PP - 19.kapitola

26. listopadu 2009 v 21:35 | Lizz |  Ples příšer
Ahoj... Další kapitola...:) Nemám moc času, protože mě bratr vyhazuje...:) Je trochu kratší, ale to snad nevadí...xD Takže k věci...xD Dneska je premiéra NM a já sedim doma s chřipkou..xD zabít málo (Alberta samozřejmě:D) Jinak jak už jsem začala s těma věnováníma... Budu pokračovat...xD Tahle bude pro Nakiru (jestli jsem tu blbě vyskloňovala omlouvám se..:)) Protože to taky čte a ještě pořád si nejspíš zachovává zdraví rozum...xD No nich já jdu řešit časový paradox do Prokletejch a vy se mějte.. :) Sayonara =o*
P.S.: Všímáte si, že je to dneska krátký?...xD Zázraky se holt dějí, no... :)
P.P.S.: A zase je to kratší...;)

"Adri!" Linda seděla vepředu na lavici a mávala na mě. Přešla jsem za ní.
"Co se děje?" otočila jsem se na ní. Že by kluci? Podle toho, jak jí znám je to víc než pravděpodobné.
"Jde o Toma…" Opravdu jdu na jasnovidku. Nechápu, jak mi někdo mohl nadělit pyrokinezi, když mám evidentně sklony k něčemu jinému. Tomu se holt říká inteligentce, no… Tohleto… "… a Davida." dořekla. Hm, to se dalo čekat. Poslední dobou jezdila k "babičce" častěji. Ale už teď se klidně vsadím, že až to praskne bude to přímo katastrofální.
"Tak povídej…" pobídla jsem ji s povzdechem a posadila se vedle ní. Tohle bude na delší dobu a nejspíš i na etapy. Pochybuju, že by jenom jedna přestávka stačila.
***
Jak jsem zase jednou měla pravdu. Po prvních pěti minutách jsem se v tom přestávala orientovat a ke konci přestávky jste měli šanci vidět moji hlavu pochodovat kolem. Její problémy bych tak chtěla mít… Nebo možná radši ani ne. Nechám si ty svoje.
"Málem bych zapomněl… Morgan se stýská po tvé společnosti." To má ale mumie blbý. se po ní nestýská ani omylem.
"Její smůla." Zabručela jsem si potichu pro sebe.
"Co jsi říkala?" Ehm… že by to neslyšel? No, snad ne.
"Nic." Ujistila jsem ho ihned. Možná až moc rychle. Ale i tak… Přece nebudu riskovat přednášku. "A kdypak nás Mu- Morgan navštíví?" Ne, že by mě to zajímalo…
"Pozítří." Pousmála jsem se.
"Tak to, že se jí omlouvám, ale zrovna pozítří opravdu nemám čas." Měla by se vrátit mamka. Ale až k večeru, takže budu celý den hlídat Alexeje. A k němu se Morgan nepřiblíží. To by snad mohla ta mrtvola pochopit, no ne? A pokud ne, tak její smůla. Mě to rozhodně mrzet nebude.
"Ona se nebude ptát. Prostě se objeví." No, tak pokud se bude jako minule obtěžovat s dveřmi, rozhodně jí nepoletím otevřít.
"Fajn. Ale bavit se s ní nebudu." Třeba ji to přestane bavit a odejde. Ne, tomu ani já doopravdy nevěřím.
"Adriano, ty to nechápeš." Ne. Opravdu nerozumím tomu, proč se zajímá zrovna o mojí maličkost. "Ona už našla tvůj Stín." Když ten elf dneska říkal brzy… Nečekala jsem, že to mám brát až tak moc doslova. Ale jak už jsem řekla… Bavit se s ní nebudu.
"Stejně to pro mě bude špatný, ať tak nebo tak. Takže ona mi to v podstatě jenom oznámí a pak mě zabije. Mohla by aspoň počkat, než se vrátí mamka? Aby měl kdo hlídat Alexe." Proložila jsem svůj hlas notnou dávkou kousavosti.
"Ona tě nezabije. Ne v tom pravém slova smyslu." Jo, to totiž obstaráš ty. Zrudla jsem. takovéhle myšlenky bych si mohla odpustit. Zatím mi nic neudělal. Teda kromě toho, že mě tahá z každého problému, který si zrovna seženu. A že jich bylo (a nejspíš ještě i bude) požehnaně.
"Dobře. Mohla by aspoň počkat, než si mě přidá do své sbírky Stínů, dokud se mamka nevrátí a aspoň trochu nesebere? Protože až zmizím ještě i já jistě se jí udělá líp!" Proč mi prostě zombice nemůže dát pokoj?
Další debata na téma: "Co se mnou Morgan asi udělá" se přesunula na později. Jak já byla Williamsový vděčná, i když jsme měli mít literaturu.
***
Cesta ze školy do školky. Debata pokračovala dál. Ach jo…
"Neudělá z tebe Stín." Ne? A co tedy? To by mě opravdu zajímalo…
"Jak to víš?" Prostě jsem se musela zeptat.
"Protože-" začal, ale nedořekla. Přerušil ho totiž chraplák Sarah. Někdo mě má asi hodně rád.
"Adriano!" otočila jsem se. Opravdu to byla Sarah.
"Ahoj." Pozdravila jsem ji vesele, i když jsem opravdu chtěla vědět, proč ze mě nebude mrtvola (v doslovném slova smyslu), ani Stín. Co v tom Morgan zabrání? Nebo spíš kdo? No, někdy je přece jenom možná lepší nevědět.
"Kdo to je?" podle všeho nejsem jediná zvědavá. "Tvůj kluk?" Aspoň, že na tohle se zeptala potichu. I když on to nejspíš stejně slyšel. Odmítavě jsem zavrtěla hlavou. Ještě to tak.
"Ne. To opravdu ne." I když… Ne! Prostě ne. Doporučený dopis pro neexistující mozek: ZMLKNI! A pak mě napadlo, že bych je možná mohla představit. Jsem to ale blesk, co?
"Sarah, tohle je Rafael. Náš nový spolužák." Kývla na znamení, že ví o koho jde.
"Rafaeli, tohle je Sarah. Moje bývalá spolužačka." Za což díky mimo jiné naší milé růžové lochnesce Lilianě.
"Těší mě." Řekli nastejno a natáhli ruce. Neudržela jsem se a vyprskla smíchy.
"Kudy tudy jdete s taškami? Pokud vím, tak bydlíš na druhé straně."
"To samé bych mohla říct o tobě." Celou dobu jsem se usmívala jako měsíček na hnoji. Měla jsem nějakou podezřele dobrou náladu. "Jdeme pro Alexe. Do školky." A pak mi to došlo. Totiž ona tam jde nejspíš taky. Pro dvojčata. "Jdeš pro Jane a Sam?" Milé holky. Pokud se zrovna nehádají. Vypadají sice stejně, ale povahově jsou každá jiná. Úplně jiná. Jane je taková živější a prostořeká… Místy až drzá. Za to Samanta je její přesný opak.
"Jo, doma nějak nestíhali, tak mě vyslali." Naštěstí se neptala, proč jdu pro bráchu já. Beztak to věděla. Stejně jako všichni ostatní. Ale na rozdíl od nich Sarah nikdy neměla potřebu do mě rýt nebo jinak provokovat.jako menší mi to věřila a já o tom potom raději přestala mluvit. Věřila, ale svým vlastním způsobem.
Společně jsme došli pře školku a vyzvedli sourozence. Respektive já a Sarah. Co já vím, tak Rafael ve zdejší školce nikoho nemá. Jane s Alexem utíkali vepředu. Sam na to asi neměla náladu nebo spíš čas. Šla před námi zabraná do rozhovoru s Rafaelem.
"Co děláte s Alexem v sobotu?" To se celý svět zbláznil a chce opožděně slavit svůj svátek, či co? Mám na mysli páteční svátek bláznů.
"V sobotu?" zeptala jsem se pro jistotu. Třeba jsem se jenom přeslechla. Ale bohužel - Sarah přikývla. "Nevím, proč?"
"dvojčata slaví narozky." Jaj. Tohle datum jsme si nikdy nepamatovala. "Tak mě napadlo, jestli byste nechtěli přijít." Moment… mám nápad. Jo, to by možná šlo. Alex by měl hlídání a já bych mohla jít na rande s Morgan. A mám po výmluvě. Sakra.
"Přijdeme rádi. Kdy?"
"Tak v devět? Deset? Přikývla jsem. To by šlo. "Jane!" okřikla sestru. "Slez dolů, ihned." Podívala jsme se po těch dvou. Jane na zídce, Alex pod ní. Že by si pamatoval, že nemá dělat blboviny? Rozbitou hlavu si sice nepamatuje, ale možná nějaký instinkt, šestý smysl či co to je ho mohl varovat. Bože, už mi opravdu hrabe, když přemýšlím nad tímhle.
"Přijde taky?" kývla směrem k Rafaelovi.
"Na to se zeptej jeho." Nejsem jeho máti, abych rozhodovala, co, kdy a kde bude dělat. I když něco mi říká, že ho pozítří uvidím ať budu chtít nebo ne.
***
"Tak teda. Ahoj pozítří." Loučila se Sarah, když Jane už byla málem doma. Sotva mi Sam se Sarah zmizeli za rohem cítila jsem na sobě pohled alá rentgen, který následovala otázka.
"V sobotu někam jdeš?" znělo to docela dost vyčítavě.
"Oui, á rencard avec Morgan." (Ano, na rande s Morgan. Nebo tak to aspoň povídal Google… A já žila v představě že rande je "randevú" i když nemám tušení, jak se to píše…xD ) Ale nijak nadšená z toho nejsem.
Chvíli na mě koukal, jako by se snažil na něco vzpomenout. Že by elfové taky uměli francouzsky?
"Eh… Cože?" Ne, tak neumí tralala… Tohle bude ještě legrace. Jak to, že mě to nenapadlo dřív? Ale… Na fráninu chodí a problémy nemá. Tak co tady nacvičuje?
"Oui, á rencard avec Morgan." Zopakovala jsem s klidem. Jen ať namáhá svojí šedou kůru mozkovou. Ještě to zatím nikoho nezabilo.
"A cože to najednou jde?" pochopil vzápětí.
"Samanta a Jane mají narozeniny a pořádají oslavu. Myslela jsem, že by Sarah mohla pohlídat Alexe, takže si tu kousavost nechej od cesty." A ticho. Radši bych měla zmlknout, než ze mě zase vyletí něco děsně moudrého nebo jedovatého.
"Aha. Takže můžu Morgan vyřídit, že ano?" probodla jsem ho pohledem.
"Změnilo by se něco, kdybych řekla, že ne?" zakroutil hlavou. Přesně jak jsem očekávala.
"Ne." Hm… Mrtvoly holt nemají pochopení pro nás živé lidi.
"Tak vidíš. Jak se dozvím, kdy mám od Sarah odejít?" Jenom doufám, že si mumie nevybere pro svůj příchod nějakou vysoce nevhodnou chvíli. Jako je například předávání dárků a tak podobně. To mi připomíná, že bych mohla těm dvěma taky něco koupit. Ale co? Co já vím, co mají doma nebo ne?
"Mobil budeš mít u sebe?" souhlasně jsem přikývla. Samozřejmě, že budu. Co kdyby Juliet něco potřebovala? Jeden nikdy neví a z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že náhoda je fakt blbec. "prozvoním tě, až dorazí. Budeme u vás před domem." Doufám, že je zombie aspoň trochu trpělivá.
"Fajn. Ale počítejte s tím, že mi cesta od Sarah zabere trochu víc času." Upozornila jsem ho, aby si potom nemohl stěžovat. Ani on, ani Morgan.
"Ona umí čekat… Když jde o něco takového." Povzdechl si. Ale… takže on už ví, co se mnou bude? A že by mi to třeba řekl? To ne. To ho ani nenapadne.
"Takže co se mnou hodlá udělat?"
"Jenom ti přijde oznámit, jestli je to s tím Stínek pravda. A pokud ano. Čekají tě zajímavé časy." OK: to nezní zase tak zle, ale proč se potom tváří tak pohřebně? Zopakovala jsem svoje myšlenky nahlas.
"Adriano… Pokud má Morgan pravdu… nedokážeš si představit, co všechno to pro tebe bude znamenat." Obličej se mu zachmuřil ještě víc. No, bezva. Jediné, co vím je to, že mě ta černá nádhera nezabije, což ale nic nemění na tom, že jí zůstane spousta jiných možností.
"A když se Morgan plete? Pokud zjistí, že do mě celou dobu ryla bezdůvodně?" Já vím, je to dost nepravděpodobné. Pomalu ani já sama tomu nevěřím, ale i tak.
"Začala hrát nebezpečnou hru. Odteď neudělá nic, pokud si nebude stoprocentně jistá." Aha. No, tak nic, ale…
"Proč tak najednou?" pokud si vzpomínám, tak do teď se s tím hlavu nedělala.
"Dejme tomu, že by měla pravdu. V takovém případě už dál nebude mít nárok… Nebude ti už moci nic udělat." ??? Co? Tak teď už to opravdu nepobírám.
"Ale-" začala jsem, ale skočil (hopity hop, elfíku) mi do řeči.
"Obviní tě. Pokud jsi Stín opravdu osvobodila ty, tak je Moraninou povinností to oznámit něčemu, co je dost podobné vašemu soudu." Netvářil se nadšeně, ale mě samotné se ulevilo. Rozhodně mi připadalo lepší, když o mě bude rozhodovat někdo cizí než královna zombíků.
"Ale to je dobře, ne? Chci říct: bylo by dobré, kdyby o mě nerozhodovala Morgan, ale někdo jiný."
"Ne. Ne v tomto případě."
"Proč? Co je na tomhle případě tak jiné?"
"Promiň, ale to ti nemůžu říct. Není to moje věc." Fajn, co mi uniká? Čeho jsem si nevšimla a měla bych? V čem je problém? Ale když nemůže, nutit ho nebudu.
"No, nic. Stejně se to nejspíš - vzhledem k mojí smůle - dozvím." Něco si pro sebe zamumlal. Tahle debata se mu nejspíš nezamlouvala.
 


Komentáře

1 Katk@ Katk@ | Web | 27. listopadu 2009 v 15:28 | Reagovat

Původně jsem neměla v úmyslu přečíst to hned, ale začala jsem číst a tak jsem se do toho začetla, že jsem to přečetla rovnou celé. Super, těším se na další kapitolu.

2 Sasanka Sasanka | Web | 29. listopadu 2009 v 14:25 | Reagovat

Juuuuu! WOW, okamžitě a střelhbitě další kapitola ať tu je, jinak z toho Sasance naskáčou na hlavě pupínky!!! Co jí Miss podsvětí udělá! A proč je elf takovej strašně "tajemnjej" a dělá drahoty!! Sakraaaa!!! Honem další, jinaaak-... jinak-.... Jinak se zeptám kamaráda, jak se posílají trójský koně! JO!

3 Nakira Nakira | Web | 9. prosince 2009 v 22:14 | Reagovat

Díky za věnování a s tím skloňováním je to dobře xDxD To o mém zdravém rozumu byla velká pocta xDxD Jinak kapitolu jsem četla dříve, akorát jsem nenapsala komentář. Je skvělá. Já bych tak dlouho nevydržela u jedné povídky. Vypadá to, že jsem vsadila na správného koně xDxD

4 Lathenie Lathenie | Web | 12. prosince 2009 v 19:59 | Reagovat

Tak jako vyvíjí se to zajímavě, hodně zajímavě, jsem zvědavá co ta Morgan vlastně chce… ale já se to za pár chvilek dozvim… :D No jinak mě celkem udivuje jak to že Rafael vlastně zná Morgan nebo jak to říct přesněji… prostě jak to že s ní mluví nebo mívá „rande“ (sakra to je ale blbost co jsem napsala, když já se prostš nedokážu vyžvejknout no, jsem na tohle hovád)  
Jinak googlu nevěř ten si překládá jak chce, spoléhej se na sebe ;) a taky by si pro ty co francouzštinu neznaj tam mohla psát výslovnost… :D sice jsem fráninu měla půl roku ale to nic neznamená a číst neumim… :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama