US - 12. kapitola

5. června 2010 v 20:55 | Lizz |  Upíří sestry
Ano, opravdu ještě žiju..xD Divný co? :D Takže tahle kapitola je z pohledu Rosea psaná Nelíí, která se omlouvá za zpoždění :D (Nechápu za jaký...xD :D Netrvalo jí to až tak dlouho... Jak ostatně uvidíte 17. června... Myslím :P :D)
A teď mimo :D Jelikož se pár věcí vyvrbilo trochu jinak, tak to tady bude tak trošku chcípat :D Ale jenom maličko...xD Mimochodem, ten dess je jen tak aby se neřeklo... Ta modrá už mě deptala :D


(Rose)
Potom, co jsme si s Viky tak hezky pokecali, jsem šla nahoru do pokoje. Přímo jsem padla na postel. Jen jsem ležela, nic se nedělo. Za chvíli jsem slyšela jak teče voda, Viky se byla asi mýt. Koukla jsem na hodiny a viděla jsem jak ručičky ukazovaly druhou hodinu ranní. Když se Viky umyla šla jsem místo ní, jen jsem ji mihla na chodbě, věděla, že nemám dobrou náladu, jen když zavírala dveře řekla:
" Dobrou" jen jsem se na ní podívala a můj sklíčený obličej ji stačil a zalezla k sobě do pokoje. Koukla jsem se do zrcadla a chápala jsem, že Viky tak rychle zalezla. Vypadala jsem jako se zombíma. Svlékla jsem jsi oblečení, které kam spadlo tam bylo. Řetízek s křížkem jsem položila na umyvadlo, rozpustila vlasy a vlezla pod horkou vodu.
Byla jsem tam tak deset minut, vylezla jsem a zase koukala do zrcadla, černé linky se mi rozlévaly po očí a po tváři, teď když jsem se na sebe koukala jsem neviděla sebe, myslím tu morbidní, veselou Rose, viděla jsem tam zrůdu, která chtěla zabít někoho, kdo ji přirostl záhadně k srdci. Z toho mého menšího tranzu mě vysvobodil až pípnutí mého mobilu.
" Hm? Sms? Od koho?" koukla jsem na mobil;
" Ahoj, Rose, je mi líto jestli jsem něco podělal, nebo šel na tebe moc rychle, omlouvám se. Zítra se stavím jestli mohu, měj se dobrou. :-*
Když jsem si tu sms četla z očí mi začli téct slzy. On neudělal špatně nic. To já jsem tady ta špatná. On to nechápe a nikdy nepochopí. Zmáčkla jsem tlačítko "Odpověď"
" Ahoj, jo budu moc ráda J." Zaklapla jsem telefon, oblíkla si svoje pyžamo a šla k sobě do pokoje. Lehla na postel a spala jak zabitá. Tohle jsem nikdy nepochopila, jak můžu spát jako zabitá, když jsem mrtvá? No jo teď si říkáte " Ehmm a to si říká nadprůměrně inteligentní," ale přece jenom vy v tom vidíte logiku? No prostě a jednoduše jsem usnula ať chcete živá či mrtvá, ale spíš ta mrtvá.
Ráno jsem se probudila s absolutní nepotuchou( nic jsem nevěděla!= nepotucha- nový slovo xD) kolik je, nic jsem nevěděla prostě. Otevřela jsem oči a proti mně? Bílá zeď, otočila jsem se a tam něco nebo někdo? Nevěděla jsem, kdo to je takže jsem zaječela. Ono, když jste rozespalý tak taky hovno vidíte.
"Hej, hej zlato klid to jsem já." Co já? Jaký já? Jak mám vědět, kdo je já? To je logika tohle! Ale ten hlas jsem poznávala.
"Chrisi?..." chvilka nevědění. Až do doby, kdy přešel k mojí posteli. Taky jsem se cítila trošku trapně, přeci jenom musela jsem teď vypadat po ránu jako opravdový cvok, vlasy mi létaly na všechny světový strany, nenamalovná což není tak strašný jako ty vlasy!!! A ještě k tomu v tom pyžamu a sakra! "… Co tady děláš?"
" No ráno, což bylo tak devět, jsem ti psal, ty jsi mi neodepisovala, tak jsem se k vám vydal sám. Tvoje ségra mě pustila dovnitř a no prostě nemohl jsem tě vzbudit, když jsi spala vypadala jsi tak nevinně a sladce," já? Nevinná a sladká? Ehm, tak to potom jo.
" Jo super, ale příště mě tak nelekej jo?" V noci ze mě tak nějak všechno spadlo a měla jsem dobrou náladu takže to, co hodlám udělat jsem si nemohla odpustit.
" Dobře.." Ani to nestačil doříct a vlepila jsem mu.. no hádejte co? Haha.. dobře dala jsem mu pusu a tohle bylo pro mě zatím to nejkrásnější ráno. A ještě hezčí bylo, že on mi ji opětoval. Ale pak se vřítilo TORNÁDO! Ehm myslím Viky.
" Oh, pardon, nevěděla jsem, že vás ruším při, ehmm takové osobní záležitosti. Já jen, že budu dělat oběd a nechce se mi ho dělat sama, takže Rose, mohla by jsi už ty kůže líná vylézt a trošku mi pomoc!" Jen jsem se na ní ušklíbla.
"Nun noch Vergiftung," ( no jo pořád otravo - podle strejdy Googla.) Jo u mě se německý kořeny nezapřou. Viky jen protočila oči. A řekla;
" Hlavně pohni ty otravo," vyplázla na mě jazyk a odešla.
" Hele ty mluvíš německy?" dotázal se Chris.
" No jo tak trochu víc jo, s rodičema jsme dřív hodně cestovali a byli jsme jedno dlouhou dobu v Německu a tak jsem tam nějak naučila německy no." Usmála jsem se na něj, byl to falešný usměv, ale myslím, že říkat mu o mojí rodině, která je někde pod hlínou prolezlá červi a já bych byla za normálních podmínek taky, no myslím, že jemu by to asi připadalo jako kdybych utekla z blázince.
" Pěkný a umíš ještě nějakej zajímavý jazyk?" rošťácky se usmál, ááá ten usměv je božíí!!!
" No umím hodně, ale opravdu hodně francouzky
mon bébé," ( moje zlato)
" Tak to se mi hodně líbí.." a přiblížil se ke mně, ale ZASE opakuju ZASE nás někdo vyrušil.
"Rose!! Chceš jíst nebo ne?!"
" No jo furt!" Vstala jsem z postele, protáhla a až pak zjistila, že na mě Chris civí, a to úplně. Co by jste čekali měla jsem na sobě jen tílko a mini kraťásky, který kluk by necivěl.
" Chrisi!.. " luskla jsem mu před obličejem "… neciv!"
" Jo, jo promiň," vstal a byl zase u mě a to blízko.
" Nechceš jít za dveře?"
"Ani ne. Proč?"
" Ráda bych se převlíkla." Řekla jsem suše.
" A nemůžu se dívat?" typický chlap.
" Ne! Počkej za dveřmi!" a šel. A fakt stál za dveřmi celou tu dobu. chmátla jsem po hřebenu a koukla do mého menšího zrcadla v pokoji, vypadala jsem strašně! Začala jsem si česat moje hodně neposlušné vlasy, které my sahaly pod zadek. No tak jsem si je zapomněla dát do culíku, no co stane se, ne? Hodila jsem na sebe něco domácího, takže tepláky a tričko. Jestli chcete vědět barvu klidně, ale mohli by jste klidně hádat. Dobře nebudu vás napínat černá. Kdo to nečekal? A popravdě! Vlasy jsem hodila do culíku, či co to bylo nebo něco jako drdol, bůh ví. Vyšla jsem ze dveří a narazila do něčeho, měkkého.
" Nemusel jsi čekat, mohl si jít dolů, sestra by ti hlavu neutrhla."
" Radši jsem to neriskoval"
" Já to slyšela!" ozvalo se něco v domě.
" Jo? A jak si to mohla slyšet ty špione."
" Rose to mluvíš tak nahlas, že by jsi nepotřeboval nikde mikrofon a pojď mi pomoc!"
" No jo furt!"
"Tak radši jdeme, nebo nám tu hlavu fakt utrhne." Chytla jsem Chrise za ruku a táhla ho dolů.
" Tak jo děcka, k obědu bude, ehm americký brambory, maso a zeleninový salát." Zeleninu jsem moc neměla ráda, to je pravda, radši to maso.. a nepropečený. ( muhahaa) ne dobře, hele moment jak dlouho jsem vůbec spala? No to je jedno, ale vynechala jsem snídani. A Sakra!
" Hmm fajn a co mám dělat?" zeptala jsem se znuděně sestry.
"Můžeš loupat brambory ty černý sluníčko," jakože si už pamatuje že ta přezdívka na mě platí.
"Faaajn,"
"Hele nechcete s něčím pomoc?"
"Ne-…" a zase mi něco skočilo do řeči.
"Jo můžeš krájet zeleninu,"
No Viky nám to tam pěkně zorganizovala a my jsme dřeli. Dřely jsme do úmoru, dokud se nestala ta hnusná přehnusná věc.
"Sakra,.." zaklel Chris.
" Co je?" zeptala jsem se a odešla od loupání brambor, díky bože, ale pak jsem ho hned proklínala. Chris se říznul. Koukala jsem jak strnutá, nemohla jsem se ani hnout, bylo to tu, zase jeho krev, přestala jsem myslet. Viky to ucítila chvilku po mě.
"A sakra!"
 


Komentáře

1 Marťa Marťa | Web | 5. června 2010 v 21:15 | Reagovat

Tak chudák Chris je v domě pllným upírů... Moc mu to nezávidíme... Chudák... HOlky, buďte na něj hodný, takovýho krásnýho kluka by byla škoda... Takže, Leni, makej, my chceme pokřáčko (jako já a Evženek...) =D Btw. super kapitolka, Nelíí... =D

2 Mechika Mechika | Web | 7. června 2010 v 11:57 | Reagovat

Omlouvá se za spoždění? Za jaké? :-D Mě by to trvalo minimálně půl roku než bych napsala kapitolu :-D Ale tak detail :-D Je mi docela líto Chrise :-D Teče mu krev a je v domě plným upírů? To není moc dobrá kombinace :-D Doufám, že brzo napíšeš další kapitolu Lizz :-D Musíme doufat :-D
Btw. Díky :-D Dnes jsem byla zkoušená z dějepisu a učitelka se ptala s čím jsou spojované Velké Losiny a tak já si vzpomenu na tvou seminárku a na pálení čarodějnic a mám za jedna :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama