PP - Jak to vlastně začalo?

8. března 2010 v 12:00 | Lizz |  Jednorázovky
Ok, Pořád se mi tomu nechce věřit, že to sem doopravdy dávám... Ale co.. Sliby se mají plnit...xD To jsem si zase jednou s něčím naběhla. by mě zajímalo, kolik z vás přečtení tohohle blábolu přežije..xD He, zvláštní, že kdysi dávno mi to tak děsný nepřipadalo... Za to teď bych z toho :-! Asi takhle...xD
Tak ale aby v tom nebyl zmatek, protože se nikdo nejmenuje tak, jak se nakonec jmenuje...xD
Tfuj, já jsme neměla obědvat..xD Tohle neskončí dobře:D
Ale k věci...
Marika = Adriana
Robin = Ralfík
Plus jeden oživlej strom, co se v druhý verzi vůbec nevyskytuje...:D
Jo a ještě fakt, že tady ty dva skončili spolu a ona to nepřežila...xD Neznamená, že to tak bude i normálním PP :D tady to bylo zapříčinný nejspíš nějakým šíleným stavem a naprostým nedostatkem postav... Prostě katastrofa na entou...xD Uáá. Ne nedám, tosem.. Nenuťte mě..xD D: To teda dáš, sliby se mají plnit.
L: Sliby chyby.
D: Vykopu ti jámu.
L: Fakt? Děkujuuuuuuu a Mechice?
D: Tý taky.
L: Jééé... Zlatej:D
D: No, zase to nepřeháněj, jo?
L: Jo, neboj..xD Takže teda.. Musim?
D: JO!
L: Sadisto...
D: Se ozvala ta pravá..
L: A dost. Už ticho.



Vždycky jsem tak nějak tušila, že jsem jiná. Zatímco si ostatní děti rády hrály spolu. Já dávala přednost samotě. Milovala jsem být sama a venku - za jakéhokoliv počasí. To že nejsem člověk jsem se dozvěděl před nástupem do školy. Tehdy jsem poprvé spatřila dryádu. Pro ty, kdo nevíte co, no spíše kdo, jsou dryády. Jsou to duchové stromů. To ona mi řekla pravdu. Pravdu o tom, kdo jsem. Od ní jsem se dozvěděla, že jsem elfka. Nechápala sice, jak se mohlo lidským rodičům narodit elfské dítě, ale usoudila že to nejspíš prostě pár generací vynechalo. Že některý z mých předků byl elf. Dryáda se stala mou, učitelkou, ale i kamarádkou. Pomáhala mi, učila mě, ale také mě varovala. Nesměla jsem o tom nikomu říct.
Později jsem začala chodit do školy. Ani tam jsem nezapadla do třídního kolektivu. Rok co rok jsem sedávala na stejném místě a sama. Hezky úplně vzadu u dveří. Byl nás lichý počet takže to vycházelo akorát. Vlastně mi to tak i vyhovovalo. Všechno dobře vycházelo. Tedy až do osmé třídy.
Tehdy se k nám přistěhoval nový chlapec. A samozřejmě ve třídě bylo jediné volné místo - ano, vedle mě. Pokusil se semnou začít bavit. Řekla jsem mu tehdy jenom jedno slovo. Svoje jméno. A moji drazí spolužáci ho hned informovali, že se mnou nemá smysl zkoušet se bavit. Pochopil rychle a přestal si mě všímat. Nebo jsem si to aspoň myslela. O půl roku později se ukázalo, že jsem měla dávat větší pozor, co dělá.
Jednou, když jsme byli ve třídě sami, mi oznámil, že nejsem člověk. Nejdříve jsem dělala jako že jsem asi špatně slyšela. Ale když pak vyprávěl, že ví o mě a dryádě. Nemohla jsem jinak než mu říct pravdu. V podstatě věděl o každém mém kroku. Viděl mě kouzlit a viděl dryádu, což mi připadalo jako nemožné. Žádný člověk ji nemohl vidět a on to přesto zvládl. A v tento den jsem věděla, že tohle neskončí dobře. Že se něco stane. Spousta věcí se změnila a já už nikdy neměla být sama za svou zdí, kterou jsem si za ta léta tak poctivě vybudovala. Vždycky jsem musela počítat i s Robinem - tak se ten nový chlapec jmenoval. To že se něco stane jsem věděla od chvíle, kdy jsem si ho pustila blíž k tělu. Ano, stali se z nás přátelé, dobří přátelé. Časem jsem zjistila, jak to, že mohl vidět dryádu. Věřil. Málo lidí jeho a pozdějšího věku ještě věřila pohádkám. On byl jedním z nich. A já mu jejich existenci potvrdila. Ukázala jsem mu pár kouzel a on, i když by to neměl dokázat, pár lehčích zvládl. A pak se stalo něco s čím jsem nepočítala. Nikdy jsem nečekala, že by se to mohlo stát zrovna mě. Zamilovala jsem se. A za zázrak jsem považovala, že i on se zamiloval do mě. Také spolužáci tomu nemohli uvěřit. Ledová socha roztála. Smála jsem se tou přirovnání. Ale vždycky když jsem byla šťastná se muselo stát něco zlého.
Právě v této době, kdy jsem konečně začínala žít se objevil Stín. Nejmenoval se tak, ale choval se tak a mě stín připomínal. Neměl jméno a nikdo ho neznal. Jediné co o něm bylo známo, že z kouzelných bytostí vysává sílu. Za oběť si vybral mě. Dryáda mi chtěla pomoci, ale nemohla. Nevěděla jak. Proti Stínu nic nezmohla ani ona, ani já a ani mi obě dohromady. A tak jsem začala slábnout. Ale pokaždé Robinově návštěvě jsem se cítila lépe. Pomáhal mi, aniž by o tom věděl. A pak onemocněl. Chodila jsem za ním první tři dny, co byl doma. Věděla jsem, a on také, že mě nemůže nakazit. Nikdy jsem nebyla nemocná. O to víc mě překvapilo, když jsem ulehla s horečkami. Nejdřív mě nenapadl Stín, ale protože jsem dál slábla došlo mi, kdo za můj,v té době už dost bídný stav,může. Po týdnu přišel na návštěvu už zdravý Robin. Lekl se. Nikdy jsem nebyla nemocná a on věděl, že se děje něco zlého. Ale Stín nevidě. Za to jsem byla vděčná. Po jeho návštěvě mi teploty trochu klesly. Opravdu mi pomáhal , i když nevědomky. Rodiče mě ale nechtěli pustit do školy. A tak jsem zůstala doma. Za další týden, už jsem nezvládala chodit. Robin teď už chodil na návštěvy každý den. Myslím, že stejně jako já věděl, že umírám. Ke konci třetího týdne jsem už většinu dne i noci jenom prospala. Všechno ostatní bylo příliš namáhavé. Dokonce i dýchání bylo obtížné. Robin zase přišel. Pořád chodil, i když nemusel. Nechápala jsem proč ještě pořád za mnou chodí, ale byla jsem za to ráda. Posadil se ke mně na postel. "Miluju tě, Mariko." Zašeptal potichu. Snažil se ukrýt bolest, ale z jeho hlasu byla slyšet možná víc než chtěl. "Taky tě miluju." Potichu jsem se usmála a zavřela oči - navždycky. Zemřela jsem, ale šťastná a s Robinovou láskou v srdci…

Tak jo.. sčítání lidí? Kdo jste dočetli až sem? Gratuluju... Kdo ne? No, je vidět, že ještě někdo rozumnej žije :D Kdo zemřel? Ne, to snad radši ani vědět nechci...xD
 


Komentáře

1 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 8. března 2010 v 18:06 | Reagovat

Já se hlásím! Vidíš? Já říkala, že se mě tak lehce nezbavíš :-P Takžeee... Nejprve je tady dotaz: To jsi to první psala jako jednorázovku a pak tě z toho napadlo udělat kapitolovku? (Jo vím, že je stupidní xP) Upřímně ti řeknu, že se mi jméno Marika a Robin fakt nelíbí ::-D Ale není to tím, že jsem zvyklá na Adrianu a Ralfíka prostě se mi nelíbí ty jména :-D A není to tak hrozné jak říkáš :-P Děj se mi líbí o to nejde ale jde o to, že je to jednorázovka...Neboť do nás nacpeš příliš informací najednou. Jako tady například, že Marika je elf, že dryáda je duch stromů, že Robin dokáže vidět nadpřirozené věci a spoustu dalších a nakonec ještě necháš Mariku umřít :-D Takže když to shrneme...Prostě je PP jako kapitolovka lepší :-D Řekla bych, že je to víc propracovanější :-P Ale vidíš? Žiju! Ani jsem neutrpěla žádnou újmu na zdraví :-D :-P Což znamená, že to bylo kawaii (Těch keců předtím si nevšímej :-D )
Jeee Dicku ty vykopeš jámy? *skáče dva metry do vzduchu* A kdy budou hotové? :-P :-D (Týjo já fakt napsala Dick a ne Ríšánek ??? Měl by jsi oslavovat :-D :-D )

2 KaThea KaThea | Web | 8. března 2010 v 20:37 | Reagovat

Teď nemám čas si to přečíst, ale potřebuju jednu věc: odkaz na Gravi. :D Já ho zapomněla a kámoška ho chce. :D

3 Marťa Marťa | Web | 12. března 2010 v 18:59 | Reagovat

To je... To je... *hledá ta správná slova* ... Leni, to je krásný... *utírá slzy* ... ok, nebudu blbnout... Ale je to krásný =D Supeeeer... Lálalá... *je mimo, má hlad* =D

4 KaThea KaThea | Web | 16. března 2010 v 18:04 | Reagovat

OMG, co to je? :D Podle toho, že vzniklo PP? :D No tak to je štěstí, že se to dost liší. :D Aspoň doufám. :D Kdys to proboha psala? :D Doufám, že ti dva fakt neskončí spolu. :D Mě se zdá, že se k sobě tak nějak vůbec nehodí. Ale to je jedno, ty je stejně nechceš dát dohromady, že? :D (Jestli chceš dát někoho s někým dohromady, tak mě s Rafíkem. :D Ne, já bych ho už asi nechtěla. :D)

5 Marťa Marťa | Web | 20. března 2010 v 21:48 | Reagovat

To je hezké.. něco to ve mě zanechalo, asi správný dojem. Bylo to milé, a přitom nepřehnané. :)

6 Youko Kurama Youko Kurama | Web | 3. června 2010 v 9:04 | Reagovat

tak tahle povídka *neví jak by to správně vyjádřila* je naprosto dokonalá... moc se mi líbí... =) ehm... asi sem ten konec trochu očekávala... ale zase aby sem se přiznala *asi sem divná* mam radši povídky kdy někdo nakonci umře *nwm ale proč*
taky se mi líbilo jak si to napsala (myslim z pohledu tý Mariky já většinou píšu z pohledu vypravěče) takže *palec nahoru* super =D

7 Nelíí Nelíí | Web | 11. srpna 2010 v 19:43 | Reagovat

Heeeeeeeej to je hustý :D hele že Adri neumře? :D:D ale jakoo udělat s taový krátký jednorázovky už přes 40.kapitolovou povídku no to je jako luxus ..... :D jsem zvědvá kam to dotáhneme mi s US :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama