PP - 37. kapitola

22. května 2010 v 16:40 | Lizz |  Ples příšer
Ahojky :D Vzhledem k tomu, že to tenhle víkend vypadá s volným časem ještě hůř, než ten minulý (ano, to taky jde), tak je tahle kapitola psaná ve čtvrtek...xD Chyby neopravovaný a poctivě přednastavená... Takže mě kdyžtak neukamenujte, ano? :D Je to blbě useklý, ale jinak by to nešlo... Přece jenom bylo by to moc dlouhý a večeře za mnou na intr nepřijde... A v jídleně taky nebude věčně...xD A už se mi ani psát nechce...xD No, naštěstí už nemusím :D Takže já letím na večeři... Mějte se :D



"Ahoj, prosím řekni, že půjdeš dneska po škole ven." objevila se vedle mě cestou do těch šílenejch schodů z chemie Linda.
"Promiň, ale dneska nemůžu."
"Neprominu. Tohle ne." už zase na ní lezou ty komediantské sklony? To už tu dlooouho nebylo.
"Když ne, tak ne." ušklíbla jsem se. "Stejně jít nemůžu." Budu mít totiž hodinu slušného chování. Už teď lituju toho z Rafaelových "rodičů" na kterého to vyjde. Ale tak třeba jim dojde, že to se mnou opravdu nemá cenu. Možná... A nebo taky ne. Tomu bych věřila víc. I když přijde na to, jak moc mají pevné nervy. No, uvidí se brzy.
"Proč ne?" byla ta otázka nutná? Podívala jsem se na Lindu. Jak by asi reagovala, kdybych jí řekla pravdu? Poslala by mě do cvokárny. Ale kdybych jí to i dokázala? Jak by asi reagovala pak? Myslím, že to radši nechci vědět. Na druhou stranu by bylo super, kdyby o tom věděl ještě někdo jako ona. Normální s docela racionálně uvažující šedou kůrou mozkovou. Jenže právě to je zároveň i problém. Je až moc velká realistka. Její mozek - i kdyby to viděla - by to popřel. Možná proto jsou děti vnímavější k duchům, skřítkům a podobným věcem. Oni totiž ještě věří. Dospělí ne. Koukají, ale nevidí. Slyší, ale neposlouchají. Odmítají ten prostý fakt, že nadpřirozeno existuje. Jistě, nemůžu tvrdit, že jsou všichni takoví. Ale pro většinu to platí dokonale.
"Musím si ještě něco zařídit." Vlastně ani nelžu. Jen jí neříkám celou pravdu. Ale není i to lež? Nejspíš ano. Jenže pravda v tomhle případě nepřichází v úvahu.
"A co?" není to jedno? Věř mi, že to nechceš vědět a přestaň se ptát.
"Slíbila jsme Sarah, že se zastavím a ještě zajdu pro Alexe." pousmála jsem se.
"A to ti mám jako věřit, jo? Jsi mizerná lhářka - většinou." Jo, když už je doopravdy zle nebo o nic zvlášť nejde, tak to zvládám perfektně.
"Věř nebo ne... Prostě to tak je." Ne, není. I když je fakt, že zajít za Sarah by mě nezabilo. Kdy jsem ji viděla naposled? Už to zase bude pomalu měsíc.
"Obě víme, že ne. Kdybych se teď zeptala Sarah o ničem by nevěděla." O co jí jde? Proč se najednou tak vehementně snaží? Nevím. Nechápu.
"Co bys chtěla slyšet, Lindo?" zkusila jsem to jinak.
"Pravdu. Vím, že nejdeš za Sarah, protože mi včera volala, jestli bychom nešli ven. Tak proč mi, sakra, lžeš?"
"Protože kdybych ti řekla o co jde - nevěřila bys mi to. Ani ty, ani nikdo jiný." pokud by na tom nebyl podobně. Za předpokladu, že by nebyl jako Rafael...
"To je pitomost! Proč bych ti proboha neměla věřit?!"
"Nebylo by to poprvé." Neodpustila jsem si narážku na Stín a ihned věděla, že to byla chyba.
"Jenže to byl přelud. Pitomá halucinace způsobená tím, co se u vás dělo. Byla jsi malá a nechápala to. On byl dokonalým vysvětlením pro to všechno. Ale neexistoval, rozumíš? Nebyl skutečný. A ty to moc dobře víš." Jo, tohle vysvětlení - i když trochu jinak podané - jsem už slyšela. Několikrát.
"Podle vás neexistoval. Jenže já ho viděla. Byl stejně skutečný jako já, ty nebo snad Rafael, sakra." Já měla být zticha. Tolik let to fungovalo, tak co mě to najednou popadlo? Proč se s ní o tom dohaduji, místo abych se usmála a jako obvykle řekla něco ve smyslu: "Jo, jasně." Přece jenom by to bylo normální. Ale já nechtěla.
"Posloucháš se? Vnímáš vůbec, co mi tvrdíš?" Nevěřícně na mě zírala.
"Jo, říkám ti, že tehdy byl skutečný." A je takový i dál, ale to jsem si radši nechala pro sebe. Evidentně si to přebrala jinak, než měla. Ale uklidnila se. A to se počítá, ne?
"Jasně. Tehdy. Tohle už mi nedělej. Měla jsem pocit, že začínáš cvokatět." pousmála jsem se. Hádka byla zažehnána a původní důvod zapomenut. Doufám.
"Věřila bys, že já taky?" Ano, tak je to správně. Už opět zapadám do své role.
"Jo, věřila." vypadala, že chtěla říct ještě něco, ale nakonec si to rozmyslela.
"Vous pouvez revenir à ma place??" ve třídě se zjevila učitelka. (Mohla by ses vrátit na své místo?)
"Oui." odpověděla jsem a urychleně se přemístila zpátky za Tomem.
"Merci. Que faisiez-vous ce week-end?" podívala se na Petera, ale on se na ni díval, jako by neuměl do pěti počítat. A při tom je to tak primitivní. (Cos dělal o víkendu?) Nebo aspoň mě to tak připadalo. Jenže já s francouzštinou nikdy neměla žádné větší problémy. Bavila mě. Jeho naopak podle všeho bavil zempl, na který já jsem od narození lempl. Trochu jsem se pousmála. Já a rýmy? Ne, náhoda.
***
"Ahoj," stála jsem mezi dveřmi a přemýšlela, jestli byl dobrý nápad sem vůbec chodit. Jenže na to už bylo pozdě.
"Pojď dál. Simon už tě čeká." He, takže to padlo na něj? Chudák, už teď je mi ho líto. "V obýváku." najednou se mi kdo ví proč vybavil jeden film. A spolu s ním i nepřeberné množství lžiček, vidliček, nožů a dalších podobných zrůdností. S tím, že každá byla na něco jiného. Upřímně doufám, že elfové mají jenom klasický příbor čítající: vidličku, nůž, polívkovou a čajovou lžíci. Jenže... Jaksi mi bylo jasné, že tady nebude problém s příbory, ale něčím tak trochu víc jiným.
A taky že jo. O půl hodiny později mi šla hlava kolem. No šla, spíš skákala. A já, jelikož už jsme měla z toho všeho slušně vygumováno, neudržela tu představu a z ní se stala iluze. Takže mi trvalo asi minutu, než mi došlo, co má ten káravý Simonův pohled znamenat. Kolem nás vesele poskakovala moje hlava. Bezva.
"Omlouvám se. Jen toho mám plný kecky. Nedáme přestávku?" Prosebně jsem se na něj podívala.
"Ne." Hm, milej. Jen co je pravda.
"Proč?" Malá přestávka by opravdu bodla.
"Jednak proto, že toho máme moc a taky... co takhle tu větu zkusit říct jinak?" Áááááááá dělá si srandu, ne? Vždyť já nemám nejmenší tušení jak.
"Nemohli bychom si dát krátkou přestávku, prosím?" To je strašný. Takhle mluvit odmítám! Nehledě na to, že jemu šlo beztak o jméno a ten divnej titul nebo jak to nazvat.
"A dál?" Hm? Co jsem říkala? Honem vymyslet něco, co bych mohla dodat jiného Ehm.. Zrovna mě nic zvlášť nenapadá. Jenže dokud se nevymáčknu, tak nic nebude - smůla. Jak to říkal? Když je někdo starší a učitel navíc nadává se tomu...? Jo, nadává. Ale jak?
"A dál mám okno." zamumlala jsem si pro sebe.
"Prosím? Nějak jsem tě neslyšel." kecá. Musel, ale možná je dobře, že předstírá opak. Vzhledem k tomu, co se mi snaží poněkud bezvýsledně narvat do hlavy.
"Ne, nic." ujistila jsem ho a snažila se aspoň tvářit, jakože přemýšlím. "Jenom se snažím vzpomenout si." přikývl, jakože rozumí a pohled zapíchl kamsi za mě. Pro jistotu jsem se otočila, i když jsem moc dobře věděla, že tam nic nebude. A taky že ne, ale jenom pro jistotu. Chápete, ne? Jenom jsem pokrčila rameny a otočila se zpátky. Opravdu bych měla něco vymyslet. Třeba i plácnout nějakou blbost, ale hlavně něco říct. Jenže mě jako naschvál nic nenapadalo. Tak trochu mi to připomínalo hodiny zeměpisu, kdy jsem byla zkoušená teda aspoň to okno bylo jako přes kopírák.
Musela jsem se tomu v duchu usmát. Znova jsem se podívala na Simona. Vypadal, že je mimo. Zkusila jsem mu rukou zamávat před obličejem. Nic. Podívala jsem se po stole. A hele propi- Zavrtěla jsem hlavou. Měla bych si svoje debilní nápady nechat pro sebe. Ale i tak mi po chvíli pohled k tužce sklouzl znovu. Prostě jsem si nemohla pomoct. Ne, špatně. Můj naprosto debilní a pošahanej mozek si nemohl pomoct. Co asi udělá elf, když ho píchnete propiskou? Nějak jsem tušila, že se nejspíš urazí. Ale jak zareaguje elf, který už pár let žije mezi lidmi? Znovu jsem koukla na Simona a pak na propisku. Ne, to by opravdu nešlo. Jenže... Dost! Takhle to dopadá, když se nudím. Tralalalalala... Já tu propisku ne-vi-dím. Tralalalalaaaaaaaaaa... Radši jsem tu tužku posnula pryč ze svého zorného pole. Tedy takový byl aspoň plán. Jenže jak jsem jí jednou držela v ruce, už se mi jí nějak nechtělo pustit. Argh. Mám já to ale blbý nápady. Ještě jednou jsem se podívala na Simona. Pořád měl ten samý vyvoraný výraz. A ani nemrkal. Nebudou ho pálit oči? Vlastně by ho měly pálit už teď, ne? Tohle přece není zdravý, čučet takovou dobu nikam... bez mrkání k tomu. Šťouchla jsem do něj tou propiskou. Zase žádná reakce. Nemá třeba nějaký záchvat nebo tak něco? Nikde jsem sice nečetla, že by elfové něčím takovým trpěli, ale to ve své podstatě vůbec nic neznamená. Je spousta věcí, které se dějí a přitom nejsou nikde napsané. Zkusila jsem do něj píchnout ještě jednou. Zase nic. Buďto je dokonalý v předstírání, že nic necítí a nebo se tu děje něco, co se mi ale ani trochu nelíbí.
"Simone?" zeptala jsem se opatrně a položila propisku zpátky na stůl. "Hej, Simone!" zopakovala jsem trochu hlasitěji, když nereagoval. Tohle se mi opravdu přestává líbit. Jak se dává první pomoc elfovi? Asi stejně jako lidem, co?
"Nathaly?" zavolala jsem pro jistotu. Jeden nikdy neví. A třeba nu vysvětli, co má ten jeho stav, jestli se to dá tak nazvat, znamenat.
"Děje se něco?" ozvalo se z kuchyně.
"Já nevím." odpověděla jsem popravdě. Třeba je to u nich normální, co já vím? O chvíli později se radši elfka přišla podíval osobně. Kývla jsem hlavou k Simonovi. Jenom si povzdechla.
 


Komentáře

1 upirikaty upirikaty | 22. května 2010 v 17:09 | Reagovat

podivná kapitola ale jinak super jako vždycky

2 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 23. května 2010 v 11:44 | Reagovat

Juuu... Kapitolaaaaa :-D Heh... Co to jako má být ten Simon? :-D To chci umět taky! Taková ignorace :-D :-D :-D Ne dobře měla bych sklapnout nebo začnu mlít z cesty a to by se ten komentář tak trochu protáh :-D Takže já už budu jen doufat, že napíšeš brzo další kapitolu, abychom zjistila co je se Simoneeem :-D

Btw.  Ke komentáři na blogu :-D Tu doménu si určitě zapamatuješ... Já ti věřííím! :-D To dáááš :-D Možná :-D
Ty růžové pinetky být prostě musely :-D Mě se nechtěla vymýšlet jiná barva a navíc k černým vlasům se musí dobře hodit růžový pinetky no ne? :-D To abych si šla nějaké koupit *obarvila si hlavu* :-D
Jj to asi bude ta Elizabeth :-D Já a zbavit se někoho? Neeee :-D Já za nic nemůžu.. To ty postavy utíkají :-D Já jsem v tom nevině! :-D

3 Nelíí Nelíí | Web | 23. května 2010 v 15:40 | Reagovat

he dobrej dílek :D sem zvedava na další :D ale vim že toho mas dost tk nebudu psat at je brzo ale stejne prosíííííííííííííííííííím ať je brzoooooooo :D:D:D:D

4 Nelíí Nelíí | Web | 25. května 2010 v 8:42 | Reagovat

čaudys, úchyle můj! Takže jedna moje zpráva video, které by už mělo jít je na youtube + zjistila jsem fakt že si me nekdo přidal na FB ten fakt byl že to je mladej hezkej sexy UCHYL ale na tebe nemá :D:D:D:D tak zatiiiim :D:D

5 KaThea KaThea | Web | 30. května 2010 v 11:36 | Reagovat

xDD Nejlepší bylo, jak ho píchala propiskou. :D Ne, lepší bylo, jak přemýšlela o tom, jak ho píchne. xD A další kapitola bude brzy? Jsem zvědavá. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama