Vánoční povídka...:)

24. prosince 2009 v 9:09 | Lizz |  Jednorázovky
Takže v první řadě bych vám všem chtěla popřát pěkný Vánoce a poděkovat, že sem ještě pořád chodíte...xD K Vánocům ať dostanete to, co chcete... bla bla bla a tak dále...xD Nebaví mě to psát... xD Prostě si užijte pěkný a pohodový Vánoce a toť ode mne k tomut svátku vše...xD Jinak mám pro vás taky dáreček...xD Tu slibovanou jednorázovku, co jí pár z vás už četlo..xD *kouká po Andy*
Tak a teď k věci... :) Tuhle povídku už mám napsanou delší dobu...xD Většina z vás ví, protože jen málokoho jsem s tím neotravovala...xD Původně je to povídka pro Kamenický důchodce...xD Takže jsem musela upustit od všech morbidností a tak podobně... (Chjo:() Z toho plyne, že tahle jednorázovka (brr) má happyend (brr podruhé... Nerada píšu jednorázovky a ještě míň ráda happyendy...xD) Btw. časem se tu objeví ještě druhá verze, kde happyend nebude...xD No, co? Nějak se moje sadistická dušička vyřádit musí... A gumový medvídci zrovna nejsou poblíž, takže to odnese Kath..xD Chtělo by jí to přejmenovat... Ale tak to je detail..xD A další kdo z vás vidělo aspoň jeden díl VK (Vampire knight nebo Vampire knight guilty - to už je pak úplně jedno) tak ta podoba mezi Yuuki a Zerem je úúúúúúúúúplně nááááááááhodná (1: To ti tak někdo žere 2: Náhodou prvně tu bylo náhodou 1: Ale ten kluk ne. Sakra, vždyť si ho ani nepojmenovala...) Ten obrázek dole se mi k tomu líbil.. Ještě tam byl původně jinej, ale tenhle je lepší..xD
Tak toť ode mě vše...xD Sayonara a užijte si Vánoce =o*


Vánoce… Pro většinu z nás svátky pokoje a míru. Svátky, kdy se rodina sejde a nikdo nezůstane sám. Svátky, kdy by nikdo neměl být nešťastný, právě naopak. Ve většině případů tomu tak i skutečně je, ale vždycky se najde nějaká výjimka. Ovšem na druhou stranu… Říká se, že právě výjimka potvrzuje pravidlo… A třeba někdy i tyhle případy mohou mít šťastné konce... A právě jeden takový vám chci vyprávět…
***
Stalo se to už dávno. Příliš dlouho na to, aby si to někdo pamatoval. V dobách, kdy ještě nejezdila auta, ulice osvětlovalo mihotavé světlo lamp a sem tam zasvítilo do ulice čísi okno. Bylo to přesně na Štědrý den… Sníh byl všude okolo… Padal a snášel se k zemi pomalu, skoro jako by se mu sem ani nechtělo. ten den byla ulice plná lidí. Každý někam pospíchal. Sehnat na poslední chvíli dárky pro své blízké, dojít někoho pozdravit nebo jenom jít se projít a užít si sněhu. Ta poslední možnost se týkala především dětí. Nebo alespoň většiny.
V téměř každé domácnosti vládla dokonalá vánoční nálada a pohoda. Všude kromě…
"Podívej se co jsi udělala!" Opilý muž křičel na malou - rozhodně víc než šestiletou - holčičku, která už se dopředu krčila jako by se bála.
"P-promiň, tati." Vzlykla dívenka.
"Neřvi a koukej to uklidit." Sykl vztekle a posadil se zpět do křesla. Děvčátko jenom přikývlo a začalo sbírat střepy z rozbitého talíře. "Hej ty!" Nikdy jí neříkal jménem. Kdoví proč. Vlastně vůbec není jisté, že si ho pamatoval. Věčně věků byl totiž v podnapilém stavu. Dívenka zvedla hlavu a podívala se na svého otce čokoládově hnědýma očima. "Dojdeš mi pro další." Mávnul - teď už prázdnou - láhví, která byla ještě před chvílí plná jakéhosi alkoholu. Neodporovala. Věděla, že by to nemělo cenu a ona by si vysloužila akorát výprask. Vzala si z kapsy jeho kabátu peníze a vyběhla ven. Jen tak jak byla. Obchod byl za rohem. Nebyl důvod oblékat se nějak víc. Došla ke krámku a zkusila otevřít dveře. Nic. Neotevřely se. Zkusila i zaklepat, ale nikdo neotvíral. Bylo zavřeno. Prodavač totiž odjel za svojí nemocnou sestrou a ten, co tu dneska zastupoval teď seděl doma u stolu spolu se svou rodinou. Dívenku popadla hrůza. Nemůže se vrátit domů s prázdnou. Věděla, že to by bylo to poslední co by udělala.
"Mami…" zašeptala do ticha, posadila se pod nejbližší lampu a rozvzlykala se. Abyste rozuměli… Hnědovlasá holčička už žila jenom se svým otcem. Její matka zemřela při porodu. Její otec se o dívenku nějakou dobu vzorně staral, ale jak rostla začínala se stále více podobat na svou matku a on jí začal nenávidět. Vinil jí ze smrti své ženy, začal pít a pro ránu nikdy nechodil daleko.
Dívence začínala být zima a pomalu začínala litovat, že si přece jenom nevzala nějaký ten kabát. Už nebrečela. Došly jí slzy. Kolem ní proudilo spousty lidí, ale nikdo se jí nevšímal. Nikoho nezajímalo malé, vyhublé hnědovlasé dítě, které se zimou třáslo pod lampou. Každý ji viděl, ale nikdo ji nevnímal. Nikoho nenapadlo pomoct jí. Nebo se jí aspoň zeptat, jestli něco nepotřebuje.
Dívence mezi tím promodraly ruce, nohy i rty. Snažila se udržet oči otevřené, ale celé se jí to zdálo nesmyslné a nemožné. Podívala se nad sebe a chvíli pozorovala sníh, jak se líně snášel dolů. Opřela se o lampu a zavřela oči. Všechno odplouvalo kamsi daleko. A ona se cítila šťastná.
"Mamííí… Mamííí!" slyšela ještě někoho volat a pak se propadla do blaženého bezvědomí.
***
"No, tak. Malá, prober se." Někdo s ní jemně třásl. Bylo jí teplo. Nechápala to. přece jenom její poslední vzpomínka byla… Překvapeně zamrkala. Nedokázala si vzpomenout na nic kromě sněhu. A toho, jak se pomalu snášel k zemi. Kromě toho si nedokázala vybavit naprosto nic.
"Kdo jste?" zeptala se hnědovlasá dívenka jakési blonďaté ženy.
"Anna. Jmenuji se Anna. A ty jsi?" Snažila si vzpomenout. Opravdu chtěla. Ale nedokázala to. Sníh. Nic jiného se jí nevybavovalo. A možná to tak pro ni bylo lepší.
"J-já nevím." Nebyla vyděšená… I když by to tak bylo přirozené. Na druhou stranu, jménem už jí nikdo dlouho neřekl. Možná, že si ho nepamatovala ani když bydlela se svým otcem.
"Zkus si vzpomenout…" pobídla ji ona žena.
"Anno!" ozval se nějaký hluboký hlas z kuchyně. Děvčátko se přikrčilo. Nechápalo proč, ale bálo se. Ten hlasitý mužský hlas v ní vzbudil ne přímo vzpomínku, spíš jen pocit. Pocit, že je něco špatně. Pokud se doteď nebála, teď začala.
"Copak? Neboj… To je jenom můj muž v ku- jídlo!" vyjekla. Cosi pošeptala chlapci, který si je doteď obě jenom zvědavě přeměřoval a odběhla do kuchyně. Chlapec nebyl o moc starší než dívka. Maximálně tak o rok.
"Ahoj. Není ti zima? Vypadala si jako strašidlo u tý lampy." Zasmál se. Dívka se na něj zkoumavě podívala.
"Strašidlo?" zopakovala váhavě a nenápadně pokukovala po kuchyni.
"Jo. Taková modrá celá…" A chlapec povídal a povídal. Až děvčátko docela zapomnělo, že se vlastně bojí a že je nezná. Protože už byla téměř noc holčička zůstala u této rodiny přes Štědrý večer.
***O pár let později***
Napadl první sníh a děti vyrazily ven s tím, že si ho užijí dokud mohou. Přece jenom… Nikdo nečekal, že by vydržel déle než dva dny. Pod jedním stromem stál chlapec s téměř bílými vlasy. Vypadalo to, že na někoho čeká. Najednou se na něj sesypala hromada sněhu.
"Co- Kath!" zavolal překvapeně, když si všiml hnědovlásky smějící se za ním.
"Ano?" zeptala se nevinně. Jakoby to nebyla právě ona, kdo na něj ten sníh setřásl.
"Vůbec nic." Opatrně do ní strčil a s úsměvem svalil jí tak na hromadu, která byla za ní.
"Dobře, vzdávám se. Pomož mi vstát." Natáhla k němu bezelstně ruku. Chlapec si ji nejprve chvíli prohlížel, ale pak jako by usoudil, že mu žádné nebezpečí nehrozí. Natáhl směrem k dívce svojí dlaň.
"Vstávej, ať nenastydneš." Málem to ani nedořekl a válel se na stejné hromadě jako dívka, která se právě snažila nesmát moc nahlas. Ležela hlavu zakloněnou a pozorovala padající sníh.
"Hej ty!" ozvalo se z cesty, která byla nedaleko. Dívka sebou poplašeně cukla.
"Musím jít." Chlapec se jenom zamračil. Nelíbilo se mu to, ale co se dalo dělat. Byl to ještě pořád její otec. I když se tak jenom málokdy choval. Bylo to sice už lepší od jednoho Štědrého večera, ale pořád to nebylo ono. Chlapec si přál, aby s nimi tehdy zůstala. Přát si, ale bylo to jediné, co mohl.
"Měj se. Přijdeš zítra?" Dívka jenom pokrčila rameny.
"Uvidíme, jakou bude mít náladu." Je sice pravda, že od onoho Štědrého večera už ji neuhodil, ale proč ho zbytečně provokovat? Nechtěla nic riskovat. Vstala a ještě, než mu zmizela z očí, zamávala.
Chtěl, aby přišla. Za týden měly být Vánoce a on pro ni měl dárek.
***
Přišla. Sice o trochu později, než obvykle chodila, ale dorazila. To chlapce potěšilo.
"Nechtěl, abys šla?" zeptal se po cestě. Kam měli namířeno? Anna ji chtěla vidět, takže šli k němu domů. Tam, kde tohleto celé vlastně začalo. A ona za to byla vděčná.
"Ne. Já jsem si musela ještě něco...ehm zařídit." Vlastně mu byla shánět vánoční dárek. Nebyla si jistá, jestli se k nim na Vánoce dostane, ani jestli se do té doby ještě dostane do města.
"Něco pro tebe mám." Zastavil se chlapec. Dívka jenom překvapeně zamrkala. Vždyť Vánoce jsou až za týden. Do té doby se přece jistě ještě párkrát uvidí...
"Pro mě?" zeptala se zvědavě a taky zastavila.
"Ne. Pro tu za tebou." protočil oči a rozesmál se když se otočila. "Samozřejmě, že pro tebe." Chvíli něco hledal po kapsách. Dívka ho celou dobu pozorovala a čekala, co to bude. Nakonec vylovil z kapsy balíček. "Šťastný a veselý."
Naklonil se k ní a políbil ji.
Letošní Vánoce budou opravdu šťastné a veselé...



 


Komentáře

1 KaThea KaThea | Web | 24. prosince 2009 v 13:47 | Reagovat

"Dívence začínala být zima a pomalu začínala litovat, že si přece jenom nevzala nějaký ten kabát. Už nebrečela. Došly jí slzy. Kolem ní proudilo spousty lidí, ale nikdo se jí nevšímal. Nikoho nezajímalo malé, vyhublé hnědovlasé dítě, které se zimou třáslo pod lampou. Každý ji viděl, ale nikdo ji nevnímal. Nikoho nenapadlo pomoct jí. Nebo se jí aspoň zeptat, jestli něco nepotřebuje."
Tenhle odstavec mi připomíná povídku, kterou jsem napsala. Je taky vánoční. A depresivní. Končí smrtí. :D Nedám ji sem dneska, abych čtenářům nekazila náladu. :D Doufám, že napíšeš i ten špatný konec. Umrzne, že? :D Snad jo. :D

2 Sasanka Sasanka | Web | 25. prosince 2009 v 13:38 | Reagovat

Tedy!!! Je to změna číst něco, co si TY splodila, aniž by to končilo smrtí, nebo abych se celou dobu nesmála! A je to dost příjemná změna, četlo se to skoro samo, důchodci useli bejt nadšený XD A jestli se jim to nelíbilo... Jejich chyba :D Ale určitě líbilo x)
Hele, tohle bylo tak krásný, že jsem se celou dobu tvářila jako měsíček na hnoji. Takový ten připitomělý úsměv, který mají na tváři lidi, co si právě čtou nějaký přeslazený happyend nějaké přeslazené knihy, nebo právě koukají na přslazenou scénu nějakého přeslazeného filmu XD Ale to neznamená, že ta povídka byla přeslazená, bylo to TAK AKORÁT! bylo do naprosto famózní, dokonalé, úžasné, superní a bombové!!! Ale na ten špatný konec se těším víc x) Muhehehehehe XD

3 toeto toeto | E-mail | Web | 28. října 2010 v 23:43 | Reagovat

že ... Umrzne že ? snad jo :-D to je tak morbidní, každopádně povídka se mi líbila, ačkoliv to trochu připomíná pohádku Hanse Christiana Andersena - Holčička se zápalkami :-)
Pěkné Pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama