Prokletí II. - 4. kapitola

19. ledna 2010 v 14:06 | Lizz |  Prokletí II.
Tak a je tu další kapitola... Jelikož jsem nemocná, mámspoustu volného času a nudím se..xD Vzdala jsem snahy o nalezení sešitu a začala je psát znovu. Trochu podle toho, co si pamatuju, trochu jsem si přivymyslela... Jinak to datum u těch jmen není překlep..xD Opravdu je to rok 2152... Je to totiž jediný rok, který připadal v úvahu po těch minulých... Jsem se s tím kdysi dávno počítala... To je holt tak, když jeden píše, vymyslí si nějaký pravidla a po čase má psát pokračování... Teď abych se tu patlala s budoucností... Teda děkuju pěkně..xD Jinak ty dny by měly vycházet přesně tak, jak je tu mám psaný.... Já se kdysi opravdu hodně nudila a počítala se i s tímhle..xD Největší sranda to byla u přestupných roků... A vzhledem k tomu, že mě telefon pustil jenom do roku 2091 jsem myslela, že mi z toho hrábne..xD Ale to vůůbec není důležité. Prostě tu je další kapitola a basta. Ještě varování. Ačkolivj sme zapchovala původní barvu očí... (tj oranžová, modrá a fialová) trochu se mi to pomotalo a překřížilo... Takže fakt, že je jeden z nich po setmění modrá lampička vůbec neznamená, že by byl neškodný nebo tak něco... ;) *zase jednou psala rychlejc než myslela* No já mlčím, pouštím sem bráchu a jdu vymýšlet pokračováník Adrianě..xD Muhehe..xD začíná mi docházet sešit..xD To bude ale tím, jak jsem trhala..xD No nic fakt mizím... Stejně ještě musím dočíst To (je to knížka a jmenuje se: To)... Takže sayonara a můžete nechat koment...xD Varuju koment ne reklamu...xD Ale když jí tu necháte stejně se vám nic nestane.. Jenom mě už z toho hrábne..xD Takže já mizíííííím :D Snad se to dá přežít... ;)
P.S.: Nahoru jsem vám dala odkaz kdyby vás někoho náhodou napadlo, co bych mohla napsat za tu jednorázovku... ;)


*** o spoustu a spoustu let později***
Becky - 17.5.2152, Středa:
"Alex, pohni nebo přijdeme pozdě!" volala jsem na svojí spolužačku. Přece jenom první hodinu máme dějepis. A já neznám nikoho, kdo by ho neměl rád. Cestování časem je holt velmi efektivní metoda. (Heh, pardon jsem si nemohla pomoc… Navíc za těch "pár" let… Proč by to nešlo..xD A když už jsem s tím začala u Toma... Jen doufám, že se mi to jednoho krásného dne nevymstí… Jakože určitě jo:)) I když teda z těch příkazů a zákazů by se jeden zcvoknul. Ve zkratce to je ovšem, že se nesmí na nic sahat, do ničeho zasahovat, prostě nic nedělat a jednom stát a koukat se. Otrava. Ale lepší než jenom sedět a muset poslouchat zdlouhavé a nudné výklady. Takhle se jeden aspoň pobaví občas. I když je fakt, že tohle období mě bavit nebude. Stejně jako konec školního roku se totiž blíží konečné období našich dějin a to je mírně řečeno víc než nudné.
"No jo pořád. Vždyť už jdu. Tak chvíli počkej ne?" zastavila jsem se a počkala než mě doběhne.
"Co ti to dneska tak trvá, prosím tě?" obvykle totiž stepuje před domem ještě dřív než já se stihnu vůbec přiblížit.
"Ale zaspala jsem… To je tak, když někdo místo spaní čučí na filmy." Povzdechl si a přidala do kroku. Do školy jsme to stihly jen tak tak. Ale ještě pořád jsme tam byly dřív než učitel a to se počítá, ne?
"Dost že jdete…Kde jste lítaly?" ptal se okamžitě Bill. Spíš než kde jste lítaly se ptal, kde lítala Alex. Beztak spolu ty dva nakonec budou. I když teď jen vehementně protestují, kdykoliv se o tm kdokoliv zmíní. Jenže mají smůlu. Oba dva. Kouká jim to totiž z očí.
"Znáš to. Jeden nejde brzo spát a hned zaspí, že Alex."
"Jo. Když ono zrovna včera běžel ten novej film…" a rozkecala se. Jako by o tom nemlela už měsíc dopředu. Nechala jsem tam ty dva a sama zamířila blíž k tabuli.
"Ahoj, Bev." Posadila jsem se do lavice a rovnou se otočila zády ke katedře a čelem k jmenované dívce. "Co to čteš?" zeptala jsem se a nakláněla se, abych mohla přečíst název na obálce.
"Nic zvlášť." Zaklapla knížku a schovala jí do lavice. Sakra, a zase nevím co to bylo. "Jenom zase jednu z těch napůl historických a napůl fantasy knížek. Znáš to." přikývla jsem i když jsem neměla nejmenší tušení, co myslí. Nikdy jsem totiž nepřišla čtení nějak na chuť.
"A o čem to je?" Za to zvědavá jsem byla už odmalička. A i když jsem věděla, že si tu knížku v životě nepřečtu… Proč nezjistit o čem je? Třeba nakonec bude zajímavá, já si jí půjčím a jako u většiny přečtu jenom začátek, pak ji odložím na polici, tam měsíc zůstane a já jí zase vrátím.
"Ale je to z doby cca před sto lety, proto historická a jsou tam různý bytosti ve stylu elfové, démoni a tak…" pousmála se. Nadpřirozený bytosti, hm? Stejně by mě zajímalo proč se jim říká nadpřirozený. Vždyť oni sami si musí připadat naprosto normální, ne? Nic co by se nějak vymykalo přirozenosti. Nebo aspoň já si tak připadám. A hádám, že tady v té třídě není nikdo, kdo by mi řekl opak. Nemyslím si totiž, že by m tu kdokoliv mohl označit za nějakou "nadpřirozenou" obludu, i když přesně to jsem. jenže to není něco, co je na první pohled vidět. Tajemství obvykle nejsou vidět na první pohled. Naštěstí. Každý z nich má jisto jistě nějaké a na nikom to nepoznáte. Dokonce i kdyby jeden z nich byl sériový vrah, tak by to ostatní nepoznali. Pokud by byl dostatečně chytrý a uměl to skrývat. Maximálně by si řekli, že je jenom trochu morbidnější než ostatní, ale tím by to skončilo ne? Vždyť u mě taky přijali jako fakt, že mám jenom trochu přísné rodiče, ale jinak se mnou není nic v nepořádku. Podle nich. Skutečnost je ovšem poněkud jiná. Horší. Ale to realita většinou bývá, ne?
"Dobrý den, věci si nechte ve třídě a v tichosti se přesuneme do učebny. Varuji vás, to v tichosti myslím vážně. Jestli ne, tak se vrátíme sem a napíšeme si písemku." Ajej… Ten má zase jednou náladu. Všichni, ale jako na povel zmlkli. Přece jenom je lepší udělat si náhled do minulosti, i když trochu nezáživné, než psát písemku. By mě zajímalo, jak to asi vypadá v budoucnosti. Jenže tímhle "směrem" se prý zatím cestovat nedá. Nebo aspoň tak je to známe pro veřejnost. Ale z jakéhosi důvodu tomu nevěřím. Vždyť přece, když cestujeme do minulosti, tak ta cesta zpátky je vlastně pohyb do budoucna, ne? Nevím, tohle ještě moc nepobírám, každopádně mě to fascinuje. Už od té doby, co něco takového zmínili poprvé. Tedy myslím, když zmínili fakt, že by se to dalo využívat jako učební pomůcky pro školy. Samozřejmě jenom s vycvičeným a odborným dozorem. Ale i tak. Heh, by mě zajímalo kdo s námi půjde dneska jestli plešoun, zombie nebo David. Upřímně doufám v tu poslední možnost. Ty první dva jsou totiž příjemní asi jako prasklý žaludeční vředy. Nebo spíš plešoun je takový. Zombie je náladová. A po ránu nebývá zrovna nejnadšenější. Ještě k tomu s naší třídou.
Dopadlo to dobře, stál tam David. Aspoň nějaká pozitivní věc takhle po ránu. I když teda nevím, co můžeme vidět tak zajímavého na epidemii eboly… (Tss… Ona snad není ani trochu sadista… I když je fakt, že to může být kapánek nezáživný… Ale na druhou stranu.. Ne, mám si nechat svoje morbidnosti pro sebe, já vím.)
"Tak jdeme na to. Všichni víte, co dělat, že?" ozvalo se jenom souhlasné zamručení a cesta mohla začít.


Ray - 4.7. 2152, Úterý :
Seděl jsem u stolu a zrovna obědval.
"Budeme se stěhovat." Nezúčastněně jsem zvedl hlavu. Upřímně, čekal jsem to už mnohem dřív.
"Kdy?" neptal jsem se proč. To jsem věděl až moc dobře. Konečně jí došlo, že táta už se opravdu nevrátí. Že jí to ale trvalo. Mě to došlo ihned, jak odešel. Ignorovala mojí otázku a pokračovala.
"Takhle už to totiž dál nejde, Rayi. Nemá cenu cokoliv si nalhávat. On se už nevrátí, to je mi jasné už delší dobu. navíc ty od té doby blbneš. Jinak to říct nejde. Prostě se odstěhujeme a začneme znovu. Jenom bych tě chtěla poprosit, abys tam nevyváděl tak, jako tady." Přesně, jak jsem předpokládal. Je to celé o něm a tím pádem za to můžu já. Je mi jasné, že kdybych byl "normální" neodešel by. Neměl by totiž tomu vůbec žádný důvod.
"Fajn. Kdy?" zopakoval jsem znovu otázku. Já jenom, abych věděl, jak dlouho tu ještě budu muset zůstávat. Popravdě jsem za tu změnu vděčném. Aspoň se zbavím těch uřvaných slepic, co za mnou neustále lezly. Nechápu, co se mnou měli… Nebo spíš chtěli mít. A některé byly ještě navíc extrémně nechápavé, nedaly si pokoj ani potom, co… Zatřásl jsem hlavou. Tak na tohle přesně myslet odmítám. Zrovna teď. To stěhování bude opravdu nejlepší řešení. Dostanu šanci začít znovu. Úplně od začátku.
"Za měsíc." Odpověděla s klidem. Zjistila, že u mě se nejspíš žádné větší citové reakce nedočká. Moment s tím musela počítat už od začátku. Nebo snad doufala, že zrovna tohle by se mnou mohlo pohnout? Těžko říct. Stejně mi to přijde pozdě. Měsíc. I když nejspíš je to nutné. Minimální potřebná doba pro zařízení všech formalit.
"Dobře." Zvedl jsem se a prázdnou misku strčil do myčky. Takže tedy poslední měsíc v tomhle městě. Díky bohu. "Mimochodem. Proč teď? Fakt, že se nevrátí byl jasný už od začátku, ne?" neodpustil jsem si menší rýpnutí.
"Někoho si našel." To docela brzy.
"Aha." A odešel jsem nahoru. I když co jsem vlastně čekal? Že bude žít sám? Pitomost. Něco takového bych od něj prostě ani chtít nemohl. Navíc ať je to kdokoliv má jistotu, že jak ona, tak jejich děti budou normální. Úchvatná představa, že tati? Jenže já za to nemůžu. Já si to nevybral. Prostě jsme se tak narodil. A to bylo celé jádro toho problému. Nakonec překousl fakt, že má okřídlené dítě. Co ale nedokázal přenést přes srdce byla ta dívka. Ta mrtvá dívka, abych byl přesný. Ale ani tohle jsem nechtěl. Ne doopravdy. Nikdy jsem neměl v plánu jí nějak ublížit. I když mě rozčilovala, podobně jako ta uječená banda jejích kamarádek, nikdy bych jim nezkřivil ani vlas. Bohužel on měl jiné plány. Kdo to je on? Dalo by se říct, že moje druhé já. Poněkud krvelačné já. A tahle moje část k životu krev potřebuje. Nevím proč, ale je to tak. K smůle té mrtvé. Nikdy nezapomenu na to, když jsem se ráno probral ve zkrvavených věcech vedle její roztrhané mrtvoly. To je věc, kterou když zažijete, tak ji už nikdy nedostanete z mysli. Nikdy. I když na to třeba delší dobu nemyslíte, ta vzpomínka tam zůstane, aby udeřila v tu nejméně příhodnou chvíli. A od té doby bylo u nás doma dusno. Jak jsem řekl, táta se smířil s tím, že má za dítě příšeru, která by správně ani neměla existovat, protože je to přece proti všem zákonům logiky. To mu nijak velký problém nedělalo. Co, ale nezvládl byl fakt, že má syna vraha. Ale mohl jsem za to ve výsledku já nebo on? Hm, blbá otázka. Samozřejmě, že já. Protože já jsem on a on je já. A tak to bude pravděpodobně navěky… Nebo do smrti jednoho z nás. Tedy spíš do té mé, protože on je věčný. Pokud jsem ten příběh pochopil dobře. Vždycky jsou tu tři lidé. To by znamenalo, že by někde mohli existovat ještě dva podobní… ne, ne podobní, ale stejní… stejní "lidé" jako já. Ne, že bych to přál někomu dalšímu, ale na té představě je cosi opojného. A líbí se nám oběma. To mě na tom děsí asi nejvíc. Fakt, že jemu se to líbí taky. Už jenom z toho se dá vyvodit, že pokud bychom se mi tři někdy setkali nevyplynulo by z toho nic dobrého. Pravděpodobně. Možné jsem jenom paranoidní a pletu se, ale cosi mi říká, že tak to není. Posadil jsem se na okno a pozoroval lidi. Každý z nich někam pospíchal. Nechápu proč. Ty rychle se pohybující deštníky. Jako by je snad déšť mohl rozpustit. Absurdní představa. Fajn, prší sice kyselina, ale tak je naředěná příliš na to, aby někomu z nich mohla doopravdy ublížit. Pokud ovšem nejsou z cukru. Ušklíbl jsem se. Z protějšího domu vyběhla Anne. Světlá výjimka v tomhle mumraji pospíchajících lidí. Pobíhala mezi kapkami deště bez deštníku a nevynechala jedinou louži. Myslím, že její rodiče z ní budou mít radost, až se vrátí domů. Jen tak tam poskakovala mezi kapkami deště a pár lidí se na ní překvapeně otáčelo. Museli si myslet, že blázen. Vždyť, kdo by dobrovolně v tomhle počasí lítal po venku? A ještě bez deštníku? Pravda je ovšem taková, že ona - pokud byla doma - to tak dělala pokaždé. Kdykoliv pršelo, otevřeli se jejich vchodové dveře a malá Anne si šla hrát do deště. A jako vždy se asi po čtvrt hodině otevřeli znovu a v nich stála její matka a poněkud marně se jí snažila zavolat domů, o pět minut později vždycky vyšel i otec a Anne prostě domů odnesl. Docela se divím, že z toho ještě nebyla nemocná. Ale asi už je zvyklá. Zajímalo by mě, jak dlouho jí tohle ještě vydrží. Zazvonil mi telefon. Jen neochotně jsem slezl z okna a šel se podívat kdo zase co potřebuje…


Dick - 10.8. 2152. Čtvrtek:
Nuda. Nuda. Nuda a ještě jednou nuda. Jinak se to ani popsat nedá. Tenhle ten stav. Kdyby aspoň byla škola… ježíš, co to melu? To už na tom musím být hodně špatně, když chci do školy… Už mi to tu leze na mozek. Letní prázdniny. Kdyby to nebyly zrovna tyhle, ale kterékoliv jiné mohl bych pro někoho zajít a mohlo by se něco podniknout. Jenže v létě se vždycky všichni sbalí a kamsi odjedou. Moment, oprava. Všichni kromě nás. Tím nás mám na mysli rodiče, oba sourozence a sebe - samozřejmě. Jenže zrovna já jaksi nemám právo si na cokoliv stěžovat, obzvláště, když je to kvůli mně. Nemůžou nikam odjet protože mají v rodině mě. Sakra, kdyby se aspoň ten Colin neodstěhoval. On a jeho rodina totiž taky nikam nejezdili… I když z poněkud jiných důvodů. Jenže Colina bych tu dneska už hledal jen těžko. A jet ho navštívit nepřipadá v úvahu. Ne snad proto, že by bydlel daleko - jakože bydlí. Nebo protože by byly spoje špatné a cesta trvalo dlouho. V tom už dneska opravdu není problém. Ten je - jako vždy - ve mně. Tak mě napadá, že bych taky mohl vysvětlit, proč je to ve mně, že? Upřímně tohle sám nevím. Není mi tak docela jasné, proč jsem to zrovna já, když vezmeme v potaz, že mám další dva sourozence, ale když mi to tehdy vysvětlovali zaznělo cosi, že za to může moje datum narození. To byla jediná příležitost, když jsme se o tom bavili. Když mi bylo sedm. Možná je dobře, že se to stalo tehdy. Později bych se z toho asi totiž zbláznil. Moment, asi? Měl jsem na mysli určitě. Děti totiž přijímají nadpřirozené věci podstatně lépe. A čím mladší tím lepší. Proto mi možná ani nepřišlo tak divné, když jsem se jednoho večera skácel na zem a změnil se v obludu. Dvoumetrovou obludu s oranžově žhnoucíma očima a křídly. Tehdy jsem z toho byl docela mimo, ale ne tak. Bolelo to. Tenkrát jsem totiž ještě nepolykal ty prášky. (Kecá, protože jak by řekla Ester: Prášky jsou na praní, bereš si tablety…xD) A dnes jsem na nic pomalu závislý. Ta bolest mi před těmi x lety stačila a já rozhodně nijak netoužím po tom, zopakovat si to. Ale ani tohle nebylo to, co mě vyděsilo. Ani bolest, ani fakt, že mám najednou dva metry a kdesi cosi dalšího. Bude to znít absurdně, ale mě to přišlo normální. To, co mě doopravdy vyděsilo byl hlas. Hlas, který byl můj a přesto cizí. Mluvil, ale neslyšel ho nikdo jiný. Jen já. Sice mi později vysvětlili, že je to normální. Nebo aspoň se to tak dělo všem přede mnou. Takže jsem se chtě nechtě musel smířit s tím, že po večerech už nikdy nebudu sám. Že budu vlastně takové dva v jednom, dalo by se říct. S tím, že to dva je morbidní. Nebo spíš krvelačný? Nevím. Nejspíš obojí. Naštěstí je potlačené, těmi prášky. By mě docela zajímalo, který genius je vymyslel. Nijak nechutnají, nijak nejsou cítit, žádné vedlejší účinky… Prostě dokonalý. (Tím žádný vedlejší účinky mám na mysli žádnej bolehlav po ránu… Za ty léta se ty prášky holt trošičku vylepšili, dalo by se říct… xD)
"Dicku?" z mého zamyšlení mě vytrhl mámin hlas. Sešel jsem dolů a už dopředu čekal, že dvojčata zase vyvedla nějakou spoušť a já je mám jít buďto zabavit, aby to mohla uklidit a nebo naopak. No, uvidíme, jak to vlastně je. Ale v obýváku bylo všechno až podivně uklizené. Nikde žádná vylitá voda od barev, žádné jídlo rozmatlané jak po stole, tak po koberci… I zdi měli svojí původní barvu. Takže o dvojčata nejde. V tom případě netuším, co po mě chce.
"No?" plácnul jsem sebou do křesla.
"Volala Charlotte, jestli bys nechtěl k nim." Zatrnulo ve mě. Charlotte je Colinova máma. A ta moje je mírně řečeno sklerotická a roztržitá. "Řekla jsem, že chtěl, ale z jistých důvodů nemůžeš." Ulevilo se mi. Takže je všechno v pořádku. Nic nevyvedla. Občas je nutný hlídat jí víc než dvojčata. Obzvláště co se té mojí "nemoci", jak tady tomu všichni říkají, týče. Je schopná zapomenout, že nejsem normální. Nevím, jak to dělá, ale je to tak. A je taky jediná komu se to z naší rodiny daří. A já jí za to jsem většinu času vděčný, jenže občas se to holt zvrhne. "Ale pozvala jsem Colina k nám." Že neřekla to, co právě řekla?
"Cože jsi udělala?" vyjel jsem trochu prudčeji, než by bylo ještě v mezích slušnosti.
"Nemluv se mnou tímhle tónem, Richarde. Pozvala jsem Colina k nám." Richarde? To se naštvala až tak? Bych měl radši mlčet.
"Ale mami, je ti doufám, jasné, že to prostě nepůjde? Na jak dlouho?" Je mi jasné, že to nebude jenom na jeden den. To by se mi o tom neobtěžovala říkat.
"Týden." Oznámila jako by se nechumelilo.
"Cože?!" Ona se snad zbláznila. "Jenže to nejde. Jak myslíš, že před ním budu celý týden schovávat fakt, že nejsem člověk, když budeme bydlet pod jedou střechou?" Zatvářila se trochu provinile, ale vzápětí nasadila trochu jiný výraz a mě bylo jasné, že protestovat nemá cenu.
"To nevím, ale měl bys začít přemýšlet. Za týden totiž přijede." Za co mě kdo trestá? Týden? A já mám něco vymyslet? Tohle nedopadne dobře. To nemůže dopadnout dobře.
"Co když mu něco udělám? Jak pak budeš Charlotte vysvětlovat, že se její syn ocitl ve špatnou chvíli na špatném místě?" zkusil jsem to ještě, ale dopředu věděl, že to nebude mít žádný efekt.
"Už jsem řekla. Navíc, když budeš mít prášky bude všechno v pořádku, ne?" povzdechl jsem si. Měla pravdu, ale stejně to byla pitomost.
 


Komentáře

1 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 19. ledna 2010 v 15:55 | Reagovat

Co to je? K si vodí L na provázku? :D lol :D
No ve škole, héééj já jsem happy z písemky ze ZP mám 1 a ty taky :D wow...

2 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 19. ledna 2010 v 16:47 | Reagovat

Jůůů už to vidím :D no jasný já L vyhrávám :D
Jo zkoušela, chudák Monča, ten řekla, že už jí nechce ani vidět!

3 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 19. ledna 2010 v 17:05 | Reagovat

No nebylo to až tak zlé... ale Monče to moc nešlo a Ester ji ani moc nepovzbudila, komentovala to takhe nějak. "Za tohle by tě u maturity vyrazili". takže jí to moc nepovzbudilo... :(

4 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 19. ledna 2010 v 17:12 | Reagovat

Jo a příští týden v uterý jedeme prý do Brna víš to? se sborem! :D

5 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 19. ledna 2010 v 17:21 | Reagovat

To nevím až bude více inf. tak řeknu ;) ale tak mě je to jedno, ale byla by v tom zima :D

6 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 19. ledna 2010 v 17:26 | Reagovat

To já nevím.... no tá já taky né... :D lol fakt nevím...

7 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 19. ledna 2010 v 17:34 | Reagovat

Psalo se z Chemie, co myslíš, společná práce :D já, Martina a Vendulka :D všichni máme vše stejně... divné co? :D
No a dneska jsem byla zkoušená z Matiky, mám dvojku a svojku v pololetí, prý jsem potěšila... jinak...no jasně ředitelka... áá bože měli jsme psát a ona se nás ještě zeptala es chceme a my že ne a ona, že psát tedy nebudeme až prý příští týden, no něřila by jsi tomu?! :D

8 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 19. ledna 2010 v 17:43 | Reagovat

Říkala, že až příští týden no... jo a ještě ke všemu se smála... :D jiřík se silně přeřeknul... :D héj všichni o nj takovej výtlem... :D i ona nejvíc dobrá hodina :D ale jiřík to odnesl se 4 no.... :(

9 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 19. ledna 2010 v 17:45 | Reagovat

Jo máme to všechny tři stejné tu chemiii :D

10 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 19. ledna 2010 v 18:04 | Reagovat

Jo z té chemie to bylo lehké, ti to klidně ukážu... !
No Jiřík měl přeložit: Polikal Tablety. on to přeložil, ale v přítomném a ředitelka jako ať do dá do minulého a on " Jako schluknul si Tablety"? :D všichni výtlem... :D

11 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 19. ledna 2010 v 18:11 | Reagovat

Ono schlucken je německy spolknout polikat, se chudák přeřekl... :D

12 KaThea KaThea | Web | 19. ledna 2010 v 19:47 | Reagovat

Super, vypadá to zajímavě. :) Nejzajímavější vypadá Dick, přestože na začátku psal "Nuda. Nuda. Nuda a ještě jednou nuda. " :D Dick je skrácenína jména Richard nebo co? To jsem nevěděla.
Konec čtvrtého odstavce u Raye: Je to celé o něm a tím pádem za to můžu já. Je mi jasné, že kdybyCH byl "normální" neodešel by. Neměl by totiž tomu vůbec žádný důvod.
Nemá tam být CH? Takhle mi to totiž nedává smysl.

13 Sasanka Sasanka | Web | 19. ledna 2010 v 21:28 | Reagovat

Inu, sestro. Chceš něco vědět? Fakt to chceš vědět??? Tak dobře, já ti to řřeknu.
Tohle
Bylo
Naprosto
Úžasný
A
Jestli
Nepřidáš
Co
Nejdříve
Další
Kapitolu
Tak

Asi
Kopnu
Do
Holeně!!!
Bylo to dost důrazně? :D

14 Marťa Marťa | Web | 22. ledna 2010 v 11:06 | Reagovat

HEY! KDY JSI MI CHTĚLA ŘÍCT, ŽE UŽ JE TO NA NETU???????? JInak je to úžasný, dokonalý, skvělí... Hele nevzala jsi to shounen ai vážně, že ne? =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama