Prokletí II. - 14. kapitola

5. dubna 2010 v 15:53 | Lizz |  Prokletí II.
Zdravím :D Je tu další kapitola :D Datumy tam nejsou... Z jednoho prostýho důvodu..xD Já ten sešit ztratila... (Jo, už ZASE:D) Až ho najdu datumy dodám :D Btw. Kapr ve vaně, do uší hrajou koledy.. Co vám to připomíná? Vánoce? Omyl :D Moje Velikonoce :D Laaast X-mas..xDDD :D Lidi zabijte mě někdo :D:D:D  (I gave you my heart...) No to je jedno:D Co Velikonoce? Jak jste je přežili? :D Doufám, že všichni bez zdraví a modřin :D No nic.. Strkám sem kapitolu, jdu dodělat ty videa a takový ty další věci...xD Sayonara :D
P.S.: Ať je to cokoliv, všichni mají víkend..xD Nebo pátek odpoledne :D

Ray:
Až příště budu mít zase nějaký podobně inteligentní nápad, rozmluvte mi to někdo. Proč? No protože právě kvůli mému geniálnímu nápadu s Kate-Anne se s nimi teď budu muset potkat. Že bych si vymyslel nějakou strašně závažnou chorobu, abych nikam nemusel? Upřímně za tu kravinu, co jsem vymyslel mám právě chuť se něčím umlátit. Plastový hrneček by byl ideální. Trvalo by to dlouho a mě by předtím ještě stihlo i hrábnout, takže bych se možná zvedl a šel tam dobrovolně. A nakonec by to nemuselo být ani tak komplikovaný. Toho pitomce Daniela budu okázale ignorovat a hlásit se jenom ke Kate. Opravdu totiž nestojím o ty jeho kecy nebo kázání. Jakože se nejspíš bude snažit o obojí. I když jestli jen on pitomec, zajímalo by mě, jaké bude nejvhodnější označení pro mojí maličkost. Vzhledem k tomu, co bylo a by se jenom pro jistotu nemělo vytahovat na denní světlo. Přece jenom se nejedná zrovna o věci, které bych měl potřebu někomu vykládat. Ale on o tom beztak začne. Ostatně jako vždycky… Jenže… Tahle doba je naštěstí pryč. A já jen doufám, že se nevrátí.
"Jdu ven." Oznámil jsem a ještě než se mamka stihla začít ptát jsem za sebou zavřel dveře. Tak hurá do jámy lvové, kterou jsem si ovšem sám vykopal. Dorazil jsem na místo a nikdo nikde. Nečekaně… To je tak, když je jeden nervní kvůli ničemu a vyjde dřív. Proč já to tu vlastně celou dobu řeším? Ostatně mě to může být jedno a jemu taky. Takže co tady melu za cepoviny? Ještě že jenom v duchu. Vypustit tohle z pusy… Bože, to je zase dneska den.
"Rayiiiiiiiiiiiiiiiiii!" Fajn, bezva, super. Nemáte někdo třeba cihlu? Nebo radši dvě? Ne? Škoda. V tom případě může divadlo začít. I když, že by se mi zrovna dvakrát chtělo… No, nedá se nic dělat. Pomalu jsem se zvedl a v klidu k nim došel. Není přece kam chvátat. Prostě budu tu hnědovlasou káču ignorovat a stejně to individuum vedle ní.
"Ahoj, Anne." To je tak divný říkají takhle. Ale můžu si za to sám. Měl jsme si na Kate vzpomenout dřív.
Pousmál jsem se a pro úplnost téhle šaškárny jí políbil. Heh, ale ten výraz Kelly nebo jakže říkala, že se to jmenuje, stál rozhodně za to. Takhle rychle nemění
barvy ani chameleón.
"Ahoj." I ona nasadila ten připitomělý výraz a propletla naše prst. A naše milá malá hnědovlasá zrůdička se tvářila, jako by spolkla citron minimálně. Nádherný pohled, jen co je pravda.
"Jaká byla cesta?" Aby se neřeklo, že se nebavím ani s ní. To by možná bylo trochu divný. Ale jenom trošičku. Přece jenom tady jsem svojí výřečností proslulý.
"Ale jo… Celkem fajn. Mimochodem, mám tě pozdravovat od Suze." Heh? Suze… Suze? Dejte mi minutku… Ehm, ne tam ne. Sakra. Byla od nás ze třídy? Jo, patrně. A pokud mě- Ježiš já jsem idiot! Jak mi zrovna Suze mohla vypadnout? Čím proboha přemýšlím? Kolenem?! No, v poslední doby by to na to i vypadalo.
"Jo? A jak se má? Mimochodem, že děkuju a taky jí pozdravuj." Přece jenom… Opravdu nechápu, jak mi mohla vypadnout. Zrovna ona, po tom všem. Hlavně, že na toho… Ne, klid. To chce klid.
"No, jak se má… ehm… Kate se netvářila zrovna dvakrát nadšeně. Co se děje? Co mi zase uniklo? Sakra, opravdu jsem o nich neslyšel zbytečně dlouhou dobu…
"Začala se podezřele bavit s Clarkem." Ozval se jedovatě Daniel. Aha, tím se vysvětluje ten výraz Kate.
"Aha." Odpověděl jsem jakoby bez zájmu. A přitom bych toho mohl říct tolik. Mezi prvníma asi to, že jestli se nevzpamatuje, tak jí asi budu muset osobně zpacifikovat. Clark… Jedna velká temná kapitola mého života. No co? Každý má nějakou, ne? Jenom u mě jich je trochu víc. Vedle té s názvem Clark je například jedna s názvem Betty… (Jenom tak mimochodem…xD To je ta zabitá :D Nepamatuju si, jestli jsem jí předtím už náhodou nepojmenovala jinak… Takže jestli jo, tak gomen :D) "A ten se má jak?" Ne, že by mi to nemělo být úplně jedno. Ale když už je o něm řeč… Proč se nezeptat?
"Žije." Jo a předpokládám, že už jenom to ti vadí, co Dane? Jenže nejsi ani zdaleka jediný. Pokud se
pár věcí nezměnilo, tak ani on z toho nebude zrovna nadšený. Ale tak je tu řeč o Clarkovi. Tam se už jen těžko bude něco měnit…
"Hm." Sklouzl jsem zpátky do svého způsobu komunikace. Tahle šaškárna už mě opravdu přestává bavit. Že já se na to radši nevykašlal a hned na začátku jí neodpověděl jinak. To by ten výraz měla možná ještě zajímavější. V duchu jsem se jenom škodolibě pousmál. To se taky vyzkouší. Až bude samozřejmě příhodný okamžik…
"Hele a proč vlastně Kate říkáš Anne?" využila toho… sakra, to jméno bych si měl opravdu radši zapamatovat.
"To by bylo na dlouho, ale jestli tě to zajímá… Kluci si jistě na chvíli sami vystačí." Kate nasadila andělský výraz. Fajn, ty cihly chci tři. Nebo jenom jednu, co praští mě a bude to.
"Samozřejmě." Zazubil se na ní Dan dřív, než jsem stihl začít protestovat. Hej! To je spiknutí! A pěkně hnusný… Věnoval jsem Danielovi jeden extra znechucený pohled a vyšel za holkama. S ním tady rozhodně tvrdnout nebudu. Navíc by bylo fajn, kdyby tu historku slyšel taky… Koneckonců bych jí měl znát, ne?
"Počkej." Chytil mě za ruku a donutil zastavit. "Já…" A nedá si pokoj. Kolikrát jsem mu už říkal ať se zbytečně nenamáhá? No, takže ještě jednou. A třeba si to tentokrát už i zapamatuje. Blbej není. Jenom mu občas pár věcí nedochází.
"Tak zaprvé: Pusť mě." Nic. Ok, takže je nejspíš nahluchlej… No, to není nic nového. "A za druhé: Ani se nenamáhej mi dělat kázání, protože je to za a) v téhle dobře už úplně zbytečný a za b) i kdyby bylo stejně bych si z toho nic nedělal."
Ty jeho proslovy… Opravdu na ně nemám náladu.

Dick:
"Dojdeš otevřít, že jo?" ozvalo se z kuchyně. Jenom jsem položil tužku, pro jistotu blok zavřel a hurá ke dveřím. Než jsme tam dorazil zvonek stihl zazvonit ještě dvakrát. Někdo hodně nervózní. Nebo to bude tím, že venku prší? No co… Trocha deště ještě nikoho nezabila.
"Vždyť už jdu!" protočil jsem oči, když se zvonek rozezněl znova. Není přece důvod takhle vyšilovat a já se kvůli bůhvíkomu taky nepřetrhnu. Rozhodně ne dobrovolně. Otevřel jsem dveře a…
"Překvapení!" A do pr- Sakra!
"C-Coline?" Co ten tu dělá? Jestli tohle má být apríl na podzim, tak se ale vůbec nepovedl. Co to kruci je? Nebo spíš co si myslí, že tu dělá?! Kromě toho, že nám stojí přede dveřmi samozřejmě.
"Osobně. Když dovolíš šel bych dál. Venku totiž celkem solidně leje a já bych to nerad omarodil. Víš přece, že ležet je taková nuda. A co koukáš jako by ti ulítly včely?" Zubil se. Moment. Cože to říkal? Dejte mi chviličku. Tohle musím teprve prodejchat. Jenom jsme mu uhnul z cesty, aby mohl dovnitř a trochu víc mimo zavřel dveře.
"Co tu proboha živého děláš?!" To mi teda jako vysvětlete. Copak přišel o rozum už nadobro? Předpokládám, že tu plánuje být dýl než jenom do večera. To je zase jednou průser.
"No to je mi teda přivítání. Pche. Takovou dobu jsme se neviděli a ty děláš, jak kdyby já nevím co." Jako bys páchal sebevražedný atentát ty idiote! Za co mě kdo trestá? "Je tu nějaký podezřelý ticho, kde máš dvojčata?"
"N-někam jeli s tátou." Zatřásl jsem hlavou.
"Kdo to je?" jo, mami, věř mi, že tohle opravdu vědět nechceš. Myslím, že budeš asi stejně nadšená jako já. Jenže na druhou stranu… U tebe těžko říct.
"Ahoj." Nakoukl do obýváku dřív, než jsem vůbec stihl odpovědět. Sakra, pořád tak hyperaktivní. Naprosto nechápu. "Mamka říkala, že ti volala a že by s tím neměl být problém. Nezapomněla na to, že ne?" Ne, řekl bych, že chyba se stala v mozku někoho jiného. Viď, mami? Neříkejte mi, že to zase vypustila. Tak sklerotický člověk přece ani nemůže existovat. (Ne? Měla bych jinej názor … :P :D) i když jak se tak na ní dívám, tak asi může.
"Jo, to je pravda… Nemáš hlad? Nechceš něco k pití?" Lálalalalalálá… Tohle to bude ještě pohroma. Ale předtím se možná ještě trochu pobavíme.
"Kdyby byl čaj…" nahodil ten jeho štěněčí výraz. Jo, někteří lidé se opravdu nemění ať se děje cokoliv. "Co na mě pořád koukáš jako bych byl vrah? Ts. Jeden přijede na návštěvu a-" A pořád mele stejný nesmysly.
"Sklapni. Jak dlouho tu budeš?" cokoliv co bude trvat víc, než pár hodin. Ne, to se neřeší. Vždyť já si lítám, já se vznášííím… A to tak že doslova. (Na vědce, co přišli na to, že kdyby lidé měli křídla, tak by nemohli nelétat z vysoka kašlu :D Tady prostě lítaj:D A jestli s tím máte někdo problém… Tak máte smůůůlu :D)
"Ty máš zase náladu." Protočil oči a okamžitě si to namířil ke mně do pokoje. Živelná pohroma tenhle kluk. Fakt, že jo. "No do neděle. A teď je pátek… Takže to je… Dva dny. Ty polovičky se nepočítají. Co je zase?"
"Nic. jenom tě večer nejspíš bude čekat překvápko." Povzdechl jsem si temně. A to jsem do toho nechtěl zatahovat nikoho zbytečně.
"Fakt? Super. O co jde? Mimochodem… Nějaký nový obrázky? Blbá otázka, samozřejmě že jo. Teda pokud si neupustil od svých zvyklostí." Ne. To opravdu ne. I když…
"Hm."
"Teda tyji dneska zase výřečnej. Co to s tebou v tej škole dělají? Se kouknu, jo?"
"Jo, jasně." Co to se mnou dělají? Asi chytám málomluvnost od svého občasného souseda. Tipoval bych.
"Hele, tohle je kdo?" Ukázal na okřídlenou Becky.
"Uhm, spolužačka."
"Aha. Viděla to? Mimochodem, ne že bych chtěl rejpat. Ale to levý křídlo je nějaký moc chromý, nepřijde ti?" musel jsem se zasmát.
"Jo." Jenom by mě zajímalo, kolikrát se ten obrázek bude ještě řešit.
"Koukám, že ve škole pořád stejná nuda. Jenom potom nechápu, jak můžeš prolejzat, když většinu hodin pročmáráš…" zavrtěl hlavou a otočil na další stránku.
"Hele… Ty jsi na ty okřídlený nějak úchylnej, ne? Tohle je kdo? Taky spolužák? No, k dobru nutno dodat, že tady už má obě křídla relativně normální."
"Hm…" Já ho měl schovat do šuplíku a ne ho jenom nechat válet na stole. Tohle bude ještě dlouhý den.
Becky:
Jestli existuje něco, co doopravdy nesnáším, pak jsou to rodinný oslavy. Ale tam je to sporné. Nesnáším je a miluju zároveň. Divný, já vím. Ale lepší už to nebude. Naštěstí se tyhle oslavy nekonají tak často. Jen párkrát do roka. Díkybohu.
"A to jste ještě neviděli, co se mu povedlo minule. Opravdu se divím, že ho ještě někdo nezabil…" A začal znovu. Opravdu se divím, že je ještě nezavřeli nebo tak něco. Protože když posloucháte jejich historiky. Naprosto nemožný. Nedá se jinak než se tomu smát tím stylem, že z toho za chvíli brečíte. Hovada. Ale v tom dobrém slova smyslu, jestli mi rozumíte.
"Hele, já teda musím jít. Mějte se tu." Vstala jsem a vyrazila na jinou sešlost, která by se taky možná dala nazvat při troše dobré vůle rodinnou. Přece jenom… Říká se, že přátelé jsou rodina, kterou si sami vybíráme, ne?
"Dost, že jdeš." He? Já jdu dýl než Marek? Ty jo. Co se to děje? Svět se zbláznil? Přiletěli mimozemšťani? Nebo co mi sakra uteklo?
"Promiň,ale musela jsem si vyslechnout pár veselých rodinných historek." Pousmála jsem se. A že některý opravdu stály za to. Neříkám, že všechny. To zase ne. Ale pár jich bylo…No k tomu jsem se už vyjadřovala, ne?
"Přijeli…?" Ani jsem to nenechala doříct.
"Komplet všichni." Celá naše poněkud větší rodinka. "Ale to je jedno."
"Jo, to je fakt. Kvůli tomu tu nejsme…" He? Co to zase mele? Lex, ty už to nepij.
"Pravda, pravda. Vlastně jsme se tu sešli, aby…" A Bev jí v tom podporuje?
"Moc vám to trvá, holky. Prostě a jednoduše všechno nej. Tohle máš od nás a to je tak vše." No, konečně někdo, kdo se umí vyjádřit.
"Eh?" Ale já to nebudu. Moje vyjadřování je hluboko pod úrovní neandrtálců. "Teda chci říct… Díky." Jo, to je o trochu lepší. Ale ne zase o moc.
"Sice jsi říkala, že nic nechceš, ale…" Jo, je mi to jasný. Říkají to všichni a ty ostatní to vždycky ignorujou. "To jsme říkali všichni… A jak to dopadlo?" No, co jsem říkala.
"Ignorací?" zkusila jsem to. a nečekaně to bylo správně. Kdo by to byl řekl?
"Přesně. Hele… Sakra. Něco jsem ti chtěl… Ehm, nevíš co?"
"Ne. Zapomněl jsi mi to říct." Zašklebila jsem se na Marka. Smysluplná debata jako obvykle. "Tak vzpomínej. Zrovna mě to totiž začalo zajímat." I když nemám nejmenší tušení o co jde.
"Ach ta skleróza, viď?" Neodpustila si poznámku Bev.
"Nemám sklerózu! Jenom mi to vypadlo." Ten s tím nadělá. Nebo tady jde jenom o princip a fakt, že se bavíme o Bev. Hm? Přece jenom…
"Jo, jo. To jistě."
"Hele, vy dvě hrdličky…" Oba se jak na povel otočili a probodli Lexu pohledem. Má kliku, že pohledy nezabíjejí.
"Hrdličky? Odkud jsi spadla?"
zavrtěla Bev hlavou jako by to byl ten největší nesmysl, co kdy slyšela. No, to se ještě uvidí. Co mě ale zaráželo bylo, že se Marek neozval. Většinou protestoval jako první. Že by? Že by? Nebo můj mozek zase jenom spřádá teorie podle toho, jak se mu to hodí? Zaručeně to první. Už jenom z důvodu, že to tak bude mnohem zábavnější. I když… Jak pro koho, že? A jenom do doby… Argh. Nad čím zase přemýšlím? No, to je radši jenom. Nebudeme to tu měnit v červenou knihovnu. Nebo aspoň prozatím ne.
"Já? No přece doktorovi z rukou hned při porodu." Vyplázla na ní jazyk. Jo, tak to je dobrá omluva.
"Aha. To ledacos vysvětluje… Ti tam nějak špatně poskočili kolečka, že?"
"Kolečka? A já myslela, že tam mám piliny… Nebo aspoň se to párkrát už ozvalo." Hrála si na blbou. Nutno ale uznat, že jí to šlo.
"Jo, ale v koleni." Neodpustil si poznámku Marek. Zvědavě jsem se na něj podívala. Co to, že se zapojil až teď? Hm? Ne. Nebudu rozvádět svoje připitomělý teorie. Nebudu… Nebudu… Ne. Bu. Du. Proč má pocit, že na to už je pozdě?
 


Komentáře

1 Marťa... Marťa... | Web | 5. dubna 2010 v 19:11 | Reagovat

Super Leničko... nejlepší je Ray... ale sem to psát nebudu, probereme to zítra ve škole... =D

2 upirikaty upirikaty | 6. dubna 2010 v 16:53 | Reagovat

super kapčašupem další

3 Sasuke Nara Sasuke Nara | Web | 6. dubna 2010 v 23:29 | Reagovat

Fuj xD nejdřív mi to říkalo ,že tvoje stránka neexistuje xDDD ja se tak lekl xDDD a podruhý nešlo ani po třetí :-D asi až na po šesté xD

4 Sasanka Sasanka | Web | 7. dubna 2010 v 16:13 | Reagovat

Žeru tě, brouku :D A nechce se mi psát komentář, ty mi to odpustíš, že?? Bravisímo, sestřičko :D  A šupito presto písat dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama