Prokletí II. - 10. kapitola

14. února 2010 v 18:00 | Lizz |  Prokletí II.
Ahoj..xD Takže začnu tím nedůležitým... A to je svátek svatýho Valentýna..xD Kdo ho slavíte užijte si ho..xD Já osobně ho nijak v lásce nemám:D
Tak a dál:D Moje neschonost dostat se k důležitým věcem se zdá být nekonečná. Já jsem ZASE nenapsala, to jak to zjistí:D Prostě lempl:D A ještě k tomu ten úvod musm psát podruhý, protože jsme si ten první smazala:D Prostě na zabití:D z toho důvodu už končím:D Nemám nervy to okecávat a tak podobně:D Nehledě na to, e je předemnou talíř s řízkem:D:D Takže radši budu jíst, než sem psát nesmysly:D
Snad jenom... Slovník hry.cz potřebuje rozšířit..xD A to tak, že ihned:D Nezná pár základních slov...xD
No nic:D Končim:D Jednak taky proto, že řízek se sám nesní a taška sama nezabalí...xD Gomen za chyby:D a sayonara:D
Což mi připomíná včerejší díl Naruta:D Ten Sai je fakt správnej pošuk:D:D He, prej dárek:D NO nic, mlčim, mizim, pa:D

12.9.2152, Úterý

Ray:
Nakonec mi to nedalo. Zajímalo mě, co tam mají tak zajímavého a proč najednou Becky vypadá, jako by viděla ducha - minimálně.
"Co ty tu chceš?" vyjela na mě Becky okamžitě. Jak nečekané.
"Ale jen jsem byl zvědavý, co se tu děje." Nahlédl jsem do toho sešitu, co se tam tak válel, a který byl evidentně středem pozornosti. Říct, že jsem byl překvapený by bylo slabé slovo. On ji namaloval jako obludu?! Jako Prokletou?! Ale jak… Co se to tu děje? Ať už jde o cokoliv bude lepší dělat, že nemám nejmenší tušení, co nakreslil.
"Hm. Docela tu ujde." Takže budu muset mluvit. No, nevadí. Aspoň se dozvědí něco nového. "Až na to, že tady Becky bude jen těžko anděl…" I když je fakt, že ty křídla k ní až podezřele posují. "To druhý křídlo je napůl chromý, chodidla jsou nějaký zakrnělý…" Becky vedle jen tiše pěnila. Tohle bude ještě sranda. "A co se očí týče. Není to tak špatný nápad, ale tady to vypadá… prostě divně." Ně, že bych já snad kreslit uměl. To ani náhodou. ale proč si nerejpnout, když mám příležitost.
"Hele, vy dva jste se předtím domluvili?" pozoroval nás kluk z lavice předtím zvědavě. On se jen tvářil vysloveně pobaveně. Eh? Co mi uniklo?
"Ne, nedomluvili. Ale tady aspoň vidíš, že to, co jsem vám říkal prve je pravda. Je to divný a nedodělaný." Ušklíbl se… Sakra, měl bych zjistit, jak se jmenují. Nebo mi z toho onování hrábne. ("…Ehm." "Co máš ZASE za problém?!" "Já jen, že někdo by mohl…" "Úchyle..xD Nech si to pro sebe radši, jo? A neruš nebo to dneska nestihnu." "No, já tě varovala.") To je pořád on, onen, něj… Bla, bla, bla… Pak se otočil na mě. To nebyl nejlepší nápad, ale budiž. Trénovat se musí. "Abys to pochopil. Říkal jsem jim úplně to samé, ale z nějakého důvodu mi to odmítali věřit. S tím, že jsi vynechal, že pusa vypadá jako kachní zobák - promiň, Becky - , ale nějak jsem ji nestihla dodělat." Nevěřícně jsme na toho kluka zíral a málem se začal smát. Naneštěstí bylo kolem pár nežádoucích a rušivých faktorů, které tomu spolehlivě bránily.
"Ne kachní, ale slepičí… Viď Becky?" nemohl jsem si odpustit škodolibou narážku na naše první setkání. Zrudla .výborně. rozhodně lepší, než ta bílá předtím.
"Trhni si. Mimochodem… Chtěla bych vidět, jak by to vypadalo, kdybys to kreslil ty." To opravdu neměla říkat. Možná bych jí mohl varovat, ale to by to pak nebyla taková legrace.
"Máte tužku a kus papíru?"
"Jasně." Vzal tužku z lavice a podal mi skicák.
"Jiný papír by nebyl?" Přece jenom moje výtvarné umění je daleko za úrovní opic. Ale tohle bych zvládnout mohl. Tedy zjednodušenou verzi, samozřejmě.
"Něco se ti na tomhle nelíbí?"
"Ne. Vlastně je ideální." Sice moc velkej, ale nevadí. "Si na chvíli sednu." Otočil jsem se na osoby v lavici naproti, kde seděl… Hm, opravdu by nebylo špatné zjistit to jméno. Mimochodem ta lavice "patřila" nějakým dvěma kačenám,c o mi byly tak trochu povědomé. Beztak ze smečky příšer. Fajn a hurá na to. otočil jsem si na čistou stránku. Když už to musí být, tak aspoň nebudu mršit obrázek předtím.
Načmáral jsem takového toho primitivního panáčka - pardon, panenku - s křídly. Místo očí jsem přikreslil sluníčka, k postavičce udělal šipku a před tu napsal Becky. Ať žije výtvarné umění 22. století (Teď jenom doufám, že to mám spočítaný dobře…xD ). "Takhle by to dopadlo." Podal jsem jim skicák i tužku zpátky. Dva z nich se dusili smích. Becky vypadala, že přemýšlí, co udělat. Zabít mě rychle nebo pomalu? Pokud do toho můžu kecat, jako beztak nemůžu, radši bych zůstal naživu. A ten třetí pobaveně sledoval papír. To jsem zvědavý, co z něj vypadne tentokrát.
"Hotovej, Ortega… Až na to, že ty oči ti svítí moc. Spojení Becky a sukně mi přijde značně nereálné. Ne-li nemožné. Chudák holka je plešatá a co se křídel týče vypadají… prostě divně." Vrátil mi moje slova. Ale dobře, můžu si za to sám. "Mimochodem, autogram by nebyl?" ušklíbl se mi a podíval mi ten blok znovu. No, proč ne.
"Tak a už to máš komplet,… Jak se vlastně jmenuješ?" No a pak už mi zbudou jen ty dva. A ty si můžu označit jako jedničku a dvojku. Nebo nějak jinak. Jenom ještě musím vymyslet jak.
"Dick." Přitom prvním písmenu ve mně byla malá dušička, abych se přiznal. Na malou chvíli jsem měl dojem, že prohlásí, že se jmenuje Dan. To bych asi nerozdýchal. Naštěstí řekl Dick. To je přijatelné. Snad.
"Hej, Rayi… Nerozkecal ses nějak moc?" Ale Becky. Vítej ve světě nás vnímajících. Jenže nemůžu říct, že by její poznámka byla mimo. To ani omylem. Opravdu jsem toho za tuhle přestávku namlel víc než pomalu za celý týden. Když vynecháte hádky s Becky. Ale ty se dají jen těžko počítat mezi normální rozhovory. No, nevadí. Někdy se mluvit musí začít. I když teda, že by se mi nějak dvakrát chtělo… Se říct nedá.
"Hm. Možná." Připustil jsem neochotně, otočil se a vrátil se do lavice. Na jeden den mi t stačilo. Navíc mám o čem přemýšlet. Nebo jsem jenom prudce paranoidní? Těžko říct. Ať už to bylo to první nebo druhé nedokázal jsem z hlavy dostat ten obrázek. K Becky to opravdu až podezřele sedělo. I když tam měl blbou barvu očí. Jen těžko by je mohla mít modré. I kdyby náhodou byla. Což mi připomíná další důvod k jejímu podezírání. Ten záblesk tehdy. Má hnědé oči, ale pro ten okamžik se něco změnilo. Fialová. I když tím si nejsem zase tak docela jistý. Je jenom možné, že můj chromý mozek si to vymyslel, protože chtěl někoho dalšího mě podobného. Ale to jsem k tomu ještě nezapočítal její reakci na ten výtvor. Proč tak zbledla, když to viděla? Becky, Becky… Jsi nebo nejsi jedna ze tří? Co? Ale kdo by potom byl ten poslední? Dick? Protože jak jinak by věděl, jak to nakreslit?
Pokud ovšem nemá dvojče, které by bylo prokleté. Nebo je taky možné, že to doopravdy byla jenom hloupá náhoda. Přece jenom by nebyl první, koho by to napadlo. Ale tohle bylo… Já nevím. Znovu jsem se podíval jeho směrem. Zrovna se čemu smál spolu s těmi dvěma a Becky. Nevypadá na to. Neumím si ho představit jako dvoumetrové monstrum. To prostě nejde. Nedovedu nebo možná nechci. Každopádně je podstatně méně podezřelý než Becky. Nebo spíš Rebeka?
***
"Jejich jména
začínala většinou stejnými písmeny. Nebo to tak aspoň bylo až do té doby, co naše vědomosti ohledně vás sahají." Tehdy mi to přišlo na palici.
"Proč? Vždyť je to zbytečné, ne?"
"Stejně jako je zbytečné to, že se něco takového vůbec děje." Povzdechla si mamka a dál pokračovala ve výčtu našich vlastností.
***
Dick… To bude nejspíš taky zkrácenina, ale od jakého jména? Jenom už kvůli němu doufám, že ne žádného od R. Bože, nad čím to zase přemýšlím? Opravdu podezřívám dva své spolužáky z něčeho takového? Jsem magor. Jenže, co když na tom něco je? Bohužel můžu jenom těžko vstát a dojít za nimi se slovy: Aho, taky máet po setmění dva metry a křídla?" "…" "Ne? Tak to jsem si vás asi s někým spletl. Omlouvám se. Přeji pěkný den. Mimochodem na psychiatrii nevolejte, už tam mám rezervovaný pokoj." Ne, to by opravdu nešlo. Na "dotykovou" zkoušku mám zase blbou barvu očí.
***
"Když se fialová a oranžová dotkli… Mělo to katastrofické následky. Přestali se ovládat.klidně i za bílého dne."
***
To mi vnuklo nápad. Donutit je dotknout se. Jenže, kdybych měl náhodou pravdu… Skutečné bych byl schopný způsobit jim něco takového? Ne. Ani omylem. Nehledě na to, že… Ne, to prostě nepřipadá v úvahu. Budu to holt muset vymyslet nějak jinak. Otázkou ovšem zůstává jak. Jak to udělat a nikomu neublížit? Nebo hůř nikoho při tom nezabít? Někdo nějaké nápady? Rád bych si je totiž poslechl.

13.9.2152, Středa
Becky:
Bylo to… divné. Co mám na mysli? Ten včerejšek samozřejmě. Proč mám ten dojem? Kromě toho, že ten idiot začal mluvit a Dick mě namaloval v mojí večerní podobě? V tom případě nic. Pokud ty výše zmiňované body vynecháte, pak je všechno v nejlepším pořádku. Mělo by být. Jenže není. Ray mluvil a dokonce normálním hlasem. A Dick namaloval… No to, co namaloval. Jenže to klidně mohla být náhoda. Svíticí oči a křídla. Nic nového pod sluncem. Možná to jenom hrotím, protože se mě to přímo dotýká. Kdybych byla obyčejný člověk nejspíš by mi na tom nepřipadalo podezřelého vůbec nic. Pravděpodobně bych se rozčilovala jenom proto, že si mě vybral jako pokusného králíka ke svým výtvarným experimentům. Ale nic víc. No, aspoň vím jistě, že i kdyby někoho Prokletého potkal a přežil to… Já to nebyla. Už jenom ta barva očí o tom vypovídá. Nemám modré oči.
Ani ve dne - to jsou hnědé, ani večer - fialová. Ale to jsem zase poněkud odbočila od toho, co jsem chtěla prve. Ale co to bylo? Hm, tak to bych taky ráda věděla. Ale nevadí. Stane se. Někomu častěji než jinému. A v mém případě to místy platí dvojnásobně.
"Becky?" podívala jsem se na svojí sousedku. Tak trochu nervózní osoba.
"Co?" A zároveň skvělá vrba. Nebo alespoň vyslechla všechny moje většinou ne zrovna nadšené a milé názory na Raye. Až se jí divím, že toho nemá plné kecky.
"Nic. Radši. Nad čím jsi dumala, že jsi mimo?"
"Ale… Nad vším a ničím zároveň. Znáš to, ne?" Těžko můžu říct,že jsem přemýšlela, jestli Dick není po večerech schizofrenní.
"Jo, to znám. Mimochodem… Všímáš si, že je skoro čtvrtá hodina a ještě jste se sobě s Rayem neštěkali?" Fakt? No a co? Tak na to prostě dneska nemám nálad, no.
"Hm…"
"Dobrý den ve spolek, krásné dívky." Přifařili si to k lavici kluci v čele s Timem. Komediant. Snad od narození.
"Dobrý, pánové, dobrý. Co byste rádi?" ušklíbla jsem se na něj.
"Ale zatoužili jsme po vaší milé společnosti a zároveň nás zajímalo, jestli máte dneska čas." Hra? Ale řekl máte… A představit si Mary-Anne, jak hraje… Ne, to by nešlo, takže nejspíš půjde o něco jiného, ale o co?
"Já bych čas měla. Co ty, Mary?" Každá minuta, kdy nemusím tvrdnout doma se počítá, jako dobrá.
"N-no já asi taky." Opravdu nervózní člověk. Vždyť jenom chceme jít ven, ne jí zatáhnout do lesa, vykuchat a sníst. I když nepochybuji, že mojí drahé a milované druhé polovičce by se ten nápad vysoce zamlouval. Sadistka nechutná.
"Takže dámy by čas měly, co chystáte, pánové?"
"No, mysleli jsme…" začal Tim, ale Luke mu do toho skočil.
"Překvapení. Kdo si počká, ten se dočká - možná."
"Nesnáším překvapení." Zavrčela jsem.
"No, tak to máš problém, Becky." Ozval se škodolibě Dick..
"Ty se ani neozývej. Ještě pořád máš vroubek za ten kachní zobák." Mary teď koukala trochu zmateně. Ehm, jo… O tom jsem jí ještě informovat nestihla.
"Za to už jsem se omluvil. Navíc na nápravě už pracuju." Jo, to mu tak žeru.
"Zobák?" ozvalo se vedle mě téměř neslyšitelně.
"Ale…zkoušel jsem kreslit." Vysvětlil Dick ihned. Asi abych nedostala šanci se ozvat. Pche. "Nic zvlášť zajímavého." Jak pro koho, Dicku, jak pro koho. "A jak že se to jmenuješ? Propsal jsme totiž seznamovací týden doma." Pousmál se.
"Mary-Anne." Pípla a barvou teď připomínala krásně dozrálé rajče. To červené samozřejmě.
"Ok. Můžu si to zkrátit jen na Mary? Mimochodem jsem Dick."
" J-jasně." Ježíš, já z tý holky jednou porodím. Co tak stresuje pořád? Ale to už asi lepší nebude. Ale třeba se to časem zlepší. Až si zvykne. A nebo taky ne. Kdo ví…
"Fajn, takže po- Potřebuješ něco?" otočil se na osobu, co mu poklepala na rameno. Já se dusila smíchy. A nejenom já. Opravdu je vidět, že tu týden nebyl.
"Kromě toho, abyste zapluli do lavice? Nic." Luke mu něco šeptnul. O co, že vím, co?
"Ehm… Pardon, já si vás spletl." Nahodil andělský výraz.
"Do lavice." Zopakovala učitelka s klidem. Je to totiž jedna z těch, co jste schopní splést si je s spolužákem a ani vám to nepřijde divné. Dokud se ovšem "vaše nová kamarádka" nepostaví před katedru. Ostatně pokud se nepletu tak minulý týden s tím měl problém ten trouba Ken. Ehm, samozřejmě, že se tak nejmenuje, ale neustále leze za tou kozou, co se mi už teď nelíbí a která jako první hlídkovala u Raye. Katastrofa nejvyššího stupně. Ale kdoví, třeba to ještě nebudou tak moc ztracené případy. Uvidíme časem.

Dick:
"Musíte to pořád připomínat?" Musel jsem se zeptat, když už asi po milionté vytáhli fakt, že jsem si potykal s učitelkou. Ti dva se na sebe podívali.
"Jo. To teda musíme." Prohlásili nastejno. Bezva. Tak schválně kolikrát si to dneska ještě poslechnu.
"Pitomci." Konstatoval jsem a oni se rozesmáli. No, hlavně, když se dobře baví. Aspoň budou dlouho živí. Teda pokud platí fakt, že smích prodlužuje život. Jestli na tom, totiž něco bude, tak já mám poměrně reálnou naději dožít se dvou set… Dobře, teď trochu přeháním, ale na těch sto padesát bych to viděl. Přece jenom jedním z vedlejších účinků Prokletí je i fakt, že žijeme poněkud delší dobu. Což tedy naprosto nechápu jaký to má mít význam. Přece jenom… Obluda jako obluda. Snad jenom, že to stihne obejít míň lidí. Což je nejspíš dobře. Pravděpodobně to tak bude, ale stejně je to na nic.
"Každopádně jsi na tom pořád líp než támhle Phil."
"Proč?" zeptal jsem se zvědavě. Že bych nebyl jediný, kdo nesprávně odhadl situaci? Tady aspoň vidíte, že jsem nebyl zas až tak mimo, ale že ona rozhodně v žádném případě na učitelku nevypadá. Dokud nestojí za katedrou. Ať tak nebo tak jsem rád, že v tom nejsem sám.teda ne v tom jako v tom, ale jako v tom. Rozumíte mi, ne? Proboha, co v tom pití bylo? Mám neblahé tušení ohledně zdejšího čaje. Protože působí… Docela zajímavě na moje myšlenkový pochody. Rada propříště: nepít školní čaj. Radši chcípnout žízní.
"No, pozval j na rande." Chudák kluk. Na druhou stranu si za to může sám. A mohlo být vtipné ho potom pozorovat.
"Ten výraz, když zamířila ke katedře… k nezaplacení." Jo, to věřím. He, škoda, že jsem to neviděl.
"Jo, to bylo super." Koukám, že nejsem jediný, kdo je škodolibý. To je dobře. "Dost,že jdete." Uhm? Otočil jsme se. Aha. Mary a Becky. No, hurá. Jsem tu málem zapustil kořeny. Tedy kdybych nějaký měl. Ale to by se mi zase asi blbě chodilo a… ty jo v tom čaji asi opravdu něco muselo být.
"Pche. Zase tak dlouho nám to taky netrvalo. Rozhodně lepší než vy minule. Jsem myslela, že usnu, než se začne hrát." Jo, na tom něco bude. To jsem měli tak trochu zpoždění. Ale jenom decentně.
"Náhodou mi jsme nepřišli pozdě, ale ty brzo." Zašklebil se na ní Tim.
"No to jistě. Zrovna já budu chodit o půl hodiny dříve. Tos uhodl."
"Že jo. Hádat mi vždycky šlo." Jenom protočila oči.
"A už nám někdo řeknete, kam se jde?" zeptala se zvědavě. Čistě jenom z principu bych radši nic neříkal. Koneckonců trochu zvědavosti jí taky nezabije. (Špatně! I malé množství zvědavosti může způsobit vážné poškození mozku…xD Sama jsem toho živoucím důkazem…xD)
"Ne, tak docela." Ušklíbl se Tim a vyrazil.
Cesta utekla docela rychle. Nebo aspoň mě. Ty tři… Tím myslím Becky, Tima a Luka se celou cestu dohadovali o čemsi ohledně ThrowBallu. Čili jsem jim nerozuměl ani slovo. Naštěstí pro mě vypadala ta Mary podobně zmateně. Takže jsem se z ní snažil vytáhnout aspoň něco. Ze začátku to vypadalo, že spíš než mi něco řekne, tak si radši jazyk ukousne, ale pak se rozkecala. Taky správnej pošuk tahle holka. Myšleno samozřejmě v dobrém slova smyslu. Probrali jsme všechno možné a víceméně i nemožné. Opravdu téměř neskutečný.
"Hele vy dvě hrdličky tam vzadu. Co takhle přestat brzdit a přidat do kroku?" Ozval se zepředu Luke a Mary zase trochu zrudla. Moment… Zase? Ona vlastně ani neodrudla. Teda ne úplně.
"No jo, pořád." A přidal jsem do kroku.
"A co Dicku, jak dlouho znáš-"
"Varuju tě Rebeko, nevyslovuj to." bylo mi úplně jasné do čeho chce zase šťourat.
"Ale no tak, přece by ses hned nečertil."
"No, jistě ty anděli s kachním zobákem." Vyplázl jsem na ní jazyk a byl opravdu rád, že stojím ve větší vzdálenosti, než její ruka dosáhne. Jinak to totiž mohlo docela bolet.
"Ty…"
"Ano?" škodolibě jsem se pousmál.
"Radši nic." No proto. Už jsem se začínal bát, že se schyluje k další "debatě". Jenom pro pochopení - Becky se nehádá. Nikdy s nikým. Jenom si: vyměňuje názory, debatuje a podobný… Prostě to vždycky nějak okecat musíte, teda pokud nechcete zažít celkem nudou a nezajímavou přednášku. Hádat se nebo diskutovat… Jako by to nebylo jedno.
 


Komentáře

1 Marťa... Marťa... | Web | 14. února 2010 v 18:42 | Reagovat

Very very good... =D víc anglicky nezvládnu, takže česky: je to skvělí, doufám, že ve škole už budeš mít něco sepsanýho... =D moc se těším =D

2 upirikaty upirikaty | 14. února 2010 v 18:44 | Reagovat

to je supr,rychle další kapitolu

3 upirikaty upirikaty | 14. února 2010 v 19:25 | Reagovat

a s tím narutem máš recht

4 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 14. února 2010 v 19:57 | Reagovat

Hey tak ta pasáž u Raye: Ahoj, taky máte po setmění dva metry a křídla?" "…" "Ne? Tak to jsem si vás asi s někým spletl. Omlouvám se. Přeji pěkný den. Mimochodem na psychiatrii nevolejte, už tam mám rezervovaný pokoj." :-D To mě fakt dostalo :-D Kde ty na to chodíš? :-D A ty kecy u toho Dicka :-D Já z toho nemůžu :-D Fakt to s těma kořenama :-D :-D :-D No už jsem v klidu...Teď by to chtělo nějaký smyslu plný názor na celou kapitolu...No prostě je to kawaii :-) :-) :-) Ale už by taky konečně mohli zjistit, že jsou na stejné škole :-P No ale tak snad se někdy dočkáme :-D Určitě! :-D :-D :-D No nic já končím tak papa :-P

5 Sasanka Sasanka | Web | 15. února 2010 v 20:40 | Reagovat

Dick v týhle kapitole perlil :D A máš tady nějaký vadný komentáře, píšu normálně rychle, ale písmenka naskakují hrozně pomalu, takže ve výsledku už mám dávno dopsáno, ale písmenka pořád ještě brzdí někde u půlky :D Takže svůj komentář pokud možno zkrátím na: MILUJU tě a rychle přidej další, nebo tě samou láskou přijdu během noci zabít :D:D papa :D

6 KaThea KaThea | Web | 15. února 2010 v 20:46 | Reagovat

Hm, tentokrát jsem si to přečetla nezvykle brzo. Tedy brzo na Prokletý, PP si většinou přečtu hned. To je tím, že se mi nechtělo načítat DN. :D Ale je to super!
Jak jsi mohla napsat "Náhodou mi jsme nepřišli pozdě, ale ty brzo."? Jak jsi tam mohla udělat měkké I?!
P.S.: Dívala jsem se na ty animace nahoře. Přemýšlela jsem: "Co je to za holku, co vedě L-a na řetězu? Žádnou takovou holku jsem tam neviděla. Jediná holka tam je Misa, tak kdo to sakra je? Já jsem ale debil! To je přece Light!" xD Je to Light že jo? :D Protože jestli ne, tak jako fakt nevim. :D

7 upirikaty upirikaty | 19. února 2010 v 14:44 | Reagovat

kdy už bude další díl?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama