Prokletí II. - 1. kapitola

30. prosince 2009 v 13:19 | Lizz |  Prokletí II.
Hallellujah...xD Takovou dobu vám tu o tom žvaním a konečně jsem se dokopala to i napsat... Takže první dvě kapitoly jsou nepodstatný, nudný a krátký, ale přesto je nemůžu vynechat... V podstatě jsem byla donucena napsat pokračování Prokletých a oživit Em s Erikem. To byly dvě podmínky, abych věděla, co se stane s Nickem (kdo navštěvujete i druhej blog.. Jistě jste si všimli povídka Pán Temnot... No tak přesně o tom Nickovi já mluvím..;)) a samozřejmě taky s Kathy...xD Takže mě za tyhle dvě kapitoly (jednu dám teď druhou postupem času...xD) neukamenujte a zkuste je přežít... Nějak...;)
Jinak doufám, že tady se bude dát poznat kdo kdy na koho mluví... No, jednak proto, že většinu tý druhý části tohohle začátku jste už četli (pokud sem chodíte delší dobu ;)) A jednak proto, že v týhle části se moc nemluví... :D
No přestanu se k tomu vykecávat... Sami uvidíte co ej to zač... (Jinak všimli jste si toho, že se mi ty úvody zase zkracujou? Nevím proč, ale je to tak..:))
Mimochodem... Co plánujete na Silvestra? Budete doma nebo někam s někym jdete? Nj, zvědavá promluvila..xD Já osobně nikam nejdu... Protože v současnej situaci něco slavit by bylo víc než nevhodný... :) No toť ode mě vše...xD Jinak začínám být nějaká "ekšn" to je za dva dny druhý článek... A zítra plánuju další... I když ten bude jenom plnej mých výkeců...xD Nejspíš...xD Pokud mě něco nepopadne a já něco nesepíšu (tomu ani já nevěřim:D)
Takže se mějte, přežijte to a zatím sayonara...:)
P.S.: Jenom aby bylo jasno... Tady jsou Erik s Em ještě pořád mrtvý... A první část je z pohledu Elišky a druhá z pohledu jejího syna (který byl na konci Prokletejch maximálně tak tří nebo čtyřletej...xD)


Patnáct let. Dneska je to přesně patnáct let, co je ten pitomec zabil. Uplynula taková doba a já si na ten den přesto pamatuji tak dokonale. Ostatně jako by šlo zapomenout na den, kdyby vidíte umírat svoje nejlepší přátele. Nebo spíš je už najdete mrtvé. Hrála jsme si tehdy se Sandrou a Tomem, když se ozvala rána. Lekla jsem se. Nevěděla jsme co to je, ale nelíbilo se mi to. měla jsem takový divný pocit, že je něco špatně. Chvíli bylo ticho a ozvala se druhá.
"Počkejte tu chviličku." Snažila jsem se aspoň na děti mluvit klidně, ale už tehdy jsem věděla, že se stalo něco hrozného. Seběhla jsem schody a vyšla ven. Čekala jsem ledacos, jenom to, co tam bylo ne. Uprostřed ulice leželi v kaluži krve Erik s Emily. Začaly mi téct slzy. Nechtěla jsem uvěřit tomu, že jsou mrtví. Přesto to tak bylo. Ať to udělal kdokoliv, věděl moc dobře, co dělá. U obou to byla kulka do srdce…
***
"Tome!" Protočil jsem oči a ztišil rádio. No, ta to hrálo trochu hlasitěji, to je toho. I když je fakt, že tenhle týden budeme mít zase doma veselo. Ostatně jako každý rok. Setmělo se a zazvonil zvonek. Opravdu dokonalá kombinace. Ségra je někde venku a mám takové tušení, že mamka asi otevřít nepůjde. Otráveně jsem se zvedl z postele. Kdo zase co chce, proboha?
"Už jdu!" křiknul jsem, když se zvonek rozezvučel podruhé a já nijak nadšeně došel ke dveřím. Hlavně ať to není nikdo známí a nechce jít dovnitř. To by totiž nebyl v tuhle chvíli nejlepší nápad. Jenom těžko bych vysvětloval, proč je mamka najednou tak velká, místo očí má modré lampičky a na zádech dvě křídla.
"Ahoj, Tome." Argh. Říkal jsem nikdo známý, kdo by chtěl jít dovnitř. Vylezl jsem na chodbu a přivřel za sebou dveře.
"Bene. Co potřebuješ?" bylo vidět, že čekal, že ho pozvu dál což bych za normálních okolností i udělal. Ne ale teď.
"Ehm… Já… Jak máme tu úlohu z ájiny… Tak trochu jsem to nepobral. Nepomůžeš mi s tím?" No, bezva.
"Počkej tu chvilku, jo?" zaběhl jsem dovnitř. "Mami? Je tu Ben.. Potřebuje pomoct s ájinou, myslíš, že bys mohla…" Někam zalézt a nevylézat, pokud možno.
"Jasně. Až odejde, řekni."
"Pojď dál." Křiknul jsem ke dveřím. Tomu se říká slušný vychování. Strašný se mnou. Ale co mám dělat, když mám okřídlenou mámu? Můžu já snad za to? Ne, za tohle výjimečně já nemůžu. He, ale mohlo by být zajímavý sledovat jeho reakci. Ale na druhou stranu. Vím, co se stalo, když se to někdo dozvěděl minule. Tedy ne, že bych si to pamatoval. I když vlastně možná jo… Nevím. Nemůžu tvrdit, že bych si to pamatoval, ale ani nemůžu říct, že nevím, co se tehdy stalo. Vlastně to vím až moc dobře. Líp, než bych měl. I když… Možná se to tak nestalo. Jak říkám, nevím jistě. Je to jenom sen. Sen, který mě poslední dobou ale pronásleduje víc než jindy. A mě to už přestává bavit. Copak mě je po tom jak umřeli? Jsou mrtví! Tak proč mi sakra nedají pokoj? Navíc, co já s nimi kromě prvních pár let svého života mám společného? Nic, naprosto nic. Tak proč?!
"Hele, vnímáš mě?" přerušil moje myšlenky Ben.
"Co? Jo, promiň. Říkal jsi něco? Nějak jsem se zamyslel." Jenom zakroutil hlavou.
"Jako bych to neříkal. Tyhle tvoje záseky mě jednou přivedou do hrobu…" Bla bla bla a mě tam zase přivedou ty tvoje řečí o mých zásecích. "Jenom, jestli už to máš… Jsem se ptal."
"Jo. Chceš to dát opsat nebo vysvětlit?" dost zbytečná otázka. Jasně, že opsat. Je mu jedno, jestli to bude chápat nebo ne. Jako obvykle. Nechápu, jak s tímhle přístupem mohl prolézt. Ale stalo se.
"Samozřejmě, že opsat. Vysvětlit mi to, tak tu sedíme ještě… no hodně dlouho." Jo, na tom něco bude. Rozhodně pokud jde o něj jsem ochotný tomu i věřit.
"Na." Podal jsem mu učebnici a téměř pobaveně sledoval, jak se snaží luštit některé části mého písma. Že si za ty roky ještě nezvykl… I když je fakt, že moje písmo je někdy horší než hieroglyfy a to už je co říct… Zase někdo zvonil. Bože, copak je tady nějaká průchozí zóna? A já mám být evidentně vrátný nebo něco na ten způsob. "Hned jsem zpátky." Oznámil jsem Benovi, který mě beztak nejspíš ani nevnímal, protože jenom cosi zahučel. Pomalu jsem došel ke dveřím, přece kvůli tomu, kdo tam je nepřerazím. Zvonek mezitím stihl zazvonit ještě dvakrát. Nějakej nervák tam, ne? Otevřel jsem dveře.
"Nazdar. Sestra tu není." A chtěl zase zavřít. Abyste rozuměli byl tam sestřin přítel, ale co já s nim.
"Počkej. A kdy se vrátí náhodou nevíš?"
"Ne. Nevím." Jsem snad její chůva? Dvojče možná, ale to ani v nejmenším neznamená, že vím o každém jejím kroku.
"Aha, tak nic. Tak teda ahoj."
"Hm. Čau. Řeknu jí, žes tu byl." Ujistil jsem ho a zavřel za ním dveře. Mezitím Ben v pokoji už doopisoval.
"Dík, Tome."
"Hm. Není zač." Tak a teď by se mohl zvednout a odejít, ne? Teda ne že bych ho tu neviděl rád. To spíš naopak, ale víte jak. Jenže on se k odchodu neměl. Takže se stalo, že z toho, jak si přišel opsat ájinu (práce maximálně na čtvrt hodiny) se stala téměř tříhodinová návštěva. Po třech hodinách se vrátila Sandra (to je sestra, aby bylo jasno), sotva uviděla Bena probodla mě vražedným pohledem a chtěla odkráčet do pokoje. Nelíbilo se jí, že je tu. Ale co já s tím můžu dělat asi tak? Vyhazovat se mi ho nechce.
"Byl tu ten tvůj." Oznámil jsem s klidem. Dodneška jsem si nezapamatoval jeho jméno. V tom taky aby se blbej vyznal. Chvíli je to ten, pak zase onen, potom se vrátí k tomu mezitím potká jeho… A mě z toho jde hlava kolem. Neskutečný. A navíc jí to prochází. Jeden nepochopí, jak to dělá. No, ale nutno říct, že jako odpuzovač na Bena působí dokonale. Tomu stačí vidět ji a mizí. Nevím proč a ani mě to nezajímá. Radši. Takže její příchod byl vlastně vysvobození. Zvedl se a odešel s tím, že ahoj zítra ve škole. Sotva se za ním zavřely dveře, oznámil jsem mamce, že už může a Sandra se pohodlně usadila u mě na posteli, naprosto ignorujíc fakt, že pokoj má vedle.
"Kterej?" Už chápete jak jsem myslel, tu matlaninu s tím on, ten a onen?
"Vím já? Ale už jsem ho tu párkrát viděl." Sestřičko, sestřičko, kdy ty dostaneš tu věc, co se jí říká rozum?
"Aha. A ten trouba před chvíli tu chtěl co?"
"Ten trouba má jméno. A chtěl pomoc s úkolem do ájiny." Že se nemají rádi? Prosím, ale ať si to řeší spolu a ne skrze mě.
"Trouba. Jak jsem řekla." Tohle nikam nevede… Ještě chvíli jsme spolu řešili různý ptákoviny. Víte ono dokud je Sandra sama a v okolí se nepotlouká žádnej její bejvalej, současnej nebo budoucí… Tak se s ní dá i docela dobře vyjít. Kdo ví, co se tý holce honí hlavou… Já teda ne.
"Hele, já mizím spát. Dobrou."
"Jo. Dobrou." Už bylo pomalu na čase… Jenže já nechci spát. Vím, co se mi bude zdát a ani trochu se mi to nelíbí. Ale pokud chci být zítra ráno provozu schopný, měl bych zalehnout co nejdřív. No, nic nenadělám. Hurá do světa nočních můr.
 


Komentáře

1 Elizabetha Lilien Elizabetha Lilien | Web | 30. prosince 2009 v 13:22 | Reagovat

ahojíííííííík nádherný bloQeček mRkni na můj! :-)

2 x-cute-barbie-x x-cute-barbie-x | Web | 30. prosince 2009 v 13:25 | Reagovat

Moc hezu blog. xD

3 plick-plack plick-plack | Web | 30. prosince 2009 v 13:26 | Reagovat

Ahojky, jukni plosím na můj blog...! A zanech koment..!!! Pls neber to jako reklamu, ber to jako požádání o koment od TEBE a enbo jkao pozvánku na můj blog...Očekávám tvojí návštěvu...tak zatím ...Hoj...Jo a junak hezůůů blog...!

4 Andy Andy | Web | 30. prosince 2009 v 13:28 | Reagovat

Môžeš mi povedať, kedy si TY napísala niečo strašné? :D Lebo mi to nejak nielenže k tebe nejde, ale ty máš vždy tak úžasné poviedky, že až to nie je možné pomaly xD Ak raz niečo vydáš, môžem si poprosiť venovanie? xD Vieš jak zvykne byť v knihách, že "Túto knihu venujem mojej blá-blá napr. rodine, pretože bez nej by som ju nedokončila" xDD Ja len, nech sa zviditeľním aspoň takto no xDDD trepem somariny,tak radšej končím xDD

5 KaThea KaThea | Web | 30. prosince 2009 v 21:21 | Reagovat

[1]: [2]: [3]: Ty máš teda štěstí... První tři komenty a všechno reklamy! Hned jim napiš nějaký "šťavnatý" komentář!
Nejdřív si pujdu přečíst prolog k prvním Prokletým, abych si vypomněla, jak to přesně s tím prokletím bylo.

6 KaThea KaThea | Web | 30. prosince 2009 v 21:39 | Reagovat

Huuaaa, super! Cos to kecala o tom, že první dva díly budou nudné? Nesmysly... Je to super, já vím, že se opakuju, ale ono je to super i třikrát. :D A až vydáš knihu Prokleté, tak chci taky věnování jako Andy, jasný? :D

7 Sasanka Sasanka | 19. ledna 2010 v 20:34 | Reagovat

A jedno věnování taky pro mě XD hej tohle bylo fakt bomba, hlavně... ehm, jak to bylo...
Já za to nemůžu, že mám okřídlenou mámu, nebo tak nějak. :D
Ale teda dvě výtky: známÝ, a dveře se zavřelY/zabouchlY/přivřelY.. nebo co to vůbec ty dveře zatracený dělalY :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama