Prokletí II. - 7. kapitola

30. ledna 2010 v 17:29 | Lizz |  Prokletí II.
Tak a je tu další kapitola..xD Gomen, Kačí já vím,že bys radši PP:D Ale to bude zítra..xD Slibuju.. Sice ne tak brzo, jak jsem předpokládala, ale zítra.. ;) :D Jinak co k tomu dodat?:D Aso radši nic:D
Co výzo?:D Normálně se vám musím pochlubit, že jsme prolezla s vyznamenáním.. Sice těsně, ale i tak:D:D Naprosto nechápu, jak se to mohlo stát... Dobře, je to tím,že už nemáme zeměpis, ale stejně..xD Já neměla ani jednu trojku *nechápe* :D Ale stěžovat i nebudu:D:D Muhahááá:D Co vy?:D Jak jste dopadli?:D Co jsem tak slyšela (na ICQ:D) tak to bylo většinnou taky dobrý.. ;) :D
Jinak Kačéí? Ještě jedna omluva...xD Víš, jak jsem říkala, že bude možná už tady popsanej Dick? Tak nebude:D Až v tý příští..xD Sem se mi to nějak nevešlo...xD
Jinak platí tu to, co u minulejch Prikletých:D To co je šikmým písmem a je to víc než jedno slovo uprostřed věty povídá ta "příšera" co maj v sobě:D Opakuju to proto, že tady už jede takový rozhovor je:D Nemohla jsem si pomoct..xD No nic.. Pouštím sem bráchu.. A jdu vymýšlet tu povídku o rodinejch setkáních :-! :D Popřípadě elfštinu..xD Hádejt u čeho skončím? :D
Ok, mizím sayonara a gomen za chyby:D

8. 9. 2152, Pátek
Ray:
Konečně pátek. Jenom by už mohlo být odpoledne. V úplně ideálním případě sobota ráno. O letních prázdninách. Jejich začátku, abych byl přesný. Nevím, jak bych to přežil muset tu strávit ještě pár dní navíc. Už tak je to dost na palici. Slíbil jsem sice doma, že žádné (kdyby to jinak nešlo tak žádné větší) průšvihy, ale muset o den déle zabil bych jí. Jediným jakžtakž světlým bodem tohohle celého, dlouhého, otravného a na nervy lezoucího týdne byla Becky. Becky s jejími kousavými narážkami na mojí osobu. Možná to zní divně, ale je to tak. Ne, ono to je divné. Jak by někoho mohl bavit, když do něj druhý neustále rejpe, že? Přesto já se v tom málem vyžíval. Bavilo mě hádat se s ní. Jakkoliv to nejspíš zní uhozeně. Rozhodně to byl lepší, než když si to k lavici přimašírovala ta sůva hnědovlasá. (Omluva pro všechny hnědovlasý, ale odporně růžovou blondýnu mám už v PP… Takže tady to bude hnědovlasá mrcha…xD Ale taky nebude sama… Podobně jako Liliana..xD Beztak je jedno, jaký má vlasy…) Ta snad zkoušela vykecat mi díru do hlavy! Ano jsme se nenamáhal byť jen předstírat, že jí poslouchám. Ale ona byla nejenom blbá, jak tágo, ale i hluchá. Podle všeho.
"Rayi!" A je tu zase. Všichni svatí se mnou. "Někoho ti musím představit." Musí? Vsadím, boty, že jenom chce. Jediné, co totiž musí, je zemřít. Pokud možno hodně brzy. Ignoroval jsem ji - jako obvykle. Nebo se o to aspoň pokoušel. "Tohle je moje
kamarádka Sandy. Sandy, tohle je Ray." Že neříkala kamarádka?
"Ráda tě poznávám." Natáhla mým směrem ruku. A co s ní já jako mám dělat. Sníst? Díky, kanibal fakt nejsem.
"Hm." Možná by bylo efektivnější říct něco ve stylu, že mě ani v nejmenším ne, ale proč se kvůli nim namáhat? Zase ruku stáhla. No, došlo jí to rychleji, než té vedle, že se nějaké větší reakce nedočká.
"Ty toho asi moc nenamluvíš, co?" Ok, beru zpět. Nedošlo jí totiž vůbec nic. "To nevadí…" Jo, všiml jsme si. Vy dvě toho namelete dost i za mě. "Co děláš zítra okolo osmé?" bla, bla, bla. I kdybych mohl, nikam bych nešel. "Slyšíš mě?"´Jako by se dala přeslechnout. Otrava číslo jedna se naklonila ke dvojce a něco jí pošeptala. Sbalí se a odejdou? Že jo? Prosím. Nechtěl jsem je poslouchat, ale slyšel jsem je. Jedna z mnoha nevýhod mojí druhé stránky. Slyšíte všechno. I to, co nechcete.
"Rayi?" ozvala se znovu. Nereagoval jsem. Stejně jí to bylo jedno. "Máš holku?" V duchu jsem se škodolibě usmál. Já a holku? To těžko. Jenže to oni nevědí…
"Hm." Brouknul jsem souhlasně. Bylo zábavné pozorovat v tu chvíli jejich výrazy.
"Beztak kecá." Nechala se slyšet z druhé strany třídy Becky. Čím dál tím líp. A pak, že lhát se nevyplácí. Jenom by mě zajímalo, jak to uhodla. Mám snad v sobě detektor lži? "Kdo by na něj měl nervy?" Aha. Žádný detektor, škoda…
"Závidíš?" ušklíbl jsem se zpátky.
"Nelže!" Špatně. Samozřejmě, že kecám. "A jaképak nervy? Mě přijde - narozdíl od někoho - milý." Budu zvracet. Milý? Milý?! Si dělá srandu? A já se tak snažil o pravý opak. Taky zkazí každou legraci.
"S tebou se nikdo nebaví, tak se do toho nepleť." Opáčila Becky okamžitě. Jen do ní. Pak se otočila na mě. "Co bych ti asi tak měla závidět, nevíš?" Ne. Opravdu mě zrovna nic nenapadá. Možná snad jen ty křídla. Vypadá na někoho, komu by se mohlo létání líbit.
"Tebe se taky nikdo na nic neptal a začala jsi do toho kecat." Hele, dámy, to je dvě proti jedné. To není fér. Kroťte se… Na druhou stranu… Nemáte někdo popcorn? Vypadá to totiž jako na scénu vystřiženou z těch nesmyslů (omluva pro všechny milovníky telenovel..xD), co se na ně mamka o prázdninách dopoledne vždycky dívá.
"Já tě jenom upozornila na fakt, že lže." Ta si tím je doopravdy nějak jistá. Sakra, proč mi přijde, že ať má ke mně jakoukoliv poznámku trefuje se dokonale. Ty její přednášky o lidském chování… A teď tohle. Při tom mě zná ani ne týden. Není možné, aby toho tolik věděla. Prostě není. I když můj občas trochu víc paranoidní mozek už uvažoval nad tím, jestli jsem jí náhodou nemohl potkat dřív. Jestli neviděla něco, co neměla. Nevím, co… Prostě cokoliv. Jenže to je nemožné. Slyšel jsem, jak někomu říkala, že tu žije odmalička. Tím pádem její šance, aby o mě věděla pravdu jsou přinejmenším mizivé.
"Dokaž to." Asi bych si měl nějakou rychle vymyslet, co? Tu holku. Jakože kdyby náhodou začala série otázek, tak abych mohl odpovídat. A pak bych si to měl taky pamatovat. Že já s tím začínal. Ale ne, za tu srandu předtím to stálo. Obzvláště za ty výrazy těch dvou ve chvíli, kdy jsem jim ten nesmysl odsouhlasil.
"Jméno?" podívala se na mě rentgenovým pohledem. Nevím proč, ale vybavila se mi malá Anne, jak pobíhala v dešti.
"Anne." No co? Opravdu to bylo první, co mě napadlo. A vyřeší se tím i víc problémů.
"Je odtud?" Jo, já řeknu, že je a ona mi omlátí o hlavu, že tu nikdo takový nebydlí. I když při velikosti mastaby byl nesmysl, aby znala všechny. Jenže, taky by byl nesmysl, abych já za tu dobu, co jsme tu někoho našel.
"Ne. A mám tohle brát jako výslech?"
"Ber si to jak chceš. Kolik jí je?" Bože, ta snad bude chtít i rodný číslo, ne? Zvedl jsem se. Pro dnešek jsem toho namluvil tak akorát.
"Beru to jako výslech a bez právníka ti už nic neřeknu." Ušklíbl jsem se na ní a odešel ze třídy. Stejně mi nevěřila ani slovo. Spíš by mi věřila, že mám doma fialového slona.

Dick:
Akorát jsem vycházel z ordinace. Konečně oficiálně prohlášený za zdravého. Aleluja. Doktor se sice ze začátku netvářil nijak slibně. Spíš to vypadalo, že si pohrává s myšlenkou nechat mě doma ještě další týden. Ale moje ujišťování, že mi je dobře… No, myslím, že mě nakonec poslal do školy jenom proto, abych ho už neotravoval. Což sice není nejlepší přístup, ale mě se líbí.
"Tak jak?" ptal se táta sotva jsem otevřel dveře. Dneska byl s Johnem doma on. Má totiž noční. Bráška měl jít na kontrolu až v pondělí. A řekl bych, že z toho teď už taky nebyl nijak nadšený. Ze začátku byl sice rád, že nemusí vylézat z postele, ale všechno časem omrzí. A nemoc hodně brzy. Vlastně začal otravovat už včera, že mu nic není. Ani se mu nedivím. Koho by to bavilo, celý den jenom ležet? Vždyť v té posteli ani není co dělat. Prostě potrava. Jenže teď, když už jsem do školy mohl se mi tam nějak nechtělo. všichni už tam budou tak nějak znát. Neříkám, že o sobě budou vědět první poslední. Ani, že si budou pamatovat všechny jména. To asi ještě ne. Jenom… Prostě se budou znát. No, uvidíme, jak to dopadne.
"Jo, dobrý. V pondělí mám jít do školy. Co John?"
"Ale jo. Teď zrovna spí. Zase se mu blbě dýchalo." Aj. tak tohle tátovi nezávidím. No, ale aspoň je jisté, že John bude pro dnešek v klidu. Vždycky potom byl.
"Bylo to hodně zlý?" zeptal jsem se opatrně. Sám si pamatuji jeden hodně ošklivý záchvat. Ale to už byl John málem modrý. Tehdy jsme mu museli volat sanitku. Ale vzhledem k tomu, že tu je táta a že o tom mluví tak nějak s klidem bych řekla, že to zase není až tak zlé. Teda nebylo…
"Ani ne. Jenom lehčí. Ale i tak bych řekl,že to bude pro dnešek stačit, aby neotravoval. Když už jsi tu… Půjdu si na chvíli lehnout. Kdyby něco, vzbuď mě, jasný?"
"Jo." Posadil jsem se do obýváku a zapnul televizi. Projel jsem programy a zjistil, že nic nedávají. Teda dávali toho spoustu, ale nic na co by se dalo dívat bez ohrožení mozkových buněk. V překladu: neběželo zrovna nic normálního.
"Tati?" ozvalo se asi po půl hodině nesmyslného přepínání mezi stanicemi. Došel jsem ke dvojčatům do pokojíku.
"Spí. Co se děje?" vypadal opravdu unaveně. A to se právě probral. Tak nějak mám pocit, že to nebylo zase tak v pohodě, jak táta tvrdil.
"Pití." Pousmál jsme se a odešel pro něj. Tohle se mi nelíbí. Už dlouho žádný záchvat neměl, proč se mu to teď vrátilo? Zatřásl jsem hlavou. To už je teď stejně jedno. Každopádně mu to pobyt doma trochu prodlouží. Pokud se to bude opakovat. Donesl jsem mu skleničku nějaký limonády, co byla v lednici.
***
"Jsme doma!" ozvalo se zase o něco později. Mamka s Ellou, to abych se rozloučil s tím klidem, co tu byl, co?
"Jo, ahoj." Broukl jsem a dál cosi čáral na papír.
"Tak co ti povídal?"
"Jo, já dobrý. V pondělí jdu do školy. Ale John se zase dusil." Informoval jsem mamku a sledoval změnu v jejím obličeji. Taky se jí to nelíbilo. "Ale už je to dobrý. Spí." Už zase. A ještě dlouho spát taky bude.
"Ello, ne že ho vzbudíš." Varovala ji mamka, ale ta ani nevypadala, že by to měla v plánu. "Jdu se na něj kouknout."
"Hm." Broukl jsme a pokračoval v malování. Nebo spíš pokusu o něj.
"Co děláš?" sedla si vedle mě Ella. Bylo jí jasné, že pokojík bude teď nějakou dobu zakázaný. Nebo spíš by tam musela být zticha. A co si budeme nalhávat, to jí nejde zrovna nejlépe.
"Kreslím. Chceš taky?" posunul jsem papíry a tužky jejím směrem.
"Ukaž." Zaprosila během, toho, co se z krabice na pastelky snažila vylovit nějakou ořezanou. "Jéé. To se mi líbí." Pousmál jsme se. Aspoň někomu.
"Ti to pak klidně dám." Stejně to není kdovíjakém zázrak.
"Tak jo. Ti taky něco nakreslím." Konstatovala a dala se do díla. V tu chvíli jsem děkoval tomu, co mě donutilo vzít si pastelky a ne třeba vodovky nebo tempery.
"To budeš moc hodná." Zadíval jsem se na televizi zrovna tam běžela "černá kronika". Mám samozřejmě na mysli zprávy. Tak kolik mrtvých dneska? Nic jiného už tam vlastně ani nedávají. Vždycky jenom oznámí veškeré katastrofy, přepadení, nehody a podobné věci. Je to sice deprimující, ale nepřepnul jsem to. potom bude stejně ještě počasí. Sice jsou většinu času úplně mimo, ale občas se trefí. A pomalu by už taky mohl začít padat sníh. Hej, proč na mě koukáte jak na blázna? Vždyť už je září! A když by měl vydržet do března tak je to jenom… září, říjen, listopad, prosinec, leden, únor, březen. Sedmě měsíců. To přece není tolik, no ne? Trochu přes půl roku. Úplně ideální. Jenom většina lidí s tím nesouhlasí. Naprosto nechápu proč.

Becky:
Zvedl se a odešel ze třídy. Konečně klid. I když zajímalo by mě, co mě na něm tak vytáčí. Ale cokoliv řekne… Kdykoliv řekne víc, než dvě slova mám chuť mu tím jeho krkem zakroutit. Začínám být nějaká moc agresivní. A ani trochu se mi to nelíbí. No, to je jedno. Ať už tu holku má nebo ne. Může mi to být šumák. Proč já se vlastně ozývala? Muselo to vyznít dost blbě. No, nevadí.snažit se dokázat těm dvěma asi taky nemá cenu. Znám je sice teprve týden… Musely chodit na jinou základku. Tyhle bych totiž nepřehlídla. Neznám je ani týden - všechny tři - a už teď je nemám ráda. Tohle bude zajímavých pár let.
"Proč mu vlastně nedáš pokoj?" ozvala se vedle mě opatrně Mary. Jo, to bych taky ráda věděla. Jenom jsme pokrčila rameny. "Protože kdybych tě neznala řekla bych, že normálně žárlíš." Pousmála se. Ona se zbláznila. Namouduši se zbláznila.
"Cože?! V žádným případě. Na takového pitomce? Ani omylem."
"Opravdu?" to se mi teď jako bude snažit vsugerovat, že jsem se do něj zamilovala a tohle jsou projevy mé bezbřehé lásky k němu? Odkud spadla?
"Opravdu. Můžu tě ujistit, že jsem se do něj nezamilovala a ani to v nejbližší době neplánuju." Vždyť bychom se navzájem pozabíjeli. Na druhou stranu, možná by to byla záslužná činnost zlikvidovat ho. Bože, na co to zase myslím?
"A víš, že od-"
"Mary, nech toho. Tohle mi prostě do hlavy nevtlučeš." Bylo mi úplně jasné, co chce říct. Od nenávisti k lásce je tenká hranice. Jenže v tomhle případě spíš pěkně tlustá betonová stěna. Moment, je tvrdší beton nebo diamant? Asi diamant, co? V tom případě je ta stěna diamantová.
"Jak myslíš. Já tě jenom upozorňuju, jak to vypadá. Navíc, možná sis toho nevšimla, ale jsi jediný tvor na škole, kromě učitelů, na koho promluví víc jak dvě slova." A co já s tím?
"Jo, jenže jistě sis taky všimla, že naše rozhovory se skládají jenom z toho, že po sobě neustále štěkáme…" Prosím, ať neznám Marka a Beverly. Teprve teď mi došlo, že oni se vlastně chovají stejně a já jim prorokovala, že nakonec skončí spolu… Ale pokud by i tohle měl být ten případ… Zabijte mě někdo dřív, než se to dozvím…
Ale kdyby se to měla dozvědět, tak… tak nevím co. Bože, tfuj. Teď z toho budu mít noční můry. Takhle mě děsit.
***
Nechápu, co proti němu máš. Grr, už i tahle s ním bude otravovat? Nemůžou dát pokoj? Navíc nechápu, proč se zrovna ona o něj stará, že by si ho chtěla dát jako sváču?
Máš ale blbý nápady.

Já? Proč? Navíc, kdo se tě ptal na tvůj názor? Sice je příjemná změna, když nemeleš o krvi, ale stejně bys mohla zmlknout!
Promiň, Becky, ale do svítání to nemám v plánu.
Čím to, že jsem věděla, že tohle řekneš?
To nevím, každopádně nezajdeme na lov? Docela bych si lokla nějaké krve. Pokud možno lidské. Co ty na to, Becky?
NE! A nebudu ti to dennodenně opakovat. Nehodlám se kvůli tvým zvrhlým choutkám stát vrahem.
Dobře. Dobře. Se hned neurážej…
Becky? Slyšíš mě?
Hej! Proč mě ignoruješ? Víš, že mě nemůžeš ignorovat. Že začnu zpívat?
Fajn, rozumím. Slyším tě. Ale teď mi dej laskavě pokoj.
Abyste to náhodou nepochopili špatně. Já nejsem blázen a ani netrpím samomluvou. I když to tak nejspíš nevypadá. To jenom po setmění jsem dvě v jednom. Okřídlené dvě v jednom. Musela jsem se při té představě pousmát. Okřídlené kafe. Jak by to asi vypadalo?
A proč?
Co proč? Nechápala jsem, co se jí zase děje.
Proč tě mám nechat na pokoji? Jeden by kolikrát řekl, že spíš než nějaký netvor, kterým má být je spíš malé dítě. Alespoň se tak většinou chová. Jenž vsadím se ,že kdybych jí netlumila prášky, byla by schopná vyvraždit půlku města bez mrknutí oka. Holt zdání klame, no. A já to nehodlám riskovat.
Pěkný věci si o mě myslíš. Navíc, kdo mluvil o městu? Mě by stačil i jeden prťavej neduživej človíček… denně.
Tak já ti naservíruji Raye. Ale bude to první a taky poslední člověk, kterého si dáš… Ježíš, zase na mě lezou morbidní myšlenky… To není dobré. To vůbec není dobré.
Ne. Toho nechci. A náhodou ty tvoje myšlenky se mi líbí… Jenom kdyby se netýkaly zrovna tohohle chlapce.
Proč ne? Bože, neříkej mi, že i ty? Co na něm všichni máte? Nepochopím.
Ale pochopíš a cosi mi říká, že už hodně brzy.
Radši jsem šla spát. Tohle poslouchat ještě chvíli - zbláznil bych se. Vlastně k tomu už teď nemám daleko. A když si vezmu, že jsme tomu odmítala věřit. Víte, strašili nás prokletím, když jsme byli menší. Já tomu nevěřila vlastně nikdy. Moje starší sestra Elinor tím příběhem žila. No, ale mě se nakonec dostalo víc než přesvědčivého důkazu, že je ten příběh pravdivý, ne?
 


Komentáře

1 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 30. ledna 2010 v 20:11 | Reagovat

Ahoj, na blogu je 2Odíl povídky Holky z Čech. Markét

2 Marťa Marťa | Web | 30. ledna 2010 v 20:23 | Reagovat

Sem napište komentář

3 Marťa Marťa | Web | 30. ledna 2010 v 20:25 | Reagovat

Rozbilo se to... =D Proč se napsal takovej blbej komentář? =D *myslí ten výš*
No nic k povídce... =D Leni, jedním slovem: KAWAI! Už si pořiď sešit, nebaví mě čekat až to bude na netu... A neurážej brunetky *je brunetka* ty jsou náhodou moc chytrý *je blbá* =D Evža zlobííííííííí =D ne pardon, jdu ti psát na icko =D

4 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 30. ledna 2010 v 20:34 | Reagovat

Možná bude zítra nebo v pondělí, nevím, nevím.... ale pokud Marťa bude chtít Richiemu naistalovat uši elfa, tak s psaním končím! :D

5 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 30. ledna 2010 v 20:46 | Reagovat

No elf to prostě nebude, jako je to Richie a tečta! :D
No jo anime :D

6 KaThea KaThea | Web | 30. ledna 2010 v 22:16 | Reagovat

Začíná to vypadat zajímavě... A já nějak nevímn, co psát. Radši si jdu přečíst PP, jestli už je zveřejněné.

7 Sasanka Sasanka | Web | 31. ledna 2010 v 22:10 | Reagovat

U Dicka tam máš jednou sloveso v ženským rodě a u Becky zase jedno v  mužským rodě :D Chpu, tak bych v tom měla bordel :D:D:D Dokonalá kapitola, podle mě jsi práve stvořila svoje vrcholoé životní dílo (mám na mysli celou povídku)... XD

8 Lizz Lizz | Web | 2. února 2010 v 7:44 | Reagovat

[7]: : jejda... no  dokud je to jenom jedno sloveso.. tak to ještě jde..xD jsem včera zase psala a že budu psát jakože becky... tak jsem si nahoru napsala Becky.. prvvní tři věty napsala jako Becky a pak psala jako dick..xD jsem si říkala když jsem na to pak koukala.. hmm super a co ted s tim?:D
jinááák děkuju moc..xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama