Prokletí II. - 6. kapitola

24. ledna 2010 v 9:30 | Lizz |  Prokletí II.
Tak a mám tu další kapitolu Prokletých... :) Jestli tam budou chyby napište to pls do komentů *kouká na KaTheu* Je totiž čtvrt na dvanáct (nemůžu usnout... na to mi hlavou lítá moc těch otravných věcí, co se nazývají myšlenky...) a tak jsem prostě z nudy (poslední dobou se nějak moc nudím a nějak moc píšu...xD) přetloukla další kapitolu... No přetloukla... To by znamenalo, že už někde byla napsaná... A ona opravdu byla, ale ne takhle. Ten sešit je prostě ztracenej a je mi celkem jedno, kde je, protože jsem si to napsala znovu a jinak...;) A jsem s tím spokojená o trochu (i když jenom o malililililililililililililililililililililinko) víc než s tím původním. Jinak je to divný...xD Dneska jsem otevřela starý Prokletý (na něco jsem se potřebovala mrknout... ;)) a ta těch xy kapitol má jenom 25 stránek...xD Tady je to kapitola teprve šestá a těch stránek už je třináct...xD Že by to bylo tím, že tady je o dva vypravěče navíc? Kdo ví.
A mám provás dobrou zprávu. Tohle moje zběsilý tempo přidávání (na mě až moc... proboha vždyť mě dělávalo problémy přidat byť jeden článek tejdně...xD) se zpomalí. Nemoc ustoupila (prášky sice budu polykat až do úterý, ale koho by to zajímalo?) a já jedu zítra (dneska) do Jihlavy. (Volejte sláva a tři dni se radujte.) Na jednu stranu se tam strašně těším... Doma už mi totiž začínalo z toho všeho solidně hrabat, jenže na tu druhou... Ale to je jedno... Neberte tuhle snůšku keců vážně, je půl dvanáctý (ne nesmolím to čtvrt hodiny, nasáčkoval se mi sem ještě bratr...xD) a polovička mých mozkových buněk už spinká a ta druhá už je mrtvá..xD Navíc jsem pod vlivem minimálně tuny čokolády...xD Prostě vražedná kombinace. A aby toho nebylo málo došel mi čaj...:( (Jsem na něm závislá... Silně:D)
No nic... Přestanu mlít nesmysly a půjdu dělat něco užitečnýho... Jako například spát. (Vysoce záslužná činnost, jen co je pravda.) Každopádně bych měla vypnout ty nesmysly co mi hrajou do uší, sic z toho zcvokatím. Ještě víc, neý už jsem:D Protože přece jenom Barbie girl a koukat se u toho na obrázky Zera, Balvana (Ano, dobrovolně se dívám na Balvana... Nepochopím..xD Opravdu už asi mozková degenerace nejvyššího stupně), Aidoua (blbý skloňování:D), Hananobusu (blbý jméno, ani nwm jestli se takhle píše) a zbytek noční třídy...:) Já vám to video šoupnu pod kapitolu... Abyste pochopili o čem tu vlastně melu..xD Taková odměna, že to celý přečtete... Jak tohle tak tu kapitolu, která sice možná bude děsivá, ale mě bavila. Obzvláště jsem se vyžívala v "rozhovorech" Becky s Rayem. A bude hůř...xD No nic.. Mlčim, tady máte kapitolu, gomen za chyby a pěkný počtení.. Sayonara... ;)

(To datum je pro všechny čtyři stejný...;) Já vím, že je to jasný, ale jenom aby nedošlo k omylům:D)
4.9.2152, Pondělí
Dick:
Ráno jsem se probudil a měl pocit, jakoby mě přejel minimálně buldozer. Nebo alespoň hlavu stoprocentně. To to ten den moc pěkně začíná. Sešel jsem dolů, abych se najedl, že budu muset na bus.
"Dicku? Je ti dobře?" He, to je to tak vidět? Doufám, že ne, protože odmítám marodit.
"Jo. V pohodě." Lhát se sice nemá, ale tak pro jednou se snad nic hrozného nestane. Navíc… Je to pro to, abych mohl do školy. Moment, co to sakra melu? Nemělo by to být spíš naopak? Chci říct… Neměl bych já přesvědčovat jí, že jsem málem na smrt nemocný, abych nikam nemusel? Eh, něco je evidentně špatně. Že bych se během spaní třísknul do hlavy a tohle byly vedlejší účinky?
"Nevypadáš tak. Ukaž." Přešla ke mně a rukou sáhla na čelo.
"Nic mi není." Pro jistotu jsem se jí vykroutil.
"Vždyť jenom hoříš, tak mi netvrď, že ti nic není." Ach jaj. Ale já nechci být marod první školní den! Přece jenom chybět první týden v nové škole není zrovna nejlepší nápad. Ne, to by prostě nešlo.
"Je to první den,vezmu si nějakej prášek a bude to v pohodě." Opravdu se jí tu snažím přesvědčit, aby mě pustila do školy? Asi fakt budu marod, ale s mozkem. Nebo to bude prostě jenom tím, že-
"Právě proto. O nic nepřijdeš." Kromě seznámení s budoucími spolužáky…
"Ale mami…" zkusil jsem to ještě, ale moc dobře věděl, že mi to k ničemu nebude.
"Richarde," skočila mi do řeči. Toho Richarda si ale mohla nechat. "…, řekla jsem to snad jasně. Jediné, kam dnes půjdeš je doktor."
"Ale ten tam teď stejně není. Je tam až dýl. To bych tu školu ještě stihl."
"Do postele, hned!" Snad jsem zase tolik neřekl, ne?
"Ok. Hlavně klid. Už mizím." A zase jsem se, nijak nadšeně, vrátil do postele. Chvíli jsem jen tak bez nějakého důvodu civěl na strop (jj… dost záživná činnost, že?každopádně se u ní dá dokonale přemýšlet, takže já kolikrát civím na strop, ale strop tam jako by není… ehm, ale co to sem pletu?) a vzápětí usnul. Možná to přece jenom nebude tak zlé, zůstat doma. Když nic jiného, tak se pořádně vyspím. Pokud je ovšem něco takového s dvojčaty možné.
"Dicku… Vstávej." Co? Proč? "Dicku!" ozvalo se znovu, když jsem okamžitě nereagoval. Ts, měli by brát v potaz, že "po ránu" jsem tak trochu víc zpomalený.
"Vždyť." Docela solidně jsem zachraptěl. "…už vstávám." No, to znělo o trochu lépe.
"K tomu doktorovi musíš zajít." Neochotně jsem vylezl z postele a ještě neochotněji se převlékl. Beztak je mi jasné, co mi řekne. Zbytečná námaha tam chodit. Jenže na druhou stranu, pokud budu chtít něco na tu hlavu, nic jiného mi nezbude. Takže jsem se nakonec přece jenom donutil vylézt ze dveří a "hurá" za tím starým, protivným sadistou, co si říká doktor. Nemám ho rád a ani pro to nemám žádný racionální důvod. Víceméně.
Když jsem vešel do čekárny málem mě křísili. Takových lidí. Se všichni rozhodli být nemocní zrovna dneska či co?
"Ahoj, Dicku." Překvapeně jsem se otočil za známým hlasem.
"Dobrý den." Kriste. Ať už můžu odejít. Proč ze všech známých tu musí být tahle taky?
"Jsi nemocný? Co dělá Jack? Chci říct táta."
"Hm asi jo. Nic zvlášť." Ujistil jsem ji a v duchu jenom prosil, ať jí to stačí a zmlkne. Ovšem to drbny nemají v popisu práce.
"Tak, že ho pozdravuju. A mámu můžeš taky." Když říkala tohle tvářila se, jakoby polykala citrón. Musel jsem se pousmát.
"Jistě vyřídím."
"A co to že nejdeš do školy? První školní den… Pokud se nepletu měl jsi-"
"Další…" oznámila sestřička.
"Promiň, to je na nás."
"Fajn." Díky. Ať to zařídil kdokoliv díky. A teď by se ještě mohla posunout ta fronta
O něco později (hodně později) jsem byl doma i s jakýmisi léky vysoce podezřelé barvy
"Tak co?" ptala se mamka hned zvědavě. Jenom jsem před ní zamával skleněnou lahvičkou (životní prostředí především… A krabičky nemám ráda..xD Sklenička bude efektivnější..xD stejně byli lepší..xD) s těmi prášky.
"Jdu si lehnout." Měl jsem toho plné kecky. "Mimochodem pozdravuje tě Carol." Ušklíbl jsem se a vsadím se, že mamka taky.
"To je od ní milé." Jo, je mi to úplně jasný.
"Že jo. Taky jsem si říkal." Sice ještě něco odpověděla, ale já jí už neslyšel. Zapadl jsem do pokoje. Naneštěstí se mi tentokrát už nepodařilo usnout a po ani ne deseti minutách jsem se začal příšerným způsobem nudit. Já chci do školy! Tohle přece není normální. Týden doma. Umřu. Dobře, teď tak trochu přeháním, ale stejně je to za trest…
Becky:
První školní den a já už nestíhám. Jestli to takhle bude po celý rok, asi mi hrábne. Kam ten telefon zmizel?
"Becky! Pohni, Lexa už tu na tebe čeká." To asi nevím. A náhodou bych šla ráda, kdybych věděla, kdo mi sežral mobil.
"Ještě minutku, jenom najdu… á tady je. Hned jsem tam." Ha, nezvěstný telefon nalezen. Mám postel mobiložerku. Výborně. Aspoň vím, kde ho příště hledat. Z postele jsme sebrala takovou tu tašku přes rameno, telefon hodila do ní a letěla ke dveřím. Pokud možno dřív, než Lexa vystojí důlek a máti dojdou nervy. "Promiň, hledala jsem mobil." Omluvně jsem se podívala na Lexu. "Ahoj, mami." Vylítla jsem ven za Lexou a až tam se konečně zastavila. "Ještě jednou promiň."
"V pohodě. Na Marka ještě nemáš, ale prosím tě ani se o to nesnaž. A pojď nebo přijdeme hned první den pozdě." Ani mě nenechala pobrat, cože to na mě v tý šílený rychlosti vychrlila a už mě táhla za rukáv pryč. Hej!Chodit ještě umím.
"Docela by mě zajímalo s kým budu ve třídě. Stejně to bude otrava. Bez tebe, Bev, Billa a Marka. Stejně nechápu proč nemohli jít taky sem." Jo, tohle jsme taky nechápala. Proč museli jít na druhou stranu města a ne s námi. Ale jejich rodiče řekli a bylo. Koneckonců je to přesně, jak řekli: "A není to jedno na kterou školu teď půjdete? Stejně potom budete chtít každý jinam." Bla bla bla. Kecy v kleci. Ale tak aspoň že Lexa jde taky sem. Bez ní by to byla katastrofa. Takhle totiž, kdyby noví spolužáci byli až moc divný můžu o přestávkách otravovat u nich. A přece jenom se jde líp na novou školu, když tam aspoň někoho znám.
Díky jejímu zběsilému tempu jsme byly ve škole ještě relativně brzo. Začíná akce najdi si svoji třídu. Jenže nám jaksi zapomněli dát mapu. A ten barák byl obrovský. Labyrint jedna báseň. Lexa měla kliku (a to doslova, když se pokusila otevřít dveře jeden výše zmiňovaný kovový předmět jí zůstal v ruce), její třída byla hned a začátku. Takže okamžitě zapadla dovnitř a jala se seznamovat s novými spolužáky. A já se vydala napospas osudu. Ale mohla jsem hledat, jak jsem chtěla, cesta… dobře, třída, prostě nebyla. Sakra, nakonec přijdu pozdě protože nenajdu třídu, ne? To by mě fakt pobavilo. A nejspíš by to byl i rekord. Přece jenom škola ještě ani pořádně nezačne a já už přijdu pozdě? Dokonalý. Nejspíš bych se měla někoho zeptat. Naproti mně šel akorát nějaký kluk, takže jsme se rozhodla, že se ho zeptám, jestli náhodou neví, kudy bych se tam dostala. Přece jenom za zeptání nic nedám. A lidi druhým nekoušou hlavy na potkání, že ne? Nebo aspoň tedy většina lidí ne. No, risknu to a uvidím. Když zítra někde najdou mojí mrtvolu, ptejte se u tohohle kluka.
"Ahoj, prosím tě nevíš, kde bych našla 1.D?" trochu jsem se pousmála. Chvíli na mě koukal jako by nerozuměl. Asi byl mimo.
"Hm." Evidentně hodně výřečný tvor.
"A ukážeš mi cestu, prosím?" zeptala jsem se, když se k ničemu neměl. Nějaký trotl beztak.
"Hm." Teda, ale že má bohatou slovní zásobu. Se mu musí nechat. Otočil se a vyrazil, ani se neohlédl jestli jdu za ním. Musela jsme trochu přidat do kroku.
"Já jsem Becky." Pokusila jsem se o navázání nějaké komunikace. Na ticho jsem zrovna neměla náladu. Mlčel. Tohle bude těžký případ. "A ty jsi?"
"Ray." Výborně to už máme dvě slova. Ježíš, přece se za víc jak jednoslovnou odpověď nevraždí, ne?
"Ty jsi tu taky nový nebo už sem chodíš delší dobu?" vyzvídala jsem dál. Přece jenom musí na něco reagovat. Není možná, aby byl celou cestu zticha.
"Nový." Já ho zabiju. Ještě jedna jednoslovná odpověď a praštím ho.
"Takže to budeme asi spolužáci, co? Nebo nejsi z 1.D?" zastavil. Překvapeně jsem se zarazila a co bude teď? Ukousne mi tu hlavu?
"Jo. Mohla bys, prosím, chvíli mlčet?" Pusa se mi samovolně roztáhla do úsměvu a začala kecat dřív, než jsem si to já vůbec uvědomila.
"A hele. Takže přece jenom umíš říct než jedno slovo, citoslovce a svoje jméno. A já už se bála, že jsi…" zarazila jsem se. Zrovna teď vypadal opravdu nebezpečně. Vypadal, že kdyby mohl skočí mi po krku a rozsápe ho. Ten pohled… Bylo v něm něco skutečně nebezpečného. Ne jako když naštvu třeba Marka nebo Billa. Jasný v tu chvíli z nich taky jde strach (když už jsou málem nepříčetný), ale tomuhle bych i věřila, že mě zabije. A i přesto mi ten pohled přišel povědomý. Až moc známý. Je možné, že by… Becky, neblázni. Vzhledem k tomu, kolik je na světě lidí by to byla sakra náhoda.
"Umím. Jenže nemám potřebu se vybavovat s kdejakou slepicí, co navíc ani není schopná zavřít zobák na dobu delší než… Kolik to bylo? Deset nebo jedenáct sekund?"

Ray:
Bylo vidět jak zrudla. Evidentně se jí nelíbilo, že jsem jí přirovnal k jistému opeřenému ptáku. No, to je její problém. Já jí prosil, aby byla zticha.
"Mimochodem 1.D je tady." Oznámil jsem jí a vydal se směrem ke svojí lavici. Hezky dozadu co nejdál od katedry. Že já nezůstal sedět, radši. Ale to ne, já se musel jít podívat… Eh, proč jsem tam vlastně šel? Už si nevzpomínám. Začíná to se mnou jít z kopce. Skleróza v tomhle věku není dobré znamení. Ať si kdo chce říká cokoliv. O něco později vešel do třídy učitel se slovy, že já náš nový třídní. Nevypadal zas tak špatně, takže bych to eventuelně mohl přežít bez nějakých větších problémů. Koneckonců, přesně to jsem slíbil. Žádné problémy. A kdyby se nešlo vyhnout všem, tak aspoň těm větším. Potom, co se nám představil pokračovalo představování spolužáků. Každý měl říct, jak se jmenuje (přezdívky povoleny), odkud je a takový ty klasický nesmysly. Nesnáším tyhle "šaškárny". Jasně, nejspíš je to nutné, aby… Vlastně ani nevím proč a je mi to jedno. Jména spolužáků jsem zapomněl prakticky ihned po té, co je vyslovily. V paměti mi zůstalo jenom jediné. Becky. Ta slepice z chodby. No, aspoň něco. Pro začátek dost dobrý pamatovat si jedno jméno z… Kolik nás tu vlastně je?
"Ahoj." Přišla o přestávce nějaká jiná holka. Její jméno jsem si opravdu nepamatoval. A ani mi to nijak nevadilo. Ještě jsem ji neznal, ale už teď se mi nelíbila.
"Hm." Třeba bude dostatečně inteligentní, napadne jí, že se s ní nechci bavit a odejde. Jo, je mi jasné, že tohle se nejspíš nestane, ale nevadí. Časem jim to došlo všem. Jenom to některým trvalo trochu déle.
"Já jsem Catt." Hm, a co já s tím jako. Ignoroval jsem jí. "Jak se jmenuješ ty? Myslím, že jsi říkal něco jako Ray?"
"Hm." Usmála se tím nechutně sladkým úsměvem, ze kterého se mi chtělo málem zvracet a natáčela si u toho pramen vlasů na prst. Kam jsem dal ten repelent? Sice to moc nezabírá, ale má se zkusit všechno, ne? Otravnější než komáři na letním táboře.
"Říkal jsi, že jsi odtud, ale já tě tu ještě neviděla. Jsi ve městě nový?" Napadla mě myšlenka, jestli jsem možná na tu Becky nebyl až moc nepříjemný. Že jsem si
to možná měl nechat pro tuhle. Ale pak jsem to zase rychle zavrhl.
"Hm." To je opravdu tak natvrdlá? Nedochází jí, že když odpovídám neustále stejně nemám zájem bavit se s ní? Kam dala mozek?
"Proč jste se přestěhovali? Mimochodem…" na tohle fakt nemám nervy. Zvedl jsem se. "Kam jdeš?" taky si stoupla a vypadala, že chce jít se mnou.
"Na záchod a zvládnu to sám." Ujistil jsem ji a vyšel ze třídy. Jak to tak sleduji holky jsou evidentně všude stejné.
***
"Kdo si myslíš, že sakra jsi?!" ječela na mě ta hysterka. Ani vlastně nevím proč. "Jak se můžeš chovat tak… tak…" Jak? No? To si rád poslechnu. "Jako arogantní pitomec! Zatraceně. Jsi přece člověk a ne kostka ledu! Navíc pokud vím, tak toho Mary zase tolik neřekla, abys hned musel být hnusný!" Vřískala Becky dál. No co? Já jen řekl pravdu. A za tu se v dnešních dobách nestřílí, ne? Kdysi to tak možná bylo. Ale pokud mám správné informace, tak v dnešní době je svoboda slova. A co se toho, že jsem člověk týče… Nemá ani ponětí, jak daleko je od pravdy. Milá Becky, já nejsem člověk.
"Myslím, že svobodu slova ještě nezrušili. Navíc netýká se tě to, tak co se vztekáš?" Ani jsem se nenamáhal zvednout hlavu.
"Jdi se bodnout! Všichni mají nějaké city, zatraceně a netvrď mi, že je ti to, co jsi jí řekl jedno! Někomu se je daří sice perfektně maskovat, ale má je. A netvrď mi, že jsi až…" podíval jsem se jí do očí. Všichni mají nějaké city? To ano. Ale ne u všech je bezpečné je ukazovat. "Že já se tady vůbec namáhám. Evidentně je ti úplně ukradené, že to co jsi ty řekl má pro ni naprosto jiný význam ty idiote. Možná tě nenapadlo, že i ona může něco cítit, viď? Jenže to je u lidí normální. Je naprosto a dokonale normální, že lidé projevují své emoce." Hele, to znělo jako by přesně věděla… Ale jak by mohla? Ne, neexistuje způsob, jak by se o mě mohla dozvědět pravdu. Nikdo jí neví. A znám ji asi tak čtyři hodiny? Není možné, aby to věděla. Jenže přesto… Nejspíš si teď ona neuvědomuje, že to co říká má pro mě podstatně jiný význam, než pro všechny v téhle třídě. Včetně jí samotné. Znovu jsem se jí podíval od očí a strnul. Fialová? Překvapeně jsem zamrkal. Hnědá.
---
"Tři rody. Tři monstra." Vzpomněl jsem si, jak mě jako sedmiletého poprvé seznámili s tou "pověstí".
"Monstra?"
"Jak jinak chceš popsat obludy s křídly, dvěmi metry do výšky, očima jako lampičky a stvůrou uvnitř."
"Jako lampičky?" Tehdy mi to přišlo vtipné. Představoval jsem si totiž, že místo očí ty lampičky opravdu mají. Jenže tehdy bylo všechno jinak…
"Jo, každýmu svítili jinak. Ty barvy byli tři. Modrá, oranžová a fialová."
---
Fialová… Asi už mi hrabe. Nebo spíš mému mozku. Není možné, aby byla… Ale zase by to vysvětlovalo ten proslov. Jenže i kdyby byla nemohla by poznat, že já jsem taky. Sice ten první den jsem to měl domů jen tak tak, ale stihle jsem to včas. Tudíž není možné, aby věděla. Mám pro to mnohem jednoduší vysvětlení. Prostě mi hrabe.
"Co na mě tak koukáš?!" vyjela znovu. Podíval jsem se, ale v jejích očích už nebyl ani náznak té fialové. Je to jasné, zbláznil jsem se.
"Zdálo se mi, že jsem viděl…" slyšel jsem se říkat a radši jsem se zarazil.
"Co?" vypadala teď tak trochu nejistá. Zvláštní.
"Nic. Už sis procvičila hlasivky? Já, že kdyby ti to nevadilo bych docela rád šel domů," ušklíbl jsem se na ní. Vrhla po mě dost odporný pohled a mě bylo okamžitě jasné, co si o mě myslí. Málem jsem jí v tu chvíli radostí skočil kolem krku. Nesnáší mě. Já jí miluju. Obrazně řečeno. Považuje mě za… Jak to říkala? Arogantního pitomce? Výborně. Ještě by to mohla rozšířit mezi ostatní. Byl bych jí za to neskonale vděčný.
"Co to, sakra, děláš?!" přilítla jiná hysterka, co se mnou prve šla málem na záchod. "Proč na něj řveš?!" Mami, za co? To přece nemůžete myslet vážně? Ani ze srandy ne.
"Protože je to pitomec." Ušklíbla se a na slovo pitomec zvýšila hlas, aby si byla jistá, že jsem ho náhodou nepřeslechl. Sehnul jsem se do lavice pro nějaké věci a téměř neznatelně se pousmál.
"Není." Odporovala jí ta koza vztekle. Prokrista, co blbne? Vždyť dělá, jako by měl být konec světa? No tak mě nazvala pitomcem, to je toho. Nebyla by ani první, ani poslední.
"Když myslíš. Říká se , že moudřejší ustoupí, že? A mě zrovna přešla nálada hádat se. Měj se." Zamávala jí a já jenom pobaveně sledoval, jak obličej té druhé nabíral rudou barvu. Sbalil jsem si věci a pomalu vyrazil domů. I když to bude znít sebepitoměji nemohl jsem z hlavy dostat její obličej ve chvíli, kdy jsem měl pocit, že jí svítí oči. Jenže to je nesmysl, aby svítili ve dne. Jenže na druhou stranu byla málem nepříčetná a v takovou chvíli. Zavrtěl jsem hlavou. Nemá cenu nad tím přemýšlet. Stejně nemám jak zjistit, jestli je to pravda nebo ne. Jak to? z jednoho prostého důvodu. Pokud by tím byla, jsem stejný. A po západu slunce (kdy by jasně vyšlo najevo, jak to s ní je doopravdy) já už nebudu nikde poblíž. Někdo to měl moc chytře vymyšlené…
I´m a barbie girl....
Bože už mám opravdu dost...xD Každpádně tohle už lepší nebude..xD Jo jen tak mimochodem, kdo byste neznal, je to z anime Vampire Knight...xD Můžu jenom doporučit...xD A už opravdu mizím...xD Zralá tak na pár facek nebo postel... Volím druhou možnost. Navíc bratr s mandarinkou se blíží a já bych nerada dostala mandarinkou po hlavě. (Jo, Querida, už zase:D) Takže se tu mějte a come on barbie...xD *zpívá, ignoruje fakt, že je pomalu jedna ráno a ani zdaleka není doma sama:D* Ok, už fakt mlčim:D Dobrou... ;) :D Sice to nastavím až na zítra ráno, ale to dobrou jsem si nemohla dopustit... Ok, mám mlčet.
Mlčim, mizim, sayonara:D
 


Komentáře

1 Marťa Marťa | Web | 24. ledna 2010 v 10:57 | Reagovat

Úžasná kapitola... =D Jen asi moc neumíš psát z pohledu kluka, co? =D
15. řádek od zhora =D "Ale mami…" zkusila jsem to ještě, ale moc dobře věděl, že mi to k ničemu nebude.

No ale je to super... takže pokráčko a vem to do školy.... =) jinak nebude PT atd. O=)

2 ♥Lady Gabush♥ ♥Lady Gabush♥ | Web | 24. ledna 2010 v 13:25 | Reagovat

Hezu blogish!!!

3 Radka Radka | Web | 24. ledna 2010 v 17:08 | Reagovat

máš pěknej dess.

4 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 24. ledna 2010 v 17:38 | Reagovat

Přiznám se, že jsem tohle čekala :-D o čem by jinak ta povídka byla kdyby byl každý sám, že? :-D Fakt se těším až zjistí že jsou na stejné škole :-) A doufám, že se Dick brzo uzdraví :-P :-D :-D :-)

5 Sasanka Sasanka | Web | 25. ledna 2010 v 19:45 | Reagovat

No WOW :D Dneska vůbec nemám náladu na nějaký zdlouhavá komentář :D musí ti stačit, že jsem si to přečetla, vyrazilo mi to dech a netrpělivě stepuju, kdy tu bude další díl :D

6 KaThea KaThea | Web | 27. ledna 2010 v 15:27 | Reagovat

Nemělas na mě koukat! :D Těď se ti to krutě vymstí! :D
Hey, u Dicka nemáš vlbec nic špatně! :D Grrr... :D Zrovna teď se rozhodneš psát správně! :D No dobře, nevymstí se ti to teď, protože nemám čas číst dál, ještě štěstí, že tak dlouhé kapitily jsou rozdělené na tři části, ale později si to dočtu a nějakou chybu tam najdu! :D
Můžeš mi prosím napsat, jak vypadá Dick a Ray, já si je jinak budu plést.

7 KaThea KaThea | Web | 28. ledna 2010 v 21:53 | Reagovat

Já to věděla, uá to věděla! A to už jsem si začala představovat kudrnatýho. :( Škoda. K Rayovi se kudrnatý vlasy nehodí. K němu se hodí černý. Sakra, mě se ti dva pořád pletou. Ten teplej je Dick nebo Ray? :D To je Ray, že jo? :D
Já jsem debil, já jsem debil! To mi to došlo až teď? Kráva hloupá! Oni maj oči podle barvy jejich jména! Škoda, k Becky by se hodily oranžový. :D
Zase jsem nenašla žádnou chybu. Asi to bylo tak super, že jsem ji nehledala.
Hej, tu hmovací (víš co myslim... jak furt říkal "Hm." :D) taktiku taky zkusím. :D To mě nenapadlo. Ale oni mi nedají pokoj, když jim nebudu odpovídat. Zkusím to na nové škole. Ale až později, až pochopí, že jsem blbá, a přestanou se se mnou bavit. Ze začátku se přece jen pokusím najít někoho nenormálního. "Na záchod a zvládnu to sám." Hej, to je taky dobrý. :D To bych mohla zkusit na někoho hodně otravného. Ale samozřejmě neřeku "sám", ale "sama". :D
Co jí řekl tak hrozného? Vždyť jí noc hrozného neřekl! Co ta Becky vyvádí?
Jedním slovem super!
Ha, povedlo se mi napsat dlouhý komentář i k Prokletým! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama