US - 9. kapitola

5. května 2010 v 13:58 | Lizz |  Upíří sestry
Ahoj :D Omlouvám se za zpoždění... xD Každopádně snad se vám bude kapitola líbit...xD A když ne.. No tak máte smůlu :P :D Takže jenom toliko je ode mě a vypráví jí Viky (nečekané, co? :)) Mimochodem, psáno večer pod vlivem za a) paralenu a za b) toho, co do mě cpou teď... Fromalid tuším :D A podle toho to taky vypadá...xD No nic :D Nevykecávám se... Tady je kapitola... ;) :D
P.S.: jak je tam takovýto "Sem si napiš co chceš...xD" uhm, můžete to ignorovat, než se Nelíí zjeví na icku? :D Já tak trochu na něco zapomněla.... o:) Gomen :D

Viky:
Někdo šel za mnou. Hm, že by strejda Bob? Nebo Rose? Můžete hádat. Třikrát, ale řekla bych, že vám bude stačit jen jednou. Už jenom proto, že žádného strýčka Boba nemáme. Otočila jsem se na ní a neubránila jsem se úsměvu. Měla na krku ten křížek. Docela ironie, když si vezmete všechny ty pověsti. Upíři nesnáší stříbro, nesnáší taky kříže a proto má moje upíří sestra na krku stříbrný kříž. Ať žije ironie. No nic, otočila jsem se zpátky k zrcadlu (Ano, opravdu se v něm vidím. Proč jinak bych před ním asi stála?) a pokusila se nějak zcivilizovat. Abych aspoň trochu vypadala jako… člověk? Zvláštní, ale říká se to tak ne? Takže tak. Navíc, hraju si na člověka už tak dlouho, že nevím, proč se nad tím najednou pozastavuju. Dole někdo zazvonil. O co, že to bude Chris a ostatní? Sakra, tak trochu nestíhám, co? Ale jenom decentně. No, nevadí.však ono se to nějak poddá.
"Dojdeš tam?" nasadila jsem andělský výraz. Přece jenom… Takhle tam můžu jít těžko. "No… To nevím…" prohlásila škodolibě Rose. Nebýt toho, že jsem už mrtvá, přivedla by mě do hrobu. "Dobře, dobře… Vždyť už jdu. Nemusíš se hned tvářit tak děsivě." Zabrblala, ale k těm dveřím se vydala. Výborně.
"Díky." Rychle jsem na sebe naplácala zbytek toho všeho, vyhrábla ze skříně nějaké oblečení a seběhla za nimi dolů.
"Ahoj, pardon za zdržení." Pousmála jsem se na všechny přítomné. Ve zkratce řečeno Chrisem, dvojčata a nějaký další, pro mě zatím neznámý, lidi. No, co není může být. A já bych řekla, že fakt, že je neznám se hodně rychle spraví. "Jdeme, ne?" zazubila jsem se na ně a vyrazila dopředu. Ne, že bych věděla, kam. Ale tak to je vedlejší. Se poddá. Navíc, všechny cesty prý vedou do Říma… Tak proč by nemohla zrovna tahle vést do toho klubu či kamže to vlastně jdeme.
"Nějaká aktivní, takhle k večeru." Konstatoval kdosi. Musela jsem se pousmát. Ještě aby ne. To se k nim ještě nedoneslo, že upíři jsou noční tvorové?
"Ta? Je aktivní kdykoliv, pokud není škola." Ušklíbla se Rose. "I když ostatně… Kdo taky není, že?" Jo, to má fakt. Ta škola mě jednou zabije. Jednoho krásného dne, až bude sluníčko svítit a… A dost. Cesta utekla poměrně rychle. A ani to nebylo nijak zvlášť daleko. Super.
Vlezli jsme do nějakého klubu. Nevypadalo to tam zase tak zle. A ty barevný světýlka… Ne, dobře. Nebudu se tu nad nimi rozplývat. Stejně to nejspíš většinou všichni znáte, ne? Akorát hrála nějaká celkem dobrá písnička, ale co se mě týče… Slyšela jsem už i lepší. Ale tak… Stane se no. Nemůžou hrát pořád jenom to, co by se mi líbilo. Přece jenom je to lidí jak mravenců… Nebo spíš jak mikrobů.
"Něco k pití?" otočil se na nás Chris. A hele on nás pozve? Super. Až na to, že ty patoky se nedají pít. Každopádně… Když už zve bylo by asi divný nic si nedat, že?
"Sem si napiš, co chceš…xD." Ozvala se Rose. Trochu jsem se pousmála. Jo, tohle bylo z těch humusů asi nejpřijatelnější. Stejně nechápu, jak to ty lidi můžou pít. Už jenom proto, jak se potom chovají… Kolikrát docela zajímavé je pozorovat. A pak… Je to hnusné… I na normální pití. Tak přemýšlím… Hrát si na abstinenta nebo ne?
"Já taky." Dodala jsem nakonec. Stejně je to jedno. Tohle je další taková fajn věc na upířím těle. Můžete toho do sebe nalít obrovský množství a nic vám to neudělá. Holt, jak to není krev… A o to větší sranda pak je pozorovat ty jejich vylomeniny. Nebo ještě lépe… Ty jejich rána.
"Bezva. Počkejte tu." Tak ne asi, ty jo. Vezmu nohy na ramena a uteču, co nejdál to půjde. To je mi ale logika. I když je fakt, že s nohama na ramenou by se sakra blbě utíkalo. Musím pak někdy časem taky zkusit. Aby se neřeklo. No co? Tak se nudím. Sakra těch pár set let… A mě nenapadlo tohle zkusit. Co já celou tu dobu dělala? Nevadí. Času na nápravu mám taky jistě dost. Víc, než to… Chris byl během chvíle zpátky i s pitím.
"Díky." Usmála se na něj sestra
a mě zase chytil můj záchvat paranoii. Měla bych toho nechat a nehledat problémy tam, kde nejsou. Nedělat z komára velblouda a nekreslit čerta na zeď. Ať tomu už říkáte jakkoliv měla bych s tím přestat… Ačkoliv to s tím čertem bych taky mohla někdy zkusit… Nad čím to proboha zase přemýšlím? Asi opravdu začínám bláznit. To je zlý. Opravdu špatný. Z nudy vymýšlím ptákoviny. A pár z nich by se tady našim novým kamarádům líbit zrovna nemuselo. Bwahaha… Sakra, Vicky! Prober se. Nad čím to tu zase přemýšlíš?! Musela jsem okřiknout sama sebe, když moje představy začínaly nabírat poněkud červené barvy. A rozhodně to nebylo od těch barevných světýlek nade mnou.
"Dík." Kývla jsem hlavou Chrisovým směrem a strááášně nenápadně začala zkoumat okolí. V překladu: čuměla jako sůva z nudlí (ta by taky mohla vypadat zajímavě…), co se kde děje. Pár lidí tancovalo, ale moc jich ještě nebylo. Tuším, že s postupem času a alkoholu v krvi jich přibude. Jenom doufám, že se nikdo neserve. To by nemuselo dopadnout dobře.
"Hledáš někoho?"
ozvalo se jedno z dvojčat.
"Proč? Se nemůžu jen tak koukat okolo?" V duchu jsem protočila oči. Zvědavý až na půdu. I když kdo ne, že? Já osobně to o sobě říct nemůžu.
"Můžeš… Já jen, že jsi vypadala, jako bys někoho hledala." A nedá si s tím pokoj a nedá. Koho bych tady asi tak mohla hledat, když tu nikoho neznám? Zopakovala jsem svojí myšlenku nahlas.
"Taky fakt. Ale stejně jsi…"
"Nechceš už toho nechat? Říkám, že jsem nikoho nehledala. Stačí?"
Začíná mi lézt na nervy.
"Dobře, se hned nerozčiluj." Tak mě napadá… Kde vlastně nechal svojí drahou polovičku? Ehm, teď nemám na mysli jeho holku, ale dvojče. Vypadalo to, že bez sebe nedají ani krok a teď… Po tom druhém ani vidu ani slechu. Podezřelé. Ale ne, že by mi to vadilo. Jedno pako v pubertě stačí. A víte co je horší než jedno takový individuum? Že ne? Tak já vím to povím… Když jsou dvě, vypadají stejně a ještě tak i přemýšlí kolikrát. Tedy nic proti dvojčatům, ale všechno má své meze.
"Jsem úplně klidná." Oznámila jsem mu a radši se napila. Tohle bude dlouhý večer.
"Timeeeeeeeeee." Přiřítila se nějaká bruneta a vrhla se mu kolem krku. Takže Tim? A tohle jeho holka? Že by?
Přece jenom… Kdo jinej by se na něj takhle lepil? Leda by teda byla už v podnapilém stavu. Jenže hned takhle zkraje večera? Navíc… Nevypadá na to. Zatím. Docela by mě zajímalo, jak je od sebe rozeznají. Já vím, že to jistě bude nějaká pitomost… Jenom přijít na to jaká. No, každopádně pokud bude v dohlednu tady ta osoba neměla bych mít problém je rozeznat. Jeden bude mít pijavici za krkem… Moment, oprava. Holku za krkem. Protože pijavice sají krev… A já rozhodně nemám náladu na to na někoho se lepit jak Klovatina a Rose by z toho jistě taky nebyla zrovna dvakrát nadšená. No, prostě… Víte, jak jsem to myslela ne? Během toho našeho krátkého "pokecu" se Rose kamsi vytratila. A Chris taky nikde. Ne, nebudu mít paranoidní představy… Nebudu… Sakra, měla bych se uklidnit. Rose je dost stará a má natolik rozumu, aby věděla co dělat a co ne. A já nejsem její matka, abych se chovala takhle. Opravdu mi nejspíš už straší ve věži. Máme u domu nějakou věž? A dost! Měla bych přestat překrucovat veškerý tyhle přísloví. Prostě se to tak říká a nevznikli proto, aby je nějaká pitomá upírka překrucovala a zkoumala. Opravdu začínám pochybovat o tom, že na nás ty patoky nepůsobí. Rozhodně melu kraviny, poslední dobou.
"Co ty tady, tak sama?" Co jsem komu udělala? To tu člověk nemůže mít ani chvíli klidu? No, když to jsem asi spíš měla zůstat doma, co?
"Sedím a koukám kde co lítá?" zkusila jsem nahodit a podívala se, kdo to otravuje teď. Jeom jsem si povzdechla.
"Kdes nechal kámošku?" To kámošku vyznělo tak krásně sarkasticky… Protože každému je přece jasné, že to nemohla být jenom kamarádka, že? A komu ne, tak je slepý.
"Koho?" zatvářil se nechápavě. Ups. Že by tohle byl ten druhej? No co, stane se. Bylo vidět, že mu to taky docvaklo. "Aha. Viděla jsi bráchu a Ev, že?" Ev? Divný jméno. Beztak to bude zkratka. Snad radši ani nechci vědět od čeho.
"Jestli myslíš to hnědovlasý klíště, co se mu sotva ho vidělo, chytilo za krk tak jo." Zašklebila jsem se. Zatvářil se pobaveně. Hele, neměl teď být pohoršeném
zastávat se bratrovy holky? Nebo něco v tom stylu? Co mi zase uniká.
"Klíště. Docela příhodné pojmenovaní." Ušklíbl se zpátky na mě. Tenhle se mi líbí. Tedy jako obrazně řečeno, samozřejmě. Vypadá na ten typ toho správnýho pošuka.
Jinak se mi v žádném případě nelíbí. A i kdyby… Sakra, co to tom pití bylo? Něco určitě. Normálně bych takhle neblábolila. Ani v myšlenkách ne. "Jenom škoda, že mě bratříček odmítá poslouchat… Tak nebo tak… Tohle nebude mít dlouhého trvání a ona rozhodně nebude ta, co se tím bude trápit." Aha. Takže ona je jedna z těch, co kluky mění pomalu jako ponožky? No, třeba se z toho to pako poučí. I když tedy ne, že bych mu to přála nebo tak něco. Na druhou stranu… Prý si tím projde každý. Tak nevím. Mě se to zatím nějak vyhnulo. Naštěstí.
"Ale proč ti to tu vykládám…" zavrtěl hlavou a trochu se pousmál. "Pomalu o tobě ani nic nevím a už ti tu valím do hlavy kdejaký nesmysly. Promiň." Hm… Kolik jsi toho pil, co? Protože některý lidi pod vlivem melou víc. Jenže on tak nezněl. Nebylo to takovéto blábolení o ničem. Argh. V nich aby se blbej vyznal. Nechcete někdo vydat příručku pro upíry a jiné potvory "Pochop člověka" ? Byla bych vám strašně vděčná.
"Neřeš." Radši. "Aspoň se o vás něco dozvím… Přece jenom… Nebudu moc dlouho všechno házet na to, že tu jsem nová." Ale takový měsíc nebo dva by mi to procházet mohlo, ne? A kdoví, jestli tu vůbec takovou dobu budeme. Upřímně… Moc bych na to nesázela. A ačkoliv bych si to i přála… Vím, že to tak bude lepší. Jak jsem už říkala… Čím kratší dobu někde jsme, tím jednoduší je zmizet. Lidé mají totiž zvláštní zvyk zalézt vám pod kůži (opět jenom obrazně… uznejte, že prakticky je to trochu neproveditelné). Oblíbíte si je a pak máte špatné svědomí z toho, že musíte odjet bez rozloučení. Z toho, že oni zemřou, zatímco vy ani o den nezestárnete. Není to fér. Ačkoliv… Kdyby si mohli zvolit… Co by si asi vybrali? Možná, že ten jejich krátký život a následná smrt jsou lepší, než naše věčné a bezcílné bloudění.
"Nad čím přemýšlíš?" vytrhl mě z těch skvělých a nikdy nekončících úvah Matt. Tedy pokud to předtím byl doopravdy Tim. A jakože se nebránil, takže nejspíš jo.
"Hm? Ale nad ničím." Přece mu to nemůžu říct. I když sledovat jeho výraz v té chvíli by mohlo být zajímavé… A nebezpečné. Co kdyby náhodou… Proboha. O co si můžu tu hlavu omlátit?! Tohle už je opravdu na přes hubu.
"Chceš ještě?" kývl hlavou k mojí, teď už prázdné skleničce. He? A to jsem vypila kdy? Nebo spíš, kdo si spojil hromadu brček a zezadu mi to vypil?
"Ale jo." Přikývla jsem. Stejně mi to nic neudělá a ten někdo s brčkama aspoň bude mít radost. "Díky."
 


Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 5. května 2010 v 15:33 | Reagovat

oooo můůůůůůj boooožeeee!!!! Kdybych měla vypsat všechny momenty, který mě rozsekali na hromádku, musela bych překopírovat celou povídku a takový komentář by asi (malilinkatko) ztrácel smysl. Inuuu, co napsat? Jen že to jako obvykle bylo praštěný až za hranicí lidskosti, že jsem se tlemila od začátku do konce a že by tě radši měli zavřít :D:D:D
To bude ode mě asi všechno :D
Protože to celý bylo toptálně úžasný, tak ani nemám co kritizovat a chválit mkaždou větu zvlášť by bylo moc nadlouho :D

2 Marťa Marťa | 5. května 2010 v 17:30 | Reagovat

je vidět, že jsi nemocná... =D ale aspoň jsem si spravila náladu zkaženou kytkama =d je skvělí, leni... Takže nelíí, jsi na řadě =D a šup šup... =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama