Prokletí II. - 15. kapitola 2/2

18. dubna 2010 v 15:54 | Lizz |  Prokletí II.
Ahoj :D Je to divný :D Vlastně divnější než divný a mě se to nelíbí :D Becky je divná :D Nebo je to všechno v pořádku a divná jsem já :D Jo, to bude ono :D A kdyby tam někde bylo něco, co vám nedává smysl, tak na to berte ohledy :D Obzvláště pokud by tam byl někde Roy..xD Nebo Ed... Nebo vajíčka s cukrem (mimochodem, chutná to výborně :D) *tádydádydááááá* Což je sice nepravděpodobný, ale jeden nikdy neví:D

Becky:
"Děláš si ze mě srandu?!" Zůstala jsem civět na Marka docela vyjeveně. On něco pil? Nebo co to sakra mele? Uvědomuje si, že se tu právě... Lidi, já padám. A asi si natluču hubu o chodník. No, aspoň bych měla jistotu, že se mi to opravdu jenom nezdá a... Uáá... Vždyť to je... Moment. Proč se tomu tak divím, když jsem přesně tohle celou dobu tvrdila? Jsem divná. "Promiň. To jsem říct nechtěla..." Dodala jsem, když jsem viděla jeho poněkud víc zmučený výraz, kterým dával najevo, že rozhodně nežertuje. No, tak to tu máme problém. "Jak dlouho?" Heh, další pitomá otázka... Ale tak co.
"Je to životně důležitý? Co takhle spíš radu? Hm?"
"Promiň, ale myslím, že oba víme, že pokud jí to neřekneš... Naprosto nic jí nedojde. Pamatuješ přeci tehdy na základce..." Jejda, zase vedle. Mě by měli zakázat se do takovýhle věcí angažovat. Vždycky akorát plácnu nějakou ptákovinu, co to všechno jenom zhorší… Jako teď.
"Jo. Pamatuju." Tvářil se ještě hůř, než když jsem přišel. Bože, pravdu si nevybral zrovna tu nejlepší osobu, které se svěřit se svými milostnými problémy.
"Takže víš, co z toho pro tebe plyne, že?" abyste pochopili… Přišel za mnou s tím, že se zamiloval. Ach, jak dojemné.
Ovšem když jsem z něj vytloukla (Jenom obrazně, samozřejmě. Přece bych ho kvůli něčemu takovému netloukla… Tedy možná.) o koho jde následoval výlev, který najdete nahoře. Tohle bude ještě sranda. A já si říkala, že byl minule nějakej podezřele v klidu, když jsem je označila za budoucí manžele. Bodejť by ne. Ježiš, kdyby to nebylo blbý a já nebyla tak mimo, musela bych se tak strašně smát, že bych si bránici strhala. Celé to je tak krásně ironický. Heh, a co teprve až se to donese k Lexe. Chudák Marek si s námi ještě užije. Ale víte, co bude úplně nejlepší? Až to řekne Beverly. Docela by mě zajímalo, jak ta se na to bude tvářit. Jo, jsem škodolibá a ne nevadí mi to.
"Jo. Řekl bych, že to už mi taky došlo, ale jak…?"
"A to se ptáš mě? Šmarjá! Copak já vím? Každopádně to musí být tak polopaticky, aby to pochopilo i tříletý dítě. Jinak nemáš šanci." Aby bylo jasno. Ne, že by byla Bev tak blbá, ale prostě jí některé věci docházejí trochu pomaleji. No a tohle je právě jedna z nich.
"No to vím, že nevíš, ale jsi holka…" Propíchla jsem ho pohledem. Já mu zakroutím krkem. Jestli existuje nějaká věta, na kterou jsem alergická, tak je to právě tahle.
"A ty jsi kluk. A co to s tím má společnýho?"
protočil oči.
"No co asi? Že bys mi mohla poradit, ne? Přece jenom…"
"Jestli chceš mít nějakou poznámku ohledně toho, že je to v mojí přirozenosti, tak se rozluč se zuby." Jak jsem řekla. Věty tohohle typu opravdu nesnáším. Obzvláště když se vezme v potaz, že jsem vlastně vždycky víc byla s klukama. Zopakovala jsem svojí poslední větu nahlas a ještě dodala: "Jestli chceš radu, tak Lexa by ti pomohla víc. Ale to bys měl vědět." Bezva. Mám dojem, že mě ode dneška opravdu nesnáší.
"Ale…" Kdo by měl poslouchat ty její poznámky, že? "No, znáš Lexu, ne?"
"Jo. Řekla bych, že za ty roky už jo." Přece jenom jí znám nějakých… Jedenáct let? Ty jo. Fakt už tak dlouho? Ani mi to nepřijde. Příšerný, jak ten čas letí. A lepší už to nebude. Spíš naopak. S tím, co nás čeká… Bude to zajímavý. Víc než jen to. Tedy… Jak pro koho. Holt, když je někdo obluda nebude budoucnost zase taková sranda…
a nebo možná ještě jednou taková. Nutno to brát optimisticky a pokud možno s nadhledem. Nechci z toho zcvokatět. Na to jsem ještě moc mladá a pak budu zase moc stará.
"Tak vidíš. O její poznámky opravdu nestojím a co kdyby to Bev pak ještě došlo?" Je on magor? To jí to jako nehodlá říct nebo co? No já z něj umřu.
"Co mi nemá dojít?" Já se nesměju. Já se vůbec ne- haha- nesměju. Nevydržela jsem to a propukla v značně škodolibý záchvat smíchu.
"Ale nic." odvětil s klidem Marek. Hm, ten klid se mu musí přičíst jedině k dobru.
"Co je ti, Becky?"
"N-N…" další záchvat smíchu. Asi bych se měla uklidnit. Nádech, výdech a výtlem. "Nic." vykoktala jsem ze sebe asi o pět minut později. "Tak já vás tu hrdličky nechám a ty se koukej snažit." Škodolibě jsem se ušklíbla a vyrazila domů. Stejně už tak nějak bude čas. Zase…
 


Komentáře

1 Marťa Marťa | 18. dubna 2010 v 16:19 | Reagovat

Super Leni... Pokráčko... A brzo =D

2 Sasanka Sasanka | Web | 21. dubna 2010 v 16:14 | Reagovat

Oooh, my GOD! :D You wanna KILL me :DEhm, tohle ignoruj. Od tý doby, co koukám na anglický seriály s českejma titulkama, tak mluvím pořád anglicky. Navíc čtu tu Anitu...Cvokatím :D
It's bad, i forgot my own language :D If it's possible :D
K pivídci - bili ti bimbivnbí ili trichi krítkí. příšti ti pridliž. Ili i tik jsim si zitlimili, Bicki ji isi hidni ilkij migir :D

3 upirikaty upirikaty | 3. května 2010 v 17:01 | Reagovat

super kapča už se těším na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama