PP - 31. kapitola

28. února 2010 v 15:59 | Lizz |  Ples příšer
Ahoj:D Jo, dneska bude úvod trochu delší, protože se musím vykecat:D V první řadě: Ta kapitola je zkrácená:D Protože bych se ráda dožila příštího týdne a mám dojem, že třeba taková KaThea z tý příští nebude nadšená... :) A divná:D Ale to jsou všechny... A málem byla úchylná...xD Ale nevadí:D Není.
To bylo k povídce a teď k tomu ostatnímu. Možná jste si toho všimli a já to zjišťuju taky (částečně díky sousedce z lavice:D Zdravím, Marťu:D), že určitý věci se mi vpovídkách opakujou..xD Některý až moc často:D Například srážení kluků :D (Jo, to bude asi úchylka:D) Emily a Erik, Adriana a Rafael, Adriana a Phillip, atd... Měla bych toho nechat. Když ona je to sranda...xD Obzvláště v tom posledním případě... (D: Nech si ty úchylárny... L: tak mi nelez do hlavy... B (Bertík): Náhodou mě se to líbí... D, L: ÚCHYLE!) Další potom týrání postav... Ale to je prostě nutnost už..xD Za další.. Všichni jsou zvědaví:D Asi bych měla zkusit napsat něco, kde bude nezvědavá postava... xD A hned za tím v řadě stojí rodina:D Najděte mi mojí povídku, kde postava má mámu i tátu a dostanete čokoládu:D Ta ptákovina s Karalen a Mariánem se nepočítá :P :D To stejně ještě celý překopu:D Tahle verze se mi nelíbí:D:D:D Jenom, aby nedošlo k nedorozumění... Myslím povídku, kde jsou oba rodiče naživu, normální a doma:D Myslím, že mi ta čokoláda zůstane:D
Jinak... Prokletý č.2 :D se jen tak neobjeví:D Rozhodně ne tenhle víkend... ;) Gomen... Ale asi bych je pozabíjela.. Všechny a Dicka si nechala nakonec a rozkouskovala ho na 10000000000000000000000000000 částí a ty potom jednu po druhej pálila...
D: Jsi krutá...
L: Jsi otravnej...
D: Ale kdo mě vymyslel?
L: Ale kdo se vymkl kontrole?
D: Tohle už jsme řešili...
L: Nejmíň 1 000 000x, jo já vím. A sklapni pořád. Horší než Albert.
B: Někdo tu o mě mluvil.
L: *odchází*
B,D: Kam jdeš?!
D: A je pryč.. Hurááá...
B: Jo... Asi tak... Muhehe...
L: I když tu nejsem všechno vidím, takže zapomeňte na co, že byste něco vykecali... Takže zmizte.. A to tak, že rychle :D


"Co děláte odpoledne?" Zeptala se Linda cestou z chemie. Šla s námi. Tom totiž chytil nějakou chřipku či co, že mu to vlastně bylo. Takže bych řekla, že měla rázem spoustu volného času.
"Nic zvlášť, proč?" už někdy někdo elfa informoval, že odpovídat na otázku otázkou je blbost? I když… Technicky vzato odpověděl. Takže se to možná bere jinak. Ehm a proč já nad tím vůbec přemýšlím?
Že bysme (BYCHOM!) mohli jít ven. Někam." Pousmála se. Přesně, jak jsem říkala. Spousta volného času. Což u Lindy nikdy není nejlepší stav.
"Jo, klidně. V kolik a kde?" No, evidentně si vystačí sami. To je dobře, protože já jaksi…
"Po škole?" zkusila to a pak se otočila na mě. A je to tady. Pomoc! "A co ty, Adri?"
"No, já nemůžu." Sonrisa, por favor
"Jak to?" zeptala se zvědavě. Jistě, nestávalo se často, že bych nešla. A kdyby chtěla mohla bych. Ostatně by to nebylo poprvé, co bych se návštěvy u Juliet prostě a jednoduše vymluvila. Problém je v tom, že tentokrát tam i chci jít. Aspoň ušetřím za kredit. A Phillip ostatně taky.
"Jdeme k Hopkinsovým." Rafael samozřejmě nevěděl, která bije. Možná je to tak lepší. Koneckonců nemusí vědět všechno. A Linda koukala, jako by nevěřila vlastním uším. Nechápu proč. O telefonech s Phillipem věděla. Nebo spíš se náhodou dozvěděla. Ale co… Stane se. Moje pusa zase jednou nevěděla, kdy zmlknout a mozek si vzal dovolenou.
"Počkej moment. Ty jdeš k Hopkinsovým?"
"Hm. Jo." Co je na tom tak divného? Když vynecháte fakt, že jsem tam byla naposledy jako asi osmiletá. Takový drobný nepodstatný detail.
"Svět se zbláznil." Zakroutila nevěřícně hlavou.
"To už dávno." Ušklíbla jsem se na ní.
"Jo, to je vlastně taky fakt." Ještě aby ne. To bych asi opravdu začala pochybovat o jejím duševním zdraví. No, ne že bych to teď čas od času nedělala, ale víte, jak to myslím.
"Fajn a teď mi někdo vysvětlete, cože to řešíte?" zeptal se zvědavě Rafael.
"Jenom…" začal a jsem, ale Linda mi skočila do řeči.
"Ale… Tady Adriana má rande." Cože?! Uáá já jí zabiju. Půjčíte mi někdo kudlu, pilu, kosu nebo nůžky? (Pardon, ale ty nůžky jsem si nemohla odpustit…xD Ono smrtka s nůžkami se nevidí tak často… Teda ne že by byla Adri smrtka… xD Zatím:D Ne ok:D Mlčím nebo zase uslyšíte / uvidíte něco, co vidět/ slyšet nemáte:D)
"Ne, nemám!" rozčilovala jsem se ihned. Taková pitomost!
"Tak proč rudneš?" neodpustila si rýpnutí. Já si něco udělám. Já si opravdu něco udělám… Udělám si kyj a tím jí praštím po hlavě. Třeba se jí rozsvítí. Nebo taky zatmí, záleží na úhlu pohledu. Každopádně by zmlkla a nevypouštěla z pusy takový nehorázný nesmysly…
"Protože jsem právě teď vytočená." A projevuje se to na skladbě věty. Chudák taková chromá. Berličku jí budu muset sehnat.
"Jo, jo. Pro pravdu se člověk zlobí." Pousmála se.
"Na tom něco bude." Ušklíbl se elf vedle mě. Hej! Zrada!
"Ještě ji v tom podporuj!" otočila jsem se na něj. Tohle je normálně odporný spiknutí. Ty kyje budu potřebovat dva.
"A co že je ten chlapec zač?" No, super. Já už se opravdu radši ani nevyjadřuji.
"Víte co, vy dva? Jděte se bodnout." Výroba kyje by zabrala moc času. Vyplázla jsem na ně jazyk. Na to se jenom oba rozesmáli. Podrazáci.
"Copak?" Tenhle Lindin tón jsem znala až moc dobře. Pousmála jsem se.
"Vůbec nic." předstírat, že nic bude nejlepší možné řešení. Hlavně se nehádat.
"Ještě pořád mi dlužíš odpověď…" andělsky se pousmál Rafael. No, jasně. Nevinnost sama. To mu tak někdo žere.
"Fakt? Nějak si nepamatuji." Teď kecám. Jsem sice sklerotická, ale ne zase až tak moc.
***
"Ahoj." Nahrnul se k nim do bytu bratr-
"Alexi!" Kristepane. Neříkal, že přijde jenom Tina? Opatrně jsem nakoukla do obýváku a málem mě křísili. Ty kyje chci tři. Fuj! Takových známých ksichtů.
"Ehm… Zdravím." Tak jsem je viděla a mohla bych zase jít, ne?
"Á, Adriano!" Potlačila jsem zasténání. "Strejda" Bob? Mamíííííííííííííííííííííííííííííííí!!! Kde je Phillip? Ten až se mi dostane pod ruku. Asi si zahraji radši na inkvizici. S kyjem by to měl moc jednoduchý.
"Strejdo Bobe, jak se má Margaret?" Jeho žena. Jenom pro pořádek.
"Jo, dobře. Akorát jí včera bylo zle, tak dneska."
"Ahoj, ma…" do dveří vlezl Phillip a zarazil se. "…mi." Že by mu o tom taky nic neřekli? To tak. Vždyť tu přece bydlí, takže ať se mi nesnaží nakecat, že o ničem nevěděl. Každopádně jsem jeho příchodu využila k taktickému ústupu a nenápadně vycouvala z pokoje.
"Ahoj." Ha, Phillip! Kam jsem to dala ten skřipec? Beztak bude zase v komoře, jenže tam se mi teď nechce…
"No, nazdar…" povzdechla jsem si. " Takže už jsi jim taky zdrhnul?" Musela jsem se, možná trochu škodolibě, pousmát.
"Jo, i tak by se to dalo říct. Jen mi vysvětli, kde se jich tu tolik vzalo?" nechápavě zavrtěl hlavou. A já to mám asi vědět jak?
"Netuším. Přišli jsme asi pět minut před tebou a tihle všichni už tu byli nalezlí." Pokrčila jsem rameny. Ukázal ke dveřím, za kterými měl nejspíš pokoj. O chvíli pozdě jsem se už rozvalovala u něj na posteli. No co? Přece nebudu sedět na židli? Tsss… Postel para siempre. Jeden si na ní může sednou do tureckého sedu a nehrozí mu nebezpečí zabití v důsledku krkolomného pádu dolů. No, ono taky padat nahoru…
"Takže tobě o nich taky neřekli?" Divný… Nebo spíš podezřelý.
"Jo… Nejspíš v domnění, že jenom jméno Trudi by mě drželo daleko od domu." Jo, každý máme svého oblíbence, jak tak koukám.
"Trudi… Já jsem ti vděčná, žes dorazil… Akorát se ke mně hlásil Bob." Vědoucně se pousmál. "I když je pravda, že Trudino: Phillípku, tys ale vyrostl!" napodobila jsem její hlas. "Je opravdu bezkonkurenční."
"I když…"
"Ani to nevyslovuj!" varovala jsem ho současně s vražedným pohledem. Jinak se půjde do komory… Muhaha.
"Jinak?" Provokace? Ne, nemyslím, že informovat ho o mém podezření ohledně jejich komory by bylo to pravé ořechové…
"Ještě nevím, ale dej mi chvíli a vymyslím něco vysoce efektivního."
"Fajn. Pak dej vědět." Ušklíbl se. Tak to abych doopravdy začala přemýšlet, co? "Teď se mi nechce. Navíc jsem kdesi slyšela, že přemýšlení bolí… Nehodlám to riskovat." Nahodit andělský výraz číslo dva. Usmívat se a mávat.
"Ale občas se přemýšlet musí." Tý jo. Na to bych asi sama taky nepřišla.
"Doopravdy? A co když se mi nechce? Víš, jaká je námaha jenom zapnout mozek? To bys po mě už chtělo moc."
"Jak myslíš, no." Pokrčil rameny.
"Nemyslím, vím to." ušklíbla jsem se na oplátku.
"Ok. Co jinak? Něco nového od středy?"
"Ani nic. ono přece jenom… za jeden den… Co u tebe?"
"No, nic a všechno… Ale přece jenom… Mohlo by tě zajímat, ž-"
"Vy dva! Máte se dostavit do obýváku." Bušila na dveře Alice. Tu nikdo neučil normálně klepat? Ne, ale je to Alice, takže se tomu nemám divit.
"Pff… tak vzhůru do jámy lvové - znova." Povzdechla jsem si. Aneb jak jsem se jednou málem něco dozvěděla.
"Jo a třikrát hurá našim oblíbeným větám." Při té představě jsem se zhrozila.
"Tak schválně o kolik jsi oproti minule vyrostl." Zaryla jsem si a pro jistotu urychleně opustila pokoj. Co kdyby náhodou. Zarazila jsem se až před dveřmi do obýváku. Já tam nepůjdu a ne a ne a ne. Musím? Opravdu? Chjo.
"Docela rychle jsi zmizela." Ozvalo se za mnou.
"Že jo. Mizet mi šlo perfektně odjakživa." Nasadila jsem klasický úsměv číslo čtyři. "Ne, ž by mi to teď k něčemu bylo." A zaplula jsem dovnitř.
Můžete mi někdo vysvětlit, odkdy a proč jsou dospělí tak zvědaví? Ne, moment. Na to první si odpovím sama. Odjakživa. Vlastně spíše od té doby, co něco jako dospělý člověk existuje. Tedy ne že by děti nebyly zvědavé, to ne. Ale u nich to není nebezpečné. Ne tolik.
Po prvních asi deseti minutách jsem přemýšlela, jak dlouho tam ještě budu muset být. Bohužel těch známých se sešlo opravdu hodně. Víc než hodně. A tak jsem si s každým přátelsky popovídala. Jen tak mimochodem… Pár z nich jsem viděla doopravdy ráda. Ale povahy typu Bob a Trudi… Kdyby to šlo koupila bych jim jednosměrnou a nevratnou letenku na nějakou hodně vzdálenou planetu. Bohužel, něco takového bylo naprosto mimo moji moc. Škoda. Ti dva by si dozajista rozuměli.
"A co, Adriano… už máš nějakého kluka?" Pozor, hlášení! Amanda právě překonala Boba. Nebo ho alespoň hodně rychlým tempem dohnala.
"Ne… A ani mi to nějak zvlášť nevadí." Stejně bude brzo po mě, tak co…
"Nevěřím. Někdo se ti přece musí líbit." Uááá… Podejte mi někdo… Muhaha… Natočím Texaský masakr motorovou pilou2. Jen mi někdo musí půjčit tu motorovku.
"Hm. Ani ne." I když… Argh, mozku mlč! Jestli se chceš dožít příští minuty, tak mlč. Ježíš, já už si zase povídám sama se sebou. Fakt případ pro cvokaře.
"Ale… A co ten kluk, co byl tuhle u nás. Vypadal mile." Dík, mami. Ale už jsem zmiňovala, že je mu přes dvě stě a je to elf? Ne? Jejda. Asi mi to nějak vypadlo.
"Rafael?" zeptala jsem se jenom pro jistotu. Ne, že by jich u nás doma bylo víc, ale i tak. Každý zdržení je dobrý.
"No, víc jich u nás nebylo." Kupodivu.
"Jo, ale mám dojem, že jsme ti už říkala, že jemu se líbí Morgan." Teda snad jsem jí to říkala. A jenom doufám, že mě ani jeden neslyšel. Už jenom ta představa. No, brrrr.… Na druhou stranu to způsobilo, že přestali řešit mojí maličkost a pány kluky.
Ještě chvíli jsem tam seděla a pak se nenápadně vypařila. Jak jsem zmiňovala. Na mizení mám talent. Zaplula jsem k Phillipovi do pokoje. Opět. Dobře, možná to je tak trochu větší nevychovanost, ale Tinu… Nemám potřebu ji vidět. A nikdy jsem ji neměla… Z nějakého důvodu se prostě my dvě nemáme rády. Ale ani jedné to nevadí. Naštěstí.
Po chvíli civění do zdi mě to tam přestávalo bavit. Už by ho mohli taky propustit. Jenže, co peklo schvátí… víc už nenavrátí. Pokud ovšem dotyčném nezdrhne. A většinou má šanci vypařit se jenom jeden. Z čehož plyne, že má Phillip smůlu. Chudáááááááááááááák… Ale lepší, než abych tam zůstala já. Muhaha. Přejícná, já vím.
Vstala jsem a vydala se na obhlídku pokoje. Moje zvědavá povaha mě jednou opravdu přivede do hrobu. Stoupla jsem si ke stolu a pohledem ho přelétla. Rozhodně tam měl uklizeno víc než já, ale kdo by neměl. Tak, co dál? Pár knížek… Některé možná byly jeho, ale moc bych na to nesázela. Přece jenom představa Phillipa s knížkou… Není sice až tak absurdní, ale ani to není nic, co by mě ve spojení s ním napadlo ihned - na rozdíl třeba od Jacka. A vedle kupa CD. Jak jinak. Většina názvů pro mě byla neznámá, ale to taky není nic nového. Našla jsem si jedno a pustila ho. Aspoň tu nebude takové ticho. Ne, že by samotné zahnání ticha mohlo pomoct i proti nudě, ale lepší než nic. prošla jsem pokoj a nakonec se vrátila k té knihovně. Předtím se mi zdálo, že jsem tam snad zahlédla něco, co by se i dalo číst. Akorát jsem se po ní natahovala, když Phillipa evidentně propustili. A nebo zabili a to co teď stojí ve dveřích je jeho duch. Ať tak nebo tak, mám pro tuhle situaci jenom jediný vhodný výraz. Jejda. Chvíli bylo ticho.
"Uhm…" strašně inteligentní začátek, co? "Promiň, jenom jsem se tu nudila a znáš mě… Zvědavá už od narození" A taky pitomá. Pak mi došlo, že se ještě pořád natahuju po tý knížce a tak jsem ruku spustila.
"Jo, znám. Ta tvoje zvědavost tě jednou přivede do hrobu.." zasmál se. Uff… Ok. Výborná rada do budoucna: nelézt nikomu do věcí, pokud o tom nebude nic vědět. Nebo jenom pro jistotu: nestrkat nos do cizích věcí. Ať tak nebo tak.
"Takže se nezlobíš?"zeptala jsem se jenom informačně. Sice nevypadal naštvaně, ale to ještě pořád nic neznamená. Právě v tuhle chvíli jsem se cítila jako malá holka, co něco vyvedla. Vlastně po většinu času to bylo to samé. Prostě jsem byla moc zvědavá. A někdy víc, než by bylo zdrávo.
(L umřel)

Ano, už druhý "náhrobek" v téhle povídce. První byl Nickův, kterej se ovšem v současné době těší dobrému zdraví.
A jen tak mimochodem… Není to z toho, že bych se koukala na video, ale tady u toho jsme prostě viděla díl s L smrtí. Jenom pro pořádek. Ale ok, už mlčím… A jdu psát dál…;)
"Ne…­ Jenom…" prošel kolem mě k rádiu a přehodil CDéčko. "…tohle bude lepší. A nestůj tam tak." Pousmál se. Ok. Takže asi opravdu nebude naštvaný. To je dobře.
"Jasně a ještě jednou…" začala jsem znovu, ani nevím proč. (D: Protože jsi blbá… L: Ryšánku? Vypadni z týhle povídky!)
"Dost. Necháme toho. Koneckonců jsi byla jenom zvědavá, ne?" Musela jsem se pousmát. To zní jak z nějakého krimiseriálu. Až na to že já nešmejdila. Ne v tom pravém slova smyslu.
"Jo." Takže to by bylo. Jak jsem zase jednou měla víc štěstí než rozumu.
"Mimochodem, kdo je Rafael?" To nechceš vědět, Phillipe, věř mi. Tak mě napadá. Neměla bych je seznámit? Aspoň by se mě přestali ptát jeden na druhého.
"Spolužák. V září se přistěhoval a začal chodit s námi do třídy." A já ho ze začátku nemohla ani vidět. Zvláštní, kolik se toho během pouhých tří měsíců změnilo.
"A Morgan? Nezdá se mi, že bych ji znal a tady…"
"…je těžké někoho neznát." Ušklíbla jsem se. Tohle město je strašný. Nebo spíš síť zdejších drben dokonalá.
"Mi povídej. O tom Rafaelovi jsem možná slyšel cosi ve spojitosti s mladou Weberovou…" fakt? "Ale o Morgan ani ň." Nečekaně…
"Hm… Cos slyšel o píchne… chci říct Lilianě a Rafaelovi?"
"Nic zvlášť. Jednu dobu se neslo, že jsou spolu…" zkusila jsem si to přestavit. Dokud jsem se nedívala na jejich povahy… Nevypadali by dohromady špatně. Dokud by ovšem jeden nepromluvil. Poslední dobou se jeden druh=mu vyhýbají jak čert kříži. A Liliana tím pádem dala pokoj i mojí maličkosti. "Pak se údajně nějak brutálně pohádali či co. Nevím… Ale kdyby tě to zajímalo Tina vypadala, že toho ví docela dost." Brutálně pohádali? Jít se ptát Tiny?
"Ha. Jdi upadl, ne? Zrovna já se půjdu ptát Tiny. Myslím, že to přežiju. Nehledě na to, že mám Liliany dost ve škole." O kom se mluvívá, po mobilu vás otravovat začíná. Na telefonu mi blikal příchozí hovor - Rafael. "My o vlku a vlk na drátě. Minutku." Usmála jsem se a zvedla to.
 


Komentáře

1 upirikaty upirikaty | 1. března 2010 v 17:03 | Reagovat

supr rychle další kapitolu jinak se unudím k smrti

2 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 2. března 2010 v 9:08 | Reagovat

Ahoj Leni,
No nejsem maroz zítra zase do školy, jen mi včera zase nebylo dobře, takže mě mamka nechala doma...
Markét(L)

3 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 2. března 2010 v 18:27 | Reagovat

No chceš vědět přesně co tam dopsal? Taak ok :-P Tady to máš (kdyžtak jenom první větu jsem psala já :-D ) : Byla jsem uprostřed nějaké mýtiny. Uprostřed pod stoletým dubem byl vchod do jeskyně. Dokola byly poházené lidské kosti. Z nitra jeskyně se ozývali prapodivné zvuky, spíš steny raněného zvířete. Měla jsem hrozný strach ale musela jsem jít dál, abych zjistila o co tady vůbec jde.
No a to je všechno dál to jaksi nedomyslel :-D :-D :-D Ale měla jsem chuť jej uškrtit :-D :-D :-D Jo zeměpis a já skáču dva metry do vzduchu :-D Víš to je vždycky takové uklidnění tam si můžeš dělat co chceš :-D Teda pokud tě zrovna nezkouší... Což zrovna dneska zkoušel a já byla ale tak co už :-D Řeky ještě najít umím :-D Tedy aspoň myslím :-D Jj to je v pořádku :-D Například když se na mě díval ať jdu k tabuli chtěla jsem říct něco ve smyslu: Odstup Satane! :-D :-D :-D A jednou moje kámoška na něj když si sundával svetr: Pane učiteli, Vy jste zase přibral. :-D :-D :-D Prostě nejlepší hodiny :-D Vrrrr škoda, že jsou jenom dvě :-D

4 Sasuke Nara Sasuke Nara | 3. března 2010 v 18:43 | Reagovat

ahojky...mám nove icq více o tom na mém blogu :D

5 Nelíí Nelíí | Web | 3. března 2010 v 23:06 | Reagovat

muhahaha už se tesim na dalsi kapcu =)) jinak je to vyborny P.S smrtka nuzkama je!! v Kuroshitetsu!! xDDD vis kterej ten cervenej :D jinak je to vyborny!!! pis pis pis a pis proste furt pis!! =)a přepisuj a jo a pozdravuju bertíka a dicka a jo tom tky zdraví uchyl jeden :D

6 krb krb | Web | 5. března 2010 v 10:40 | Reagovat

Ahoj, u mě je diskuse na téma "STÁVKA", nechceš se zapojit? :)

7 Marťa Marťa | Web | 5. března 2010 v 11:26 | Reagovat

Taky zdravím =D A teď jsem zapoměla, co jsem ti to chtěla říct =D jinak tvý schizofrenický rozhovory jsou v psaný formě ještě lepší než v mluvený =D tam totiž není vidět (slyšet), kdo co říká... hele, já napsala vidět napoprvý dobře... lepším se =D jo už jsme si vzpomněla... Chtěla jsem udělat nějakou anketu ve smyslu "nejhorší překlep/chyba na netu" =D

8 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 5. března 2010 v 16:42 | Reagovat

Eh pokud tomu říkáš chození tak jo chodím :-D :-D Jj mám :-D To bych z toho nic neměla :-D I když.... *rozplývá se* :-D
Jakože já zeměpis taky nějak nemusím ale dobře se v něm učí chemie :-D No já Mechika čtu [:Mečika:] :-D

9 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 5. března 2010 v 17:02 | Reagovat

http://animetym.fonty.org/index.php/anime/anime-online/117-gravitation Tady to máš ;-) Ale musíš s etam první zaregistrovat :-D A jen tak pro zajímavost...Upozorňuji, že jeden díl je s anglickým dabingem a opravdu zkazili Shuichimu hlas :-! Ale pak už je to naštěstí s japonským dabingem :-D

10 KaThea KaThea | Web | 9. března 2010 v 21:00 | Reagovat

Ta vsuvka... "L umřel"... :D To ti nestačí, žes to prozradila už jednou, to to musíš člověku, který to třeba už zapomněl a má v plánu se podívat na DN, znovu připomenout? Co Sasanka?! Myslím, že se mi podaří ji přinutit, se na to podívat, až bude mít nový komp. :D Řékala, že už to bude brzy, muhehe.:D
Fakt mě nenapadá, co by se tak mohlo stát, co by mi vadilo. Ale bude to něco s tím, kvůli čemu se Raf s Lilianou pohádali. Nenapínej mě. :D OMK, vždyť už je další kapitola a já si ji můžu kdykoli přečíst! :D Ale mě se teď nějak nechce. :D A musím napsat článek. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama