít kamkoliv dál.
"Nic. Jenom si promluvit a něco ti ukázat." Neměla jsem nejmenší tušení, o čem by mrtvola mohla chtít mluvit zrovna se mnou, ale za to mi bylo úplně jasný, co mi chce ukázat. Díky, nemám zájem. Zopakovala jsem svoji poslední myšlenku nahlas. Pousmála se. Pamatujete, jak jsem tvrdila, že vypadá děsivě? Beru zpět. Vypadá mnohem hůř. Ty prázdné černé oči… Možná, kdyby je neměla byla by normální. Pak jsem si vzpomněla na svůj dnešní obraz ze zrcadla. Nebyla by normální, byla by jako já.
"Pročpak, maličká?" Proč mi říká maličká? Co jí zase hrabe?
"Nezajímá mě jak, kdy nebo proč zemřu." Ne. Vůbec. I když… Cítila jsme, jak mi pohledem propaluje díru do hlavy.
"Podívej se na mě, Adriano." V tom hlase bylo něco, čemu se nedalo vzdorovat. A já v tu chvíli ani nechtěla. Začala jsme poslušně zvedat hlavu, ale pak jsem si vzpomněla na Rafaela a jeho: "Nikdy se nedívej Morgan do očí…" a pohled jsem zase sklopila.
"Adriano, jenom na vteřinu. Nic ti to neudělá." Obě jsme věděly, že lže, ale i přesto jsem opět měla to podivné nutkání. Nutkání zvednout hlavu, podívat se jí do očí, poslechnout a splnit jí tak její přání. Stejně, jako tehdy, když jsem se chtěla jít dotknout Stínu. Pořád stejně dokonale vymytej mozek.
"Adriano. Podívej se mi do očí." V tu chvíli byla veškerá elfova varování zapomenuta. Udělala jsem chybu,. Které jsem měla později litovat a zvedla hlavu. Chvíli jsem se dívala do té prázdnoty Moraniných očí. Bylo to zvláštní, ale ne nepříjemné.
"Ne!" slyšela jsem kohosi volat u nás za barákem, ale já byla daleko od toho všeho.

Stála jsem tam já a Rafael. Oba jsme zuřili. Nebo to tak tedy aspoň vypadalo. Byla jsem opět nepříčetná vzteky, ale tentokrát to bylo mnohem horší. Házela jsem kolem sebe spoustu ohnivých koulí, jako smyslů zbavená. Stál naproti a veškeré moje pokusy trefit ho se míjely účinkem. Jasně, házet jsem nikdy neuměla, ale tohle bylo podezřelé.
"Vidíš. Neřekl ti všechno." Ozval se okolo mě Morganin hlas. Rozhlédla jsem se, ale ona nikde nestála. Něco jsme po sobě křičeli, ale slova slyšet nebyla… Proč?
"Nemusíš vědět všechno." Zase Morgan….
Znovu jsem obrátila pozornost k našemu "malému nedorozumění". Ode mě létaly další plamenné koule a jemu se dál vesele vyhýbaly, jako by se nechumelilo. Sakra, co mě mohlo takhle vytočit? A pak se stalo několik věcí najednou. Můj útok se výjimečně neminul účinkem, ale já se stejně pořádně netrefila. Jenom mu to připálilo špičku boty… No co, už jsem říkala, že házet neumím, ne? A zároveň s tím udělal Rafael něco (nevím co, dokázal to až příliš rychle) a já - tedy to já, co se předtím snažilo podpálit kde co a kde koho - ležela na zemi. Vypadalo to, jako když spím- byla jsem v tu chvíli úplně stejně klidná. Bohužel realita byla trochu jiná. Přede mnou ležela moje mrtvola. Bože, to zní divně. A ono to i vlastně divný je, protože, jak často vidíte vlastní smrt? Asi jsem se už opravdu zbláznila. Setmělo se mi před očima. Pomalu ale jistě, jsem začínala zase vnímat přítomnost. I když dost mlhavě.
"Morgan…" někdo jakoby ve velké dálce mluvil. "…udělala. Jak…" Nedokázala jsem vnímat celé věty. Natož poznat, kdo na koho mluví. Najednou jsem byla strašně unavená. Přestala jsem se snažit poslouchat ten rozhovor, který mi stejně nedával smysl a raději se propadla do blaženého bezvědomí. Bohužel ne na dlouho.
"Adriano! Adriano!" někdo křičel. Hodně. Hlava mě bolela jako střep. Zamračila jsem se. To bolí. Sakra, ať aspoň nekřičí. Zkusila jsem otevřít oči.
"Adriano!" Au! Kruci. Sklapni. Nevím kdo to je, ale ať ve vlastním zájmu mlčí.
"Mhmmmm." Dostala jsem ze sebe. To je zase jednou inteligentní projev.
"Bože." Znělo to úlevně. "Už to nedělej!" Tohle zase výhružně. Proboha, ať zmlknou. Otevřela jsem oči… a zase je rychle zavřela. Moc světla. Moc ostrého světla.
"Adriano… Slyšíš?" Moment. Ten hlas já znám, ale odkud?
"Jo." Dostala jsem ze sebe a chytla se za spánky. Už by to mohlo přestat. Vždyť jsem nic nepila. Něčí ruce sundaly ty moje. Pokusila jsem se je vrátit zpátky - bezúspěšně. Spánky mi teď tiskly dvě jiné a cizí ruce. Ale působily dokonale. Bolest začínala ustupovat.
"Díky." Zachraptěla jsem. tohle je podstatně lepší. Ty samé ruce, co mi pomohly od bolesti mě zvedly do sedu. Někdo mě objal. Hej, tak pozor. To je nějaký divný.
"Pusť mě." Ještě pořád mi tak nějak věci nedocházely. Nedovedla jsem určit, kdo mi pomohl nebo mě objímá. Možná, že to v tu chvíli bylo lepší. Zároveň jsem se snažila vzpomenout si, co se stalo. Naposledy jsem si pamatovala podivný zvuk Morganina hlasu a to, jak jsem byla dokonale vypatlaná a poslechla jí. Ale… Co bylo pak? Opatrně jsem otevřela oči. Vedle mě seděl Rafa- Okamžitě se mi před očima vynořil celý ten výjev. Postavila jsem se. Nechtěla jsem být poblíž něj. Zamotala se mi hlava a já sebou málem sekla o zem. Přišel si hrát na zachránce a Chytil mě. Za to mu díky. Ale já okamžitě zase couvnula.
"Nechoď blíž." Varovala jsem ho. Otočila jsem se a dívala se teď přímo na Morgan.
"Teď už ti - po nějakou dobu - moje oči nic neudělají." Usmála se a já věděla, že mluví pravdu. Už mi neměla co ukázat. I když to po nějakou dobu se mi nelíbilo. Na druhou stranu to znamená,že se budoucnost může změnit…
"Viděla jsi to taky?" zeptala jsem se a elfa za mnou i jeho protesty ignorovala.
"Ano. Nemám na výběr." Tak to jí nezávidím. Vidět smrt každého, kdo se jí podívá do očí. Radši jsem se posadila - zpátky na houpačku. Hned mi bylo trochu líp. Rozhodně to bylo lepší, než stát.
"Proč to udělá? Co se stane? Já… Nechápu to." malinko jsem se zhoupla. Ok. To nebyl dobrý nápad. Pro jistotu jsem houpačku zase zastavila.
"Nevím. Ostatně to není můj problém." Oznámila a zmizela.
"Co jsi viděla?" zeptal se Rafael a posadil se vedle. Jenom jsem zavrtěla hlavou.
"Nechci o tom mluvit."
"byl jsem tam já?"
"Nechci o tom mluvit." Zopakovala jsem jako robot.
"Udělal jsem něco?" potřebuje naslouchátko?!
"Nechci. O. Tom. Mluvit. Chápeš?" odsekávala jsem každé slovo zvlášť. "Jdu domů. Ven trefíš sám? Asi jo, když jsi trefil sem. Ahoj zítra." Vstala jsem. super, hlava se mi už nemotala, takže jsem mohla vyrazit. "A díky za tu hlavu." Ještě jsem se na něj otočila. Pořád se děl na houpačce. Akorát teď byl otočený obličejem ke mně.
"Nemáš zač." odpověděl s pohledem zapíchnutým kamsi do dáli.
"Myslím, že tohle vím líp. Věř mi, že je zač." usmála jsem se. Sice pořád koukal kamsi do blba na blba. Čili skrze mě někam pryč, ale přesto vnímal.
"Jak myslíš…" povzdechl si a pokusil se o úsměv. Pokusil se proto, že se mu zvedl jenom jeden koutek. I když možná to bylo schválně… Otočila jsem zpátky a vrátila se domů.
"Našel vás ten kluk, co tu byl?" Jo, ahoj, mami. Taky tě ráda vidím… ehm slyším.
"Jo, našel." Odpověděla jsem a pro sebe si dodala jenom : "Bohužel."
"Kdo to byl?" Ne, prosím, že ne.
"Kamarád ze třídy."
"Je milý." Proboha, mami! Ještě ty začínej…
"Ani ne." No, dobře. Někde je milý. Vlastně většinou, ale stejně. "Ale s Morgan si rozumějí dobře. Hodí se k sobě." Usmála jsem se. Teď mě jeden z nich - je jedno který - slyšet, tak mě nejspíš zakope, ale co.
"To je ta dívka, co tu byla před tím?" přikývla jsem, ale pak mi došlo, že to není slyšet. "Jo." Zalezla jsem si do pokoje a sundala ze sebe tu černou. Hezky do barevného, než mi z toho dneska hrábne.
"Volala ti Linda." ??? Co mohla chtít?
"Co říkala?" přetáhla jsme si přes hlavu žluté tričko. Mnohem lepší. Sice je na mě moc světlé, ale myslím, že jednou to přežiju. Černá je opravdu moc depresivní. Nebo aspoň v den, kdy se dozvíte, jakže to vlastně umřete se moc nehodí.
"Ať jí zavoláš. Nechtěla mi říct co jde."
"Jo, dík." Z obýváku se ozvalo cosi jako zabručení.
vzala jsem mobil a zavolala Lindě, co že to potřebovala a při tom jí vysvětlila svůj plán ohledně lochneska. Pobaveně souhlasila. Všichni ví, jaký odpor má Liliana k černé. Ale nikdo nechápe proč. Včetně mě… I když po dnešku. Ale to je jenom chvilkový. V myšlenkách jsem se zase vrátila k tomu výjevu. Co se stalo? Proč jsme byli tak vzteklí? Jak to, že se mu ohnivé koule vyhýbaly? Co jsme po sobě křičeli? A čím, že mě to vlastně zabil? Kdo si začal tentokrát? Prostě milion malinkatých otazníků mi lítalo hlavou. Žádná odpověď na ně, ale neexistovala. Nebo alespoň v tuhle chvíli ne.
 


Komentáře

1 Lathenie Lathenie | Web | 10. října 2009 v 16:57 | Reagovat

WOW... fakt hodně dobrý... a takhle kapitola mě zasejc dovedla k jedné z mých šílených teorií... ale tu tady nebudu rozvádět... Ale jako opravdu moc dobrý... tak šup šup daší...:D

2 Katk@ Katk@ | Web | 11. října 2009 v 21:10 | Reagovat

Uááááá! :D Úžasné! Nejsuprovější!! Začíná to být velmi zajímavé. Při větách "Přede mnou ležela moje mrtvola. Bože, to zní divně. A ono to i vlastně divný je, protože, jak....." jsem se málem rozesmála, no jsem prostě blázen. :D Ale ono to fakt je díivný a proto mi to přišlo legrační. :D Strašně se mi líbí, když místo Rafael napíše elf, nevím proč. :D Rychle pokračuj! A kdy už tam konečně bude ten ples příšer? :D

3 Andy Andy | Web | 11. října 2009 v 22:01 | Reagovat

wow! :) najprv mi síce nedošlo, že to vlastne vidí ako ju Raf zabije :D ale to je moja chyba :D sorry :D super :)

4 Sasuke Nara Sasuke Nara | E-mail | Web | 14. října 2009 v 10:47 | Reagovat

Promin ja ,ale povídky nejak nečtu =D možná s tím nekdy začnu jen ,abys věděla ,že jsem tu byl tak píšu komentář =DDDD

5 Sasuke Nara Sasuke Nara | E-mail | Web | 14. října 2009 v 16:17 | Reagovat

Ty koukaš naruta !!???? fakt jo?? =D kde?? =D a co líbí se ti to?? :DDD

6 Sasuke Naras Sasuke Naras | E-mail | Web | 15. října 2009 v 17:46 | Reagovat

Tak to nevim bohužel xDDD ja taky koukal dřív na megavideu xD hruza ted už to mam ,ale dokoukane i shippuuden a jsem u nejnovejsiho dilu naruto shippuuden 131 teda teprve 131 uvidim =D a je to fakt napínavý =D ale hodně postav umře :( no ,ale nebudu nic říkat =D

7 Sasuke Nara Sasuke Nara | E-mail | Web | 15. října 2009 v 17:46 | Reagovat

Jinak jsem nevedel ,že máš ráda anime =D jsem myslel jen SČ a stmívání =D

8 Sasuke Nara Sasuke Nara | E-mail | Web | 15. října 2009 v 22:08 | Reagovat

Tak já už se sice jenom zabývám anime déle =DDDDDD u Naruta u tech dílu jak jsi ty jsem byl asi pred rokem a něco xD ale možná si to zkouknu znova... u Bleach už jsem taky u dílu 241 ten jsem dneska zkouknul =D

9 Sasuke Nara Sasuke Nara | E-mail | Web | 15. října 2009 v 22:09 | Reagovat

A jinak umře ***** a ******* a ********* a další =D ,ale tohle ti musí stačit xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama