Prokletí II. - 11. kapitola

21. února 2010 v 17:47 | Lizz |  Prokletí II.
Úvod dopíšu, až se vrátím:D Teď na to není čas:D Takže pěkný počtení, gomen za chyby a tak dál. Vždyť to znáte:D Sayonara;)
EDIT: Jen tak mimochodem:D Většině to jistě došlo, ale jenom aby bylo jasno:D Ty barevný čísti jsou ty, kdy mluví jejich druhé a mírumilovné *ironie* já:D A když bude něco zeleně... Je to dopis...xD Ale to připomenu ještě dneska...xD Když to stihnu přepsat a opravit to s tim Tolikenem:D A stihnu tu ještě i KaTheu a pokud možno i Mechiku:D *úchylnej výraz*


13.9.2152, Středa
Becky:
Věříte mi, když vám řeknu, že jsem čekala všechno možné, jenom ne to, jak se naše procházka zvrtla. Pořád mi není tak docela jasné, jak jsme se tomu dokázali ty tři dny vyhnout. Naprosto tomu nerozumím. Ale stalo se. A při tom to celé byla jen hloupá náhoda. Nic víc. Jenže možná právě náhody… Ehm, asi bych měla osvětlit o čem to tu melu, že?
***
"Takže kam to jdeme?" zeptala jsem se znovu. Mary vedle mě se pousmála. Ten zmetek jí to řekl. To nemá cenu. Já to chci taky vědět.
"Vlastně nikam." Ušklíbl se Dick. "Zatím." Uhm? Jak zatím? Zopakovala jsem svoje myšlenky nahlas.
"Uvidíš." Ozval se škodolibě Luke.
"Na procházku." Připojil se ještě Tim.
"No tááák, Dicku…­ Kam jdeme…???"" bylo mi jasné, že ti dva by mi nic neřekli, ani kdybych se na hlavu postavila. "Prosím." Nahodila jsem psí oči.
"Počkej a uvidíš. A nekoukej se na mě tak." Takže mu to vadí? To je dobře. Moc dobře.
"Dickůůůůůůůůůůůůůůůůůůů, prosííííííííííííííííííím."
"Ne, že jí to řekneš." Začal do toho kecat Tim.
"Neboj, jako hrob." Ujistil ho. Ts, zrada tohleto.
"Do hrobu tě položí, jestli mi to neřekneš." Třeba pomůže, když si budu hrát na psychopata. I když si večer poslechnu zase rádoby trefné poznámky od Reby. No co? Tak jsem si svojí druhou polovičku pojmenovala. To je toho. Zkuste mě za to žalovat.
"To nám brát jako výhružku?" vypadal pobaveně.
"Ne. Jako varování."
"A co mi uděláš, když to nepovím?" Hm? Co mu udělám? Nevíte, jestli je lechtivej? S takovými se dá totiž výborně vyjednávat.
"No, ulechtám tě k smrti?" zkusila jsem to.
"Tak to se omlouvám, že kazím plány, ale tohle na mě neplatí." Tak nic. Teda pokud nelže.
"Vykecám ti díru do hlavy?" zkusila jsem to jinak. Jenom se ušklíbl.
"No, tak to se už třesu strachy."
"No ták." Strčila jsem do něj. A problém byl na světě. Automaticky jsem zastavila, sklopila hlavu a zavřela oči.
Ahoj, Becky. Jsi ráda, že mě slyšíš? Co ta tady dělá?! Vždyť je den!
Zmizni! Okřikla jsem… no, vlastně sama sebe. Ne, sama sebe ne. Okřikovala jsem Rebu. Tak a je to. Kupodivu se už neozvala to je divné. Obvykle by měla plno komentářů. Podívala jsem se na Dicka. Stál hlavu skloněnou k zemi. Zvedl ji jen o malou chvilku později než já a oči mu ještě trochu leskly oranžově.
"Hej, jdete vy dva?" ozval se zepředu Luke. Mlčela jsem a jenom nevěřícně civěla na Dicka.
"Co jsi, sakra, zač?!" šeptla jsem "vztekle". V uvozovkách proto, že jsem byla spíš vyděšená. K smrti vyděšená, abych byla přesná. Tohleto bylo poprvé, co se Reba objevil ve dne.
"Zeptal bych se na to samé, ale mám tušení, že odpověď je víc než zřejmá." Jak může být takhle v klidu?! "Asi bych měl jít. Řekni jim, že mi psala máma." Vyhrkl zmateně, otočil se a vyrazil na druhou stranu.
"Becky? Kam šel?" zeptal se Tim, když jsem je došla. Pořád ještě mimo.
"P-psala mu máma." Vykoktala jsem zmateně ohlédla se směrem, kterým odešel. Co to, sakra, bylo?! Co?!! Zatraceně. Dick přece nemůže být… příšera. To je přece naprostý nesmysl! Ne, kdepak nesmysl. To je poněkud krutá realita. Ale…
"Pardon, musím taky jít." Omluvila jsem se a v podstatě utekla pryč.
"Nějaká divná…" slyšela jsem ještě Luka a pak už byla dostatečně daleko, abych i já se svými trochu lepšími smysly nemohla nic slyšet.
Doma jsem vlítla rovnou do pokoje a okázale ignorovala zvědavé otázky zbytku rodiny ohledně toho, jak bylo ve škole. Stejně je to nezajímá.
"Becky?" Elinor? Teď ne. Opravdu na ní teď nemám nervy. Odešly pryč. Nebo spíš zůstaly tam na tom chodníku. Teď si nějak nejsem jistá.
"Hm?" odvětila jsem nepřítomně.
"Jsi tu brzy." No a co má jako být? Je to snad trestné?
"Vadí?" neměla jsem náladu být příjemná. Potřebuju čokoládu. Hodně čokolády. Nebo něco teplýho. Nebo něco na nervy… nebo… Já nevím, sakra!
"Ne. Já jen… Stalo se něco?" Moje druhá matka promluvila. Hrozný. I když tahle je všímavější a všetečnější než ta biologická. A taky otravnější.
"Ne, nic. Teda snad." Těžko říct. V podstatě se toho stala spousta a nic zároveň.
"Jo, jasně. A proto už jsi v tuhle dobu doma místo, abys hrála tu příšernost, co si nechává říkat ThrowBall." Pousmála jsem se. Možná bych jí to mohla říct. Mohla by mě pochopit. A mě by třeba pomohlo, kdybych to řekla nahlas.
"Někoho jsem potkala…" Někoho hodně nebezpečného, podle všeho.
"Koho?" Zvědavá až na naši bordelu plnou půdu, viď, sestřičko?
"Dicka." Dalšího okřídleného pošuka. Kruci! Vstala jsem a začala rozčileně pochodovat po pokoji. "On je stejný jako já. Teda aspoň myslím, že je, protože svítil. A já taky. Za bílého dne! Chápeš? To… To se přece nemá dít. Má se objevovat jen večer! A utlumená. Tohle je totiž jinak nebezpečné. Moc nebezpečné!"
"Uklidni se a sedni si." Doporučila mi s klidem. "Když jsi říkala stejný, mělas na mysli…?"
"Že po setmění je dva metry vysoký, okřídlený a má oranžově zářící oči." Prskla jsem nervózně, ale posadila se. "Co mám dělat?"
***
Tak, teď, když už jste v obraze… Co mám dělat? Jak… Jak se k Dickovi chovat? Stejně jako do teď? Nebo by bylo lepší ho ignorovat? Hm?
No, já bych věděla jak. Lov ve dvou je celkem zábava. Ve třech by to bylo ideální, ale Dick by stačil. Zatím.
Ty mlč! Jmenovitě tebe jsem se na nic neptala.
Ne? Já měla pocit, že to poslední otázka byla…
To sice jo. Ale rozhodně ne na tebe. Ty tvoje kecy o lovu a krvi mi totiž lezou krkem.
Opravdu? Ale zrovna dneska jsi měla pár prima nápadů.
To už mě zase ignoruješ?
Ty jo. Jaks na to přišla?
Ha, ha. Hádej. Můžeš třikrát.
Becky?
Že začnu zpívat.
Co potřebuješ? (Mezi námi. Zpívá strašně. Hlava mě pak bolí ještě další dva dny, ale to jí neříkejte!)
No vidíš, že to jde.
Trhni si.
Buď trochu milá, ano? Přeci jenom jsem ty.
To těžko. Možná moje poněkud nechutná, otravná a nebezpečná součást. Ale nejsi já. Nejsi se mnou od začátku. Až od sedmi.
Protože dřív… Představ si, jak se mění třeba novorozenec nebo batole. To by bylo kruté. My vás potřebujeme živé.
Víš co? Jdu spát. Tohle nemá cenu. Dobrou a mlč. Ráda bych usnula dřív, než o půl jedné ráno
Jak myslíš, ale stejně se ti jen tak usnout nepovede… Znám tě.
Víte, co je nejhorší? Že má pravdu. Téměř vždycky jí má.

Dick:
Nemůžeš spát?
Divíš se mi?
Vlastně ani ne. Byl jsem na tom podobně, když jsem to zjistil.
Moment? Chceš mi tvrdit, žes to věděl?
Hm. O obou. Hned jak jsem je viděl. Poznáme se mezi sebou. To jenom vy lidé jste tak slepí.
Počkej… O obou?
Jistě. Vždycky jsme byli tři.
Kdo je ten poslední?
Nějaký zvědavý.
?
Víš co? Když na to nepřijdeš do konce měsíce, řeknu ti to.
Měsíc?!
Nestěžuj si. Já čekal déle. Prakticky o šedesát šest let. Víš, co to je? Moment. Vlastně ne. Šedesát šest čekal poslední z nás. Já to měl ještě delší. Měsíc čekání tě nezabije.
Jo, jasně. Aby ses nedivil. Jen tak mimochodem, komu s otravoval život přede mnou?
Jednomu chlapci. Ale bylo s ním víc srandy, než s tebou. Občas lovil. Sice spíš musel, ale i tak. Ale nejlepší byla ta dívka před ním.
Takže jsi holka? Ale proč…
Richarde… Byl jsem… Jsme oboupohlavní. Vždycky se znovu narodíme s novým hostitelem. Teď jsem kluk.
To je na palici. (A pitomost, ale sama jsem si to zavařila…xD Zase rychleji psala, než myslela… O:))
Možná trochu ano. Ale je to tak.
(Divné, co? Že se s ním takhle vybavuji. Jenže pokud zrovna nemele o krvi je celkem fajn. A já se o něm i sobě dozvím pár věcí. A to přece nikdy není na škodu. Nebo aspoň já si to myslím. Napadlo mě něco dalšího.)
Máš nějaké jméno?
Richard. Ha, ha, ha.
Myslím tvoje jméno.
To je moje jm-
Není. To je moje.
Jména dávají velkou moc. A to moje… Nikdo se na něj dlouho neptal. Zapomněl jsem. Naposledy jsem byl Erik.
Je to divné. Jak to, že si ho nepamatuješ?
Nebylo třeba ho používat. A navíc. Jsi první po dlouhé době, kdo je ochotný se mnou mluvit.
Když nemeleš o krvi nebo lovu…
Mimochodem. Měl bys Becky přebarvit oči.
Puntíku. Jako by to nebylo jedno.
Podobným stylem jsme pokračovali ještě dlouho do noci, než se mi konečně podařilo usnout. I když nedá se říct, že by to byl zrovna klidný spánek. To ani omylem ne. Spíše to byl takový večer nočních můr. Zajímalo by mě, jestli on může ovlivňovat i sny? No, zeptám se zítra večer. Třeba bude mít dobrou náladu a odpoví mi.

14.9.2152, Čtvrtek
Dick: (Jo, ještě pořád…xD)
Vzhledem k mému včerejšímu ponocování a následném (ne)spaní se není čemu divit, že jsem zaspal. Opravdu mi asi není souzeno tento týden stíhat všechno bez problémů. Docela jsem se ale divil, že mě nevzbudil nikdo jiný. Třeba taková Ella je na to odbornice. Takže jsem se tentokrát na zastávku proběhl a to jenom kvůli tomu, abych viděl bus odjíždět. Fakt bezva. Podíval jsem se do řádu… Hm, prima. Další pojede až za čtvrt hodiny. Což znamená, že do školy to budu mít hodně těsné. Když pojede tak, jak by měl…
Do třídy jsme vlétl současně se zazvoněním. Výborně. Nebylo to sice zrovna dvakrát v čas, ale ani vysloveně pozdě. Takže se to nejspíš dá považovat za úspěch. Víceméně.
"Kdes byl?" musel se okamžitě informovat Luke. Drbna.
"Zaspal." Jenom doufám, že už aspoň zítra zvládnu dorazit včas bez nutnosti rychlejšího tempa nebo nedej bože zbytečného běhu, jako dneska. Pitomej bus. Co by se mu stalo, kdyby měl zpoždění?! No, dobře, za tohle si můu sám. Měl jsem vstát dřív, ale i tak…
"Mimochodem, co to včera bylo ten útěk?" Uhm. Nejspíš jsem to měl čekat.
"Mamka psala, abych dorazil, co nejdřív domů. Potřebovala pohlídat dvojčata." Lhát se nemá, ale pravda nepřipadá v úvahu.
"A co se stalo Becky? Ta totiž zmizla chvíli po tobě." Hm… Což Becky.
"Nemám tušení." Mám, ale i kdybych to řekl, nevěřil by mi ani půl slova. Pravděpodobně. Pokud to není nějak magor, co věří kdejaký ptákovině.
"Fakt? Já že jste se oba zarazili a pak vysloveně zdrhli. Ty nenápadněji nutno říct." Hm, na tom něco bude. Něco málo.
"Hm. Se pak zeptej Becky." Byl by totiž parádní průser, kdybychom každý tvrdili něco jiného.
"Dicku…"
"Ocenila bych, kdybyste vy dva vzadu zmlkli. Nebo snad máte něco, co nám chcete říct?"
"Ne." Odpověděli jsme oba současně a jen pro jistotu, zmlkli. Stejně mi ale bylo jasné, že ti dva to být nenechají.
"A děvčata v první lavici?" A Mary evidentně taky ne. Super.
"Ani ne." Prohlásila Becky. A dokonce hodiny už byl víceméně klid. Kéž by se to samé dalo prohlásit i o přestávce. Jenže to už bych chtěl asi moc.
15.9.2152, Pátek
Ray:
Něco bylo jinak. Možná je to byl jenom můj paranoidní názor, ale… Becky se přestala hádat se mnou a bavit s Dickem. Seděla u nich u lavice, ale Dicka okázale ignorovala. A on ani nevypadal na to, že by mu to nějak zvlášť vadilo. Co mi uniklo?
"Rayi?" Ah. Můj. Bože. Proč? "Tak mě napadlo, jestli bys náhodou nešel dneska zase někam." Grr… Příště se na to opravdu vykašlu.
"Něco už mám." Na celý život dopředu.
"A co?" posadila se vedle mě. Potlačil jsem nutkání jí "omylem" tu židli podkopnout a mít škodolibou radost z toho, spadne. I když představa je to nádhera. Jenom jsem se na ní vztekle podíval. To jí přece může být jedno. "A zítra?" Bude sobota a rovnou až zapomene, že bych s ní někde byl celý den. To ani z donucení ne. Možná, kdybych byl pod vlivem nějaké prudce omamné látky, kdy bych byl úplně mimo. Nebo večer, když bych zapomněl polknout tabletu. (Prášky jsou na praní, že?...xD) Jenže… Za ty komplikace potom mi to nestojí.
Asi začínám trpět nějakou formou masochismu, protože jsem už zase pozoroval poslední dvě lavice u oken. "Proč pořád koukáš…" otočila se stejným směrem. "…na Becky?" To jméno vyslovila překvapeně. Ale vedle. Na Becky jsem opravdu nekoukal. To by pak nebyl výše zmiňovaný masochismus. Ne. Musel jsem pozorovat Dicka. A čím déle jsem ho sledoval, tím méně mi Dana připomínal. Zní to divně? Mám z toho podobný pocit. Ale je to tak. Jak jsem řekl. Jde jen o to zvyknout si. "Nebo na Mary vedle ní?" No, vedle. Kup si brejle. Mary totiž stála opřená o topení, tak trochu červená a co chvíli koukala po Dickovi. Ehm, evidentně nejsem jediný, koho ten kluk zajímá. Tohle bude ještě legrace. "Mimochodem, všiml sis, že mám novou barvu?" pohodila vlasy. Ehm… fakt? A to jako jinou hnědou? Mě to přijde stejné.
"Hm, ne." Třeba dá pokoj. Snad.
"No, ono to vlastně ani není poznat tamta byla čokoládová a tahle je kávová." Eh? V tom je nějaký rozdíl? Bože.
"Hele, je sice pěkný, že máš novou-" ani mě to nenechala doříct.
"Takže se ti to líbí? To jsem ráda. Je to lepší než ta předtím, ne? I když… Možná by byla ještě lepší kaštanová. Jenže Sandy říkala, že by mi to mohlo chytnout nějak jinak. Prý její kamarádky sestřenice má bratříně a to má holku, která má sestru s podobnou barvou vlasů, jako já a chytlo se jí to skoro do černa. A já černou nesnáším. Taková moc depresivní. Teda tobě sluší, ale na sobě si jí neumím představit. Nemyslíš, že by to vypadalo divně?" Máte někdo třeba kladivo? Nebo něco jiného těžkého, abych jí mohlo praštit? Snad by pak zmlkla. I když tím si nejsem tak docela jistej. Je totiž také možné, že pokud bych jí nezničil i hlasivky mlela by dál a ani by si nevšimla, že je vlastně mrtvá. Co mě je proboha po nějakých odstínech hlavy? Ať si tam dá třeba růžovou. (No, tak to nedá, Rayi! Odmítám tu mít Sakuru2!) Hlavně, ať už prokristapána drží hubu. Nemáte někdo sešívačku? Nebo rovnou radši šicí stroj?
"…navrhovala blonďatou, jenže…" Bla, bla, bla. Kamen nemáte? (NE! S tím se jdi taky bodnout :D S Balvanem:D) Neboj jenom příborovej nůž? (Jeden ve škole v lavici a druhej v tašce a ne nepůjčím..xD Renča by si neměla čím mazat sváču… :P) Prostě cokoliv! "...nebo zrzavou, jenže to je taková divná barva. Docela nezvyk…" Jak dlouho ještě? Začal mi vyzvánět telefon. Eh? Já nemám vypnuté zvuky? A to se stalo jak? Podíval jsem se na volající číslo a hovor se zamračením vymáčkl. Tak s ním se opravdu bavit NEHODLÁM. Bylo to dost zřetelné? Doufám, že ano. Telefon zvonil znovu. Jeho sestra. Jak nenápadné. Ale dalo by se toho využít.
"Promiň." Podíval jsem se na tu kozu vedle sebe a hovor zvedl.
"Ahoj, Rayi." Byla to Kate. Díkybohu. "Dám ti bráchu, jo?" Zahrajeme si hru. (Ať žije Saw:D)
"Ahoj, Anne. Rád tě slyším." Za ten kyselý ksicht velitelky příšer to stálo.
"Anne? Rayi, já nejsem…"
"Já vím. Ale jinak to nešlo, promiň." Pousmál jsem se.
"Copak? Snažíš se někoho zbavit?" Chytrá holka.
"Přesně tak. Jaks to uhodla?" Ha, Kate by mohla volat častěji. Ale nemusela by mi vyhrožovat Danielem. Je totiž jeho sestra, jenom aby bylo jasno.
"No, ani nevím. Hele, dám ti bráchu."
"Ne. Víš přece jak to je." A že bych okamžitě zavěsil.
"Hm. Je mi to celkem jasné. Ale myslím, že by sis ho měl poslechnout." Ne, to teda neměl. Slyšet ho je to poslední, co potřebuju. Ani omylem. Prostě ne.
"A ty mi to říct nemůžeš?" schválně jak dlouho tu ta Kelly, Selly nebo jakže se to jmenuje ještě vydrží sedět.
"No, vlastně jo… Ale mám dojem, že nebudeš nadšený. Hlavně mi to nepokládej, ano?" To nezní dobře.
"Co bych pro tebe neudělal?" Ale pokud to bude něco katastrofických rozměrů, položím to. A jsem si stoprocentně jistý, že ona to ví.
"No, pár věcí bych našla. Hele, jde o to, že máti chce jet 22. k příbuzným o kterých ještě minulý měsíc nevěděla." A ten problém?
"Tak to je dobře, že je našla… Nebo ne?"
"Problém není v nich. To bych tě ani neotravovala. Je mi jasné, jak jsi musel být z toho telefonu nadšený… Ale jde o to, že oni bydlí někde v tom městě, kam ses přestěhoval a máti nás chce vzít sebou…" Co? Neřekla doufám to, co jsem slyšel, že ne? Neoznámila mi právě, že příští týden bude Daniel ve stejným městě jako já?! Že ne?
"Rayi? Jsi tam?" No, tak to je fakt bomba.
"A nemohli jste se splést?" vysoukal jsme nakonec a pohled mi opět zajel k Dickovi. Kdoví proč? (Měla bych pár teorií:D *ALEBERTE!!!!*)
"Ne. Promiň. Hele, musím končit. Měj se."
"Jo, já tebe taky. Pa a zase se ozvi." A zavěsil jsem.
"To byla…" Hele, ona neodešla? Je asi extra pitomá. Chce to plastickou operaci mozku. Aby aspoň vypadal inteligentně… A třeba by to i trochu pomohlo. I když v jejím případě o tom dost silně pochybuji.
"Anne." Nahodil jsem ten přiblblý úsměv, co mívají lidé v těch příšernostech, co se na ně mamka dívá.
"Aha… A jak se má?" V originále to asi bylo: "Neumírá na nějakou nevyléčitelnou chorobu?" nebo "A neplánuje se s tebou rozejít?" Hm… měl bych na to jednotnou odpověď. Ne. Má se dobře… Za to já budu mít docela brzo problém. A ne zrovna malej. Spíš kolosální. Ale to je detail. Možná bych to měl přestat zbytečně řešit a dramatizovat. Stejně to ničemu a nikomu nepomůže.
"Docela dobře. Příští víkend přijede."
"Ona jako fakt existuje?" ozvala se Becky tak překvapeně, až bylo vidět, jak přehrává. Hádka? No, konečně! Už jsem se bál, že od nich upustí. To by byla škoda.
"Představ si, že jo." Jenom doufám, že jejich příbuzenstvo není tady Becky.
"Hm… I tak si myslím, že meleš nesmysly." Holt, máš dobrý šestý smysl, no.
"Jediný, kdo tu mluví hlouposti jsi ty." Ujistil jsem ji klidně.
"Teď s ní volal? Jak by mohl volat někomu, kdo neexistuje?" Ozvala se ta nána vedle mě. "Podle mě jen žárlíš." Zajímavá teorie, ale úplně špatná.
"Ty mlč, ty přebarvená peroxidko." Hm… Ta má zase náladu. Ale něco na tom bude. Dick jí něco řekl, bohužel jsem ho neslyšel.
"Ty na mě nemluv, Richarde." Jak mu to řekla?! Richard? Moje paranoidní představy se vrátili. Ray, Rebeka, Richard. Krajně podezřelé. Nebo spíš já jsme prudce posedlý tou představou? Jo to spíš.
"A mohl bych vědět, co jsem udělal tak hrozného? Protože jestli se takhle chováš na základě středy, tak je to docela sobecké, nemyslíš?"
"Co bylo ve středu?" zeptal jsem se zvědavě.¨
"Nic." Odpověděli oba současně a Becky ho probodla vražedným pohledem. Jo, to jim tak žeru, že nic… Než jsem měl ale šanci informovat se dál, tak zazvonilo a do střídy vplul učitel. Tak třeba příště.
 


Komentáře

1 Andy Andy | Web | 21. února 2010 v 21:38 | Reagovat

ako som už dnes raz spomínala, skoro som umrela xDD ja chcem pokračovanie!:D a hneď xD
bohovské!!!! :)

2 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 21. února 2010 v 21:45 | Reagovat

Děkuji za pobavení Lizz :-) ! A teď k samotné kapitole: Takže hned když jsi mi řekla, že jednoho budeš trápit nevědomostí jsem si myslela že to bude právě Ray, i když pak mě na chvíli napadl i Dick ale pak jsem si uvědomila, že by to byla blbost :-D Ale vážně mě zajímá jak se to bude dál vyvíjet a to s tím Danem...nádhera. Teď už jen nějak zařídit aby se potkali, což se určitě potkají :-D Musejí se potkat! No i když nevím co budou dělat až se potkají ale to je detail :-D Ale pozitivní zpráva je, že Ray už aspoň ví, že Dick=Richard :-D Aspoň něco když už nic :-D :-D :-D A teď krátce :-D : Bylo to kawaii a doufám, že další kapitolka bude co nejdřív :-) :-) :-)

3 upirikaty upirikaty | 22. února 2010 v 11:12 | Reagovat

já cu další pokráčko a to honem

4 Sasanka Sasanka | 26. února 2010 v 15:35 | Reagovat

Štve mě, že jsem si to nepřečetla dřív :D:D:D Ale máš tam chyb jak nasr*** :D Třeba, že tačínáš v prvním padě a najednou skončím v nějakým úplně jiným pádě :D Například: Obarvenou hlava :D Ne, zrovna tohle slovní spojení tam nemáš, ale já teď už nemůžu najít, kde to bylo, takže si musím vymýšlet :DA frčánkujejšnuju (čti: letím) na další kapitolku :D
BTW, už zase máš zasekaný komentáře, jak to děláš?

5 KaThea KaThea | Web | 14. března 2010 v 11:24 | Reagovat

Reba je hezké jméno. :) A zas tam máš dva odstíny fialové! :D
Co je špatného na tom být oboupohlavní? :D Mě to náhodou dává smysl.  Co když se narodí tři holky? To bude čekat, až se narodí nějaký kluk? Ne.
Takhle kapitola byla super! :D A jsem pozadu méně, než jsem si myslela. Už jen dvě kapitoly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama