US - 6. kapitola

18. dubna 2010 v 15:39 | Lizz |  Upíří sestry
Zdravím :D Takže tuhle kapitolku má opět na svědomí Nelíí. Opravdu rychlík, co se psaní týče... Narozdíl od někoho... *neviditelná* :D No... Co k tý kapitole dodat? :D Jenom to, že doporučuju nejíst a nepít :D V zájmu čistoty vašeho okolí a nervů vašich rodičů. :)
P.S.: Tady je další.. Tušim třetí díl? :D Opravdu nechápu, jak jsem něco tak šíleně šílenýho mohla kdy psát, ale budiž :D No, radši jdu pokračovat ve psaní... A to FMA bych mohla zavřít..xD Stejně jsem to už viděla..xD Bwahaha.. ZVeřejnit dva díly najednou.. Ty vědí jak udělat radost :D


Rose:
Skončila příšerně nudná hodina, to si ani neumíte představit. Sice jsem seděla vzadu s Chrisem a pokecali jsme, ale náladu mi zkazil ten pablb, co má být náš třídní učitel. Už teď mě nenáviděl.
" Hele, co teďko máme?" mrkla jsem po Chrisovi. Bože opakovat třetí ročník, byla to fakt otrava.
" Teď? Už jenom výtvarku a pak padla," usmál se na mě, bože měl tak krásný úsměv, ale musím se trochu krotit je to jen člověk.
" Super, hele a kam to pak večer půjdem?" teď jsem se rošťácky usmála, strašně ráda tancuju, ale nehorázně ráda. Asi před třiceti lety jsem tancovala břišní tance, je to úžasný tanec.
" Do jednoho podniku, už ti bylo osmnáct?" A sakra, takže si buď budu muset udělat falešnou občanku nebo,..
" Ehm no ještě ne, bude mi až příští rok." Trošku se zatvářil jakoby přemýšlel.
" Ale tak by jsi měla chodit do druháku ne?"
" Jsem nadprůměrně inteligentní a tobě už bylo?" no jo asi to není na mě vidět, taky když mluvím s učitelem, když mám blbý připomínky. Asi každý nadprůměrně inteligentní byl měl být pořádnej šprt s brejličkami a roláčkem od babičky, ale to u mě nehrozilo, přeci jen když děláte školu už po několikáté.
"Jo, a ségra? Ta je nadprůměrně inteligentní taky?" Co ségra? Sakra proč mě to štve.
"Ehm ne, té už je osmnáct bylo,"
" Tak tě tam vezme na sebe."
" To tady tak kontrolujou?" sem se divila, protože to se mi ještě nikdy nestalo. Vám snad jo? Dřív, kde jsme bydleli pouštěli na diskotéky i patnáctiletý děcka.
" Jo celkem jo, to víš jsme malý město," byl krásnej, ještě, když se usmíval. Pak se tam, ale přiřídilo něco hnědovlasého a zvědavého.
" Ahoj, tak co tady vy dva řešíte?"
neříkala jsem to? Nebezpečně zvědavého.
" Ehm jen ten večer, budeš mě muset vzít na sebe sestřičko, od osmnácti tam nepouštěj"
" Tak zůstaneš doma.." neodpustila si to popíchnutí "… kecám, tak fajn no, nepůjdeme na další hodinu?"
" Jo to je dobrej nápad" řekl Chris. Tak jsem si zapakovala věci do baťohu- tím myslím iPod se sluchátkama a skicák na kreslení. Když jsme přišli třídy tak jsem se pousmála lavice byli vedle sebe v řadách, takže jsem mohla sedět jak vedle Chrise tak vedle Viky.
" Super fleky," poukázala jsem dozadu a Viky se rozsvítili oči jak žárovky na vánočním stromečku, asi jí to sezení ve předu lezlo na nervy.
Sedla jsem si a vedle mě si sedla Viky a z druhé strany Chris, když v tu chvíli se tam přiřítil nějakej " pošuk".
" Čau kočky, co vy tady vzadu s tímhle otrapou." Chrisovi se to nelíbili, zatnul ruku v pěst, i když nevím, měl sice svaly to ano, ale jít na pěstní souboj s tímhle neurvalým sportovcem, no nevím, nevím.
" Hele a proč ty si zase nedáš otočku a nejdeš zpátky na místo Alíku."
" Jo a proč taková kočka nejde se mnou do mojí boudičky," ten je hrozně otravnej, Chris na něj koukal jakoby ho na místě zabil a Viky na mě koukala, abych neudělala žádnou blbost, protože pro mě by to problém nebyl zlomit mu pár žeber.
" Protože ty na takovou kočičku nemáš ty slizáku a teď si dej zpátečku." Koukala jsem na něj pěkně naštvaně.
" Ty děvko jedna!" křikl na mě napřáhnul ruku a chtěl mě praštit, asi by bylo divný kdyby to vychytala holka jako já, takže jsem se musela nechat praštit, zavřela jsem oči a už jen čekala, ne že mě to bude extra bolet, ale přeci jen hraju člověka. A ono nic. Tak jsem otevřela oči a viděla kousek předemnou ruku našeho nového Alíka a pak druhou ruku, Chrisovu ruku. Otočila jsem se na Viky a ta taky jen zírala.
" Pane Jacksone, nějaký problém?" slyšela jsem ze dveří učitelku.
" Ne absolutně, žádný…" vyrval svoji ruku z Chrisovi a dost zuřivě se na něj podíval.
"… tak tohle sis posral." Ale na Chrisovi vůbec nebylo vidět, že by se bál, koukal na něj furt zuřivě a možná víc než jak na něj koukal Alík.
" Vypadni!" řekl mu Chris. Kouknul se hnusně na Chrise a odkráčel. Fakt já ho takhle potkat někde jinde, byl by mrtvej. Sedla jsem si na židli.
" Hele jsi v pohodě?" ptal se Chris, je to od něj pěkné.
" Jo jasně, jen překvapená, první den ve škole a už skoro zmlácená, pěně neposlušném pejsek" Chris se zasmál, ó bože jak krásně se směje.
" Jmenuje se Mika Jacksone, je to kapitán fotbalového týmu u nás na škole." Dořekl mi přednášku a já nadzvedla ramenama.
" Takže pes, co kouše." Podotkla Viky. No jo málem bych na ní zapomněla. Nakonec mě z mého přemýšlení vyrušila učitelka.
" Dnes budeme kreslit přírodu, můžete kreslit přírodní jevy, údolí,
ale také zahrady a parky.." kňafala a kňafala. Vzala jsem tužku a colorky (pozn.aut: colorky jsou něco jako vodovky akorát nemají takovou pastelovou barvu) kreslila jsem zahradu, kterou jsem vždycky chtěla. Asi do třiceti
minut jsem to měla. Byla jsem na to sice hodně soustředěná, ale byla to malá čtvrtka. Koukla jsem k Viky a ta kreslila něco na způsob evropské zahrady,- jezírko, stromy, keře, kameny a měla tam dokonce i zvířata. Oči mi pak putovali k Chrisovi obrázku, měla tam nějaký skalisko a dokonce i menší vodopád.
"Pěkný," pousmála jsem se na něj při tom kouknul ke mně.
" Myslím, že na to tvoje to nemá."
" No co… prostě mě baví kreslit," vyplázla jsem na něj jazyk. Sedle jsem si zase normálně a někdo na mě začal mluvit.
" Myslím, že po tobě jede," mrkla po mě Viky
" Myslíš?" kývla hlavou, i když já si to moc nemyslela, spíš jen že je milý.
" Jo. Jen buď prosím opatrná." Zašeptala ještě Viky, když v tom zaznělo naše vysvobození.
" Tak dejte mi sem vaše výtvory a můžete odejít."
" Julpí," neřekla jsem to nijak zvlášť nahlas, ale jen pro svoje vnitřní uspokojení, že je po škole, sice je to první den, ale ono se to časem podá.
" Jo teď už máme vlastně oběd,že?" řekla Viky.
" Jo, smím vás doprovodit dámy?" řekl to jako by byl nějaký princ na bílém koni.
" jasně bude rády." Usmála jsem se na Viky. Odevzdali jsme výkresy a šli pomalu do jídelny. Já jsem šla tak nějak víc s Chrisem a Viky jsem nechala za náma.
" Hele Rose, můžu si tě na chvíli půjčit?" přiskočila přede mě Viky. Jo ta si mě půjčuje už dobrých.. ehm dobře nebudu ty stovky let počítat.
" Jo jasně, Chrisi jdi prosím najít nějaký místo jo?" kývnul mi hlavou a šel si pro jídlo. Šli jsme s Viky na záchody.
" Máš vodu?" koukla jsem v po Viky.
" Jo, tady máš," vzala jsem flašku z ruky, dala do ní dvě tabletky, nechala jsem je rozpustit a pak půlku vypila, potom jsem podala flašku Viky a ta dopila zbytek.
" No jo výborná krev, lepší než mají v krevních bankách, co?" Věděla jsem, že tenhle druh humoru Viky nesnáší. Píchla do mě prstem a já se jí jen zasmála.
" Co si dáš dobrého teď?" ptala jsem se jí, když jsem uklízela tabletky do tašky.
" Jen něco malého, jdeme za Chrisem ne?" rýpla si do mě a já na ní jen vycedila zuby.
" Jo jdem." Šli jsme do jídelny, já viděla Chrise, který nám už držel místo. Šly jsme si pro něco jídlu - něco co lidi normálně jedí a nám to smrdí. Vzala jsem si pomerančovém džus a nějaký perník co tam byl, Viky si vzala to samé a šli jsme k němu. Věděla jsem, že bych si měl dávat pozor, ale vyvolával ve mně něco úplně
jiného, než jakýkoli jiný lidský kluk. Sedla jsem si vedle něho s usmála se.
 


Komentáře

1 Marťa Marťa | 18. dubna 2010 v 16:17 | Reagovat

Supeeeer! Nelíí, moc se ti to povedlo, netrpělivě čekám, co bude dál =D

2 kelly145 kelly145 | Web | 19. dubna 2010 v 14:35 | Reagovat

Toto sa mi páči :D Tak rýchlo pridávate kapitoly! Nestíham !Ale dobre páči sa mi to!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama