PP - 28. kapitola

30. ledna 2010 v 22:12 | Lizz |  Ples příšer
Tobi už nebude psááát úúvod... Tobimu odumírají ruce... Tobi už nechce psáááát... Ne dneska..xD Gomen..xD Každopádně Kačí kupodivu jsem PP stihla ještě dneska..xD Za to jsem spoustu jinejchvěci nestihla.. No nevadí.. Svět se nezboří,... *pokemoooooooooooon*
Btw. Zase budete mít na konci video..xD Pokročilá noční hodina dělá své:D:D Tak trochu návrat do dětských let:D:D No nevadí..xD
Prsotě tady je kapitola, gomen za chyby, pěkný počtení a Tobi se loučííííííííí :D Sayonara:D
Btw. Dvě kapitoly za den... Tobi má asi horečku... Nebo je nemocnej..xD Jinak to nechápu:D ¨
P.P.S.: Je to takový kratší..xD Ale tady prostě končí den..xD Já za to nemůžu:D:D

Zrovna se to cosi začínalo alespoň trochu měnit na požadovaný tvar, když mi zazvonil telefon. Omluvila jsem se Nathaly a hovor přijala.
"Ahoj, Adri."
"Phillipe…" pousmála jsme se. "Promiň, ale teď nemám čas. Mohla bych ti zavolat potom?"
"Jo, určitě. Promiň. Takže potom ahoj."
"Ahoj." A zavěsila jsem.
"Kdo to byl?" evidentně zvědavá. Ale ta má na to nárok, že ano.
"Jeden znovuobjevený kamarád," pousmála jsem se.
"Znovuobjevený?"
"No,dejme tomu, že jsme spolu pár let nemluvili." Zvedla jedno obočí. To chci taky umět. Jenže kdykoliv se o to pokusím, tvářím se jak nevím co a zvedám obě. Na to holt musí mít jeden asi geny, či co.
"Proč?"
"Je starší a nebavilo ho tahat mě za sebou jako ocásek." Poněkud zjednodušené podání, ale tak přece jí to nevyžvaním všechno? Ani omylem.
"Zvláštní." Zavrtěla hlavou.
"Ani ne. Spíš normální." Nebo aspoň u lidí.
"Když myslíš… Ah, Simone, jak je tomu chlapci?" starostlivě se otočila ke dveřím. (Má na mysli Ralfíka, aby bylo jasno…xD)
"Už je relativně klidný, ale v takovémhle stavu jsem ho ještě neviděl. Ani když jsme ještě žili s nimi. Morgan to nejspíš opravdu přehnala. Nevím sice, co udělala nebo řekla, ale… Prostě to přehnala." Posadil se na židli a pohled nasměroval na mojí maličkost. "Možná bys měla jít domů, pro jistotu."
"Ok. Mějte se. Nathaly, děkuji a zase někdy nashledanou." Posbírala jsme si věci a odešla.
"Pitomá Morgan!" zaklela jsem šeptem. Opravdu mi jí byl čert dlužen. Proč mu to musela říct? Proč prostě nemohla být zticha? Moment… Jo, protože je to Miss Záhrobí. Že já se vůbec ptám.
"Adri? Volala Juliet. V pátek odpoledne k nim jdeme, tak si nic nedomlouvej."
"Jasně. A mami? Říkala jsem, že je zítra rodičák?" Mám totiž takový nejasný dojem, že jsem tu zprávu nejdřív okázale ignorovala a pak prostě úplně vypustila. Stává se, no.
"Cože?!" Jo, takže neříkala. "To sis vzpomněla docela brzo." Ehm, já vím… "Holt, budeš muset pohlídat Alexe." Pousmála jsem se.
"Jsme tak trochu zapomněla… Jo, jasný. Aucun probléme.(Žádný problém)" V tom už praxi mám.
"Mluv na mě normálně. Víš, že ti nerozumím."
"Říkala jsem, že to nebude problém."
"Takže domluveno." Stejně nechápu, proč tam ještě pořád chodí. Rok, co rok jí stejně říkají to samé. Známky ty ujdou, chování taky. Dobře, uznávám, že změna tam byla loni kvůli tomu oknu, ale jak jsem už několikrát povídala… To byla nehoda. A náhoda taky… Jsem za to v podstatě ani nemohla.
"Něco, na co bych se měla připravit?" Eh? Byla u mě v hlavě? Nebo, co to má znamenat? Má se na něco…? Jejda.
"No, vlastně jo. Až se tam objeví Weber, radši uteč." Ten to jen tak nenechá. Ani omylem. Nemá mě rád a tohle… No, rozhodně to bude řešit.
"Proč?" Ehm… Jak to jenom vysvětlit, aby se nenaštvala?
"No… víš… já jsme totiž tak trochu praštila Lilianu." A klidně bych to udělala znova.
"Adriano…" Byla v tom výtka. A já měla nutkání to aspoň trochu vysvětlit.
"Ale mohla si za to sama. Měla dost… nemístný připomínky." Nakonec může být slečna Weberová ráda, že jsem jí neprovedla bezplatnou, za to ale pomalou a krutou kremaci. A že mi to v tu chvíli dalo zabrat. Jenže to můžu mamce říct jen těžko.
"Ale opravdu bylo nezbytné jí praštit?" nad tímhle jsme ani přemýšlet nemusela.
"Jo. Přehnala to." A nemůže říct, že jsme ji nevarovala.
"A můžu se zeptat, co řekla tak hrozného" totiž…
"To nechceš vědět." Tím jsem si byla jistá., ale i tak jsem měla pocit, že ona to stejně bude chtít vědět, i když by neměla.
"Adriano…" Grr, musí mi tak říkat?
"Když to teda musíš vědět…" povzdechla jsem si. Že já s tím vůbec začínala. Tohle nedopadne dobře. "Ryla. Do mě, tebe, táty, k Alexovi se nestihla dostat." Chvíli bylo ticho. Já to říkala. Já ji varovala.
"Aha." Zněla divně a i tak vypadala. Během našeho krátkého rozhovoru jsem došla až do obýváku. V televizi zrovna běžela nějaká příšernost plná Juanů, Esmerald a Joseů… (jejda se mi ty telenovely nějak sešly..xD Gomen, to fakt není schválně… Tohle je psaný dávno a Prokletý ten den, co jsem je zveřejnila..xD Prostě jenom náhoda..xD) Jak sen a tohle někdo může delší dobu dívat? To by mě tedy opravdu zajímalo. "Příště, pokud by se to mělo opakovat, ignoruj jí, prosím tě."
"Jasně, mami." Přikývla jsem, ale nebyla si tak jistá, jestli to dodržím. Na druhou stranu je fakt, že Liliana dala pokoj. Až je to podezřelé. A nikdo mi nechce říct proč. Přívrženci Liliany prostě proto, že jsou prostě jaký jsou a pod dozorem lochnesky a ti ostatní… Nevím proč. Ty opravdu nechápu. Beztak se to jednou dozvím. Na to znám své smůlo-štěstí až moc dobře. Zvedla jsem se a zaplula do pokoje, kde jsem si místo učení vzala knížku. Sešit dám pod polštář… Přece jenom je to pořád ještě záživnější, než… Co to zítra vlastně máme? Ani jsem se nenamáhala zvedat pro rozvrh. Třeba to přes noc do tý hlavy naleze samo… Snad…
Já jsem něco chtěla, ale… co to bylo? Otázka za všechny prachy. Heh, ale že bych si vzpomněla… No, neviděla bych to na to. Ani zdaleka ne. Jenom kdybych neměla ten pitomý pocit, že šlo o něco důležitého. Akorát jsem si čistila zuby, když jsem si přece jenom uvědomila, co že jsem to vlastně chtěla udělat. Jak jsem mohla zapomenout? Blbá, blbá a ještě jednou úplně blbá. Došla jsem do pokoje a vytočila číslo, které jsem už znala nazpaměť.
"Prosím?" ozvalo se roztržitě.
"Ahoj, Phillipe, promiň, že jsme nezavolala dřív, ale… už se i u mě projevuje skleróza." Zasmála jsem se.
"Cože?!" zařval, až jsem si telefon dala od ucha. "Promiň, Adri. Je to tu, tak trochu blázinec. Zavolám ti za deset minut." A položil to. Super a teď mi někdo vysvětlete, co to mělo znamenat? Protože já jsme to v té rychlosti, tak nějak nestihla pobrat. Ale říkal, že za chvíli zavolá. Tak to se ho pak hlavně nezapomenout zeptat.
***
"Promiň, že jsem to předtím tak položila, ale máme doma menší cvokhause." Pousmála jsem se. Jo, znám ty stavy.
"Všimla jsem si. Co se děje?"
"Ale máti zase vyšiluje. Nic podstatnýho a ani v nejmenším zábavnýho." Uchichtla jsem se. Když Juliet vyšiluje - lepší pojem pro to neexistuje - stojí to vždycky za to.
"Jo, tak to už chápu. Známe Juliet. Mimochodem, co se děje, že v pátek jdeme k vám? Teda, ne že by mi to vadilo, spíš naopak… Já jen, že… Víš jak to myslím, ne?"
"Hm. Možná jo. Popravdě řečeno, nemám nejmenší tušení, co by se mohlo dít." Výborně, takže přece jenom nejsem jediná. Vždycky potěší. "Jo, málem bych zapomněl. Prý dorazí i Tina." To má být trest? Ale já přece nic neprovedla!
Cosi mi ale říká, že ona si musí myslet to samé.
"Tina?"
"To neznělo nadšen." Ne asi, ty jo.
"Taky nemělo. Ještě někdo má přijít?" upřímně doufám, že ne. Nejde ani tak o to, že bych některé z těch, co by eventuelně mohli dorazit, nechtěla vidět. To ne. Jenom je mezi nimi pár takových jako strejda Bob a Tina.
"No, tak. Zase tak děsný to taky nebude. Bude tam mít Alici." Chudák holka v tom případě. Dobře, uznávám, že teď trochu přeháním. Tina není zas až tak špatná. Znám i horší. Ale i tak bych se bez ní klidně obešla. Naštěstí je to vzájemné.
"Ještě že tak. Co jinak?"
A tak moje dobrá vůle jít spát poměrně brzy tak trochu nevyšla. Ne, že by mi to nějak zvlášť vadilo. S Phillipem si vždycky pokecám ráda. Tedy poslední dobou to tak je. Říct mi tohle někdo v září… Poslala bych dotyčného do léčebny pro duševně choré.

A tady to slibovaný video:D:D Pokemoooooooooon :D A rakeťáci...xD Ačkoliv to byli "záporáci" měla jsem je ráda. A moc. Takoví... Vtipní byli... xD
My chráníme svět před velkou zhoubou láskou krásou štěstím a touhou to ta nejvetší jsou totiž zla co kdy naši zemi ovládla Jessie, James zlý rakeťáci už jsou zase tady a zmaří vám vaše snahy...Mňau se vším všady
Arigato, Mechiko (skloňuje se to tak, že jo?:D)
 


Komentáře

1 KaThea KaThea | Web | 30. ledna 2010 v 22:49 | Reagovat

Nějak dneska nevím, co psát... a to je u mě neobvyklé. To bude tou hodinou. Je už pozdě. Byl tam málo Rafík! Vlastně tam nebyl vůbec! Tedy byl, ale ne přímo on... No ale věta "jak je tomu chlapci?"  stála za to. Já nevím, ale je dokonalá. :D Může člověk milovat větu? :D Ale v příští kapitole chci Rafaela! A jestli tam nebude, tak...! Nechci se opakovat a taky jsem moc unavená na to, abych něco vymýšlela (zvláštní, že touhle dobou ráda píšu ZM). Už si pletu písmenka (to jako u ZM), ale mám pocit, že můj mozek to neohrozí. Tak nevím... snad se nemýlím. Ale spíš jo, je to nelogický... Ale mě se tak píše dobře. :D

2 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 31. ledna 2010 v 11:36 | Reagovat

Jj skloňuje se to tak :-D Nebo já to tak aspoň skloňuju :-D Doufám, že máš v blízké době v plánu k něčemu přidat další kapitolku :-P Páč mě zajimá co se v ní stane :-D

3 upirikaty upirikaty | 31. ledna 2010 v 17:32 | Reagovat

zajímalo by mě s kým se dá Adriana dohromady jestli Rafael ale na toho to moc nevypadá no nic jinak dobrá kapča rychle další

4 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 1. února 2010 v 16:15 | Reagovat

Na blogu je další dílek povídky. ;) Markét

5 KaThea KaThea | Web | 1. února 2010 v 21:06 | Reagovat

[3]: Proč by se měla s někým dát dohromady? K Adrianě se žádný kluk nehodí! Maximálně tak Jack. To z toho chceš udělat nějakou romanci? To doufám, že ne. A rozhodně se nedá dohromady s Rafaelem, ten je pro ni moc dobrý. :P :D Toho si zasloužím je já! :D (Nevšímej si mě, někdy mi prostě hrábne... zvlášť, když myslím na Rafíka. :D)

6 Lizz Lizz | Web | 2. února 2010 v 7:04 | Reagovat

[2]: : Tak to jsem ráda, že jse mto vyskloňovala dobře..xD Jj mám zase o víkendu a o prázkách budu možná zase cvokatět... Jak minulej tejden.. Ale tim si nejsem tak docela jistá:D:D
[5]: : Neboj Ralfík nehrozí...xD Možná trošku, ale toho bych se nebála...xD A romanci z toho?:D Víš jak mě se blbě píšou ty "romantický scény?" Andy by mohla povídat, že, Querida?:D:D:D To jako ani omylem..xD Leda by mi hooooodně hráblo...xD Navíc s kým se dá, jestli vůberc s někym, Adri dohromady ... NO uvidíme jak moc mi do toho bude kecat...xD :D Muhaháá...xD Ješiš já jsme pošuk napsat si dlouhej koment sama k sobě..xd No, nevadí:D:D:D

7 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 4. února 2010 v 15:37 | Reagovat

Ahoj, na blogu je další díl povídky Holky z Čech (22.DÍL) Markét

8 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 5. února 2010 v 20:39 | Reagovat

[6]: Ale jo musíš cvokatět, ne že bych ti to přála ale já nemám co číst! :-D :-D Hmm to mi připomíná, že bych mohla taky cvokatět, že? :-D :-D :-D

9 Lizz Lizz | Web | 5. února 2010 v 20:49 | Reagovat

[8]: : už píšu...xD ono já bez psaná dlouho nevydržim:D:D:D jj to bys mohla.... :D to by vůůůbec nebylo špatný... :D:D:D

10 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 5. února 2010 v 21:17 | Reagovat

[9]: Njn taky si říkám :-D A když řekneš těm lidem co stojí za mnou aby mi nečuměli do obrazovky tak to dokonce i udělám :-D

11 Lizz Lizz | Web | 5. února 2010 v 21:49 | Reagovat

[10]: : ááááá vypadněte!!!! já potřebuju aby něco napsalaááááá a ty dv a za mnou by taky mohly vypadnout.. ted nemyslim ty imaginární kamarády, ale bratra a spol:D:D:D zabijůůůůůůůůůůůů :D

12 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 5. února 2010 v 22:08 | Reagovat

[11]: Heh chudáku :D Ode mě už naštěstí odešli....téměř všeci :-D No myslím že budu psát v posteli :-P :-D

13 Lizz Lizz | Web | 5. února 2010 v 22:20 | Reagovat

[12]: : jo, ted taky někam zmizli..xD ale sůl už mám ve vlasech... debilové:D:D:D  ale takh lavně že už jdsou fuč... jenom doufám, že tu nebudu za chvíli zas :D jj ok:D:D hlavně, když budeš psááát :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama