PP - 27. kapitola

25. ledna 2010 v 12:00 | Lizz |  Ples příšer
Ne, já si to prostě nemůžu odpustit...xD Vím, že jsem včera (pro mě předevčírem:D) říkala, přistanu s tímhle přidáváním, jenže je neděle... Prokletý byly přetlučený včera a já zase nemám co dělat... Tak jsem přetloukla další díl PP:D Prostě nuda dělá s lidma strašný věci..xD Bych vám mohla vyprávět..xD No nic... Akorát mi tu posílaj mangu.. Eh jo, učim se s technikou.. Neuvěřitelný..xD Já dobrovolně šáhla na něco co se jmenuje paint.net a učim se s tim..xD Lidi to nedopadne dobře..xD Až bude v novinách o obsvským zhroucení internetový sítě nebo nějaká jiná technická katastrofa můžu za to já..xD Gomen..xD Eh přestávám mlít nesmysly a jdu si hrát.. Tady máte kapitolu a za komenty budu jen ráda..xD Muhehe..xD Sayonara....:)


"Adriano?" kupodivu jsem měla docela dobrou náladu.
"Hm?" zvedla jsem hlavu od povídkového sešitu. Nějak mě to zase chytlo. Schválně, jak dlouho mi to vydrží. I když doufám, že dlouho - baví mě to.
"Já vím, že dohoda zněla žádné řeči o Morgan, ale už jí nemůžeme… nemůžeš ignorovat." Nemůžu? Chce se vsadit? Nezdá se mi totiž, že by to byl kdovíjaký problém. Ale jak myslí. Na hádky teď opravdu nemám náladu.
"Fajn. Co chce Morgan tentokrát." Zavřela jsem sešit. Tohle bude totiž na delší dobu. Nebo bych to tak aspoň tipovala, podle toho, jak se známe.
"Tady ne. Nemusí to vědět všichni." To nezní ani trochu dobře.
"Proč se mi to ani trochu nelíbí?" jenom se pousmál a nijak zvlášť to nekomentoval - radši. "Takže kdy se tu novinku dozvím?" Blbá otázka. Jasně, že odpoledne. Sotva opustíme tenhle cvokhaus. Že jsem se vůbec obtěžovala ptát. Ale pusa byla zase jednou holt rychlejší než mozek. Nic neobvyklého.
"Odpoledne a ještě… Morgan mi odmítala říct o co jde, takže ti to - ať už je to cokoliv - oznámí sama." No, super. Celá žhavá poslouchat ty její kecy. Zase mě akorát vytočí, já něco zapálím a katastrofa bude na světě. Opravdu dokonalý. Úsměv mi zmizel docela dost rychle. "No tak… Bude to dobrý. Jenom ti oznámí, že máš průšvih, což pro nás… tebe není nic nového, a zase odejde." No, právě. To jako obvykle mě na celé té záležitosti děsilo nejvíc.
"Já vím. Jako obvykle." Povzdechl jsme si.
Veškeré další možné debaty byly přerušeny Carltonem. Poslední dvě hodiny. A chtějí po mě umělecky tvořit. Se z nich picnu. Ok. Snad se to přežije bez nějakých vážnějších újem na zdraví.
Zdraví to přežilo. Kalhoty takové štěstí neměly. Hrozně inteligentní nápad dát mě o ruky tuš. No, nevadí. Hodila jsem na sebe tepláky z tělocviku.
"Takže, kde máme sraz s Morgan?" Chtěla jsem to mít co nejdřív za sebou. Ty tepláky docela profukovaly.
"U nás. Ani Morgan nechce být v tomhle počasí venku. Ale mám dojem, že Nathaly z ní klepne." Jo, ani bych se nedivila.
"Mám ještě dotaz. Když už jsme u té Morgan…" Jenom si povzdechl.
"Další?" Musela jsme se pousmát. To jsem až tak hrozná? Nebo spíš až tak zvědavá? Není možné. Ehm… fajn, je to docela pravděpodobný, ale…
"Hm. Chtěla jsem se zeptat už dřív, ale nějak jsem na to zapomněla. Víš, jak jste jednou s Morgan byli u nás?" přikývl poněkud ztuhle. Jo, nebyl to jeden z nejlepších dnů… Vlastně byl dost mizerný. "A… Nebyla jsem to já, kdo šel otevřít. Tam mě napadlo. Mamka se určitě Morgan do očí podívala… Ale nebyla… Chci říct nechovala se… Nebylo vidět, že právě spatřila svojí smrt… Chovala se jako vždycky. Jak to? Neříkali jste snad, že každý, kdo se jí podívá do očí, to uvidí?"
"Aha. Promiň, měl jsem ti to říct už dřív. Ale nenapadlo mě… No, to je jedno. Jde o to, že tvoje matka je člověk. Když jsem říkal, že každý měl jsem na mysli někoho jako jsem já, Morgan, ty nebo Nathaly, například." Aha. Tím se leccos vysvětluje.
"Ale ty oči… Jsou divný. Někdo si přece musí všimnout, že nemá bělmo."
"Tady platí to samé. Normální lidé vidí normální oči."
"Takže kdyby ji potkala třeba Linda…"
"Viděla bych obyčejnou dívku. Možná by jí přišla čímsi divná, trochu děsivá, ale to by bylo celé. To samé Stín. Vnímala by jeho přítomnost. Cítila by se trochu nesvá, ale neviděla by ho, ani by na ni tak moc nepůsobil. Pokud by nebyl její… nebo neměla jiný. To by zcela změnilo situaci." Přikývla jsem. zrovna tahle část mi byla dokonale jasná.
"Můžu ještě jeden? Pak dám doopravdy pokoj." Možná…
"Když řeknu ne… Stejně se zeptáš." Chytrej. Začíná mu to docházet. "Takže copak tě zajímá?"
"Liliana." Zastavil.
"O tomhle se bavit nechci." Jo, to už jsem několikrát slyšela. Ale stejně mě to zajímá. A moc. Možná o to víc, že mi to prostě nechce říct.
"Já vím. Ale stejně mi to nejde do hlavy. Jak to, že ti najednou dala pokoj?" A co víc… Jak to, že přestala rýt i do mě?
"Už jsem řekl, že o tom nechci mluvit, ne?"
"Ale…"
"Adriano!" byl naštvaný. Ale proč? Sakra.
"Promiň." Pípla jsme a radši byla zticha. Není radno ho provokovat.
"V pořádku. Jenom to prostě nechej výt." Ale co když nechci? A Linda mi to taky odmítá říct. Vlastně kdokoliv z nich. Vždycky jenom, ať se zeptám Rafaela, ale když se ho zeptám - neodpoví mi. Asi se zkrátka budu muset smířit s tím, že se nic nedozvím. Chjo.
"Konečně, že jdete vy dva. Ještě tak dvě minuty a musela bych ji zabít…" milé přivítání. Ale jestli mí doma Morgan, tak se tomu ani nedivím.
"Omlouvám se. Jak dlouho už tu je?" zeptal se Rafael.
"Asi tak půl hodiny." Proč takovou dobu? Co blbne?
"Přišla dřív… Proč?"
"Chtěla si o něčem promluvit s jejím otcem." Oba se najednou tvářili tak nějak divně.
"Aha. Informace z první ruky, že? No, to bude ještě zajímavé. Děkuju za varování." Vešli jsme dovnitř a ta černá nádhera už seděla v obýváku.
"Zdravím, Rafaeli, Adriano." Ignorovala jsem ji.
"Morgan." Odpověděl elf. Asi nějaká jejich slušnost či co, že to. "Co potřebuješ?" Její pohled se mi nelíbil. Ani trochu ne.
"V podstatě nic. Jenom jsem dospěl k názoru, že je načase otevřít tady princezně oči." Eh? Princezna? Ta holka je fakt pošuk. Nejdřív maličká, teď princezna. Opravdu jí ruplo v bedně.
"O tomhle jsme už mluvili. Není to naše věc. Je to jenom mezi nimi."
"Omyl, Ralfíku." Kousla jsem se do rtu, abych se nerozesmála. Ralfíku? Jo, někdo se tu praštil do hlavy a pořádně. "Není to tvoje věc. Pokud vím, tak já do toho mám co zasahovat. Přece jenom je to moje-"
"Morgan!" Fajn, co mi nechce říct tentokrát? Beztak mám takový tušení, že ať se mu to líbí nebo ne, já se to dozvím stejně.
"Nemyslíš, že by to měla vědět, než ji tam vezmeš? Všichni to o ní vědí."
"Co si myslím není důležité. On to tak chce." Proč mám dojem, že bych to měla chápat?
"Bude zuřit. Nehledě na to… Nebylo by lepší, kdyby znala pravdu už jenom proto, že je jeho dcera?" Jeho dcera? Zbystřila jsem. a pak mi to došlo. Vzpomněla jsme si na ten večer u televize.
"Jestli vám jde o to, že Gabriel je můj otec… Tak to už vím." Přerušila jsem je. Rafael se vztekle podíval po Morgan.
"To je mi jasné, princezno. Ale jde o to… Víš, čím je Gabriel u nás?" nechápavě jsem na ni zírala. Zase mele z cesty. Čím by asi taky byl. Elf, ne? Nebo mi snad chce oznámit, že mám za otce sedmihlavou saň? To asi těžko.
"Necháme toho. Už jsi udělala dost, Morgan. Myslím, že je na čase se rozloučit." V tu chvíli z něj šel strach.
"Tys mu to neřekla." Podívala se na mě překvapeně. "Proč?"
"Cos mi neřekla?" opravdu zuřil. A já byla mimo.
"Nemám tušení o čem mluví." A v tu chvíli jsme ho opravdu neměla.
"Co mi neřekla?" otočil se na Morgan.
"Nemáš tušení? Jistě. Vlastní smrt je přece tak nedůležitá." Krve by se ve mně v tu chvíli nedořezal. Proč tohle vytahuje?
"Ani ne tak nedůležitá, jako spíš moje věc. Nemyslíš, Morgan? Nehledě na to, že všechno se dá změnit. I tohle." Když mě například teď venku přežvejkne auto nic s tím neudělá a může se třeba stavět na hlavu.
"Podle toho, jak se na to díváš. Ale řekla bych, že on by s tvrzením, že je to tvoje věc, tak docela nesouhlasil." Potichu jsem pěnila. Samozřejmě, že by nesouhlasil. Zbláznil by se, kdyby to věděl. S tím, jak mě neustále tahá z problémů… Říct mu, že to dělal jenom proto, aby mě mohla zabít sám? To by bylo kruté.
"Morgan, prosím tě, mlč." Jenže prosit Morgan je naprosto zbytečné.
"No… Takže vím dvě věci na každého z vás. A ten druhý to nechce říct. To je mi ale zapeklitá situace. Co s tím? Říct Adrianě, že je cosi jako princezna? Nebo oznámit Rafaelovi, že ji zabije?" Já jí něčím praštím.
"Morgan." Na ruce se mi objevila plamenná koule.
"Hej. Kroťte se. Rád bych měl kde spát." Vlítnul sem Simon najednou.
"Vypadni, Morgan." Zněl nebezpečně (Rafael) a Morgan vypadala překvapeně.
"Ok. Hlavně se uklidni. Víš, že na mě ty tvoje kejkle nefungují." A zmizela. Nechala jsem kouli rozplynout se. Přece jenom byly ty naše hodiny k něčemu dobré. Podívala jsem se na Rafaela. Byl rozzuřený a šel z něj strach. Radši jsem na něj nemluvila.
"Běž za Nathaly. Já to tu s ním zvládnu." Přikývla jsme a odešla do kuchyně.
"Co se stalo?" Okamžitě poznala, že něco není, jak by mělo.
"Morgan. Vytočila ho." Nechtěla jsem víc říkat, ale zřejmě to ani nebylo potřeba. Uvařila nám čaj a posadily jsme se ke stolu.
"Vytočila? To nezní dobře."
"Možná bych měla jít…" zkusila jsem navrhnout. Zakroutila hlavou.
"Nic takového. Slyšela jsem, že máš sklony k pyrokinezi, je to pravda?" Ne příliš nadšeně jsme přikývla. "To je výborné. Něco tě naučím." Tvářila se pobaveně. Natáhla ruku, jako by tvořila kouli, ale místo toho se jí nad dlaní objevil jakýsi patvar z vody. Zní to divně, že? Ale vypadá úchvatně.
"To je nádhera. Jak…?"
"Je to jednoduché. Prostě musíš…" a začala vysvětlovat. V podstatě je to zase a jenom celé o energii a notné dávce pozornosti. Ale dovolila bych si nesouhlasit s tím, že je to jednoduché. To ani v nejmenším. Vytvořit kouli není problém, to v podstatě dělám instinktivně. Koneckonců, když jsem to udělala poprvé neměla jsem ani tušení jak. Prostě se to stalo. Ale přetvořit ji v něco jiného? Téměř nemožné.
"No, vidíš. Už ti to jde." Ehm? Ani bych netvrdila. "Netvař se tak pochybovačně. Na začátek je to výborný." Neřekla bych, ale hádat se nebudu. Radši.
 


Komentáře

1 Žumpa Žumpa | Web | 25. ledna 2010 v 13:37 | Reagovat

Ty jo, já jsem dobrá :D. Včera jsme si vytiskla všech 26 kapitol a přečetla si je ( mimochodem...je to 79 A4, takže bys to potom mohla klidně vydat knižně ;)). No, dobře, nevytiskla jsem si ty úvody :D. a teď k téhle kapitole - za prvé nevím jestli je nejlepší nechat to výt. Já bych to radši nechala být :D. Jinak skvělý :)!

2 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 25. ledna 2010 v 16:09 | Reagovat

Ahoj, na blogu je další díl povídky ;) Markét

3 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 26. ledna 2010 v 8:22 | Reagovat

Ti dám ulejvám... vstávala jsem určitě mnohem dříve než ty,tak nekecej :D
a díky za pochvalu povídky ;)

4 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 26. ledna 2010 v 8:28 | Reagovat

Ulila malinko, chtěla jsem si přispat, bus jel, ale Markétka nejela... :D

5 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 26. ledna 2010 v 8:36 | Reagovat

Už večer jsem věděla, že se mi nebude chtít vstávat, ale tak na to abych seděla u PC,tak to si radji přispím... na PC můžu být doma :D

6 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 26. ledna 2010 v 8:39 | Reagovat

No právě, takže jsem raději vstávala před šestou než chvilku po 4 ráno.... :D ááá spánek, miluju spánek :D

7 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 26. ledna 2010 v 8:42 | Reagovat

Já se taky hodně budím... ale jkao zítra musím vstívat praxe! um.... ach, pak Brno a domu se dostanu tak v půl sedmé Nééééé :( :D

8 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 26. ledna 2010 v 8:46 | Reagovat

V půl osmé jsem chtěla napsat, hrůůůza :D áá jsem rozespalá ještě z busu a zmrzlá :D

9 KaThea KaThea | Web | 27. ledna 2010 v 21:18 | Reagovat

Ku- sakra!!! Já se tady píšu s tím svým typicky dlouhým komentářem a najednou omyslem kliknu na rubriku a musím to psát znova! Já se na to...! Ne, tuhle dokonalou kapitolu musím okomentovat. :D

"Nemáš tušení? Jistě. Vlastní smrt je přece tak nedůležitá." Když jsem tohle četla, taky by se ve mě krve nedořezali.
"Říct Adrianě, že je cosi jako princezna? Nebo oznámit Rafaelovi, že ji zabije?" U tohohle to kupodivu nebylo tak hrozné.
"Zbláznil by se, kdyby to věděl." Ha! :D Nejslíš jsem vedle, ale to s Gabrielem jsem uhodla! Kdy mu už konečně hrábne? (nemluvím o Gabrielovi, samozřejmě :D) Ale to bude asi až za dlouho. :(  To dřív hrábne mě než jemu! Počkat... mě hráblo už dávno, nemůže se to stát znova.
TAHLE KAPITOLA KONKURUJE NA MÍSTO NEJLEPŠÍ KAPITOLY TÉ KAPITOLE, VE KTERÉ SE ADRI DOZVĚDĚLA, ŽE JI rAFAEL ZABIJE!!!! ŘADÍ SE MEZI DVĚ NEJÚŽASNĚJŠÍ KAPITOLY PP!!!!! JESTLI TU V PÁTEK... no dobře, SOBOTU NEBUDE ČLÁNEK S NÁVZEM PP - 28. KAPITOLA, TAK... se potkáme mnohem dřív, než jsem předpokládala. Ty víš, jak to myslím. :D

[1]: Tys přečetla za den 26 kapitol? Ty jsi fakt borka! :D Ale s tiskárnou bych to asi taky dokázala.

Tohle možná překoná rekord mého nejdelšího komentáře!

10 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 28. ledna 2010 v 21:05 | Reagovat

Ahoj, na blogu je další díl povídky Holky z Čech ! Markét

11 Ginny Weasley-Potter Ginny Weasley-Potter | Web | 30. ledna 2010 v 16:38 | Reagovat

Ahoj..moc pěkný blogísek =) nechceš se přihlásit do VGS? na ginevrapotter.blog.cz..děkuji=)

12 kmdm kmdm | Web | 20. února 2010 v 17:16 | Reagovat

caff, máš pekný blog. ak sa budeš nudiť zájdi sa pozrieť na náš a niečo tam napíš... budeme radi :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama