US - 3. kapitola

10. dubna 2010 v 14:35 | Lizz |  Upíří sestry
Takže... Tahla kapitola je opět mým dílem, zase z pohledu Viky aaa.... Jenom bych ráda dodala, že její valná část vnikala včera po desáté hodině, tudíž v době, kdy mám mozek ve stavu: vypnuto. A ta menší část vznikala dneska po nákupech... A po těch mozek pro jistotu nemám vůbec. Nesnáším nákupy. Toho trotla co je vymyslel bych nejradši... No to je jedno :D Radši :D Mimochodem :D Nemáte někdo Vránu? Myslím film... :) Prosím, prosím smutně koukám :D Já to chci vidět :D Komix už mám přečtenej a teď bych ráda ještě ten film :D
No, ale to je fuk :D Prostě tady je další kapitola tečka.

Viky:
A je to tu zase. První školní den docela by mě zajímalo, kolik jich ještě bude. Nejspíš ale požehnaně. Tedy pokud nás už jednou konečně někdo nechytí a nezabije. Nechci umřít, to ne. Jenom by to možná byla příjemná změna. Nevím. Nejspíš už jenom z toho všeho začínám cvokatět. A pořádně. K čemu mi bude přemýšlet nad takovými věcmi? Dvakrát k ničemu. Jestli ne rovnou třikrát. Prostě to nikomu a ničemu nepomůže, takže bych toho měla nechat. Stejně jako tohohle. Sakra, vždyť já tu přemýšlím nad úplnými bláboly. I když jako bych někdy dělala něco jiného, že?
"Tady máš ty papíry." Podávala mi Rose hromádku plnou podle mě naprosto nesmyslných listů, který při nejbližší příležitosti stejně budou hořet.
"Díky. Jsi zlatá." Naprosto netuším, co bych bez ní dělala. Přece jenom těm jejím technickým vymoženostem - ve většině případů beztak naprosto nesmyslných - rozumím asi tolik jako slon baletu.
"Ještě abys nadávala." Zakroutila hlavou. No, je fakt, že na ten fén bych možná mohla. Ale jsem si jistá, že by se milá Rose vymyslela nějakou originální výmluvu, proč si ty vlasy musela vyfoukat a nemohla je nechat uschnout jen tak. Takže jsem se ani nenamáhala. "Víš jakou dobu jsem nad tím seděla?" No, dobře… Možná s tím začnu. Ale jenom maličko. Přece jenom nebýt jí… Nevím, kde bych tyhle papíry kradla. A s technikou bych se kvůli něčemu takovýmu rozhodně nechtěla seznámit. Víte… Já a technika je docela výbušná kombinace… Jako tehdy ta mikrovlnka. Na druhou stranu… Nikdo se nezmínil, že do tý divný plechový škatule nepatří věci se zlatým proužkem. Ale jak to mám proboha živého já vědět?! No, každopádně víckrát už to neudělám. Chybami se člo- upír učí. Něco na tom nejspíš bude.
"Jo. Myslím, že byly tři
hodiny ráno, když jsem slyšela fén." Ušklíbla jsem se.
"No co? Mi kvůli tomu mají zplesnivět vlasy? Díky, ale o tom opravdu nestojím." Jenom jsem pobaveně zakroutila hlavou. Plesnivé vlasy. No jistě. Proč mě to nenapadlo? Protože je to pitomost? Nebo prostě jenom poslední dobou trávím spoustu času přemýšlením nad nesmysly? No, to vyjde asi nastejno. Ne? Jo.
"Jasně." Hodili jsme si do skleniček tablety. "Dobrou chuť." Nemohla jsem si odpustit poznámku. Jako by to bylo nějak extra chutné. Je fakt, že krev by byla podstatně lepší, ale kdo by chtěl žít na úkor životů jiných? Já tedy ne. A myslím, že většina našeho druhu se na tom shodne. Obzvláště když víc jak polovina se jich narodila, jako náš prvotní zdroj potravy: lidé. Zní to docela hnusně, co? Ale odkdy je realita příjemná?
"Samozřejmě." Ušklíbla se Rose nazpátek. Přece jenom… Krev je krev a voda je voda. Nehledě na to, co je v ní rozpuštěné. Ačkoliv… Tohle není zase tak hrozné, jak to možná vyznělo. Jenom to neuhasí žízeň úplně.
"Tak a je to tu znova." Povzdechla jsem si před školou, co měla kdysi možná žlutou barvu. Teď vypadala jak… No, radši se nevyjadřuji. Kdyby to bylo jídlo, možná by se hodilo přirovnání: jako by to už někdo předtím měl. Víte, co mám na mysli, ne?
"Trochu života do toho umírání. Vždyť to nebude zas tak hrozné. Ostatně jako pokaždé, ne?" Života? Do umírání? Trochu zvláštní vzhledem k našemu stavu existence. Všimla si mého pohledu.
"Puntíku. Víš, jak jsem to myslela, ne?"
"Když už tak kolečko, puntík zní strašně… prostě divně." No uznejte. Puntík. Pche. Kolečko je mnohem hezčí slovo.
"Promiň, čtverečku." Gr… Nemám ráda hranatý věci. Proč? Netuším, ale prostě jsou hranatý věci divný a nebezpečný. Proto je asi většina techniky hranatá, ne? Ale třeba taková stará dobrá křišťálová koule…
"Necháme radši geometrii spát, co ty na to? Mohlo by se nám to vymstít." Pravítko.další hranatá a nebezpečná věc. A tužka. Kdyby byl ve třídě nějaký lovec. No umřít zrovna s tužkou v srdci… Nevím, jestli by to bylo dvakrát příjemný. Ale kolík jako kolík…špičku to má, dřevěný to je… Otázkou zůstává, jestli by nám to opravdu něco udělalo. Ale nebojte. Zkoušet to prozatím nehodlám. To možná časem, až se budu opravdu brutálně nudit nebo budu mít pocit, že začínám bláznit. Moment, to už se vlastně stalo. Rose se jenom zasmála. Víc to nebylo potřeba komentovat. Jen tak mimochodem, jenom abyste si nemysleli… Ten kolík… Pravděpodobně by to bylo jenom trochu nepříjemné… Přece jenom zlikvidovat upíra není zase tak jednoduché. Vešly jsme do té budovy podivné barvy a zamířily si to k nejbližšímu člověku. Přece jenom, musíme se informovat, kde tu mají kancelář, abychom se mohly zapsat, ne? Tohle bude ještě sranda. Proč si to myslím? Netuším. Každopádně mám pocit, že v tomhle městě se dřív, než náš zase vyhodí, semele pár… celkem zajímavých věcí.
"Pardon, kde tady máte kancelář?" vychrlila Rose na jednoho, evidentně nic nechápajícího, kluka. Chudák vypadal docela mimo.
"C-Cože?" Nejenom vypadal.
"Kan-ce-lář." Vyhlávkovala mu Rose tak pomalu, že by to musel pochopi i úplný trotl.
"Co s ní?" že tu všichni nejsou takovýhle? To by totiž asi byla moje smrt.
"Kde jí tady máte, co asi jiného." Protočila sestra oči. Ani se jí nedivím. Kdyby blbost kvetla, tak tenhle je nejspíš botanická zahrada.
"Poslední dveře vpravo." Mávl na druhou stranu chodby.
"Díky." Ne, že by teda bylo za co, ale nevadí. Jenom přikývl, jakože není zač a tím byla jejich debata uzavřená.
"To byl idiot." Okomentovala to ještě Rose a víc jsme se k tomu už nevraceli.
V kanceláři jsme vyfasovali přihlášky, rozvrhy, cosi jako seznam učebnic a povinný četby plus ty ostatní pitomosti. Povinná četba. Ha, jako bych jí už dávno neměla přečtenou z dob, kdy byla napsaná. Něco takového opravdu pobaví. Podobně jako ten dějepis. A celá škola… Která jen tak mimochodem taky hranatá. A já asi paranoidní blázen s akutní myšlenkovou blábolitýdou­… Jinak tohle nechápu.
"Takže kdeže říkal, že máme tu třídu?" pousmála se andělsky Rose. Samozřejmě nevnímala ani slovo z toho, co ředitel říkal. Upřímně i já měla co dělat, abych tam neusnula. Tak dlouhý monolog jsem snad ještě nezažila. Ti učitelé jsou rok od roku brutálnější a brutálnější. Ale aspoň zakázali tělesný tresty. Když nic jiného, tak aspoň tohle byl inteligentní nápad.
"Až úplně nahoře." Být člověk - nadávala bych. Lézt dennodenně několikrát až do třetího patra… nic příjemného. Každopádně jako upírce mi to může být prakticky jedno. Ne, že bych neznala únavu. To ano, ale prostě máme o něco málo větší výdrž.
"Co? Kdo se tam má plazit?" jenom jsem se pousmála.
"No přece ty." Zatvářila se, jako bych právě nějakému malému děcku oznámila, že se ruší Vánoce a veškeré prázdniny.
"Bezva. Tak jdeme, ne?" a než jsem se stihla pořádně vzpamatovat byla pomalu v mezipatře.
"Jo."
O něco později jsme stály před dveřmi do naší nové třídy a pozorovaly, kde by bylo nějaké volné místo. Přece jenom přijít si jen tak, uprostřed čtvrtletí do nové školy… Po většinou to znamená, že veškerá dobrá (čtěte jako zadní) místa jsou už rozebrána. A taky že jo. Volná byla akorát jedna lavice úplně vepředu. Naštěstí na druhé straně, než katedra. Aspoň nějaká pozitivní zpráva.
"Takže prý tu máte mít nějaké nové spolužačky. Takže slečny pojďte před tabuli a něco nám o sobě povězte." Za tuhla větu bych ho nejradši pověsila. Slečny… Heh, co kdybych mu - jenom ze srandy - řekla náš pravý věk? Mohla bych být jeho praprapraprapraprababička… Nebo kolik těch pra by tam bylo. A pak copak je to tak nutný říkat během hodiny, když stejně o přestávce přijdou znovu? A budou se ptát na to samé?
"Takže… Ahoj, já jsem Rosemarie, ale tak mi už dneska nikdo neříká. Takže jenom Rose, jasný? A to je asi vše." A hele, ta to vzala nějak zkrátka. I když na co to zbytečně prodlužovat.
"Děkujeme a co ráda děláte?" Ok, takže snaha o veškeré krátké projevy bude nejspíš zadušena už v zárodku.
"To co většina lidí mého věku…" pobaveně se na mě podívala. Co většina lidí jejího věku? Válí se pod zemí a hnije? "Poslouchám písničky, lítám po venku a ráda se vrtám v technice."
"Opravdu? Zajímavé. A vy, slečno?" otočil se na mě. Ještě jednou mi řekne slečno a zakousnu ho.
"Jmenuji se Viky. A do toho, co ráda dělám vám vůbec nic není. Ale stoprocentně vím, že nesnáším takovéhle šaškárny u tabule." Byla jsem z nějakého důvodu najednou podrážděná. Asi je tu moc lidí nebo co. Zatvářil se všelijak. Nejspíš se mu můj projev nelíbil. Ale to už je jenom a zcela jeho problém. Ať si trhne třeba ploutví. Jestli nějakou má. Jestli ne, tak za rohem v nějakém obchodě s ptákovinami jí jistě mít budou.
"Díky. Tak se posaďte a vy ostatní si otevřete učebnice na straně 54." A začal vykládat cosi o literárních osobnostech dob minulých. Otrava.
"Půjč mi jedno sluchátko." Drbla jsem do Rose. Pro jednou jsem ochotná spřáhnout se s technikou.Rozhodně je to lepší, než poslouchat pětačtyřicetiminutovou přednášku o ničem. Navíc zrovna tahle věcička mi ani nevadila. Jenom jsem svojí nechala doma. Odporná zrada.
"Nemáš svojí?" že by jí zrovna hráli nějakou super písničku? Netvářila se totiž nijak nadšeně.
"Mám, ale doma na dně kufru." Teď jsem pro změnu nahodila andělský výraz já.
"Na prosim tebe." Podala mi sluchátko, i když nevypadala nijak nadšeně.
"Díky."
"Je mi jasné, že nejspíš ještě nemáte učebnice, ale mohly byste mlčet? Nebo máte něco k tématu?"
"No, vlastně jo. Máte tam špatný rok." Usmála se Rose mile na učitele. Přelétla jsem rychle tabuli. Aha. Klasická chyba. Ale, že jí udělá i češtinář? No, stane se. Stejně si to mohla nechat pro sebe. Nemusíme přitáhnout hned na začátku tolik pozornosti.
"Prosím?"
"No já jenom, že máte jako rok úmrtí 1235, ale ona zemřela už roku 1225." Jenom jsem si povzdechla. Že to nenechala radši být.
Jenže je fakt, že zrovna tohle je pěkně blbá chyba. Seknout se o deset let v něčí smrti. "Jestli mi nevěříte, můžete si to kdekoliv ověřit. Ostatně tohleto je jedna z nejčastějších chyb, co se literatury týče. Myslela jsem, že je to už natolik známé, že to nikdo nebude schopný napsat. Evidentně jsem se spletla. Omlouvám se." Fajn, myslím, že pokud se mu na začátku hodiny zdála sympatická, tak po tomhle už jí taky nebude mít zrovna v lásce. Ale v jednom má Rose pravdu. Nemá nás… nebo spíš je…učit bludy.
 


Komentáře

1 Marťa Marťa | Web | 11. dubna 2010 v 13:28 | Reagovat

Super kapitolka jako vždy =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama