Prokletí II. - 15. kapitola 1/2

11. dubna 2010 v 16:01 | Lizz |  Prokletí II.
Jsem ve své podstatě líný tvor a tenhle týden už nejsem schopná nic napsat..xD  Dobře, Terku do sešitu ještě připíšu... :) Ale z tý vy nic mít nebude... :P :D Jinak mimochodem... Tady jsou zase jenom kluci a Becky bude v pátek... :D Slibuju...xD No nic :D Já jdu dělat něco... No, to je jedno :D Prostě mám ještě pár věcí na práci, ale ani do jednu se mi nechce...xD Myslíte, že jako výmluva proč neumím bižuli by mi prošlo, že mi sešit sežral pes? Nebo že se u nás stavil Roy a sešit nepřežil jeho útok a lehl popelem? Asi ne co? :(:D Škoda :D Mimochodem...xD Kluci pokračujou ve stejný den, jako minule začali...xD A ne, ještě pořád nevím datum...xD Gomen :D


Dick:
Blížil se západ slunce a já byl čím dál tím víc nervóznější a Colin užvaněnější. Beztak se jenom snažil odvést pozornost od toho, co mě deptalo. Ačkoliv neměl nejmenší tušení, co to je. Jenom prostě… Je to Colin. To snad mluví za vše, ne?
"Tak co s tebou je? A dopředu tě ujišťuji, že nic jako odpověď neberu. Co jsem tady chováš se divně. O co jde?" musel jsem se pousmát. Kromě toho, že jsi tady? Prakticky o nic.
"Opravdu je všechno v pohodě… Zatím." Zase jsem nervózně koukl z okna. Z tohohle se nejspíš už doopravdy nemám šanci vykecat.
"Jak zatím? A co pořád čučíš z toho okna? Ježíšek přijde až v prosinci. (Pardon, ale jsem Ježíškofil… *mává Beril, Zuzabejdě a ostatním Ježíškofilům*)A oba moc dobře víme, že nikdo jinej nemá šanci se sem dostat. Nehledě na to, že na chodník z tohohle okna vidět není. Takže?" kdybys věděl, nechtěl bys vědět… Protože opravdu není o co stát.
"Dicku! Prášky!" ozvala se zespodu mamka. No, výborně. A katastrofa může začít.
"Prášky? Ty je ještě máš? Vždyť už to polykáš takových let…" Tak ne asi ty jo.
Kdybych je vysadil tak do roka, maximálně do roka a půl je tohle vesnice duchů.
"Hm. Moment." Sešel jsem dolů. No, možná už bude na čase mu to říct. Přece jenom… Je jako další bratr. Prakticky jsme spolu vyrostli a já mu "zapomenu" říct takovouhle celkem podstatnou věc. No neodstřelili byste mě? Já jo. A někam hodně daleko. Dole jsem jenom chňapl po tabletě a skleničce vody, natáhl se na gauč, spolkl ten šmejd, co je naštěstí bez chutia menšího vzrůstu a pak byla tma. Aspoň na chvíli jsem mohl přestat na cokoliv myslet. (L: Jako bys snad normálně myslel… o:)) Prostě takové blažené bezvědomí. Sice uměle vyvolané, ale i tak dokonalé.
Ahoj, Dicku. Hm, to to dlouho netrvalo. Škoda. Celkem rád bych si poležel. No, nic. Z tohohle se evidentně nevykroutím. Takže vstávat a "hurá" zpátky za Colinem. Cítím člověka navíc. Tys mi dovedl svačinku? To je tak ohleduplné, ale víš… Nechci tě nějak urazit, jenom… Upřednostňuji lov.
Sklapni! Žádná svačinka nebude. Je to Colin. Takže na jakoukoliv vraždu koukej okamžitě zapomenout. Nebo si urychleně sepiš závěť.
Heh, ale víš, že když mě zabiješ zemřeš taky?
Jo, to už jsem někde slyšel. Ale upřímně… Je mi to víš kde.
Hehehe… To se mi líbí. Víš, oba víme, že já mu teď ublížit nemůžu a ty by ses nezabil. Jenom tak mimochodem… Co budeš dělat, až se skácí k zemi?
Zmlkni! Nejsi tu ještě ani pět minut a už mi lezeš krkem. Myslím, že jsme se nějak dohodli… nebo ne?
Promiň. Když ono to nešlo. Čerstvá krev v baráku - kdo by to nekomentoval?
Zakroutil jsem hlavou. Tohle nemá cenu. Místo toho jsem otevřel dveře do pokoje.
"Ah, to je dost,že jdeš. Málem jsem tu pošel nudou a-" zvedl hlavu a podíval se na mě. "Ty vole. Tak čekal jsem kde co, ale tohle ne. Ty křídla jsou pravý? Hej a ty oči…"
Hele, je ten kluk duševně v pořádku? Neměl teď s jekotem zdrhat pryč?
Cože?! On snad nemá žádný pud sebezáchovy. Jinak to nechápu.
Vidím to stejně. Představ si sebe v jeho kůži. Určitě by tvoje první věta nebyla, jestli jsou ty křídla pravý…
"Hej a to jako můžeš lítat?"
Jo, je to magor. Promiň, Dicku, ale jinak to říct nešlo… Navíc, myslíš si to samý.
"Ehm… Neměl bys křičet a utíkat pryč?" zkusil jsem mu napovědět správnou reakci.
"Ne. Proč? Vždyť je to úžasný. Mít křídla… A ty oči. Hele, to je přesně jako v té pohádce, co nám jednou povídala tvoje mamka. Pamatuješ? Moment. Takže to asi nebyla pohádka, co? V tom případě pozdravuju tvoje krvežíznivý já."
Že ho taky zdravím… Hele, Dickouši, ten kluk se mi líbí. Uznávám, že chtít ho sežrat byla chyba.
"Taky tě zdraví."
Hej! Co takhle přetlumočit to všechno!
To určitě. Ani mě nehne. A nejsem Dickouš.
"To je hustý. Hele a už jsi někoho zabil? Teda promiň, že se ptám, ale… Eh… No to je jedno. Víš, jak to myslím, ne?"
On je fakt dobrej. Nechceš mě nechat si s ním pokecat? Už jenom pro tu legraci ho nezabiju, slibuju…
Vlk taky sliboval… Dej si odchod. (O kůzlátkách slyšel jako malej…xD Od svý krvežíznivý polovičky, co v tej upraveném verzi chudáka kůzlátka zmasakrovala… Jenom aby bylo jasno:D)
Že já ti to kdy říkal…
Smůůůla. Jenom doufám, že neskončím jak jedno z těch kůzlat…
No ty jenom těžko, ale…
Hej!
Dobře už mlčím…
Víš, že lhát se nemá?
Tak mám pocit, že tohle bude ještě dlouhá noc a pokud se dožiju rána… Budu jenom rád.

Ray:
"Jsem rád, že jsi toho tady nechal." Holky se nám někam ztratily. Mrchy. Že je ta hnědovlasá potvora jsem věděl, ale že se to týká i Kate… Tohle opravdu nemusela dělat. Měla by vědět, že nemám nejmenší potřebu vybavovat se tu s jejím bratrem…
"Hm." To já taky, ale opravdu ti to vykládat nebudu. Stejně jako spoustu dalších věci, který bych celkem rád řekl, ale než bych je vypustil z pusy… To si radši spolknu jazyk. (L:Dobrou chuť teda… Když dovolíš, já si dám čokošku.)
"I když koukám, že některé věci se nezmění nikdy, co? Nemohl by ses, prosím, překonat a zkusit aspoň pro jednou mluvit ve větách? Víš, jako normální člověk…"
zarazil se. "Promiň, to nebylo myšlený jako narážka na tamto… Jenom jsem myslel… Prostě… Víš co, ne?" Ach bože, ten zase mele z cesty… Každopádně skončil dobrou otázkou. No, malinko ho ještě naštvat nebude od věci. Přece jenom… Dost.
"Hm." Vím úplně přesně jak to myslel. Ale to on nemusí vědět, ne? Aspoň prozatím ne. Ostatně stejně mi něco říká, že on ví, že já vím, že… Co to zase melu? Nesmysly. Samozřejmě. Co taky jiného?
"Tohle má být jakože naschvál, že? Ani se nenamáhej odpovídat. Je mi to jasný. Víš, že mě to vytáčí. Proč aspoň jednou za čas neprohodíš normální větu? Hm? Co by ti to udělalo?"
"Ale on mluví…" Fuj! Co to je?! Strašidlo?! Ne. Jenom hnědovlasá koza. Ale kde se tu vzala? Vždyť byly s Kate… Heh? Jsem mimo.
"Opravdu?" Aneb
když se někdo baví o mě, beze mě, ale přede mnou. Klasika. Tak schválně co se dozvíme zajímavého tentokrát.
"Sice teda jenom s Rebekou a Dickem… S tím, že po ní jenom ječí, ale…" A dál jsem jí neposlouchal. A Dan vypadal podobně. Zkoušel si představit mě, jak ječím? Moment, copak já po Becky někdy ječel? Hm… Moment… Vlastně jo. Ale to bylo kvůli. Sakra, všechno je to jeden velkej kruh. To je na nic.
"On ječel?" tvářil se Dan pobaveně.
"Hm… Ale to jenom jednou… Vypadal na prášky…" Jo, nejenom vypadal. To totiž bylo, jak jsem prodýchával ten infarkt. Pitomej Daniel, pitomej Dick. Nebo jenom můj mozek? Jo, to bude ono.
"A ten Dick je kdo?" Tvůj klon s mým prokletím. Teda chudák kluk. Ten to schytal. Nechtěl bych být v jeho kůži. Ale on nevypadal, že by si chtěl jít stěžovat.
"Hm… Vlastně jsi mu docela podobný." I přes mé původní poznámky bych si teď dovolil nesouhlasit.
Jsou si sice až nechutně podobný, ale zároveň naprosto jiný. Asi jako Kate a Dan.
"Není." Odtušil jsem s klidem. Vypadala překvapeně, že mě tam vidí. Jak jsem říkal… Pomlouvání mě, beze mě, ale přede mnou. Lidi mají sklon zapomínat, že je slyším, když se neozývám. Divný, ale je to tak.
"Je. Když přišel prvně, tak jsem si myslela, že si ze mě někdo udělal srandu a přišel Dick." Jo, já měl ten pocit taky, ale opačně.
"Hm." Hádat se s ní nebudu. A vysvětlovat taky ne.
"A ta Rebeka?" připojila se i Kate.
"Je úplně pitomá. A ty dva na sebe v podstatě nepromluví jinak, než když se hádají. Kdo to má pořád poslouchat. Minule dokonce prohlásila, že neexistuješ a on žádnou holku nemá." Heh, protože na rozdíl od tebe nevěří každýmu bludu, co jí nakecám a čas od času použije vlastní mozek. Víš? Základní rozdíl mezi vámi dvěmi.
"Tak to jsem hned klidnější." Jo, to tak. Jako by to beztak nebylo jasný, že zrovna já a Becky… No, jenom doufám, že se tady kámoška plete s tou její teorií o žárlivosti. Celkem nerad bych totiž… No, to je jedno. Někomu začal zvonit telefon a já i když věděl, že můj to není jsem ho stejně reflexně vyndal a podíval se na displej.
"Prosím?" takže to byl Danielův mobil. "Ahoj, Luku." Bezva, tak tohle slyšet nemusím. Takže kde jsme to skončili?
"To můžeš být. Neboj. U nás ve třídě je to stejně všechno divný." Ujistil jsem ji na oko a užíval si výrazu velitelky třídních příšer.
"Tak to jsem ráda… Nerada bych totiž…"
"Neboj." Musel jsem jí skočit do řeči. Normálně bych nevěřil, že si kdy budu přát, aby byl večer, ale ten čas právě nastal. Prosím, prosím smutně koukám. Ať už je později a já musím domů.
 


Komentáře

1 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 11. dubna 2010 v 17:54 | Reagovat

Ahoj, na blogu je další díl povídky "Holky z Čech". Markét

2 Sasanka Sasanka | Web | 12. dubna 2010 v 17:04 | Reagovat

Už jsem narazila na nejoblíbenější postavu celých Prokletých :D Je to Dickovo krvežíznivé já :D Hňahňahňa, je to magooor a mě se líbí :D
Nějak nemám náladu psát komentář (a hlavně už nikdy nemůžu přijít na to, co mám psát, když vše podstatné bylo řečeno). Tak se jenom hlásím, že jsem to tu četla. I obě upíří sestry a ty byly taky moc povedený.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama