US - 7. kapitola

24. dubna 2010 v 13:46 | Lizz |  Upíří sestry
Zdravím :D Jenom dopředu varuju, že kapitola je přednastavená a proto tyhle kecy už nebudou aktuální...xD :D Takže jich sem nebudu dávat tolik...xD Vlastně vůbec žádný :D Kromě klasickýho upozornění, že povídku píšu napůl s Nelíí a tohle je moje dílo, které vypráví Viky. A psala jsem je místo učení se dějepisu... o:) Pak dám vědět, jak ten děják dopadl... xD No nic :D Mizím... Radši...xD Mějte se :D A komenty potěší :D Což ale jistě nemusím připomínat... ;) :D


Viky:
Seděli jsme na obědě. Já, Rose a Chris. Snažila jsem se rozžvýkat ten humus, co si lidé dovolili nazývat jídlem. Ts, pěkně odporný. Nejspíš mají nějaká opravdu hodně zvrácené chutě. Jinak to nechápu. Nebo možná spíš zase řeším, něco co bych vůbec řešit nemusela. Ostatně jako obvykle.
"Můžeme si přisednout?" Ani jsem se nenamáhala zvedat oči, abych zjistila, kdo že to přišel. Ten hlas mi sice byl povědomý, ale lidé mají všeobecně docela podobné hlasy, takže jsem to ani neřešila. Pro jistotu.
"Jasně." odpověděl za nás Chris a já se znovu zakousla do toho humusu, co si nechával říkat perník. Jenže podle reakcí ostatních, to je všeobecně brané jako dobré jídlo. Takže nemám nárok si ani postěžovat. Leda bych řekla, že nesnáším čokoládu. Ale to by byl hřích sám o sobě. Jo, už jsem to taky zkoušela. Možná bych si mohla vymyslet alergii... Jenže mít alergii, tak si ten perník nevezmu dobrovolně. Dobrý poučení do budoucna.
"Hele, která jste která?" Zvedla jsem hlavu a musela se pousmát. Od nich to opravdu sedí. Dvojčata se budou ptát dvou holek, které si jsou tak trochu podobné, která se jak jmenuje. Nemělo by to být spíš naopak? Co?
"Rose jméno mé." zašklebila se sestřička.
"Z čehož plyne, že já jsem Viky. A vy?" Musela jsem se jich zeptat, ačkoliv si je stejně nejspíš budu aspoň ze začátku plést.
"Já jsem Matt a tohle je Tim." Jenom jestli zase nekecají. No, teď to bude stejně jedno. "Jdeš večer?" Otočil se za Chrise. Hm? Že by mluvili o té akci, či co nás to má údajně čekat?
"Samozřejmě, přece nebudu v pátek tvrdnout doma." A proč by ne? Vždyť na tom přece taky není nic špatného. Hezky v klidu, doma s litrem krve... Idylka... Nebo už začínám senilnět? No, ono po těch všech staletích se mi už snad ani nikdo divit nemůžete, ne? A jestli jo, tak je to víceméně váš problém. Já už jsem si zvykla.
"Taky fakt." Tázavě se podíval uhm... Tim? Nejsem si jistá, ale myslím, že by to měl být on. Podíval se na mě a pak na Rose. "Hm?"
"Jo, taky půjdou. Přece jenom se jim to tu musí ukázat, ne?" Jo s tím jenom souhlasím. Tedy částečně. Přece jenom na takových akcích bývá spousta lidí. Což je pro někoho naší existence krajně nepříjemné. Ale nic, co by se nezvládlo pomocí té "výborné a chutné" náhražky.
"Ok. Kdo všechno ještě půjde?" ak to vypadá, že většinou chodí nějaká parta. Výborná příležitost, jak poznat další potencionální večeře... nebo přátele. Ačkoliv zrovna vytváření takových vztahů nemám moc ráda. Když potom jeden utíká pryč... Je to divné opustit je bez vysvětlení nebo jenom pitomého ahoj. Jenže jinak to prostě nejde. Nikdy totiž nevíte, kdy se ve městě objeví někdo z Asociace. Holt, je to únavné no.
"No, co jsem tak orientačně slyšel, tak možná..." A začal jmenovat hromadu jmen... Ani jsem se nesnažila je pobírat. Stejně si k nim nedokážu přiřadit obličeje, takže je to vcelku na nic.
"Hele... Ty jsi vlastně ta s tou chemií, co?" Ozval se Matt (Jenom tipuji... Vlastně to ve skutečnosti může být klidně Tim, ale podle toho, co říkali na začátku by neměl.). Že já hubu nedržela, radši.
"Jo, ale to je v pohodě. Tady Rose je takovej malej génius, takže to se poddá." Přece jenom o rok mladší a ve stejné třídě jako já... Musí to mít nějaký důvod, ne? Tak proč to nesvést na genialitu? Fakt, že střední dělá už po několikáté přece není zase až tak podstatný a tudíž se může s klidem vypustit. Koneckonců v dnešní době už na tom zase ani tolik nesejde. Je přece spousta lidí, co si dělá víc škol, ne? Sice možná ne tolik, ale i tak... To chce hlavně klid, tohleto.
"Opravdu?" podíval se teď zkoumavě na Rose. No, možná na to nevypadala a ty její poznámky v hodinách tomu moc na důvěryhodnosti taky nepřidaly, ale to je vedlejší. Jednoduše prostě nezapadá do toho klasického typu šprta, jak si ho kde kdo nejspíš představuje. Žádné brejličky, žádná hromada knížek, nic podobného. A vlastně ani nijak šílená není. A to se tvrdí že každý génius musí být aspoň trochu šílený. Pravděpodobně bude jedna z těch, u kterých platí, že pravidlo potvrzuje výjimku.
"Pochybuješ snad?" Podívala se na něj Rose pomalu uraženě. Teď bych mu dobře radila, aby si rozmyslel, co odpoví. Záleží totiž na tom jeho budoucnost.
"Ne. Jenom nevypadáš na šprta." Asi neuznává přirozenou inteligenci, co?
"Tomu se říká přirozená inteligence." Jo, opravdu jsme spolu už hodně dlouho. Přece jenom pár století nechá nějaké následky. Upřímně kolikrát se až divím, že si ještě nelezeme na nervy. Jistě, čas od času se spolu hádáme, ale nikdy to zatím nebylo nic vážného. Ostatně dostatečným důkazem je fakt, že obě ještě žijeme. Přece jenom, když se upíři naštvou, nikdy to není jen tak. A málokdy mají obě strany to štěstí nebo smůlu, záleží na úhlu pohledu, že přežijí.
"Jo, tak to se pak někdo má. A nechtěla by ses o tu tvojí přirozenou inteligenci rozdělit, hm?"
"A víš, že ani ne? Mám svůj mozek celkem ráda a nehodlám se o něj s nikým dělit." pousmála se škodolibě. Nalila jsem do sebe zbytek toho džusu a odnášela tác spolu s nádobím pryč. Tohle bude ještě zajímavý večer. A vlastně celý náš pobyt tady. Ale to už jsem možná zmiňovala... No, to je detail.
"Počkám venku." oznámila jsem Rose ještě před tím, než jsem se zvedla.
Ha, konečně čerstvý vzduch. V té jídelně jich bylo opravdu moc. Asi přestanu chodit na obědy. Povinné to není a vždycky můžu tvrdit, že doma se něco najde, ne? Nebo že přijela vzdálená teta a dovezla třeba řízky... Nebo něco podobného. Což je samozřejmě pitomost, ale lidé už uvěřili i větším bludům. A čím neuvěřitelněji to zní, tím více tomu věří. Opravdu je kolikrát nechápu. No, vlastně většinu času. To jenom občas se chovají tak strašně předvídatelně, až to bolí. Dokonce i ten "Alík" dneska. Nutno dodat, že to jméno k němu sedí víc, než Mike. Dost divná osoba a mě se nelíbil. Ani trochu. Už možná jenom proto, že provokoval tam, kde neměl. Navíc byl docela nervní. A tyhle lidi já opravdu nemám ráda. Vlastně moment. Když nad tím tak přemýšlím... Existuje vůbec nějaký druh lidí, o kterém bych mohla říct, že je mám ráda? Asi ani ne. Jsou tací, kteří jsou sympatičtí, ale to je celé. Stejně jsou s nimi akorát problémy. Někteří vám ani po smrti nedají pokoj. Část z nich si sice pokojně umře, ale když odchytnete někoho, komu se ještě nechtělo, nebo kdo mě něco rozdělaného.... Tradá a máte na krku ducha. To na krku je samozřejmě jenom obrazné. A navíc-
"Viky! Mohla by si slítnout zpátky k nám na zem?" Mávala mi Rose rukou před obličejem. Hups. Asi jsem se nechala až příliš unést svými myšlenkami. Ale jenom krapet.
"Jo, promiň." zatřásla jsem hlavou, abych odehnala většinu pitomých myšlenek. Stejně nemám vůbec žádný důvod to řešit. Tak proč mě to potom tak baví? Proč mě baví šťourat se v každý pitomině, co mě zrovna napadne?
"Už si začínám zvykat." To brzo. "Jenom ti tady chybí okno, ne?" A nebude ono to jedno? Okno nebo ne. Civět do blba se dá kdykoliv. Hm, a jak tak koukám, tak jsem celou dobu čuměla i na blba. Nebo ten se tam objevil až teď? Jo, mám na mysli našeho prudce inteligentního třídního. Holt prvního dojmu se těžko zbavuje. A tenhle na to nemá nárok. Nebo alespoň prozatím ne. Možná čase změním názor. No, uvidíme.
"Takže teda večer u vás?" Informoval se ještě jednou Chris.
"Ok. To bude fajn." zaculila se na něj Rose. Nelíbilo se mi to, ale moje paranoia občas podporuje fantazii... Takže možná jen vidím budoucí problémy tam, kde žádné nejsou.
"Hele a kde vy vlastně bydlíte?" Ozvalo se jedno z dvojčat. V současné době už opravdu netuším který je který. Dokud seděli nebyl problém to poznat. Chtělo by si je to někdy nenápadně prohlídnout a zahrát si hru najdi deset rozdílů. I když by vlastně stačil nějaký jeden zásadní, podle kterého bych je pak už vždycky rozeznala. Není třeba některý z nich levák? Nemá jeden pihu navíc? Nebo něco takového? Nenamáhala jsem se odpovídat. Však on to někdo zvládne za mě. A taky že jo. Rose se toho ujala celkem s chutí.
"Cože? A kolik vás tam proboha bydlí?!" Co se tomu všichni pořád tak diví? Dobře, je fakt, že to sice bylo maličko dražší, ale tak když je jeden prakticky nesmrtelný, tak ho zrovna tohle tolik netíží.
"No já a Viky." Tak teď koukali ještě nechápavěji.
"A rodiče?" A je to tu zase. Možná by nebylo od věci říct nějakou historku o tom, jak pracují jako bůhvíkdo a na nás nemají čas, takže nás poslali sem a bla bla bla bla bla... Nechám to na Rose. Ona to jistě nějak vymyslí. Jo, jsem mrcha. Je mi to jasné, ale v současné situaci je mi to opravdu úplně... No však vy jistě víte kde.
 


Komentáře

1 Marťa... o_O Marťa... o_O | 24. dubna 2010 v 20:32 | Reagovat

Super, Leničko... Koukej rychle vytlouct z Nelíí další kapitolku... =D

2 Kelly Kelly | Web | 29. dubna 2010 v 19:56 | Reagovat

Idem na ďalšiu, pekná kapitola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama