PP - 24. kapitola

16. ledna 2010 v 20:17 | Lizz |  Ples příšer
He, opět se hlásím... A konečně přináším tak nějak delší kapitolu... Aleluja zdrávas Maria...xD *zpívá* To ignorujte... Jenom jsem s vzpomněla na školu a sbor...xD Veeeere languores..xD Ehm, mlčim:D Zase mi tak trochu hrabe...xD Snažim se totiž utopit Alberta.. Teda tu bacilovou část...xD Protože prsotě odmítám být nemocná...xD Nemůžu být... Bych doma umřela nudou, dobře to nejspíš ne... A měla bych víc času na hledání... Ale stejně doma nebudu... Ani omylem... V neděli hezky zabalit a vyrazit směr Jihlava...xD
Taky vás tak ve škole tejraj písemkama a zkoušením...? Chtělo by to zakázat, že Kačí?:D Vezmeme zápisník a panenky a hurááá na ně:D:D:D
Jinak zjišťuju, že jsem ztratila víc věcí než jenom sešit, ale nevadí...xD Plánuju pbrátit barák vzhůru nohama..xD Nevím, kdo to pak bude uklízet. Já to odmítám:D:D To totiž bude horší, jak po výbuchu dynamitu. *vzpomíná na Karcoolku... "Tady jsou svíčky... DY-NA-MI-TE... To bude italsky...xD* Prostě to bude zkázonosný... Mi stačili včera ty šuplíky... Co já tam našla za "poklady"...xD Jsem z toho měla málem noční můry...xD Mimo jiné jsem našla i pár svých starých povídek... Ještě nwm co s nima...xD Ale asi se proletěj komínem... Let zdarma, no neberte to..xD Protože tohle kdyby někdo našel a nedej bože přečetl... Svět by byl hned od pár lidí chudší...xD By totiž utrpěli takovej otřes, že by se už nevzpamatovali...xD Ale jedno mě i pobavilo..xD Vám sem musím dát...xD I když vám to nejspíš nebude dávat smysl...xD Jsem našla rok starej sešit, kam jsem psala (přepisovala) Karalen a Mariána...xD Musim jim vymyslet krycí název... a dopsat to..xD A prostě tehdy jsem akorát vlezla na prvák na socce:D A sedla jsem si vedle Léni...xD Docela dobrá shoda tehdy...xD Obě Lenka, obě leváci...xD Hotovo..xD A teď k tomu, co mě tak pobavilo...
Vydavatelství: Levá ruka
Batelov 2008
1. vydání
autorka: Lenka Macháčková
Překladatel: UFON
Ilustrace : Lenka Pavlíčková
Sousedka si hrála, sešit mi zabavila a tohle do něj vepsala... Plus mi ke každý kapitole nakreslila ilustraci..xD Prostě nádhera...xD Jsem se jenom divila, když na mě ten sešit vypadl...xD Jsem ani netušila, že ještě nezmizel z povrchu zemskýho...xD
No toť ode mě prozatím radši vše...xD Sic to bude zase delší než by bylo milé...xD
Jinak už jsem se zmínila, že k obrázku Adri a Morgan mi přibyl do sbírky i jeden nejmenovaný elf... Dobře... Toho ještě nemám ve svém vlastnictví :(:(, ale mám ho slíbenýho...xD že, Marti?:D Tu kopii budu požadovat..xD
Ehm... Mlčím... Mějte se a pokud nechcete psát reklamy můžete nechat koment...xD Ale k ničemu vás nenutím... *schovává za záda skalpel a zápisník*


Seděla jsem na posteli, vedle mě ležel sešit s povídkou a propiska. Před sebou jsem měla jednu ze svých iluzí. Těch pár dní, co jsem tu strávila byly svým způsobem jedinečné. Jistě to jsou všechny, ale tyhle… Nevím, je to prostě jenom takový pocit. Dokázala jsem během nich zapomenout na všechno to nadpřirozeno ve svém životě. Na většinu věcí, co se nějak vymykaly normálu. Nemohla jsem utéct od toho, co udělala mamka. To prostě nešlo. Tam v té nemocnici… No, nebyl to dvakrát hezký pohled. Vypadala opravdu příšerně. Nezeptala jsem se proč. Nechtěla jsem jí nic vyčítat… Ta první návštěva byla kritická. Byla jsem potom celý den víceméně mimo. Snažila jsem se to pochopit, ale hlava mi to nepobírala. Dneska ji pustili domů a my se tam máme vrátit dneska ráno. Nejdřív jsem hysterčina, když mi to řekli. To jí jako chtějí nechat doma samotnou potom, co udělala? Ale pak z babi vypadlo, že tam s ní bude Juliet, uklidnila jsem se. Zároveň mi došlo, že vlastně nikam nechci. Dělalo se mi zle jenom z představy, že se tam budu muset vrátit. Doma na mě čeká jenom nikdy nekončící kolotoč nepříjemností. Nepříjemností a problémů, abych byla přesná. Trhla jsem sebou leknutím, když mi na stole začal vibrovat mobil. Pro jistotu jsem se nepodívala, kdo volá.
"Prosím?"
"Ahoj, Adri. Tady Phillip." Ani nevíte, jak se mi v tu chvíli ulevilo.
"Ahoj, Phillipe. Co potřebuješ?" myslím, že moje radost byla i částečně slyšet.
"Já jenom… Chtěl jsem vědět, jak se máš nebo jestli něco nepotřebujete?" usmála jsem se, i když to on pochopitelně vidět nemohl.
"Ne, nic. Ale poprvé po docela dlouhý době se cítím skvěle." Odpověděla jsem popravdě.
"Tak to jsem rád. Co jinak? Jak se těšíš…" na chvíli zaváhal a mě ihned bylo jasné na co se chce zeptat. "…domů?" Bezva, tady s tou pravdomluvností skončím. Že mi to ale vydrželo dlouho…
"Jinak? Ale tak znáš to… Domů? A víš, že už i jo?"
Potom jsme si ještě skoro půl hodiny povídali. I tohle bylo tak… tak normální a obyčejné. Jenže jak se vyhnout návratu domů? Já tam vlastně i chci… Jenom bych ráda… Povzdechla jsem si. Nezáleží na to, co chci nebo bych si přála.
***
A jsem tu zase. A ještě k tomu s takovým bezvadným datumem. No uznejte sami. Třináctého. Ještěže aspoň není pátek. Ale i tak to bude jistě dokonalý začátek týdne.
Ráno jsem to brala zase přes školku. Mamka sice byla zpátky, ale některé věci zůstaly při starém. Seděla jsem v lavici a tajně doufala, že se vše vrátí do starých kolejí a Linda si sedne vedle mě. Naivní, já vím. Navíc, je tu ještě pořád určitá šance, že se už stihla Tomovi nějak omluvit. O čemž tak trochu víc pochybuju.
"Ahoj, Adriano." Přerušil moje úvahy Rafael.
"Co? Jo… Ahoj." Byla jsem tak trochu mimo. Podívala jsem se na něj. Měl úplně stejný výraz, jako když jsem ho potkala - ehm, dobře… srazila - poprvé. Chladný a naštvaný. To ho ještě pořád žerou ty dva položený telefony? Jestli jo,tak jeho smůla. Nemá se chovat jako cvok.i když je fakt, že já tou dobou… No, radši bez komentáře. Posadil se vedle. Překvapeně jsem zamrkala.
"Linda už se s Tomem baví?"
"Ani bych neřekl. Ale takhle aspoň dostane šanci omluvit se."
"Aha. Tak to jim nezávidím, ani jednomu." Pohled mi automaticky sjel dopředu na, zatím prázdnou, lavici.
"Nevím. Od Lindy to bylo hloupé."
"Jo, byla to pitomost." Co jiného na to říct? Že to není pravda? Lhát se mi nechce. Byla to blbost, to je fakt.
"Morgan ří-" přerušila jsem ho.
"Bylo by možné bavit se někdy o něčem jiném? Tyhle věčné řeči o ní, Stínu a mojí blbosti mě totiž už docela unavují a ani nebaví." Zase na něj začínám být alergická. A to jsem myslela, že-
"Tohle už máme za sebou, ne?" Hej! Moje myšlenky! Ať mi laskavě vypadne z hlavy!
"A co jako?" Mon Dieu. Que je suis silence… s´il vous plaît . (Omg. Ať sklapnu, prosím. Nebo něco na ten smysl… Překladač vypověděl dočasně službu…xD)
"To, jak já něco řeknu a ty mě odpovědí slušně pošleš do háje."
"No, tak asi nemáme." Co to se mnou zase je?
"Co se stalo?" zněl podrážděně.
"Nic. Vůbec nic. Jenom jsem skoro týden žila víceméně jako normální. To se stalo." Prskla jsem po něm šeptem. Není potřeba mít publikum. Ne, že by si nás někdo všímal, ale kdyby křičela…
"Ale ty nejsi normální. Smiř se s tím, Adriano."
"Na to bych fakt sama nepřišla." Hodila jsem si tašku na rameno a chystala se jít dopředu. Tyhle kecy odmítám poslouchám. Chytil mě za zápěstí.
"Kam jdeš?"
"Dopředu. Nechci se hádat."
"Dobře. Necháme toho. Ale nech ty dva… Ať aspoň dostanou šanci si to vyříkat." My o vlku a Tom ve dveřích.
"Fajn." Pustila jsem tašku zpátky na zem a odevzdaně se sesula na židli. Tohle Lindě dlužím. Když nic jiného, tak tohle ano. A bylo ticho. Ale takové to dusno. No, stane se. Vytáhla jsem z batohu blok a začala psát. Nějak mě to u babi zase chytlo. Před tím jsem měla delší dobu v hlavě vymeteno a nebyla schopná nic sepsat, ale tam to šlo tak nějak samo a teď v tom jenom pokračuju. Uklidňuje to. Jeden během toho zapomene na svoje problémy. Jasně, ne úplně, ale trochu. A část jich přenese na chudáky postavy. Ostatně pokud se dobře pamatuji, tak ty z minulé povídky už měli třikrát pohřeb. Rafael do mě drbnul a chudák "u" se roztáhlo do jakési neurčité vlnovky přes půl řádku.
"Co je?" otočila jsem se na něj. Radila bych mu, aby měl nějaký opravdu dobrý důvod. Jinak na něj pošlu příbuzný od "u" třeba to "v" z řádky nad tím.
"Black." Kývnul směrem k tabuli. Eh? A ten dorazil kdy? Kruciš. Mi nějak uniklo. Dobře, budiž mu odpuštěno.
"Dík."
"Posaďte se a připravte si papíry." Potlačila jsem nesouhlasné zamručení, ale zmučený výraz jsem už opravdu schovat nezvládla… A ani nechtěla.
Na ty otázky, co tam byly jsme koukala jako balvan (zase…xD krásnej, ale úchyl…xD a nemám ho ráda…xD). Papír jsem podepsala, nadepsala, očíslovala a ozdobila. Teprve potom jsem zkusila na něco si vzpomenout. Číslo třináct si opravdu dělá skvělou reputaci. Jen co je pravda. Grr… Jak já ten předmět nesnáším.
"Zadní lavice seberou písemky." Kousla jsem se do rtu, abych se nerozesmála. Představa, jak zadní lavice… Ale mají čtyři nohy, takže to možná zvládnou rychleji.
"Tak co?" pokus o normální debatu? Proč ne.
"Katastrofa - ostatně jako obvykle." Zatvářil se docela pochybovačně. "Je to jako výtvarka, akorát horší. Podstatně horší." Ušklíbla jsem se. A to mě ještě neviděl poslední dobou v matice. "Co ty?" Jenom pokrčil rameny. Beztak to bude mít zase dobře - šprt jeden. Mi ale řekněte, jak to dělá, že mu všechno jde? Mozek by mi náhodou půjčit nechtěl, co? (Reeeeepoooomaaaaaan *angel face*) zbytek hodiny jsem jenom bojovala se smrtelnou nudou.
"Tebe ten předmět opravdu nebaví, že?" Nebaví? To je hooodně slabý slovo. Mám k němu vrozený odpor.
"Nebaví, nebavil a nejspíš ani nikdy bavit nebude. Bych se musela leda někde pořádně třísknout do hlavy. Na druhou stranu… třeba by se mi rozsvítilo. Anebo to naopak bylo ještě horší. Nebudu nic riskovat - pro jistotu. I když opravdu by mi rána do hlavy mohla ublížit? CO by se tak mohlo stát? Běhala bych okolo s umělohmotnýma zubany, červenýma kontaktníma čočkami a vrhala se na spolužáky s veselým OBĚĚĚĚĚĚĚĚD?!
Zase zazvonilo. Zdá se mi to nebo ty přestávky jsou kratší a kratší? Spolu se zazvoněním vplul dotřídí Cooper. Veškerý hovor okamžitě utichl. Zvláštní. U žádného jiného učitele takové ticho není. Napsal na tabuli jakousi rovnici a já na to čučela jak bacil (Ahoj, Alberte…xD) do lékárny. Nějaké zlomky jsou poslední dobou docela dost mimo mě.
"A kdopak nám to vysvětlí?" Já tu nejsem. Já jsem neviditelná.
"Beckettová, Alexandra." Uf, tak tohle bylo těsný. Jenže Alex je na rozdíl od mojí maličkosti matematický génius. Celé jsem to hezky poctivě opsala z tabule a ani se nesnažila to pochopit.
"A za domácí úkol." Ach bože. On si opravdu nedá pokoj. Jenže aby jeden mohl napsat úkol, měl by napřed chápat, jak to udělat. Takže když Cooper oznámil číslo stránky a cvičení a já je našla… No, udělalo se mi hodně špatně. Jen co je pravda.
"Co etn zmučený výraz?" ozvalo se vedle mě pobaveně.
"Ještě řekni, že víš, jak to spočítat bez většího úbytku mozkových buněk." Jenom se pousmál. Samozřejmě, že to věděl.
"Vždyť je to jednoduché." On se praštil do té hlavy místo mě, že? Tohle a jednoduché? Odkud sem proboha spadl?
"Jak pro koho." Broukla jsem spíš pro sebe.
"Tak mi řekni, co na tom nechápeš." Posunul mým směrem jeho sešit. Dejme tomu, že kdybych se chtěla učit z toho svého bylo by to jako luštit hieroglyfy. Jenže matika se nedá naučit. Buďto jí chápete a nebo jste v háji.
"Úplně přesně… Tohle celý." Mávla jsem nad sešitem rukou. Jenom zakroutil hlavou. Hlavně, že se dobře baví.
"Chceš to vysvětlit?"
"Chceš přijít o nervy a rozum?" opáčila jsem. Přece jenom… Je to matika.
"Nemyslím, že to bude až tak zlé." Pousmál se. V tuhle chvíli vypadal a dokonce se i choval jako člověk - zvláštní. "Takže odpoledne?" zarazila jsem se. Odpoledne to beru zase přes školku… Ale tak snad by to mohlo projít.
"No, možná… Možná to půjde."
"Hej! Víte, co je nového?" Lilianin hlas se rozlehl po třídě. Strnula jsem. Dokázala jsem si totiž až moc živě tu její novinku představit. Tedy pokud se nestalo ještě něco zajímavějšího nebo nějaký větší průser… Těžko říct.
"Adrianina…" Aha. Takže nic nového, ale má ty zprávy nějak pozdní. Nebo čekala na mě? Aby viděla, co jí na to řeknu? "…máma…" vstala jsem. Nebyl v tom žádný úmysl. Jenom čistě reflexivní reakce. Do tohohle jí totiž, ale vůbec nic není. Ani jí, ani nikomu jinýmu.
"Adrianina mám se nebude řešit veřejně." Ujistila jsem ji. "navíc to už dávno není nic nového." Vztekle se na mě podívala.
"No, aspoň víme, jak jednou dopadneš. Jablko nepadlo daleko od stromu, hysterko." Kde se tohle v ní bere? Proč má neustále potřebu někoho trápit?
"Vím úplně přesně, jak skončím. A můžu tě ujistit, že to rozhodně nebude podle tvých představ." Protože: a) takovou radost bych jí neudělala a b) kdo ví, jak tohle celé dopadne? Během toho svého krátkého proslovu jsem došla naproti ní. Kdyby se dalo vraždit pohledem, tak jste odedneška mohli mít šanci nosit kytky na dva nové hroby… Hrob a urnu, abych byla přesná, protože jestli toho lochneska nenechá, tak bude mít zpopelnění zdarma.
"tak řekni, co by z tebe mohlo být? Máš halušky, táta od vás zdrhnul… Moment. Vlastně oba tátové. A má-" Plesk. Tohle přehnala. Překvapeně se chytla za tvář a do očí se jí nahrnuly slzy.
"Tohle jsi přehnala." Ujistila jsem ji chladně, otočila se a vyšla ze třídy. O chvíli později mi došlo, že jsem nejspíš neměla odcházet. Teď je vzteklá a pravděpodobně to rozhlašuje po celé třídě. Zaťala jsem ruce v pěst. Klid… Ta holka mě fakt jednoho, doufám, že aspoň krásného, dne přivede do blázince. Ale chci modrou celu… Nebo aspoň duhovou kazajku. Z bílý by mi asi hráblo ještě víc… Pokud to ovšem ještě jde. Jedno se ale tý růžový náně musí nechat. Rejpat jí jde opravdu špičkově. Seběhla jsem dolů ke skříňkám a vyndala si tělocvik. Já vím, že je brzo a vůbec, ale teď nemám náladu na kohokoliv. A tady budu ještě dobrých patnáct minut sama. Abyste pochopili, je velká přestávka a já si zalezla do šatny, převlékla se, posadila se na lavičku a tupě zírala z okna. Nic není takové, jak se zdá být. Začínám se v tom všem ztrácet. Tak trochu se mi stýská po tom, jaké to bylo dřív. Tehdy jsem žila víceméně ve svém vlastním - téměř dokonalém - světě a přála si, abych nebyla normální. Chtěla jsem zažít něco, jako hrdinky a hrdinové z knížek, co neustále čtu. A teď? Mám přesně to, co jsem chtěla, ale ani trochu se mi to nelíbí. Ono na větě: "Dávej si pozor, co si přeješ. Mohlo by se ti to totiž splnit." Nejspíš na tom něco bude. Neříká se náhodou, že nešťastný den je pátek? Ani mi nepřijde. Já bych s klidem nominovala pondělí.
Slyšela jsem vrznout dveře. Ani mě nějak nezajímalo, kdo to je, takže jsem předstírala, že jsem si ničeho nevšimla a dál pohledem hypnotizovala strom, co rostl přímo před oknem.
"Adriano?" ozval se Carlton překvapeně. No, jistě. Nestávalo se totiž často, abych zrovna já čekala na tělocvik skoro od začátku velké přestávky. "Co tu tak brzo děláš?" Sedím… Co asi. Jenže tomu říct nemůžu.
"Nic, jen tak přemýšlím." Neotočila jsem se. Jednak jsem nechtěla a potom… Carlton nevypadal, že by mu to nějak zvlášť vadilo. Teda nezněl tak… Však víte, jak to myslím. A pokud ne, tak nevadí
"Opravdu? Já jen, že je nezvyklé, tě tu takhle potkat." Pousmála jsem se. No, co jsem vám říkala.
"Jo, já vím. Jenom… Ve třídě na mě bylo moc lidí."
"Jak myslíš. Ale kdyby se něco dělo…" Jistě, budete první komu to řeknu… Ani omylem. Zrovna tělocvikáři. Bych rovnou mohla jít za Cooperem, ne? Nehledě na to, že kdyby něco bylo, tak bych to rozhodně nevykládala někomu z učitelů. Ještě toho tolik.
"Všechno je v pořádku… Opravdu." A už vypadněte.
"Jak myslíš." Sebral nějaké věci a zase odešel ven. Díky bohu, konečně klid.
 


Komentáře

1 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 16. ledna 2010 v 21:48 | Reagovat

Zapomeň, já nebudu ve škole poslouchat "kdy bude další díl"? :D ne to odmítám... prostě až tam bude tak tam bude :D !

2 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 16. ledna 2010 v 22:18 | Reagovat

Neboj Leni, já povídku na blog dávám, alepoň 3díly týdně ;)

3 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 16. ledna 2010 v 22:38 | Reagovat

:D no jo... hele chtěla jsem se tě zeptat es k tomu přvnímu přikázání je hodně dlouhý zápis v Etice...

4 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 16. ledna 2010 v 23:07 | Reagovat

A mohla by jsi pro mě neco udělat?
Přepsala by jsi mi to prosím do PC a poslala na mejl, já totiž nemám to první přikázání...

5 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 16. ledna 2010 v 23:17 | Reagovat

sengin@seznam.cz
děkuju moc, já se na to musím alepoń kouknout abych veděla o co jde... :D děkuju moooooc

6 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 16. ledna 2010 v 23:26 | Reagovat

JJ URČITĚ ;) já na to nespěchám... hnedka se to učit ani nehodlám :D

7 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 16. ledna 2010 v 23:33 | Reagovat

Díky :D taky jdu spát... :D  a dice nejsem angličtináš, ale to poslední jsem si asi přeložila dobře mám dojem :D

8 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 9:09 | Reagovat

Bré ráno.... děkuju moc, budu ti muset koupit čokoládu.

9 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 9:46 | Reagovat

No musím ti něcokoupit! takhle tě tu využívám... :D

10 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 10:05 | Reagovat

Já bych doma klidně byla... do školy se mi nechce... nudáááá

11 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 10:25 | Reagovat

Nuda je ve škole! Doma alepoň můžu spát celé odpoledne, to ve škole nejde! :D

12 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 10:32 | Reagovat

Já bych spala pořád :D A kdyby nebyl venku takový výtr, tak bych šla snad i ven, ale je tam vítr no...

13 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 10:48 | Reagovat

:D mě ne, už se těším na prázdniny :D budu je mít o jeden den delší :D uuuááá těším se :D

14 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 11:01 | Reagovat

LENKO, ty si fakt nemocná, jako kdo by se netěšil na prázdniny.... šmánkotku :D

15 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 11:18 | Reagovat

Ty jsi nemocná, jako já se za prázdniny modlím a ty? ooooo... :D

16 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 11:26 | Reagovat

Jak jí nechal zabít on ji zabil ne? :D  a on je film trochu jinej!

17 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 11:35 | Reagovat

Rem, to je ten blonďá ze seriálu?

18 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 12:00 | Reagovat

aha... no já jsem to dlouho neviděla, tak zapomínám víš...

19 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 12:11 | Reagovat

Tak to ti bohužel neporadim, to nevim...

20 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 12:17 | Reagovat

Leničko, ty umíš až moc dobře anglicky.

21 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 12:27 | Reagovat

To se ptáš moc já už si to tolik nepamatuju, ale šachy tam myslím hrajou...

22 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 12:35 | Reagovat

Ano jsou tu ty slavé procenta :D jak já jsem šla z nemocnice a počítala o kolik procent jsem strávila více času v Busu :D

23 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 12:40 | Reagovat

No jasný :D

24 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 12:58 | Reagovat

:D chudáák

25 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 13:07 | Reagovat

Říkám pořád, že film je dobrej...

26 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 13:25 | Reagovat

Jj.. to si pamatuju :D no jo Kira :D

27 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 17. ledna 2010 v 13:41 | Reagovat

:D

28 KaThea KaThea | Web | 17. ledna 2010 v 14:21 | Reagovat

Tohle je na tvém blogu rekord v komentářích! :D Proč si vy dvě nedáte ICQ? :D Bylo by to jednodušší.
Ale teď k povídce. Je super, přestože tam nebyl Jack, ale byl tam konečně Rafík. :D One question for you... again: Kdy už mu konečně hrábne???!!!! xD Počet kapitol.. odhadem? Dobrá, to se nedá dost dobře odhadnout, tak bys to mohla nějak spočítat... Dobrá, už ti s tím tím dám pokoj... Kecám, nedám! xD Nedám ti s tím pokoj, dokud to tu konečně nebude. A ty to víš. To je jiné než s tím Zataženo, občas rakaře. S tím jsem ti dala pokoj, bez toho, že by ses na to musela dívat, ale s tímhle tě otravuju od doby, cos mi to řekla a to je déle. :D A nezačínám tě otravovat míň, spíš víc. :D Protože většina tohoto komentáře je o tom. Jak já se dokážu točit pořád dokola okolo jedné věci. :D Už radši končím.

29 Kalina Canthus Kalina Canthus | Web | 17. ledna 2010 v 14:26 | Reagovat

Dítě, tohle mi nedělej :D Při Reeepooooomaaan jsem dostala záchvat smíchu naprosto nehodící se k situaci! :D Jinak jako vždy pěkný :) Moc :)

30 Kalina Canthus Kalina Canthus | Web | 17. ledna 2010 v 18:34 | Reagovat

Omlouváš? NESMYSL! Víš ty vůbec, jak mě to pobavilo? :D

31 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 19. ledna 2010 v 6:51 | Reagovat

Ahoj, na blogu je další díl povídky Holky z Čech. Markét

32 Marťa Marťa | Web | 19. ledna 2010 v 11:41 | Reagovat

Macháčku, ty zas celej den vysedáváš na kompu???? =( =D Co robíš? Ozvi se... =D Hned teď =D

33 Marťa Marťa | Web | 19. ledna 2010 v 12:18 | Reagovat

Co bych dělala na icku? já jsem ve škole a máme tačko =D joo, jen piš =D co děláme? no "máme" tačko... =D

34 Marťa Marťa | Web | 19. ledna 2010 v 12:22 | Reagovat

Madara je zakladatel klanu uchiha? *zas jednou brouzdá po netu* =D

35 Marťa Marťa | Web | 19. ledna 2010 v 12:31 | Reagovat

taky tě zdraví =D jeho otec byl někdo důležitej z klanu hyuga, prerj =D

36 Marťa Marťa | Web | 19. ledna 2010 v 12:42 | Reagovat

No on se mu prej z toho byakuganu udělal sharingan... při tý kvalifikaci na chuuninskou zkoušku, když bojoval Neji s Hinatou, tak to tam někdo říkal, že klan Uchiha pravděpodobně vychází z klanu Hyuuga, a navíc oboje jsou to vlastně oční techniky... =D

37 Marťa Marťa | Web | 19. ledna 2010 v 12:50 | Reagovat

Hej, už se připravuje 11. díl Druzzta... já fakt musím jít do knihovny sehnat ten desátej... to je super zprává *YAHOO*... tancovala bych, ale jsem ve škole... =D Odpoledne jdeme s Mončou koupit Lenči dárek k narozkám, i za tebe, souhlas? V pátek jí je 17, tak na to nezapomeň =D a pošli ji aspoň SMS, vím, že jsem strašná a furt do tebe rejpu... gomen... =)

38 Marťa Marťa | Web | 19. ledna 2010 v 12:56 | Reagovat

Jo, je to strašný, vždyť ona bude za chvilku dospělá... To je stejný jak s tím letošním rokem... Nenapíšu to číslo... Prostě je rok 1710 a tečka! Odmítám budoucnost... chci prince na bílým koni, zámek a ... a nevím co ještě =D mě zas hrabe =D co jinak? co děláš? co píšeš? =D

39 Marťa Marťa | Web | 19. ledna 2010 v 13:05 | Reagovat

Teď jsi mě pobavila =D *chytla výtlem* prej že já budu mít prince a ty koně... chudáku... Tohle je zase konverzace... Počkej až přijdu domů... =D zítra se normálně s Evžou budu ulejvat z praxe... To je tak blbej pocit... =D co dělá Bertík? Evža se asi naučil plavat nebo co =D to se tím čajem dřív utopím já =D

40 Marťa Marťa | Web | 19. ledna 2010 v 13:15 | Reagovat

No tak na to zapomeň! =D nebudeš dělat salám z koně mýho prince =D joo... to jsem chtěla =D jsem v psychologii seděla vedle Páji a chtěla jsem po ní a Lence vymyslet nějaký americký auto, aby měli Carterovi v čem jezdit... Dospěla jsem k tomu, že je to děsně složitý a příště pojedou na návštěvu na koni =D

KONEC! Jdu zpíííííívat =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama