Upíří sestry - 1. kapitola

2. dubna 2010 v 18:04 | Lizz |  Upíří sestry
Ahoj...xD Poslušně se hlásím a slavnostně vám představuju další povídku :D Název vidíte a nejspíš vám dojde o co jde :D První kapitolu psala moje šílená maličkost, cobyla včera zavřená u Sv. Munga (neřešte to:D), druhou kapitolu bude psát Nelíí :D Ale nebojte, přibude tu i PP a Prokletý... A na hasičích taky pracuju...xD Vlastně už je skoro mám :D Teda částečně :D Už jsou vevnitř..xD Ale to vás jistě nezajímá...xD Takže k věci. Tady prostě máte první kapitolu a komu se to nelíbí má smůlu :D Jo jenom ještě věcná :D Je to mimo tenhle svět :D I když je to hooodně podobný :D Berte to prostě jako jakýsi paralelní svět vzhledem k tomu našemu, co má ale pár odchylek... ;) No toť ode mě prozatím vše a radši sem dám kapitolu, dokud blog nestávkuje :D Jinak... Stejně jako se střídají kapitoly budou se střídat i pohledy...;)
P.S.: Anime filmy by měli zakázat!:D Odkdy je Wrath téměř kopií Eda a hodnej, Gluttony vypadá jak
housenka křížená s pavoukem?!:D Zrada...xD :D
P.P.S.: Taky u vás je sníh? U nás dneska napadl...xD *nadšená*
P.P.P.S.: Do rubriky to hodím, až jí vytvořím :P :D


Viktoria:
Další stěhování. Sama už ani nevím kolikáté. Je to pořád dokola. Jedno a to samé. Přijdeme chvíli, někde žijeme, oni nás odhalí a my musíme pryč. Už jenom kvůli sobě. Možná by to celé bylo úplně o něčem jiném narodit se jinak, jinde... Nevím. Ale nestěžuji si. Narodit se jako člověk. Mohlo sice být všechno jinak, ale v současné době by se moje rozkládající se a červy prolezlé kosti válely někde hluboko v zemi, dokud by se nenašel nějaký bláznivý archeolog, co by ji vykopal a přitom mě nezapomněl dloubnout motyčkou do lebky. Nadějné vyhlídky - jen co je pravda. Možná už bych mohla oznámit, proč jsem jiná nebo v čem se liším od obyčejných lidí, že? V podstatě jde o to, že já a moje sestra Rosemarie - zkráceně Rose - jsme upíři. Nebo spíše upírky. A to je hlavní kámen úrazu. Nebo možná i to, že existence upírů je ve světě značně proslulá a existuje nejeden lovec, co se nám mstí. Všem. Nedělají výjimky nebo rozdíly. Nezajímá je, že ne všichni z nás mají na svém denním seznamu úkolů něco jako: dojít nakoupit, napsat úkoly, zabít sousedy.
"Viky!" Do pokoje se vřítilo tornádo. Čtěte: Rose. "Nevidělas někde- To tě to ještě baví?" Nejspíš měla na mysli fakt, že sedím na okně a zase civím ven, duchem mimo.
"Co jestli jsem neviděla?" Ignorovala jsem tu poznámku. Víte, jak bezvadně se tu sedí? A navíc je tu i docela hezký výhled. Ne, že by mi na to zrovna dvakrát záleželo. Stejně většinu času koukám do blba. Nebo spíš před sebou vidím něco, co se naprosto neshoduje se zdejším výhledem. Jenže ono je občas ta druhá realita lepší, než tohle.
"Tu mikinu. Víš, jakou myslím, ne?" nechápavě jsem se na ní podívala. Ne. Nemám nejmenší tušení, jakou myslí. "Takovou tu černou s kapucí a výstřihem do véčka." Jo tuhle. To řeknu rovnou, ne? A nedělám takový zbytečný průtahy. Ačkoliv... Mě osobně by to taky trvalo, než bych se vymáčkla. To budeme mít asi v genech nebo co...
"Jo… Nebyla v koupelně na sušáku?" No co? I upíři musí prát prádlo. Naneštěstí sebou nemůžeme táhnout všechno. Zaprvé příliš mnoho věcí brzdí, což se může stát osudným a za druhý… Kdo se s tím má pořád tahat? Víte kolik zbytečných krámů bychom za tu dobu měli? Ne? Tak já vám to povím. Hromadu, ne-li dvě. Přece jenom už tu nějaké to století pijeme krev poctivým občanům. Heh. Tohle přirovnání se mi líbí. Taky vám přijde tak krásně dvojsmyslné? Pít krev. V dnešní době další celkem zbytečná věc, pokud máte přístup ke krevním tabletám. Taková vcelku příjemná technická vymoženost. Hodně jednomu usnadní existenci.
"Jasný, dík…" otočila se Rose a zarazila se až u dveří. "To už máš sbaleno?"
"Hm… Víceméně." Odpověděla jsem a znovu zabodla pohled kamsi ven. Na co pořád koukám, když ne na to celkem ucházející okolí? Vlastně ani nevím. Ono to bude takovéto všechno a nic zároveň. Minulost, budoucnost, naděje, sny… Jenže když máte hromadu času… V průběhu věků si ten či onen sen splníte a co dělat pak? Víte nesmrtelnost je sranda tak první dvě století. Pak se už jeden začíná nudit. Ani se nedivím, že některým z nás z toho přeskočí. Zblázní se, vyvraždí něčí rodinu a občas to nezvládnou tak dokonale… Z čehož vznikne další lovec upírů hnaný pomstou a celé to je pořád dokola. Celkem únavné. Jenže nejspíš i nevyhnutelné. Chtělo by to dobalit ty věci, přece jenom vlak odjíždí… Podívala jsem se na hodiny na protější stěně. Za půl hodiny. No, to je tak akorát čas. Seskočila jsem z okna.
O něco později jsme stály na vlakovém nádraží. Proč ne autobusovém? Protože j e to divný. Autobus je jenom hnusná plechová krabice, ve které když se sejde víc lidí se jeden nemůže ani nadechnout, aniž by neměl chuť někoho zabít. Obzvláště v počasí jako je tohle. Dusno. V tomhle jsou vlaky lepší. Jeden má hned víc místa. A možná i trochu lepší náladu. Připomíná to staré časy… I když ono to nebylo zase tak dávno, jenže těm bytostem pochodujících po téhle planetě v současné době to připadá jak z říše pohádek minimálně. Nežili v té době… I přesto, že v podstatě nejde o míň než století zpátky. Jo, parní vlaky byly bezva. Dneska už jezdí leda tak jako zábavní atrakce.
"Jdeš?" objevila se mezi dveřmi Roseina tmavě hnědá hlava.
"Jo, jasně." Hodila jsem si batoh na záda a kufr hezky do ruky. Víc věcí nebylo potřeba. Co bude se časem na novém místě dokoupí. A to nejnutnější už je vevnitř. Tedy doufám. Nerada bych to něco nechala. Jako minule. Při té vzpomínce se jenom zamračím. Jo, byla jsem blbá. Ale to už je teď jedno. Nesejde na tom. Teď už ne. Přece jenom… Jak dlouho už to bude? Sto… sto padesát let? I kdybychom se tam někdy vrátili, šance že bych zapomenuté věci mohla najít je minimální. Vlastně úplně nulová.
"Tak hurá pryč. Kam to bude tentokrát?" Abyste rozuměli. Nemáme dopředu vybrané město. Jde jenom o počet zastávek. A pokud by se nám tam nelíbilo, sedne se na další vlak… A tak to půjde dokud si konečně nevybereme nějaké normální město s nedostatkem slunečního světla, protože sice nás nezabije, ale je to dost nepříjemný společník. A proč si život zbytečně komplikovat ještě víc, než je to nezbytně nutné?
"Svezeme se až na konečnou?" zkusila jsem navrhnout. No, co? Tak miluju cesty vlakem. Každý máme nějakou úchylku, ne?
"Proč ne. Co říkáš támhle na ten?" ukázala na prostřední vlak. Heh, dneska je tu nějak rušno. Obvykle tu stojí tak jeden maximálně dva a dneska rovnou čtyři… Copak se blíží konec světa? Nebo co ty lidi zase vyšilujou? Na prosto nepochopím. Ostatně ani nechápu, co mají neustále s tím,že bude konec světa. To potřebují nějakou katastrofu? Ovšem samozřejmě jenom na oko. Divný to existence. Ne že snad my bychom na tom byli o něco lépe. Koneckonců… Není to tak dávno co Rose byla taky člověk. A ani trochu nevypadá na to, že by k životu potřebovala nějakou hrozící - i když ne vážně - katastrofu. A nebo zase moc rozumuju nad
něčím, co ale vůbec nemám zapotřebí. Jo, to bude spíš tím.
"Ok, jdeme." A vyrazilo se k vlaku. Víte tohle cestování na neurčito má ještě jednu výhodu. Na druhé straně na vás nebude čekat uvítací výbor. Ostatně ani nemůže, když vy pořádně nevíte, kam pojedete. Což je přesně to, o co nám jde. Zmizet. Nebo aspoň na nějakou dobu. ale tentokrát to bylo lepší, než posledně. Vylijeme tu jenom kratší dobu. Je to ironie, stěžuji si na neustále a nikdy nekončící stěhování, ale zároveň, když jsme někde delší dobu,jsem z toho nervózní. Hodně. Protože časem si prostě pár osob najde cestu k vám a vy je potom nechcete opustit. Jenže musíte. Naštěstí se nás netýká loučení. Prostě jeden den jsme, chodíme do školy a všechno je v pořádku,další den chybíme a pak už se tam nikdy neukážeme. Místo toho začne otravovat v jiné škole.
I když už i to začíná být otrava. Hodiny dějepisu obzvláště. Proč se mám sakra učit o něčem, co jsem na vlastní kůži zažila?! Přijde mi to zbytečnost. Jenže zkuste tohle říct učiteli a dalšího rána se probudíte s dřevěným kolíkem hrudi… Ehm, vlastně neprobudíte jsem měla na mysli. Co mě ale vždycky zaručeně pobaví jsou lidé s česnekem. Sice to příšerně smrdí, ale to je tak celé, co nám na něm vadí. A dech umí zadržet každý, ne? S tím,že my tedy trochu déle. Ehm, trochu víc.
"Viky? Máme problém." Vyrušila mě z mých morbidních myšlenek Rose a kývla hlavou dozadu. Sakra! Tak tohle se nepovedlo. Co tu dělá?! A jak vůbec… No, možná nás to mělo napadnout, že mu dojde, že se budeme snažit utéct.
"Fajn, který vlak vypadá, že odjede ihned?" Místo její odpovědi jsem se dočkala zahoukání. A to mívá obvykle jenom jeden význam -odjezd. Výborně. Tak se trochu proběhneme. "Poběž." Chytila jsem Rose za ruku a rozběhla se směrem k vlaku. Trocha tělocviku po ránu neuškodí. Jenom doufám, že má ten dotyčném parchant zkrácený svaly a nenatáhne ty nohy natolik, aby nás dohnal. Myslím, že spolucestující by z přestřelky uvnitř vlaku nebyli zrovna nadšení. I když přestřelky… Na to bychom my dvě musely vlastnit nějakou zbraň… Na druhou stranu voda a oheň mi přijdou jako docela užitečné věcičky. Každopádně vlak by nám nepoděkoval a ti ostatní lidé taky ne. Ale to už jsem ostatně zmiňovala.
"Teda děvčata, ale stihly jste to jen tak tak." Usmál se na nás průvodčí a odmávnul odjezd. A náš "dobrý kamarád lovec" měl smůlu. Díkybohu. I když to asi musí zní dost pitomě, když někdo jako já děkuje Bohu. Ale co… Celý tenhle svět je jedna velká ironie. Ale mám takový dojem, že jinde a jindy by to nebylo o moc lepší. Někdo tam nahoře se holt hodně nudí a tak se baví podobnými věcmi. Ostatně se mu/jí ani nedivím. Pokud je taky nesmrtelné (střední rod, abych tady někoho nediskriminovala…) musí se hodně nudit. Jenom doufám, že se nezblázní. Pokud se to ovšem už nestalo. "Kam to bude?" zeptal se ten, co měl prve připomínku ohledně našeho pozdního "příchodu".
"Na konečnou." Zazubila se na něj Rose, ale dala si pozor, aby neukázala zuby. Přece jenom jsme se právě zbavili jednoho maniaka, nepotřebujeme hned mít na krku dalšího.
"Do Darksillu?" podezřívavě se na nás podíval. Hele? Co je? My nic neudělali… Tedy poslední dobou…
"Ano. Proč?"
"No… Víte… O tom městě se nesou všelijaké zvěsti. Nemyslím, že by to bylo vhodné místo pro někoho jako jste vy. Jistě by se vám mnohem víc líbilo třeba v Nortengelu." Jo, vsadím se, že tam svítí spousta sluníčka, lidi se tam jen tak poflakují a užírají zmrzlinu… Ideální místo pro dvě holky, co vypadají tak na osmnáct, devatenáct - víc rozhodně ne.
"Jedeme navštívit tetičku. Ale cestou zpátky se do Nortengelu určitě zastavíme." Plácla jsem první ptákoviny, co mě napadla. Jako bychom měli v plánu někdy se sem vrátit.         
 


Komentáře

1 Nelíí Nelíí | Web | 2. dubna 2010 v 18:13 | Reagovat

No jo  příští je od mý maličkosti jeje to bude :D

2 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 2. dubna 2010 v 21:01 | Reagovat

Takové cestování jen tak vlakem by se mě taky líbilo, heh :-D Konečně bych vypadla...Pfff...Ta poznámka s tím dějepisem me rozsekala :-D Doufám, že Nelíí brzo napíše další kapitolku :-D Takže budu čekat :-D Na cokoliv :-D

3 Sasanka Sasanka | Web | 4. dubna 2010 v 12:11 | Reagovat

Heleee! Já to tam vidím! Ten seznam, hned na začátku :D Tak buďto máš stejný uvažování jako Laurell Hamilton, nebo si to obšlehla z Anity :D Ale nevadí, sem se to hodí. Já obšlehávám naprosto běžně :D ...
Ten nápad je skvělý. Miluju upíry :D Miluju tvůj styl psaní a tohle je skloubenina obojího. Olalá, prostě se mi ten nápad strašně moc líbí. I to tvoje upíří pojetí, je svým způsobem originální. PLácám, já vím... Ale když napíšu, že to bylo hezké, urazím to.
Takže: jsem z té povídky (zatím) naprosto unešená, okouzlená, užaslá a já nevím co ještě. Holky, makejte, šup šup šup, ať je nová kapitola co nejdřív :D Myslím, že mám nového adepta na nejlepší povídku na tvém blogu (hňa, hňa, hňa) :D

4 kelly145 kelly145 | Web | 17. dubna 2010 v 8:20 | Reagovat

po tom ako som si pozrela to video tak som sa rozhodla ze si idem precitat kapitoly :D

5 Chris Chris | Web | 5. září 2010 v 15:14 | Reagovat

zaujímavé :) idem ďalej

6 hang-on hang-on | Web | 19. února 2011 v 18:51 | Reagovat

To je fakt vtipný :D Mám ráda povídky psaný v "ich-formě" :) Navíc je to psaný s takovým příjemným nadhledem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama