Prokletí II. - 12. kapitola

22. února 2010 v 17:21 | Lizz |  Prokletí II.
Tak jo:D Nebudu se moc vykecávat, protože.... Protože se mi prostě nechce a místo toho ,abych psala úvod můžu čas využít k zdrhnutí a dopsání té závěti:D Proč? Čtěte a uvidíte...:D Btw. kdyby na někoho z vás náhodou zapomněla... Napiště to do komentů:D Moje hlava sklerotická si opravdu nemůže pamatovat všechno:D A teď k různým barvám...
Modrá -> Rayova "příšera
Oranžová-> Dickova příšera (černá po D a : je Dick osobně:D)
Filaová-> příšera Becky:D
Zelená-> Dopisy a podobný jiný způsoby komunikace, která není mluvená :D
Toť ode mě vše:D Aspoň teda myslím:D Jinak .. Co kdo chcete odkázat? Vlastně moment... Na to už je pozdě:D tak nic:D
Btw. většinu keců v týhle kapitole opravdu neberte vážně:D Bylo to psaný... No, prostě v jistým mozkovým rozpoložení a podle toho to taky vypadá...xD Já mizím...xD Mějte se... Sayonara a kdyžtak si prosím zabít rychle:D Pa :D

18.9.2152, Pondělí
Dick:
"A dost. Už jsem vám nejméně pětkrát říkala, abyste zmlkli." Vlastně to říkala jen dvakrát. Ale radši jsem ji neopravoval. Přece jenom stačila ta příhoda minulý týden. Netřeba ji zbytečně provokovat. "Takže ty." Ukázala na mě. Ajej… Já nechci dopředu. "Půjdeš táhel dozadu." Ok. Vepředu by to bylo možná lepší. "A co se tebe týče, půjdeš dopředu. A ocenila bych, kdybyste tak seděli na každé mojí hodině." Aha. No, bezva.
"Tak si to užij." Ušklíbl jsem se a začal balit věci.
"No, to ty taky." Hm… Sedět vedle Raye… Je sice fakt, že já proti němu nic zvlášť nemám, ale i tak… No, bude to zajímavé ještě.
"Ahoj," posadil jsem se k němu. Jenomže na mě tak trochu víc naštvaně podíval a nic neřekl. Bezva. A do konce hodiny zbývá ještě skoro třicet minut. Umřu nudou. Naprosto nechápu, proč se musíme bavit o nějakých beztak už dávno mrtvých spisovatelích. Otrava.
"A v roce 1997 vydala svojí první knihu." Ježiš. Vždyť to je pomalu pravěk! (L: Hele, neurážej, ano? Dík. D: Co? Jenom konstatuju fakt. Vždyť je to už 155 let zpátky… Málem věčnost. L:Jakápak věčnost? Pche. Navíc, že je zrovna pro někoho jako ty 155 let dlouho… D: Tím chceš říct co? L: Vůbec nic a zmlkni už. Teda tady. Radši se věnuj literatuře… O:) D: O-tra-va. L: Jo, některý věci se holt nezmění nikdy… ;) Ale už opravdu ticho.) "…která měla velký úspěch. Ostatně jako dalších šest následujících dílů. Doporučuji přečíst, bude to součástí povinné četby." Kam jsem dal ten skicák? Tohle poslouchat odmítám… A číst taky.
"Půjčíš mi pak sešit?" zeptal jsem se během toho, co jsem v penálu hledal tužku.
"Víš, proč jsem tě přesadila?" Protože jste škodolibá a učitelka navíc?
"Jenom jsem se ho ptal, jestli nemá propisku. Ta moje právě dopsala." To sice není pravda,ale přece… No, radši nic. "Půjčil bys mi jí, prosím?" nasadil jsem andělský výraz. Chvíli vypadal, že by mě radši zabil, ale nakonec si to asi - naštěstí pro mě - rozmyslel. "Dík." Ušklíbl jsem se a sotva se učitelka otočila zpátky k tabuli, aby tam něco napsala, vrátil jsme mu tužku rovnou i s děkovným "dopisem". Prý není zač. Znovu jsem se zeptal na ten sešit.
Proč? He… Opravdu se moc nevykecává, co? A to ani na papíře.
Odmítám poslouchat 45 minut o někom, kdo je beztak minimálně sto let po smrti. Připomeňte mi, že příště mám vzít radši linkovaný papír, jo? Protože jinak mají písmena tendenci ujíždět a pořádně. Zajímavý ale je, že se to týká jenom těch mých…
Ok. Ale příští hodinu dáváš pozor ty. Huh? To jako něco na způsob střídavý péče? Nebo spíš střídavého dávání pozor na hromadu keců.
Nezaručuju výsledek, ale zkusit to můžu… ;)
"Kdo z vás to četl?" Sto padesát pět let starou knížku? Se asi zbláznila, ne? Kdo by to dobrovolně četl? Ok. Ten cvok vedle mě se nepočítá. Někdo jiný? Nikdo. Fajn. Můj soused je blázen. Dobré vědět. (L: Ty jsi blázen. Náhodou ty knížky jsou super O:) D: Knihomol promluvil.) "A pamatuješ si o čem to bylo?"
"Tak trochu…" a dal se do bezmála čtvrt hodinového vyprávění. Tomu říká tak trochu? Opravdu pošuk.
Jsi cvok. Jak si to můžeš pamatovat? Pošoupl jsem papír jeho směrem. A zároveň začal kreslit češtinářku. Holt, byla poblíž, no. Vlastně spíš češtinářku a všechno ostatní, co se ocitlo v mém zorném poli.
Úplně normálně. =P To je to samé, jako kdybych se tě zeptal, jak to, že umíš kreslit. No, nevím, jestli je zrovna paměť a malování o jednom a tom samém, ale asi je mi jasné, jak to myslel.
To máme v genech =P Vzpomněl jsem si na neděli a byl rád za školu. Jenom, aby bylo jasno. Elle se dostaly do rukou barvy a spolu s Johnem nám vyzdobili zeď dalším super obrazem s tím, že různobarevné ťápoty byly po celém domě. Jo, tentokrát to byl slušný blázinec. Ale dohromady nic zajímavého. Teda až na to, že volal Colin. Bylo fajn ho zase slyšet. Co je pryč mám nějak podezřele moc času. Když vezmu v potaz, že dřív jsme spolu byli téměř neustále. (L: Ne. Sem se mi love story motat nebude… Koukej na to urychleně zapomenout, Richarde. D: Proč ne? Byla by sranda… A neříkej mi Richarde. L: Tohle je povídka, ne telenovela. Stačí Ray. D: Co je s Rayem? L: Nic. Nic, co by tě mělo zajímat a sklapni. NA tvoje kecy v téhle podobě není nikdo zvědavý. D: Fajn, už neřeknu ani slovo. L: Dicku? Slez mi z nervů a vrať se do hodiny literatury, ihned! D: Sadistko. L: Díky O:)) Sice se toho volná dá využít k malování. To mi připomíná, že bych mohl Becky opravit ty oči. Aspoň trochu.
Geny? Kdo u vás ještě maluje? Se nějak rozkecal, ne? A navíc začíná být docela zvědavý. Ne, že bych ty stavy neznal, ale i tak.
Ségra. K velké nelibosti rodičů. A občas i brácha. Hlavně, když jde o ze%d v obýváku. Tu mají nejradši. A přitom ta v ložnici je podstatně lepší. Ehm, co to melu? I když je fakt, že po zdi by se mohlo taky malovat celkem dobře.
Maluje celá rodina, co? No, tátu jsme v životě neviděla, že by čmáral někdy jindy než během telefonování a mamka na to nemá nervy. Vždycky něco začne a pak nedokončí.
Jen ta neplnoletá část. Btw. Hodně světle hnědnou pastelku bys neměl? O:) Opravdu by mě zajímalo, kam se mi ztratila…
"Znáte někdo nějakého dalšího známého fantasy spisovatele onoho období?" (Ne, nemohla jsme si to odpustit a nezabíjejte mě prosím…xD Když tak za to může Marťa, jasný? O:)*radši jde hledat ten protiatomovém kryt*)
ten cvok vedle mě se zase přihlásil. Učitelka z něj měla vysloveně radost. Úplně normálně. To určitě.
"J.R.R. Tolkien, C.S. Lewis, S. King, R. A. Salvatore, M. Hertz, L. K. Hamilton, D. Shan, Ch. Paolini, J. K. Rowlingová, S. Douglas, ještě G. Lucas, s tím, že ten hvězdné války vymyslel a knížky následně sepsal kde kdo… (Tak, snad jsem to se SW pochopila dobře a teď mě prosím nebijte…xD Ale sranda musí být…xD Ano, ano, právě se dostáváme k důvodu mého vyslýchání ohledně vašich kapitolovek…xD) M. Mátlová, A. Sotáková, K. Chytilová, K. Konečná, I. Karousová, L. Macháčková,...." (Ano, byla jsem donucena narvat tam i sebe...xD)On doopravdy upadl na kebuli. Z hodně vysokého místa. (Jestli jsem na někoho zapomněla, tak se omlouvám…xD Opravdu nemám v genech pamatovat si vše…;))
Tahle stačí? Ukázal pastelku, přikývl jsem. Ta bude ideální. Teda pokud bude kreslit tak, jak vypadá, že by měla…
Díky… zase. :)
Nemáš zač… zase :) To je debata tohleto.Vzal jsem si tu pastelku a pokračoval hezky v díle. Učitelka se ještě párkrát na něco zeptala a Ray odpověděl. Opravdu by mě zajímalo, kam na to chodí. Hlavně, ať mi netvrdí, že je to normální. Na druhou stranu, aspoň má učitelka radost a netrápí nás ostatní.
"Hele, ty Royo. Nechci tě vyhazovat, ale hodina skončila." Přeloženo: Nechci tě vyhazovat, ale vypadni.
"Tu hnědou si ještě půjčím." Upozornil jsem ho, znovu si sbalil věci spolu s jeho sešitem a zamířil zpátky ke "své" lavici.
"Tak, jak bylo vepředu?" zeptal jsem se škodolibě.
"No, možná líp, než vzadu." Pořád jsem tak nějak nepochopil, co proti němu mají. Nepřijde mi zase až tak hrozný. Pokud se zrovna netváří jako vrah.
Becky:
Takhle to už dál prostě nejde. Nemůžu ho ignorovat. I kdybych chtěla, tak prostě nemůžu. Není to vůči němu fér. Měl pravdu, když řekl, že je to sobecké. Jo, je ode mě pokrytecký nebavit se s ním kvůli něčemu, za co on nemůže a navíc, když já jsem na tom stejně, ale prostě nemůžu… Nechci… Nedovedu si představit, co by se stalo kdyby… A dost. Vstala jsem a zamířila ke klukům.

"Ahoj, Dicku. Musím s tebou mluvit." Koukal docela překvapeně. No, to já byla ostatně taky. Řekla jsem, že s ním potřebuju mluvit, ale ještě ani pořádně nevěděla, co mu chci říct.
"Tak spusť." To jako tady? On asi upadl. Nebo snad doufá, že to dokážu ignorovat, nechám to jen tak být a vše bude jako předtím? Zbláznil se? Nic nebude jako předtím. Už jenom proto, že je to jinak. Všechno. Že jsme to, co jsme… Prostě. Ach bože, začínám asi pochytávat nějakou dospívající demenci nebo co.
"Tady ne. Jde o ty-víš-co." Chvíli vypadal, jako by neuměl do pěti počítat a pak mu to došlo.
"Fajn." Zvedl se a vyrazil za mnou. Zapadli jsme do nějaké prázdné třídy. Lavice tu byly kolem dokola. Že by jazykovka? Nebo něco takového to bude každopádně. "Takže?" Asi jsem mlčela už moc dlouho. Jenže, jak jenom začít? Sakra, měla jsem si lépe rozmyslet, co mu vlastně chci říct a ne ho vytáhnout ven a nevědět ani jak začít. Jenže jsem měla nutkavou potřebu něco udělat. Cokoliv.
"Promiň." To zní jako dobrý začátek. Omluvit se za tu nebetyčnou ignoraci, která navíc byla téměř nesmyslná. Není to nakažlivé. A i kdyby bylo… Mě už to může být jedno. "Omlouvám se za tu ignoraci předtím, ale… Sám víš moc dobře, co by se stalo, kdybychom to nezvládli." Lov. Už jenom z toho slova mi běhal mráz po zádech. Vždyť to je tak… odporné. Zabít někoho jenom proto, že se nudíme. Protože, jsme krvežízniví. Nebo spíš ona je krve žíznívá. V tomhle se totiž zrovna já moc nevyžívám.
"Jo. Až moc dobře. Je to nebezpečné, ale…" zarazil se. Vypadal jako by přesně věděl, co chce říct, ale nedokázal to zformulovat do věty. Byla jsem na tom podobně. To ale mi bylo úplně jasné, ale vysvětlit jsem to nedokázala.
"Ale." Řekla jsem jenom a pokračovala. "Je mi to jasné. Oba víme o co jde. Je zbytečné něco dodávat." Ale opravdu to tak je? Měla jsem pocit, že by to ještě chtělo,aby jeden z nás něco řekl. Ale co…? Zamračil se. Nad čím asi přemýšlí? Chvíli vypadal, jako by to něco chtěl říct, ale pak si to rozmyslel. No nevadí, stejně se to jednou dozvím. Nějak.
"Jo, to teda. Ale to se nějak zvládne. Ti před námi to taky zvládli, ne?" Myslí ty z té "pohádky"? Aby bylo jasno, jako někde malé děti straší čerty, někde doktorama nebo bůhvíčím u nás to bylo Prokletí. Když budeš zlobit budeš mít dva metry a bla bla bla. Teda nebylo to formulované přesně takhle, ale… No, každopádně pokud mluví o tomhle, tak teda nevím. Nepřišlo mi, že by to nějak zvlášť zvládali. Přece jenom… Vždyť ta jedna málem zabila svojí kamarádku! A těch lidí okolo co pozabíjeli… Tomu říkáš, Richarde, že to zvládali? Jestli si ale představuje, že takhle nějak to budeme zvládat i my dva, tak to je na omylu. Já odmítám kohokoliv zabíjet. Možná jenom toho pitomce Raye a tu kozu hnědovlasou, co u něj je přestávku co přestávku. Jenže stálo by mi to za to potom. Za ty problémy? Pochybuju totiž, že by mi vražda prošla jen tak. I když nejsem člověk. Stejně by to prasklo. Dřív nebo později. A i kdyby ne. Já, naši a Dick s jeho rodinou by vždycky znali pravdu. Ne, to by prostě nešlo. Nemohla bych žít s vědomím, že jsem vrah. Že jsem někomu vzala dceru, syna, matku, otce, přítelkyni, kamaráda nebo jinak jakkoliv důležitého člověka. To by prostě nešlo. Je to… Už jenom ta představa je odporná.
"Tvůj optimismus bych tak chtěla mít…" On to totiž podle mě nebral až tak moc do podrobností. Neřešil to až tak moc. Nevím, jak to bral, ale… Prostě věřil, že to nějak dopadne. Vždycky to přece nějak dopadlo, no ne?
"Ti ho trochu půjčím, ale vrátit. A hlavně neztratit." Musela jsem se pousmát. Mele z cesty a nesmysly. Ale je to fajn. Dokáže to zaplašit ty moje pesimistický nálady. Naštěstí. Aspoň něco. Možná je to proto, že on ví o co jde a tím pádem nehrozí, že by řekl něco blbého. Takový ty narážky typu: "A co uděláš jinak? Zabiješ mě? No, tak to už se bojím." Tohle to když někdo řekne vůbec si neuvědomuje, jak blízko pravdě je. Že bych toho byla schopná, kdyby… A dost!
"Neboj, to bych si nedovolila." Ujistila jsem ho. Protože kdyby ještě i on ztratil svůj optimismus mojí vinou… Už jenom ta představa je děsivá. Pesimistickej Dick. Něco nepředstavitelného, aspoň pro mě.
"Ok. Ale mě se nechce Optiho kouskovat. Mohlo by ho to totiž bolet." Ušklíbl se. Optiho? Ten kluk je opravdu pošuk. Hm, tohle sice byla jedna z těch nevhodných poznámek, ale nebylo to myšleno tak moc vážně. Budiž mu odpuštěno. I když kouskování, může opravdu solidně bolet, takže jak to s chudákem Optim vyřešit? Nechci ho týrat.
"Tak já si počkám, až bude mít děti. A to jedno si dopředu zamlouvám." Pousmál se.
"No, i tak se to dá řešit." Jo, taky bych řekla. A přijde mi to mnohem nenásilnější a pro chudáka Optiho přijatelnější. Teď mu jenom někoho vhodného najít a… Kriste, na co to zase myslím? Radě bych toho měla nechat. Tohle by se mi totiž mohlo hooodně rychle vymknout a skončit… No, radši ani nechtějte vědět jak. Tohle všechno tady už mi asi leze na mozek, jinak si to vysvětlit opravdu neumím. Ještě další možnost by byla, že na mě lezou hormony, ale to je prakticky nemožný. Doteď jsem je odpuzovala a nehodlám to měnit. Jen tak mimochodem, je vám někomu jasný, co to tu melu? Mě totiž vůbec.

Ray:
Dá se někde někomu nahlásit týrání příšer?Rád bych totiž zažaloval naší milou češtinářku. Není možné, aby ze všech lidé ve třídě ke mně posadila zrovna jeho. Jenže… Na jednu stranu mi to vadí a celkem dost. Na tu druhou… Jsem svým docela ujetým způsobem rád. Asi už u toho všeho cvokatím. A dalo by se říct, že ty hodiny by se daly přežít. Rozhodně tahle první nebyla zas tak příšerná. Za to teď… To zase bude. Už jenom proto, že mají snahu probírat s náma nějaký úplně pitomý šutry. Jako by to na základce nestačilo. Už tam mi to lezlo krkem. K čemu mi bude vědět, jak se který kamen na cestě jmenuje? Rovnici vzniku a podobný cepoviny…
"Dobrý den." Ach můj bože. Už je tu zas. Máte někdo lopatu? Že bych se rovnou zakopal… Nebo radši ne, co kdybych po cestě narazil na nějaký balvan (nebo hůř, Balvana:D) a oni ho po mě chtěli pojmenovat? To si radši strčím do učebnice knížku a budu předstírat, že dávám pozor. Zrovna je to stejně docela zajímavý. Učitel si hezky celou hodinu povídal s tabulí. Zajímalo by mě jestli mu i odpovídala. Čas os času se sice zeptal, ale aktivita naší třídy… No, nebude to žádný zázrak. V podstatě by se dalo říct, že si popovídal s tou hnědovlasou káčou vepředu. No, hlavně, když si rozumí. Třeba by se mohla zbláznit do něj a mě dát pokoj. Možná by to i prošlo, ovšem za předpokladu, že by učiteli nebylo skoro osmdesát. Takže mám asi zase smůlu. Nebo by se mohly přesměrovat na někoho jiného, jenom ať dají pokoj. Byl bych jim za to víc než vděčný. Hodina utekla docela rychle, ale to bude nejspíš tím, že jsem dělal něco jiného, než jsem měl. (Nejenom ty O:)) Jen,že, jak jsem u říkal prve… Komu by se chtělo dávat pozor? Šprti vepředu se nepočítají. (Kdo sedíte v prvních lavicích… Opravdu to nebylo mířeno proti vám…xD) Někdo z normálních lidí, co nemají nic na mozku.
"Rayi? Jak to, žes znal ty spisovatele a tak?" Ať zmizne.
"Díky. Za tu hnědou. Ten sešit chceš do kdy vrátit?" Mé motlitby byly vyslyšeny. Sice to není podle mých představ, ale budiž, no.
"Nemáš zač." odvětil jsem s klidem. Ale v duchu mu děkoval. "No, kdyby se ti to povedlo donést do příští hodiny… bylo by to ideální."
"Ok. To bych měl zvládnout…. Když se dokopu k tomu sednout. Mimochodem," otočil se na tu hnědovlasou mrchu. "Jakže se jmenuješ?"
"C-Cat." Byla tak trochu vyvedená z konceptu samomluvy. "ty jsi?" ten pohled se mi vůbec nelíbil. Kdybych mohl, nejspíš bych Dicka varoval, aby utíkal, co nejdál může a hodně rychle.
"Dick." Otočil se zpátky na mě. "Takže ještě jednou dík." A zmizel zpátky do lavice.
"Vypadá mile."
"Hm." To každopádně. Teda… Chci říct, že moje prvotní reakce na něj byla nejspíš pořádně přehnaná.jenže Daniel… Co? Kromě toho, že přijede? Holt se o víkendu zašiju doma a nevylezu. Ani za nic. Nijak netoužím potom znovu ho vidět. Už tak nějak zvládám ignorovat fakt, že je mu Dick podobný. Ve většině případů… Ale vidět ho by bylo úplně o něčem jiném. Možná, kdyby tam byla i Kate mohl bych ho ignorovat a bavit se jen… Moment, já tu doopravdy přemýšlím o tom, že bych se s nimi sešel? S tím masochismem to začíná být vážné. Měl bych toho urychleně nechat.
"Ty s ním vlastně sedíš o češtině, že?" Já jí neslyšííííím. Kéž by.
"Hm." Proč trvají přestávky tak dlouho? I když je to jenom kratší desetiminutová. Ale i to je moc. Přestávky navrhuji zrušit. Prostě si to tu těch pár hodin odsedíme a půjdeme domů. CO vy na to? Ne? Tak zase nic. Ale nápad to nebyl zase tak špatný. Vytáhl jsem knížku. Ať žije ignorace. Údajně nejhorší druh šikany.
"Co to čteš?" Já jí to o tu hlavu omlátím. Jenom jsem zvedl desky, číst snad umí, ne? O tom, že by byla analfabet se ještě nezmiňovala. A že už toho namlela. "Huh? O čem to je?" Jenom jsem poklepal na zadní obalu, kde to bylo napsáno. Chvíli byl o ticho. Díky bohu. Třeba se konečně dozvím, co má ta mrcha Kristina za problém.
"To vypadá zajímavě." A nebo taky ne. "Půjčil bys mi to pak?" Jenom jsem jí ukázal, že je to z knihovny. Ať žije neverbální komunikace.
"Aha. Ale já tu nechodím do knihovny. Kdybys-"
"Když mě to necháš dočíst, možná ti to půjčím. Stačí?" Radši jsem se na ní ani nedíval. Žaludeční nevolnost před obědem opravdu nepotřebuji.
"Fakt? To by bylo super. Díky." Bez komentáře, opravdu radši mlčím. Mohlo by to totiž dopadnou hodně špatně.
"Hm." Hlavně, ať už sklapne a zmizí.
"Mají k nám o víkendu přijet nějací příbuzní." Hm? Co to říkala? To si ze mě děláte jenom legraci, že jo? "Prý mají dvě děti. Holku a kluka." Tohle opravdu přestává být vtipné.
"Opravdu?" zeptal sej se a snažil se, aby to vyznělo naprosto bez zájmu. Což mi nedělalo problém, vzhledem k tomu, že normálně jsem jinak nemluvil. "Jak se jmenují?"
"Hm… Kate a…" Jdu si hodit mašli. Opravdu tohle… "Promiň,ale toho kluka si nepamatuju." Vypadala, že jí to opravdu mrzí.
"Daniel?" Už jet o docela dávno, co jsem to jméno řekl naposledy. Překvapeně se na mě podívala, takže to jsou oni. Do hajzlu!
"Ty je znáš?" tak ne asi, ty jo. Ale moment… V duchu jsem se ďábelsky usmál.
"Jistě. Chodím s Kate."
"Ale říkal, že se jmenuje Anne."
"Hm… Anne je něco jako přezdívka. To je na dlouho." Teď jenom, aby Kate spolupracovala. Ale to by teoreticky mohla.
"Aha…" Trochu jí povadl úsměv. Výborně. "A jací jsou?"
"Milí. An- Chci říct Kate je ukecaná a zrychlená a Dan je její dvojče. Dokonalá kopie." Ale i tak bych našel minimálně milion věcí, ve kterých jsou jiní. Jenže se mi je nehce vykládat zrovna tady kolegyni. Stejně to zjistí sama.
"To je dobře. Bála jsem se, aby to nebyli protivní a rozmazlení fracci, jak ti od druhé tety. To si snad nedokážeš ani představit, co nadělají bordelu. Strašný. A kdo to po nich má uklízet? Pche. Když u nás byli naposledy…" A je to tu zase… ta tu klapačku opravdu nezavře… No nic. Pokračoval jsem ve čtení a ani se nenamáhal předstírat, že jí vnímám. Buď to věděla a bylo jí to jedno a nebo je úplně pitomá a nic jí nedochází… Jenom by mě zajímalo, která varianta je správná.
 


Komentáře

1 Marťa Marťa | Web | 22. února 2010 v 17:33 | Reagovat

Supeeer, Leni... =D Je to úúúžasný, napínavý... Doufám, že zítra ve škole bude pokráčko (víš, že máme matiku? a češtinu?) =D Už se těším... jo a nezapomeň vzít Adrianu, na oplátku bys mohla dostat Dannyho a Andyho, teda s malou poznámkou, že je to kravina =D =D JInak nemám co dodat *ví, že slíbila slohovku* =D slohovka se asi nekoná =D

2 Andy Andy | Web | 22. února 2010 v 17:41 | Reagovat

si mala dať na začiatok Warning ministerstvom zdravotníctva xDDD ja výbuch smiechu pri tých autoroch xDDD no nemohla som :D :D :D strašné xDD
kam sa ten Balvan furt nenapchá -.-" hrozné to s ním :D :D :D

inak geniálne! fakt obdivujem tvoju fantáziu :) a ja chcem pokračovanie ako prekvapko skôr ako o týždeň! xD Sprav mi radoooosť *angel face + dog eyes* xD vražedná kombinácia :D :D hádam zaberie xD ale vážne, ja túto poviedku tak strašne milujem.. xDD v podstate ako všetky tvoje :)
ja si prosím pokračkooooo :)

3 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 22. února 2010 v 18:35 | Reagovat

No Daniel bude naprosto v pořádku...Teda pokud ho ta holka co pořád otravuje Raye nezačně otravovat taky (To už bych si radši vykopala hrob :-D )Počkat a co měl Ray za traume z dětství??? A teď ke kapitole byla naprosto kawaii (Jako vždy :-D) A doufám že brzo bude další :-D  Jinak samozřejmě nechyběli záchvaty smíchu (Jak nečekané :-D :-D)
PS Dicku: Proč nechceš aby jsme ti říkali celým jménem? Mě se ta přezdívka nelíbí :-( Co třeba Ríšo( :-D :-D :-D?) To se ti nelíbí? :-D :-D

4 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 22. února 2010 v 18:51 | Reagovat

No to je jedno jestli ona nebo její kámoška...ono to vyjde na stejno :-D Tak řekni aspoň nějaké :-D Já se směju pořád :D Proč nemůže poslouchat cizí rozhovory? Víš jak je to zábavné? :-D Richard je rozhodně lepší než Dick :-D Proč ne Ríšo? Vždyť to je tak pěkné jméno (ironie :-D ) No každý máme své chvilky kdy jsme pitomí (O ikdyž je pravda, že jich DICK má trochu víc :-D ) Heh rejt zahradu? Proč nám zrovna nemůže vykopat ty jámy? :-D Ok tak papa :-P Mě se tam pěkně :-)

5 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 22. února 2010 v 22:01 | Reagovat

To jsi ještě nikdy nezkoušela objímat lavici?? To je velice špatné :-D Heh tobě ujel bud? Chudáku :-D Ale Ríšo víš jak je zábavné někoho deprimovat? :-) A ještě k tomu když jsi to ty :-D Tak dobře když na to nemá nárok tak na to hold nemá nárok (Budeš se s tím muset smířit Ríšo/Dicku :-D ) Dicku z toho si nic nedělej, že jsi divný vždyť já taky :-D Neboj já to Ríšovi neřeknu :-D To bych ti přece neudělala :-D A Dicku? Jak jsou na tom ty jámy? :-D :-D

6 vampire vampire | 23. února 2010 v 22:27 | Reagovat

dalsí kapcu plíííííííss:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama