PP - 23. kapitola

9. ledna 2010 v 18:36 | Lizz |  Ples příšer
Ahoj:D Po dlouhé době opět zdravím. Abych se vyjádřila k tomu jak tenhle rok začal... Už aby skončil. To datum je odporný a to, co se děje je ještě horší...:) Ale to přejde... Ovšem s tím datumem se musí něco udělat...xD Proto všude místo 2010 píšu 1810 no nevypadá to druhý líp? Já bych řekla, že jo:D Obzvláště pěkný bylo 8.1. 1810 a ještě hezčí bude 1.8 :D:D:DJo hrabe mi, ignorujte to...xD Teď ke kapitole...:)
Ten kus dole je přimyšlenej teď tak na to berte ohledy... Jinak by to totiž bylo kratší než krátký a i tak je to prostě málo dlouhý (nechtěla jsem potřetí napsat slovo krátký:D:D:D)
A musim poděkovat Andy co vymyslela jména pro Miu a Erika. :) Domo arigato gozaj masu, Querida:D:D:D Jestli jsou nad něčím čírky nebo je tam někde písmenkko navíc a mě tam chybí, tak gomen, ale fakt nejsem japonec...xD Čímž se dostávám k další věci...
A kupodivu to není Naruto... Ale Death Note....:) Naprosto dokonalý anime...xD L forever...xD A Kira...xD Nesnášim lidi s božskym komplexem...:) I když teda pěknej je, se mu musí nechat...xDDD A ten konec... Báááááááááááááááááááááááááááka... A to to celou dobu vypadalo tak dobře... Já vim, že ten konec byl nutnej a tak vůbec... Ale kdyby ten báááka (debil:D) nešel do banky mohl být Kira jediným zločincem ve světě..xD No nebylo by to suepr...xD Ee nebylo já vím..xD No nebudu se tu o tom vykecávat...xD Pokud někdo chcete tak iserialy.sk -> Death Note-> A můžete koukat od nevidim do nevidim:D Mimochodem ještě zpátky k tomu DN...xD By mohli skládat abecedu...xD Páč L... Když umřel tak se objevil N, Mello je M (dva nástupci L-a :D) a Light (pro veřejnost Kira) je K (právě kvůli tomu s Kirou:D) a mají kousek abecedy...xD L, M, N, K :D No není to nádhera?:D A všechno jsou to prudce inteligentní pošuci....xD A každej s nějakou úchylkou...xD K má božskej komplex, L je na sladký a toho jeho sezení... *in love*, M je čokofil..xD Toho jsem snad neviděla bez čokošky (můj člověk:D) a N co skládal z hracích kostek nějaký město..xD A zdobil si vánoční stromeček Kira figurkama (snažil se ho chytit...xD) Prostě nááádhera..xD
Tak toť ode mě radši vše..xD Musim ještěn ěco dopsat a dočíst...xD Takže zatím sayonara:)



"Adriano! Je tu Anette a ostatní." Vstala jsem od jedné ze zdejších knížek - nic moc, ale stěžovat si nemám nárok.Můžu být vděčná, že alespoň něco tu je.
"Ehm, ahoj." Pozdravila jsem je, tak trochu nervózně. Bylo jich jako psů. Anette se zase - nebo ještě pořád? - usmívala, Katherine se na rozdíl od ní netvářila nijak nadšeně. Když řekla zase někdy nejspíš netušila, že mě ještě dneska uvidí. Joanne už neměla lacláče.… Potkat ji normálně ve městě, označila bych jí za kamarádku lochnesky. Ale tady mi v tom cosi bránilo. Charlie už má evidentně všechny zuby… Nicol i teď vypadala tak nějak nenápadně. A ten poslední musí být Jack.
"Ahoj, Adri. Hm, tyhle tři znáš a tohle je Jack. Jacku, tohle je Adriana. Naše zmizelá a znovunalezená kamarádka."
"Spíš tehdy utekla. Potom s tím duchem." Ušklíbla se Katherine, moc se nezměnila.
"Duchem?" Jack trochu ožil. Ale, že by další fantasy nadšenec?
"Katherine!" okřikla ji káravě Anette.
"To je v pohodě." Ujistila jsem ji. Přece je nenechám hádat se kvůli mně. "Jako malá jsem měla dojem, že vidím Stín, že mě sleduje a vysává. Že probouzí moje nejhorší obavy. Ale nejspíš jsme si to jenom namlouvala." Otočila jsem se na Jacka. Jediný totiž nevěděl o co tady jde. "Cvokař to označil za následek nedávno prožitého traumatu. A to je celé. Nic víc, nic míň. Každopádně ať to bylo tak, nebo tak… Přestalo to." Kéž by. Jak moc bych si přála, aby to byla pravda. Jack se zatvářil zklamaně.
"No… Pro tebe je to tak asi lepší, že?"dodal po chvíli.
"Hm…" broukla jsem zpátky. Co na to říct?
Zbytek dne proběhl ve veselém duchu. K mému Stínu se nikdo nevracel. Všechno bylo v pořádku. A v takovou chvíli já jenom čekám, kdy se něco pokazí. Je to instinkt. To, že kdykoliv něco vychází, tak místo abych byla ráda, jen čekám, co se pokazí tentokrát. Autobusem jsme dojeli do nedalekého bazénu. Prostě takovéto klasicky dokonalé odpoledne. V jednu chvíli jsem byla venku z vody sama a šla si pro něco k jídlu. Přičemž jsem se podívala i na mobil. Tři nepřijaté hovory? Rafael… Hm… Došlo mu, že se choval jako totální idiot nebo mi chtěl dát další přednášku o tom, jak je neslušné pokládat někomu telefon? Mobil začal znovu vibrovat.
"Hm?" zvedla jsem ne zrovna nadšeně.
"Proč jsi nic neřekla? Jak ti mám pomoct, když si všechno necháváš pro sebe? Mluvila-" uťala jsem ho v půli věty. "Nenapadlo tě, že o tom nechci mluvit? Nebo, že to neumím? Nenapadlo tě, že toho třeba mám po krk? Že se ti nemusím se vším svěřovat? Jsme kamarádi, to jo. Hodně jsi mi pomohl, beru. A jsem ti za to strašně vděčná. Jenom mi není tak docela jasný od koho ses to dozvěděl." Pokud vím, tak Lindě jsem nic neřekla. Takže jediné další možné a nejspíš i správné řešené zní Liliana Weberová. Byla jsem vzteklá. To není dobré. To vůbec není dobré.
"Napadlo, ale… Myslel jsem, že něco takového bys mi říct mohla. Nebo as-" típla jsem mu to. Znovu.
"Debil!" sykla jsem si pro sebe a hodila mobil kamsi zpátky do věcí. Je tu vedro. Kruci! Vrátila jsem se zpátky do vody a okamžitě zajela pod hladinu.
"A hele, Adriana." Vyjekla Joanne. Potopila jsem se. Takhle vzteklá jsem už dlouho nebyla. Tři tempa, vynořit, nadechnout a zase se potopit. Opravdu si myslel, že se mu budu zpovídat? Že mu tohle řeknu? Nejenom, že mu do toho nic není a já ho tím nehodlám otravovat… Ale já bych to především ani nebyla schopná vyslovit. Vždyť jsem to ani Lindě neřekla. Možná je to proto,že kdybych to řekla nahlas… Svým způsobem bych připustila, že je to pravda. Jasně, vím, že se to stalo, ale… Pořád to tak nějak nejspíš podvědomě popírám. Takový můj způsob obrany…
vynořila jsem se a otřela si oči. Ještě pořád trochu vzteklá. Radši jsem znovu zajela pod vodu… Bylo tam ticho a klid. Nevím proč, ale tak celkově jsem radši pod než nad hladinou. Asi mám mezi předky i vodníka… Když už mutant tak pořádný, no ne?
"Snažíš se utopit? Nebo co?" připlaval ke mně Jack.
"Ne. Jenom uklidnit." Znovu jsem na chvíli zmizela po vodou.
"Co blbneš?" Další, kdo doplaval byla Katherine.
"Snaží se uklidnit utopením." Zasmál se Jack.
"Popravdě bych nejraději utopila někoho úplně jiného." Zavrčela jsem.
"koho?"
"Neznáš. Můj nový spolužák." Nebo spíš nová chůva. Dalo by se říct.
"A co udělal, že tě naštval?" Kromě toho, že promluvil?
"Dal ti kopačky?" Bože, Katherine. Ale upřímnost se cení.
"Byla bych šťastná, kdyby mi dal pokoj." Do určité míry. Nejspíš bych nebyla nadšená, možná by mi i chyběl… Dobře, přiznávám se dobrovolně a bez mučení. Určitě by mi chyběl, ale… Ale co? Nějak jsme to zamluvili, když nás doplavali ostatní.
Zjistila jsem,že ve svém prvním názoru na Jacka jsem se nepletla. Typický představitel fantasy cvoka. Taky přečetl, co mu pod ruku přišlo. Takže jsem okamžitě dostala doporučení na pár dalších knížek, co si nepřečíst prý znamená minimálně smrtelný hřích. A on na tom byl podobně. Taky chudák vyfasoval seznam. Stejně si ale myslím,že mi to bude muset napsat, protože si z toho nepamatuji, ale vůbec nic. Potom, co jsme vylezli z vody jsem měla na telefonu ještě další čtyři nepřijaté hovory. Takže jsem ho pro jistotu vypnula. Nechci se s ním hádat. Nechci mluvit o mámě, tátovi, mojí neschopnosti, Stínu ani o Morgan ne. Chci se normálně bavit. Jako dneska. Bylo to - kromě pár okamžiků - fajn. Tak nějak by to nejspíš mohlo vypadat, kdybych byla jenom člověk…? Jistě, pár věcí by se nezměnilo, ale možná - jenom trochu - by to vypadalo jinak. Ale opravdu bych to chtěla? Zvykla jsem si na iluze… Možná víc než by bylo zdrávo, ale když ono… Pokud je můžu vytvářet… Proč to nedělat? Vždyť na nich není nic špatného. Nehledě na to, že si dávám pozor, aby je nikdy nikdo neviděl. Občas to je sice těsný, ale i tak… I kdyby je viděl… Napoprvé by tomu nevěřil a během toho co by mrkal, bych jí zrušila. S ohněm už to ovšem není tak ideální. Ani zdaleka. Bez toho bych se nejspíš dokázala obejít. Stoprocentně dokázala obejít. Ale i tak by to byl divný pocit. Bylo by to jako ztratit kus sebe. Třeba ruku nebo nohu. Nebo hlavu. No, i když to by u mě nebyla zase tak velká změna. Stejně to většinu času vypadá jako bych hlavu neměla. A kdyby mi upadla bych jí třeba mohla nosit v podpaždí a hrát s ní košíkovou… Zaklepala jsem hlavou. Bože, nad čím to zase přemýšlím? No, řekněte mi, jestli je tohle normální? Ne, moment odpovím si sama. Je a naprosto. A komu se to nelíbí, víte co mi může, ne? Zamávat. Nebo třeba poslat SMSku nebo něco na ten způsob. Tak a to by stačilo, radši. Zvedla jsem se a došla si pro tu čokoládu, co jsem ráno koupila.
"Babi? Nemáš tu někde nějakej sešit, linkovanej?" Něco mě napadlo a za zkoušku nic nedám.
"Sešit? Na co?" Proč mi nemůže prostě jenom odpovědět?
"Ale něco mě napadlo a ráda bych to sepsala." Zvědavě se na mě podívala.
"Jak něco?" že já hubu nedržela. No, holt vrozená debilita no.
"Ehm… Takovej rádoby příběh… Možná." Já chci být neviditelná! Hned!
"O čem?" To je jako výslech? Chci právníka! Už neřeknu ani slovo.
"To zatím nevím tak docela přesně." Ty jo, já melu z cesty. To je jednou zase prudce inteligentní věta. "Máš ten sešit prosím?"
"Počkej… Kouknu se ti." A odešla vedle do pokoje. Vypadá to, že debata na téma a "na co ten sešit potřebuješ?" je zažehnána, díkybohu.
Nakonec jsem sešit dostala i s píšící propiskou. Zázraky se dějí. Sice pod podmínkou, že než odjedeme, tak dám babi přečíst co jsem napsala, ale mám ho. Teda u tý podmínky jsem se snažila všelijak se z toho vykroutit. Nemám chuť dávat to někomu číst. Jediný, kdo ty moje bláboly četl byl Rafael… A já to nehodlám rozšiřovat. Jenže, sliby se mají plnit. Takže se z toho nejspíš už nevykecám. Ale to je jedno.
"Alexi! Chceš čokoládu?" Na tohle slyší. Ještě jsem ani nedořekla čokoládu a už byl v pokoji a natahoval ruku. Tsss… Hrozný. "Na."
"Dík." Vzal si půlku a zmizel. Já jsem si jí hezky nejdřív nakostičkovala, plácla sebou na postel a začala psát. S tím, že jsem u toho užírala výše zmiňovanou čokoládu, která ale zmizela dřív, než by mi bylo milé. A navíc Mia akorát chytala hysterickém záchvat, protože jí Erik hodil na lavici gumovýho hada. A když tohle uděláte někomu, kdo má hadofobii… Sakra, musím si pak doma zjistit jak se tomu nadává… Nebo… Vstala jsem a došla do obýváku.
"Babi? Neví náhodou, jak se jinak nadává hadofobii? Jakože jak je pavoukofobie arachnofobie tak hado je?" nahodila jsme andělský výraz.
"Počkej…" zamyslela se na chvilku. "Ofidiofobie. Proč?" Pf. To je divný slovo. Každopádně se bude hodit.
"Díky. Ale uvidíš." Odbyla jsem jí a zaplula zpátky do pokoje. Musím si tu příšernost přece napsat než jí zapomenu. Fajn, takže Mia a Erik zpátky k nim. Já vám vlastně ještě neřekla, kdo to je, že? No, jak jsme říkala, že jsem měla nápad tak z toho vznikli tihle dva a ty ostatní taky. Ale ty tam zatím ještě nejsou. Zatím. Muhehe…
 


Komentáře

1 Andy Andy | Web | 9. ledna 2010 v 20:57 | Reagovat

prečo mi nechceš prezradiť čo bude z Erika a Mii?:( Neféééér! :D JA som ich vymyslela!! xDD (ok, tak len mená, ale to je detail xD)
náádhera ako vždy :)

2 KaThea KaThea | 14. ledna 2010 v 12:29 | Reagovat

Ten Jack je super! :D "Snaží se uklidnit utopením." xDD
Těch posledních pět vět patří k povídce nebo ne? Mě to tam totiž nějak nesedí... Jestli jsem to správně pochopila, tak Mia a Erik jsou postavy z Adrianiny povídky... Vlastně by to tam mohlo patřit.
Jo, babičky mají ve zvyku dělat takové výslechy. :D Hrůza.
Jinak je to super. Ten Jack se mi moc líbí. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama