US - 10. kapitola

6. května 2010 v 11:48 | Lizz |  Upíří sestry
Zdravím :D Tentokrát kapitolku napsala Nelíí a opět téměř nadlidskou rychlostí :D Nebo spíš já jsem zpomalená? :D To je jedno :D Tak nebo tak je tu kapitola... :D Pěkný počtení, komentyp otěší a tykový ty klasický kecy okolo... Znáte to, ne? :D
P.S.: Jsem oficiálně prohlášená za zdravou :D Juchůůůů :D A zítra mi oddrátujou pusu..xD Aaa svět je krásnýýýý a já magor..xD :D


Rose:
V klubu bylo hodně lidí, vážně hodně lidí, vzala jsem si díky bohu sebou i pilulky pro případ. No co život je boj ne? Samozřejmě jak jinak hned jak jsme tam přišla tak se mi Viky někam ztratila, nebo já jí? Ehm moc jsem to neřešila byla jsem s někym, hezkem, milym, že to neuhádnete, kdo to je!
" Hele nedáš si něco k pití?" zeptal se mě Chris jak jsme vešli dovnitř.
"Jo jasně, vem mi co si bereš ty," usmála jsem se na něj, ach jo stejně je to jedno alkohol co z lidí dělá větší monstr než jsme my, alkohol na nás upíry nepůsobí, abychom se dostali do nálady museli by jsme se napít krve našeho partnera, teď nemyslím nějaký flirtík. My upíři máme každý něco jako životního partnera, samozřejmě já žádného nemám, miluju svobodu, ale tak třeba časem, bože nad čím to tu zase přemýšlím, no tak aby jste pochopili, my upíří poznáme naše partnera podle krve, podle té vůně chuti, když nám naše teda Vikiina máma říkala jak potkala jejího otce, byla prý už vedle jenom když ho cítila, jo já vím je to ujetý, ale co jsou i ujetější věci, no ne?
"Tak tady to máme," podal mi Chris skleničku, hned jsem si k tomu přičichla.
"Red bull a Absint?" koukal na mě s vykulenýma očima asi si nemyslel, že jsem až takovej všeználek, ale jak už jsem řekla lidem to ta přirozená inteligence, jo všechno budeme svádět na přirozenou inteligenci.
"Jo, neřikej my, že todle piješ normálně," začal se křenit, ona to je na lidi asi síla. Co jsem tak slyšela a pak i viděla.
"No to zrovna ne, jen jsem partyovej tip," udělala jsem hezkej kukuč- čtěte usmála se.
" Takže všeználek, tak super, takže na život," jo, jo všeználek, no na život nevím, přeci jenom když jste nějaký to staletí mrtvý
a stejně chodíte po zemi no proč ne tak u mě to bude na mrtvý život.
"Jo na život.." připili jsme si, vypili jsme oba půlku skleničky, položili si to na bar a já se chystala pokusit vytáhnout Chrise na parket, když v tom se tam objevila naše třídní Barbie. Sára myslím, že jsem jmenovala.
"Čau lidi, taky se tak hezky bavíte?" Jak já jí nenávidím!
"Hele doteď to byla zábava," já nesnáším tydle třídní mrchy, ale jak se ji teď zbavit, napadl mě jeden způsob, kterej určitě zabere, teda samozřejmě sem vypustila to že bych ji tu rozervala hrdlo to ne. Nebo… NE! Prostě asi to udělám nějak polidštěle. A o čem, že se tu bavim? Ona jede pro Chrisovi! Podle mě po něm jela už předtím, ale jak je vidět neúspěšně. A já jí v tom určitě pomáhat nebudu. Ach jo, hádám se tu sama se sebou o smrtelníkovi. Kam já jsem to klesla.
Koukala jsem na Sáru až skoro vražedně a k té vraždě jsem neměla daleko.
"Doteď? Tak to vám jí ještě zlepším.." otočila se na Chrise "… Hele Chrisi říkala jsem si, že když se tu teda pěkně bavíte, nechtěl by sis jít za tancovat," myslím, že Chrise to zaskočilo. Mě ne připouštím, čekala jsem to.
"No víš,." Ani se nedivim, že jí na to nedokázal odpovědět takovej zjev. Otočila jsem se na něj a řekla tak potichu, že by to mohl slyšet jen upír a nebo někdo kdo má dost nahlas naslouchátko a je blízko mě.
"Spolupracuj," to jediný jsem ze sebe vydolovala, pak jsem se jen hnusně podívala na Sáru a už mi po ní nic nebylo, otočila jsem se k Chrisovi, vjela jsem mu rukou do vlasů, koukala mu pořád do očí, v těch očích bych se snad i utopila. Pak jsem se k němu přiblížila a políbila. Naše bárbína tam stála a koukala s otevřenou pusou. Co víc mě, ale dostalo, že Chris se nebránil, spolupracoval, jo pravda řikala jsem to, ale normální člověk by to neměl slyšet a normální kluk, co by mě znal jeden den tak by se hned odtáhl a ptal se mě zeptal, co dělám, ale on ne líbal mě taky a myslím, že jemu se to zamlouvalo stejně jako mě.
Asi po minutě jsem se od něj odtáhla a Sára si dala odchod.
"Ufff. To bylo vážně o fous, díky a promiň, ale já jí vážně nemám ráda. Doufám, že ti to moc nevadilo, nevěděla jsem jak jinak se jí zbavit," no dobře pár záložních plánu bylo, ale tak nevím, kdo by chtěl tu krev uklízet.
A Viky by se to asi tak nelíbilo.
"Ne, v pohodě, mě se to i celkem líbilo," nadzvedla jsem obočí. Jenom celkem? Tse! Já už mám pár set let zkušeností a on řekne jen celkem. No počkej.
" To je, ale špatný, když jenom celkem ne? Mělo by se na tom ještě zapracovat, nemyslíš?"
"Určitě," hrozně krásně se na mě usmál, vzal mě za ruku a odvedl mě někam do zadu. Popravdě nebála jsem se, i kdyby to byl nějakej uchyl, upíra by asi nepřepral a já bych z toho vyšla jen s plným žaludkem. Došli jsme někam nakonec budovy ke dveřím, vyšli jsme z nich a byli jsme venku jakoby za barem. Opřel mě o zeď, díky bohu ta zeď byla suchá. Jinak bych ho zabila, kdyby mi zničil to oblečení, kterého nemám zrovna sebou moc, no co ještě nebyl čas na nákupy. Koukal na mě těma krásnejma fialovejma očima, pak se přiblížil a začal mě za se líbat. Tohle bylo jiné než v tom baru, bylo to jemné, něžné, a něco v tom bylo. Pak mi sjel pomalu ke krku, moje upíří pudy samozřejmě reagovali, z mého hrdle vyšel tišší stén.
"Co pak, to tě tak vzrušuje líbání na krku," docela hlasitě jsem polkla protože, kdyby jenom vzrušovalo.
" Jo představ si kdybys byl upír a kousnul mě tam," trošku jsem se tomu zasmála, přece jenom pro lidi jsou upíři jen mýty, kouknula jsem na Chrise, i když ten nebyl tak pobavený jako já.
"Je to hloupost, upíři nejsou a i kdyby byli tak by existovat neměli, jsou to monstra, co zabíjejí." Koukala jsem na něj jakoby mi dal facku ne tu fyzickou, ale psychickou, podle něj jsem monstrum a já myslela, že názory na upíry už jsou míň drastický. No, je to super no, teď mě spíš zajímalo jak vykoumat útěk od tohohle tématu.
"Jo správně neexistují, ale myslím, že jsme u jiného tématu než jsme měli být ne? A kdyby byli nosím dost často za přívěšky kříže, ty mě ochrání ne? Podle pověstí." Ušklíbl se, buď si řikal, že jsem cvok nebo věděl stejně dobře jako já, že kříže na upíry nepůsobí.
"Jo jsme u dost jiného tématu" zase se ke mně přiblížil a natiskl se i na mě, todle bylo už trochu jiné, vášnivější, přestala jsem se trochu ovládat mířila jsem pusou k jeho krku, myslím, že jemu se to taky líbilo, pak jsem se, ale zasekla, uvědomila jsem si co dělám, chtěla jsem mi zarýt zuby do krku. Rychle jsem se od něj odsunula.
"Děje se něco?" zeptal se nechápavě Chris. No a teď v rychlosti vymyslet výmluvu.
"Víš podle mě na to jdeme trochu rychle a měla bych najít sestru," teď jsem čekala, že nebude chtít přestat, přece jenom osmnáctiletém ještě trochu puberťák, no nikdy nevíte.
"Jo asi máš pravdu, promiň," odtáhnul se ode mě a ta vůně byla trochu víc snesitelnější, nevěděla jsem jakto že jsem se dostala k jeho krku, jo jasně normálně voněl moc pěkně, protože každý má svou specifickou vůni, ale u něj mě ta vůně skoro vábila, musela jsem zadržovat dech, jinak bych se do něj asi vážně zakousla a ještě bych si to užívala. Bože, bože kam jsem se to dostala.
Chris mě vzal za ruku a razili jsme zpátky do klubu. Celou dobu jsem měla zadrženém dech a dávalo mi to zabrat.
" Dáš si ještě něco k pití?"
"Jo jasně, to co předtím, díky," usmála se na něj a hned jak odešel tak jsem se nadechla, jeho vůně byla všude kolem mě a na mě taky. Hned jsem letěla k Viky, protože jsem si k ní do kabelky dala tabletky. Seděla tam s jedním z dvojčat. Hmm a prej že já si zahrávám.
"Hele Viky, můžeš se mnou na minutku?"
"Jo jasně, Rose, děje se něco?" asi na mě viděla, že jsem trochu vedle, přeci jenom mě zná už dost dlouho.
"No jo i ne, prostě pojď na chvíli se mnou, ti to vysvětlím, nevadí, že ti ji na chvíli vezmu Time?" Byl trošku zaskočený, buď tím, že si myslím, že na Viky něco zkouší nebo tím, že jsem ho poznala, ale na tom teď nezáželo. Vběhli jsme s Viky na záchodky, kde díky bohu nikdo nebyl, ale podle mě to nebylo na dlouho.
" Co se děje Rose? Jsi celé bledá," jo jako bych nebyla bledá normálně.
" Potřebuju pár tabletek,…" koukala na mě tím způsobem, že chce vysvětlení, ale proč ne nakonec by to ze mě vydolovala mrcha jedna zvědavá "…. Málem jsem kousla Chrise, stačí prostě mi jich pár dej."
" Jakto? Vždyť jsi měla doma dvě. Jakto, že si musíš dát další?"
" Já- já nevím , prostě jsem ucítila jeho krev a nedokázala jsem se skoro ovládat, prostě mi je dej Viky, prosím!"
" Fajn dám ti dvě, víc ne!"
"Děkuju," objala jsem ji a pak hned hodila tabletky do pusy a zapila vodou z kohoutku.
"Je ti líp?"
"Jo, trošku jo."
"Fajn, za chvíli radši pujdeme domů a promluvíme si co se stalo." Jejda to bude výslech, no nějak to okecám a bude to. V tom akorát vešla naše Barbie na záchodky a já měla ještě horší náladu.
 


Komentáře

1 Nelíí Nelíí | Web | 6. května 2010 v 11:54 | Reagovat

jj píšu nadlidsky rychle :D nebo druhá alternativa nuda ve škole!! :D

2 Mechika Shikato Mechika Shikato | Web | 6. května 2010 v 17:06 | Reagovat

Ano ano :-D Všechno jsem můze vyřídila...Zrovna mi volala :-D A tak doufám, že si to dost vzala k srdci a za chvilku tu bude :-D No ale tak necháme se překvapit :-D Odpočítavat se mě to stejně nechce :-D To víš lenost :-D No ale stejně se nejspíš jdu pokoušet psát :-D Aspoň nějaké staré povídky :-D Beztak jich je hodně :-D Nejlepší je- Já jsem kdysi psala povídku a přemýšlela jsem, který z těch dvou je dominantnější...Nakonec jsem to uzavřela podle nějakého logického závěru a teď už nevím, který to byl :-D To mě jako docela naštvalo ale tak neřeším to :-D Radši :-D Na to přijdu časem :-D To se nějak poddá :-D Ehm já už radši mizím..Tak papa :-D

3 M*MaJQi M*MaJQi | Web | 6. května 2010 v 17:20 | Reagovat

Ahoj, koukni po nějakých blogách, já sma tedy nevím, protože ho nepoužívám a ani vlastně nemám... bohužel neporadím...

4 Nehorázně šťastná Marťa Nehorázně šťastná Marťa | 7. května 2010 v 10:59 | Reagovat

JOOOOOOOO! MÁM ZA JEDNA! SICE S ODŘENEJMA UŠIMA, ALE ZVLÁDLA JSEM TO UFFFF! TO BYLY NERVY... =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama