PP - 22. kapitola

29. prosince 2009 v 18:44 | Lizz |  Ples příšer
Takže konečně je tu další kapitola, to je radosti co?:D (Eileen: Co to meleš? Alex: Neřeš... Zase jednou jí hrabe... Asi absťák... Dlouho neměla čokoládu... Eileen: Aha.. Ale stejně mele nesmysly.. Alex: To ty taky. Tak mlč.) Ne pardon, že to trvalo tak dlouho... Doma menší krize byla...xD Ale už je to tady...:) A Prokletý už taky skoro mám:D Skoro... Ještě půl stránky musim dovymyslet k tomu otřesnýmu čemusi co si říká prolog:D
Jinak Vánoce... Slíbila jsem, že se tu k nim vyjádřím (Querida, ještě chvilku..xD)... Ježíšek (podle Bels Satanášek) k nám trefil...xD A já si nemám na co stěžovat...xD a víc neřeknu :P:D Jenom, že ponožek mám zásobu na rok dopředu...xD
Jinak tenhle úvod zkráím, protože mě vyhazuje bratr a já se chci ještě podívat na 129. díl Naruta...xD Vrátil se tam Sasuke a přestal mi lézt na nervy, tak mě pochopte..xD No, nic, tady už kapitola... Sayonara...;):D

Ráno jsme se probudila a vstala s tím, že zajdu pro něco dobrého na zub do zdejšího obchodu.
"Dobrý den, paní Greenová." usmála jsem se. Byla jsem ráda, že tu tahle milá paní prodává i po tolika letech. Aspoň něco se nezměnilo.
"Ahoj, Adriano... Jmenuješ se Adriana, ne? Co to bude?" A paměť má evidentně taky docela dobrou. Vlastně výbornou. Jejda... Jenom doufejme, že si nepamatuje všechno.
"Ehm... Jo, jsem Adriana. A vzala bych si..." začala jsem odříkat seznam. U šesti rohlíků se rozezněl zvonek, co visel nade dveřmi.
"Dobrý den, Emily." Dovnitř vešlo vysoké rusovlasé děvče.
"Ahoj, Anette. Podívej, kdo se vrátil." A jé. Že já sem vůbec lezla.
"Ach, ahoj..." marně si snažila vzpomenout na jméno. Pousmála jsem se.
"Adriana. Dlouho jsme se neviděli, co?"
"Ano. To ano. Ještě pořád vi-" zarazila se.
"Ehm... Ne. Tamto už mě přešlo." Kéž by. "Ještě 20 dkg šunky a oříškovou čokoládu, prosím."
"To je dobře. Promiň, neměla jsem s tím vůbec začínat. Jak dlouho tu budeš?" Ne neměla, ale nemusela. Stín by- Sarah! Do háje.
"Nevím, pár dní. Všechno, děkuju."
"Nemáš zač." Řekla mi, co za to bude chtít, já zaplatila a vyšla ven. Tam jsem vytáhla mobil, nadatlovala Sarah omluvnou SMSku a nakonec prozvonila Rafaela. To nejhorší na závěr. Pochopil a volal zpátky.
"Ahoj. Hele, věci se změnily. Nebudu... Nemůžu se sejít s Morgan." Jak jsem čekala - nelíbilo se mu to. A zase namlel spoustu "chytrých" věcí. Protočila jsem oči, ale přednášku o tom, jak jsem nezodpovědná a nic nechápu, jsem přetrpěla mlčky.
"Skončils? Tak teď ty poslouchej mě. Vím moc dobře, co je Morgan zač a čeho všeho je schopná. Ale říkám ti, že se tam prostě nedostanu. Ani kdybych nakrásně chtěla." Což se říct nedá. Jsem vlastně možná i ráda, že tam nemusím.
Další menší přednáška - odolala jsem nutkání dát telefon od ucha a hezky to odignorovat. A na závěr jedna starostlivá otázka, jestli je všechno v pořádku.
"Vypadám..." najednou mi došlo, že mě vlastně nevidí. No jo, blesk. "Zním, jak někdo, u koho je všechno v pohodě? Kdyby ano byla bych teď na cestě k Sarah a nevolala ti. Tak se laskavě tak blbě neptej. Nemám na to nervy. Prostě to budeš muset zvládnout sám." zavěsila jsem.
"Všechno v pohodě?" Anette během mého rozhovoru s Rafaelem evidentně stihla nekoupit. Jenom by mě zajímalo, kolik toho slyšela.
"Nevím." odpověděla jsme popravdě. Na co by bylo lhát?
"A nešla bys odpoledne ven?" Snažila se být milá. Ale není to jenom ze slušnosti? Nestojím o to dělat "křena".
"Nevím." Moje nové oblíbené slovo? "Uvidím, jestli nebude babička něco potřebovat. Ale jinak bych šla i docela ráda."
"Výborně." další věčně veselý člověk? Opravdu nechápu, jak to dokáží. Na druhou stranu... Nevidím je doma, když jsou sami se svými myšlenkami. Které jsou jak známo pěkný svině. Proto je snad lepší mozek ani nezapínat. Hrozí totiž nebezpečí přetížení a úrazu. "Tak my se pro tebe odpoledne stavíme. Tak okolo půl třetí. Co ty na to?"
"My? Kdo?" musela jsem se zeptat. Zvědavost je opravdu zákeřná choroba.
"No… Já, Joanne, Katherine, Nicol, Charlie a Jack." Objasnila. "Pamatuješ si na ně ještě? Jacka znát nebudeš…
Přistěhovali se minulý měsíc… Ale ostatní bys znát měla… Nebo spíš si je dřív znala." Celou dobu se usmívala. Pomalu mi to začínalo lézt na nervy. Opravdu se příliš nezměnila. Dokonce i ty copy měla. Vlastně jenom ještě trochu vyrostla. To byla celá změna.
"Jo, ty myslím, že jo. Kath byla tak trochu drzá, Joanne nosila lacláče, Charlie měl vyražený přední zuby a Nicol…" na chvíli jsem se zamyslela. "Nicol je sestra Joanne?" zkusila jsem to. Na Nicol si z nějakého důvodu moc nepamatuji.
"Teda všechna čest tvojí paměti." Se smíchem se uklonila.
"Spíš díky bohu za fotky." Opravila jsem ji.
"Nebo tak. No, takže odpoledne ahoj." Zamávala a rozběhla se pryč. Nejspíš domů. Výborně, takže obnovování starých přátelství může začít a v podstatě i navazování nových - možná. Tohle bych měla nejspíš brát jako šanci vzpamatovat se z celého toho zmatku. Akorát jsem uklidila poslední část nákupu, když přišla babička.
"Adriano?" vypadala dost děsivě. Lekla jsem se. Že se nic nestalo? Že je mamka v pořádku? Prosím, další špatnou zprávu už ne. "Volali z nemocnice. Zítra za ní můžeme zajít. Teda pokud budeš chtít. Alexeje by pohlídala Claire - mamka malé Anne a George. To jsou ti dva, jak to s nimi Alex pořád někde běhá. Občas se k nim přidá i Jimmy, ale to málokdy. Je hodně často nemocný." Tak to mu nezávidím.
"A nebude to té paní…" došlo mi, že ani neznám její příjmení a říkat jí Claire by nejspíš nebyl dobrý nápad.
"Adamsová." (Gomen, ale já si fakt nemohla pomoc…xD) doplnila mě babi. "Jmenuje se Adamsová." (Morticia… Bwahaha…xD)
"…paní Adamsová. Nebude jí to vadit? Aby tam Alex neotravoval nebo tak něco." Nevykládejte si to špatně. Chtěla jsem mamku vidět. A moc. Ale ne za cenu toho, že přidělám problémy někomu jinému. Navíc jsme se nejspíš i trochu bála toho, co tam uvidím.
"Vlastně se to dobře sešlo. Claire tu byla včera a ptala se, jestli by u nich Alex nemohl přespat. Prý budou mít děti nějakou akci. Původně jsi byla pozvaná taky, ale pak volali z té nemocnice a já myslela, že bys Noru - chci říct mamku - ráda viděla."
"Aha. No, jasně, že ji chci vidět. A neříkali nic? Jak na tom je?" chtěla jsem, ne - já to potřebovala vědět.
"Ne. Po telefonu mi nechtěli nic říct… znáš to. Doktoři, jeden…" musela jsem se honě ovládat, abych neprotočila oči. Jak jednou babi začne nadávat, jet o vždycky nadlouho. Takže jsem seděla a ve správný čas souhlasně přikyvovala, ale myšlenkami byla daleko. Lépe řečeno ani ne hodinu cesty odtud. Morgan asi solidně zuřila. Ale to má smůlu. Možná bych mohla zavolat Rafaelovi a zeptat se ho, jak to šlo. Nebo by mohl zavolat on a dát mi Morgan k telefonu, aby mi to teda oznámila. Tím to mám na mysli fakt, že když se něco kazí, má se to dělat pořádně. I když… Teď mě tak napadá, že on bude nejspíš taky naštvanej, ale to už je v současné době víceméně (spíš více) jeho problém. Babi si postěžovala, začala vařit oběd a mě poslala ať seženu Alexe, ale napřed to zkusím u Adamsových. Dostala jsem popis cesty (haha) a vyrazila. Kupodivu nebyl žádný velký problém jejich dům najít. Jenom jednou jsem špatně zahnula, ale když jsem došla k rybníku, napadlo mě, že tudy cesta asi nevede, takže jsem se vrátila. Zazvonila jsem. otevřít mi přišla přibližně stejně stará kudrnatá brunetka. Katherine? Ona je Adamsová? To mi jaksi uniklo.
"Ahoj, prosím tě je u visalec?"
"Hm, je. Mám ti ho zavolat? Mimochodem, jak se jmenuješ? Připadáš mi povědomá, ale nějak si tě nedokážu zařadit." Ono je vůbec div, že mě po tolika letech poznala.
"Adriana Davisová. Tyj si Katherine? Jo, to bys byla moc hodná. Babička už totiž vaří oběd." Snažila jsem se svoje jméno nějak zamluvit.
"Adriana?" Argh. Kouká na mě jak na cvoka. I když… já vlastně cvok jsem.
"Počkej chvilku." Odešla domů a téměř ihned byla zpátky - i s Alexem.
"Tak, tady ho máš." Pousmála se poprvé za celou tu dobu. E by konečně jeden normální tvor?
"Díky." Odpověděla, že není zač a zeptala se jak to, že jsem se vrátila.
"Doma se stalo pár věcí, takže jsme teď s Alexem na chvíli tady." Najednou jsem byla nervózní.
"Aha. Tak se měj. Zase někdy, Adriano. Ahoj, Alexi." Dobře, tahle holka mě evidentně považuje za magora i dneska. Aspoň někdo je tu realista. V půli cesty mi zavibroval telefon. Ignorovala jsem to v domnění, že jde o SMSku, ale za chvíli zavibroval znova. I přes odpor jsem ho vytáhla z kapsy.
"Prosím?" zvedla jsem to automaticky a radši se ani nedívala, kdo volá.
"Adri? Kde lítáš?! Už půl hodiny stepuju u vás před barákem a marně se snažím dozvonit. Kde jsi?!" A hele? Ono se to ještě nerozneslo? To je divný. Že by Weberovi ještě ni nezaslechli? To se mi nějak nezdá.
"Promiň. Jsme u babičky, cos potřebovala?"
"Aha. Kdy se vrátíte? Jo a než to zapomenu…. Volal Rafael. Zněl tak trochu naštvaně. Mám ti vyřídit, že Melin-, ne Mar-, Mer-…" snažila si vzpomenout.
"Morgan?" zkusila jsem to.
"Jo, že Morgan měla pravdu. Prý už budeš vědět. Mimochodem. Co to mát s tou Morgan? Jo a zapomněla jsem mu vyřídit ten tvůj vzkaz, ale chtěla jsem to zkusit, jak teď volal… Jenže mi to položil. Nespíš si myslel, že jsi u mě, protože dodal cosi jako: "Doufám, že se dobře bavíte." Opravdu byl divný." Do háje, to je debil! To si fakt myslí, že bych šla k Lindě a jemu volala, že se s Morgan nemůžu sejít? No, má to o mě, ale pěkné mínění, jen co je pravda.
"Ne, nevadí. Možná je lepší, že to neví. Morgan měla pravdu?" Jejda. Amen, položte náhrobní kámen a na něm budiž napsáno, že Morgan můj jest vrah (v přeneseném slova smyslu). "No… Divnej? Kdo ví, co mu zase hráblo. Já mu říkala, že… Omluvila se mu. Tak ať si trhne, když mi nevěří. Nechápu co mu zase šibe. A cos potřebovala ty, žes stepovala takovou dobu u nás před barákem?"
"No… Jenom tak, jít se projít, pokecat, a tak podobně." Najednou zněla tak nějak divně. Takže co se asi stalo u nich doma?
"Lindo. Znám tě dost dlouho, takže co se děje?"
"Nic. Já je-"
"Přestaň a řekni o co jde. Vždyť slyším, jak mluvíš… Takže?"
"Thomas…" Thomas? Ona řekla Tomovi Thomas? A kruci. "… Tom…" No proto. "Tom a David jsou kamarádi." Hups! To zní zle. "A nějak to prasklo."
"Oh, Lindo. To je mi líto." Ale přesně k tomuhle to od začátku směřovalo. Jenže jsem nechtěla být hnusná a okamžitě jí odpovědět větou : Já ti to říkala.
"A teď se mnou ani jeden nemluví." Jak nečekané… "Zjistila jsem, že David mi ani nechybí. Ne tolik jako Tom. Jenže, jak to vysvětlit? Jak jim to mám říct? Jak se omluvit?" jo, holka… To se ptáš, ale úplně špatný osoby. Už by mohla vědět, že já a kluci - to nejde dohromady. Maximálně kamarádi, ale to bylo tak nějak vždycky všechno. Ne, že by mi to nějak vadilo.
"Víš, že s tímhle ti zrovna já moc neporadím. Předpokládám, že volat a psát jsi jim už zkoušela. Byla jsi už u Toma doma?" blbá otázka, ale zeptat jsem se musela.
"Hm… Ale buďto nebyl doma nebo se nechal zapřít." Zněla opravdu nešťastně. "Bože, já jsem tak pitomá."
"Udělala jsi chybu. To je normální. Příště se tomu aspoň vyhneš." Do háje, mluvím jak encyklopedie.
"Jo. Takhle pitomá už fakt nebudu. Jenom doufám, že dostanu šanci omluvit se." No, to doufej. Netvrďte mi ,že jí nedošlo, že to praskne. Snad si opravdu nemyslela, že něco takového udrží v tajnosti delší dobu?
Ještě chvíli jsme si povídali v podobném duchu a akorát před dveřmi jsem zavěsila. Uff… Tohle bylo víc než únavné. Ale i tohle zapadá do celého schématu, co jsem říkala prve. Když se má něco pokazit, tak ať se to aspoň udělá pořádně. Začátek října je fakt za trest.
 


Komentáře

1 KaThea KaThea | Web | 30. prosince 2009 v 13:02 | Reagovat

Menší krize? Menší?! Ehm...
Zdá se že ses zase vrátila do starých kolejí, protože mám někdy opravdu problém poznat, kdo co říká. Uvědom si, že ostatní s tebou nesdílejí tvě myšlenky. (naštěstí :D) Musíš jim je napsat! A Raf tam byl málo! :D Už mu konečně hrábne? To si asi budu muset ještě chvíli počkat, co? :( A kdo je ta Adamsová?

2 Alexis Alexis | 31. prosince 2009 v 16:56 | Reagovat

Tak dočteno. Počkat, Rafaelovi hrábne? :D To nemůže! :D

3 KaThea KaThea | Web | 31. prosince 2009 v 18:04 | Reagovat

[2]: Právě že musí! :D Lizz ví, že bych jí to neodpustila, kdyby mu nehráblo. :D Ty sem tu verzi, kde mu hrábne, dáš, že jo Lizzko? :D A jestli ne, tak... (hrábne mně... tě zabiju... se s tebou nebudu bavit... nebudu sem chodit... ne, už to mám) ti udělám to, co jsem říkala, že udělám Morgan, když nezařídí, aby mu hráblo! :D

4 Alexis Alexis | 1. ledna 2010 v 15:15 | Reagovat

Ale já protestuju :D Taková žasná postava... Teda... Jakym způsobem mu hrábne? :D

5 KaThea KaThea | Web | 27. ledna 2010 v 20:42 | Reagovat

[4]: Taková úžasná postava... a když mu hrábne, bude ještě úžasnější! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama