Prokletí II. - 17. kapitola

25. června 2010 v 13:10 | Lizz |  Prokletí II.
Ano, ano :D Zázraky se opravdu dějí :D Chci se strašně moc omluvit :D Naprosto nechápu, co jsem poslední dobou dělala, že pomalu u každý povídky byla poslední kapitola přidaná před víc jak měsícem... Nechci nic slibovat, protože víme, jak jeto s dodržováním mých slibů v případě, že na ně nezapomenu, že? :D Ale aspoň se pokusím nějak to napravit :D
Ke kapitole :D Je taková všelijaká a já se opět mám problém dostat k tomu, k čemu potřebuju :D Kdo to četl, tak si jistě vybaví jen jak dlouho mi trvalo, než to došlo těm dvěma :D Tak teď jsem na tom podobně, ale to se poddá... Časem :D *kouká střídavě na Mechiku s její mouchou a na pavouka, co se jí houpe na obrazovce* Uáááá! Co to ta mrcha osminohá dělá?! Ona jí určitě poslala Lloth! Ale přísahám, že já Drizzta neviděla! *schovává ho do šuplíku* Ehm dobře :D Jsem v klidu :D
Jen tak mimochodem, KaTheo? :D Konečně jsem se dokopala k tomu začít číst Zeměplochu :D Nebo spíš zase číst :D Ono tak co dělat jinak na pomalu šesti hodinách cesty autem? :D Každopádně mám teď xlema:D Nevím, co číst dřív :D Zeměplochu? Drizzta? Andělský zrcadlo? Noční hlídku? To o Magieře a Leesilovi? Jurskej park? Asimova? Nebo něco úplně jinýho z tý malinkatý hromady, co jsem si nabrala v knihovně :D Malinkatá asi na tolik, že mi jí musely holky *zdravím Marťu s Renčou:D* pomoct odnášet... o:) :D Ale tak co:D Čtivo na prázdniny :D Znáte to, ne? :D
Mimochodem, můžee mi někdo vysvětlit, co to je s tím pitomým youtube?!:D Ono nefunguje... Grrrrrrrrau :D Někdo přijde k úrazu :D 
Mimochodem, víte na co jsem přišla? Že já původně neměla v hlavě kluky (myšleno Bertík s Dickoušem, jasný?), ale nějaký tři spoluobyvatelky :D Docela bvy mě zajímalo kdy a kam zmizely :D Nebýt toho, že jsem při prolejzání blogu narazila na pvod ve kterým se ty tři vyjadřovaly, ani bych o nich nevěděla, smutné, že? :D



Ray:
Šel jsem jen tak po venku se sluchátky v uších. Doma jsem být odmítal. Jak jsem říkal, že bylo prve dusno… No, tak už je mi známo i proč. Svým způsobem jsou to dvě zprávy v jedné. Dobrá a špatná. Ta dobrá je, že pravděpodobně budu mít sourozence, sice nevlastního, ale i tak sourozence. Ta špatná? Pravděpodobně ho v životě neuvidím, protože pokud si dobře pamatuji, tak zhruba před půl hodinou padlo cosi ve smyslu, že táta nechce, aby se jeho dítě stýkalo s vrahem. Jo, to vždycky povzbudí. Na druhou stranu se mu asi ani nemůžu divit, že? Pro to malé bude přece jenom lepší, když bude vyrůstat ve svém dokonale normálním světě, kde neexistuje nic nadpřirozeného. Ano, bude to tak pro všechny lepší. Čím míň lidí o tomhle ví, tím líp pro všechny. Nikomu to zatím nepřineslo nic dobrého… Nebo snad ano? Pokud to tak je, ještě jsem o tom neslyšel. Je spousta legend o každé generaci, ale… Která z nich končí šťastně? Ve které netekla krev? Správně. Žádná taková neexistuje. Trochu smutné, že? Ale jeden si na to časem zvykne. Ostatně, co jiného komu zbývá? Zvonil mi telefon. Máma. Hm, tak to zvedat opravdu nebudu. Nejsem zvědavý na ty její řeči. Jako bych já už teď mohl slyšet. Vykašli se na něj. Ty za nic nemůžeš… Bla bla bla. Kecy. Samozřejmě, že za to můžu. Dobře, možná, že ne za svoje geny, ale za to ostatní potom už ano. Aniž bych si to nějak uvědomil dal jsem se do běhu. Zase. K čemu si vlastně myslím, že mi to bude? Jako by šlo od problémů takhle jednoduše utéct… Jenže nejde. Bohužel. Každopádně, tohle pomáhá. Tak proč to aspoň nezkusit.
"Podívej se, co děláš, ty pitomče!" Do někoho jsem narazil. Ehm, do Becky jmenovitě. To bude zase scéna.
"Utíkám." Zašklebil jsem se na ní. "Promiň." Prohodil jsem směrem k ní a pomohl jí sesbírat rozházené věci. Nákup podle všeho. Ještě, že nenesla vejce. Měla by je rovnou i míchaný.
"Tak aspoň se laskavě koukej na cestu!"
"A co jsem asi dělal? Můžu já za to, že ses vynořila zpoza rohu?"
"Nemáš lítat jak šílenec."
"Neletěl jsem. Chceš snad vysvětlit základní rozdíl mezi letem a během? Ačkoliv myslím, že ty bys ho měla znát, ne?" Vylítlo ze mě dřív, než jsem se stihl zarazit. Bezva. Dick mě zabije. Ne, ona to zvládne dřív. Probodla mě pohledem.
"Prosím?" zeptala se naštvaně a překvapeně zároveň.
"Myslím, že moc dobře víš, jaký je rozdíl mezi letem a během, Becky… Nebo spíš Rebeko?" S důrazem na to R.
"Myslím, že nevím, co se mi snažíš říct." Hraje blbou? No, uvidíme, jak dlouho jí to vydrží.
"Opravdu? A podívala ses na sebe někdy po setmění do zrcadla? Ty věci, co ti rostou ze zad se nazývají křídla - pomocí nich se lítá. Naopak to, na čem teď stojíš jsou nohy - díky nim utíkáš. Už chápeš ten rozdíl?" Musel jsem se zbláznit. Ale tak co… Jak dlouho jí měl v plánu udržovat v nevědomosti? Myslím, že bude lepší, když si bude vědoma všech nám dosud známých faktů. Koukala na mě, jak bacil angíny na tabletu penicilinu.
"J-jak to víš?" Bože, proč jen je tak natvrdlá? To jí někdo tu hlavu uvařil? A teď má v hlavě něco ve stylu vajíček natvrdo? Jinak to nechápu.
"Protože vidím to samé." Myslím, že vyvoranější výraz už dlouho neměla. Někdo by jí měl říct, že když tu pusu nezavře, tak jí do ní vletí ta moucha (L: co sedí vedle Mechiky :D), co se právě snaží vytvořit tornádo kousek od nás.
"Cože?!" Ach bože, tohle je jak s debilem. Ačkoliv vzhledem k situaci na to má nejspíš nárok. Takže znovu a pomalu.
"Jsme stejní. Ty, já a Dick." Tak jestli to nepochopí teď tak už opravdu nevím. Přece jenom tak pitomej už nemůže být snad nikdo ne? A ani s ohledem na šok na to nemá nejmenší nárok.
"Stejní…" zamumlala s pochopením. Konečně! Jdeme slavit. Takhle dlouhé vedení jsem opravdu ještě neviděl. A to je co říct. "Ne." Ne? Co se jí zase nelíbí? "Nejsme stejní." Moc to pitvá. Technicky vzato ano. Alespoň co se určité části naší genetické výbavy týče. To přece musí uznat i ona. "Možná ohledně toho… ehm problému ano. Ale jinak nejsme ani zdaleka stejní." To je pravda. Už jenom proto, že ona je holka, že má jiné vlasy, oči, ruce nohy, cokoliv na co si vzpomenete - včetně mozku, který jak se zdá nejspíš odcestoval.
"Opravdu? Toho bych si sám nevšiml. Každopádně se zdá, že jsi mě pochopila, takže kdybys byla od té lásky a uhnula, pokračoval bych ve své předchozí činnosti, která byla podstatně příjemnější." Do určité míry rozhodně. Nijak netoužím potom, vykecávat se tu zrovna s ní. Sice by bylo fajn moct tu na ní začít ječet, jak smyslů zbavený, ale… K čemu by to bylo? K ničemu. Opravdu bude lepší, když zařadím zpátečku. Navíc, stejně budu muset brzy domů. Tyhle podzimní dny nám byl čert dlužen. A jak je známo, čert své dluhy platí. A velice rád, podle všeho.

Becky:
Došla jsem domů, vyklidila jsem tašku a snažila se uklidnit. Opravdu je to pitomec. Teď jenom nevím, kterého z nich mám na mysli. Dicka nebo Raye? Beztak oba. Kdy se jako hodlali uráčit mi to říct? Plánovali to vůbec? Nebo bych to zjistila, až ve chvíli, kdy by se nad městem proháněli dva moji okřídlení spolužáci s tím, že by si zaletěli k nám domů vytáhnout mě taky? Abych se pobavila? Jo, to určitě. Sakra! Do dveří vlezla Elinor. Už zase. Ta holka má opravdu nadání lézt ke mně v ty nejméně vhodné chvíle, všímáte si toho taky?
"Běž pryč." Zavrčela jsem a snažila se nějak přebrat fakt, že Ray je… V podstatě stejný. Ale přitom úplně jiný. Ostatně pochybuju, že by se mu někde po světě potulovalo dvojče - chladnička… Ne-li rovnou mrazák. (L: Prohání a má katanu :D A ani zdaleka není jenom jeden… Ehm, gomen, já si nemohla pomoct…xD *angel face*)
"Tak co se děje tentokrát?" Povzdechla si a naprosto ignorujíc fakt, že jsem jí vyhodila si sedla ke mně na postel. Ano, milá sestřička. Co takhle jí zakou-! Ne. Klid. Hlavně klid.
"Nic." zavrčela jsem otráveně. Nic se neděje, jenom máme třídu plnou příšer.
"Becky…" Ano, mami. Já vím. Chceš vědět všechno, co se děje, kdyby náhodou byl průser… Ale on není, takže se nemusíš starat.
"Neboj, je to dobrý." Zazubila jsem se vesele. Tak a už by mohla odejít, ne?
"Jo a proto jsou rohlíky v lednici a máslo ve skříni?" He? Jo, ten nákup… Ehm, ono to má být jinak?
"Fajn. Dobře. Když to řeknu, odejdeš?"opravdu teď nestojím o její společnost. Vlastně o ničí. Vystačím si sama. Obzvláště v tuhle chvíli. Jak dlouho už to vědí? Jeden o druhém navzájem? A proč se ani jeden neobtěžoval kváknout?
"Hm." Přisvědčila s klidem. Koho mi to jenom připomíná? Argh. Dneska někoho asi opravdu zabiju. Někoho s křídly a tak… Vždyť to znáte, ne? Asi bude bratrovrah. Čistě teoreticky by se totiž dalo říct, že jsou něco nějako příbuzní, ne? Teda ne příbuzní… To je pitomost, ale prostě… Uá neumím se vymáčknout. Víte, co? Zapomeňte na to.
"Potkala jsem Raye… Lépe řečeno mě ten pitomec srazil." Musela jsem se pousmát. Zajímalo by mě, kam tak chvátal. Kdyby aspoň přišel pozdě… Dobře, nebudu škodolibá. Ale stejně, dobře mu tak.
"To je ten pě-" probodla jsem jí pohledem. Moc dobře jsem věděla, co se chystá říct. "Ten tvůj spolužák, jak ti leze na nervy?" Opravila se záhy. Výborně. Pochopila. Chytrá holka.
"Jo. No, každopádně z něj vypadlo, že ví, co jsem zač." Tvářila se šokovaně.
"Ale jak…?" Jo, budeme nejspíš budeme příbuzné. Taky jsem se prve říkala, co to zase mele za kraviny.
"Taky jsem se ptala. Je na tom podobně. Stejně jako já s Dickem. Takže se nám ve třídě sešli tři zrůdičky, až moc blbá náhoda, nezdá se ti? Někdo tam nahoře má evidentně hodně špatnej smysl pro humor." Povzdechla jsem si. Hodně špatnej, ale když už to tak je, tak doufám, že se aspoň skvěle baví. I když já osobně bych mu za to nejradši zakroutila krkem. Nebo ne… To by bylo moc rych- Kruci! Dělám to zase. Nebudu morbidní, nebudu nikomu trhat ručičky, nožičky, hlavičky, vytrhávat nehtíčky ani nic tomu podobného. Ne. Maximálně tak někoho kopat do kulaté krychle a hranaté koule, ale tím to hasne. Žádné vraždy, krvavé dýchánky nebo něco podobného… zaklepala jsem hlavou. Na co to, proboha, zase myslím? Možná bych se měla poradit se cvokařem. Pro dobro celého současného i budoucího lidstva.
"Cože? Ale to… Nelíbí se mi to."
"Nejenom tobě. Jeden by z toho měl až pocit, že nějaká katastrofa prostě musí přijít, že?" Jenom by mě zajímalo, kdo to odstartuje. Jenom doufám, že se mi to vyhne. Zdaleka. Opravdu nemám zapotřebí po nocích poletovat a pít krev svým milý spoluobčanům.

Dick:
Přišel jsem do třídy nějak nezvykle brzo. Vzhledem k mojí věčně zaspávající nebo nestíhající maličkosti až příliš. Posadil jsem se na místo a vytáhl blok s úmyslem kreslit, než přijde alespoň někdo, kdo bude ochotný komunikovat. Nic proti těm, co tu už byli, ale prostě… Chtělo by to někoho jako Tim. Jo, tomu jsme beztak něco chtěl. A ještě včera jsem to věděl. Ale co to bylo? Ach jaj, zase se to ztratilo cestou do toho kolena. Jenom by mě zajímalo, kde ta myšlenka skončila dneska. Nebo snad radši ani ne. Ještě bych se něco dozvěděl a co pak? Myslím, že opravdu nemusím vědět všechno.
"Dicku? Můžeš na moment?" He? Ray? On mluví? Sám od sebe? On je dneska apríl a mě to nikdo neřekl? Nebo se jenom svět zbláznil? Nejspíš všechno a nic zároveň. Položil jsem značně okousanou tužku a zamířil k jeho lavici. Když chce mluvit, dostane příležitost. Přece jenom něco takového se nestává denně.
"Tak co potřebuješ?" Posadil jsem se na - o češtině - svoje místo.
"Řekl jsem to Becky. Já jen, abys to věděl." Oznámil tím jeho chladným tónem a já měl po dlouhé době opět chuť zakroutit mu krkem. Probodl jsem ho pohledem.
"Řekni, že jsem jenom špatně slyšel…" Já ho zabiju! Na mou duši, že ho něčím praštím, vysaju a mrtvolu zahrabu hodně hluboko pod zem, aby jí nikdo jinej nenašel. Ale ještě předtím… Dost. "Proč?" Fakt, že jsem jí to nechtěl říkat nebyl bezdůvodný. Tak by mě jenom zajímalo, proč že to jí vlastně vykecal. Abych věděl jak moc pomalá a mučívá má ta jeho smrt být.
"To je jedno, ne? Prostě se to stalo." Zdálo se mi to nebo na chvíli doopravdy vypadal jinak? Asi blázním, ale přišlo mi… Už ani nevím co. Jenom na chvíli nevypadal, jako kus šutru. Ačkoliv on tak nevypadá skoro nikdy. Přece jenom šutr je od bahna, válí se na zemi a otravuje vás při šutrologii. Tenhle exemplář sedí ve škole v lavici a o bižuli nevnímá. Ostatně jako ve zbylé většině předmětů.
Ale takhle jsem to samozřejmě původně nemyslel.
"Fajn. Díky za varování." A zvedl jsem s tím, že si půjdu sednout zpátky, pokračovat v tom čmárání… Nebo spíš okusování tužky. Jaksi mi totiž odjela múza na dovolenou… A ještě se ani neuráčila napsat, kdeže se to zrovna vyvaluje. Mrcha jedna nevděčná. Ačkoliv je fakt, že má nejspíš nárok na dovolenou. Stejně jako my máme prázdniny. Ale že to muselo být zrovna teď to opravdu nepochopím. Vždycky si najde takovou "dokonalou" dobu proto, kdy zdrhnout. No, nezabili byste jí? Já ani ne. Teda jo, ale ne. Protože dokud je jenom odjetá, může se vrátit. Jak jí jedno sprovodíte ze světa - je to konečné. Alespoň, co já jsem slyšel.
"Promiň. Tak nějak to ze mě prostě vyjelo." Má dneska nějak rozkecáno, nezdá se vám?
"V pohodě. Co se stalo, stalo se." A nic se s tím nedá udělat. Teda ono by se dalo, ale kdo ví, jestli by to potom nebylo ještě horší? Ne, necháme to všechno takhle. Becky si zaječí a bude to dobré. Doufejme. A když ne… No, nikdy ještě nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Takže to chce nasadit úsměvy a hezky z vesela přivítat ty horší zítřky. Třeba se leknou… Bwahaha. I když o tom upřímně pochybuju. Ovšem za zkoušku jeden nic nedá, ne? A navíc. S úsměvem jde všechno lépe. "Když nic jiného… Tak už aspoň všichni víme, na čem jsme." Pokrčil jsem rameny a odkráčel do lavice. A stejně bych ho nejradši zabil. I přes tohle všechno. Obyčejně neřekne půl slova, ale… No, radši nic. Prostě to je tak, jak je a nemá cenu to zbytečně víc pitvat. To ostatně zvládne Becky, až dorazí. Myslím, že se mi asi dělá tak trochu špatně. Rozhodně by to bylo lepší, než ta scéna, co přijde za chvíli. Skoro jako bych jí slyšel. Jak sis to přestavoval?! Jak dlouho už o tom víš? A hodlali jste mi to vůbec někdy říct? Nebo bych se to dozvěděla až ze zpráv nebo tak něco, hm?! Jo, bude to ještě zajímavé. Ale aspoň se nebudeme nudit.
 


Komentáře

1 Akiko Akiko | Web | 25. června 2010 v 15:34 | Reagovat

Jů, jééééééé, jáááááj... no konečně, Lizz, to bylaa doba... víš jakej jsem měla absťák? =D=D=D=D=D=D=D Super kapča (jako vždy) od naší skvělééééééé spisovatelky.... =D probereme na icku =D

2 Mechika Mechika | 25. června 2010 v 17:35 | Reagovat

Prokletí? Opravdu čtu dobře? Prokletí? :-D Ne dobře nebudu se tady divit... Já mám co říkat :-D ALe tak myslím, že jsem na tom stejně jako Dick- Můza udělala pápá a ještě ani nenapsala... Mrcha :-D No to je jedno :-D Ha konečně to vědí všichni tři :-D Jen taková otázka: Proč nebudou krvavé dýchánky? Já chci krvavé dýchááánky :-D Pff... Já bych byla ráda, že je tady někdo kdo je "stejný" jako já a ona si ještě stěžuje :-D Ale tak to je stejně jedno... Koho zajímá co si myslí Becky? :-D

3 KaThea KaThea | Web | 28. června 2010 v 20:12 | Reagovat

Kdo je ten s tou katanou? :D
Prej " He? Ray? On mluví? Sám od sebe?" :D:D To mi něco připomíná, ale nějak si nemůžu vybavit, co... Možná Woem, ale mám pocit, že ona to není...
Omg, co mi to, sakra připomíná? Mám to tady, tady před sebou, ale jak se snažím tu myšlenku chytit, zase mi uteče...
Proč mám pocit, že to má něco společného s nějakým bezdomovcem? XD Taky mě napadl Tetsuya, což je prakticky bezdomovec...
Omg, nejsem normální. xD Ne, že bych na to přišla až teď, ale honit absolutně nesmyslnou myšlenku...
No nic, asi si nevzpomenu. :D Ta myšlenka mi už někam utekla. Asi se mě bojí. XD Kapča byla super a kdy bude PP?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama