US - 13. kapitola

20. června 2010 v 12:21 | Lizz |  Upíří sestry
Zdravím :D Ano, opravdu jsem se dneska ráno dokopala napsat další kapitolu :D Zázraky se dějou, co? :D Když já se teď bojím číst...xD *Má se dostat k minulosti Kandy a takovým další věcem... Jako jsou třeba poloviční akumy...xD :D * Ale to je zase od věci :D Ještě tohle jsem chtěla...xD FMA anime? Ke zkouknutí nebo stažení? Ne od Tatami? :D Nebylo by? :D Možná ybch překousla i AJ, ale jistá si tím nejsem :D
A teď ke kapitole :D Psané po ránu  - jako varování dostačující ne? :D Ačkoliv, všímáte si, že já se vykecávám na kteroukoliv denní dobu? :D Asi bych toho měla nechat :D Stejně to nikdo nebere vážně, co? :D Kdo jo, tak nechť se přihlásí :D (Schválně :D) Btw. Jelikož je to 13. a pověsti o čísku 13 známe... Tak měla jedna nejmenovaná osoba smůlu a byla sežrána :D:D:D (Alespoň v myšlenkách určitě :P:D) Ne dobře... xD Nevykecávám se, prostě je to výplod méh šíleného mozku z pohledu Viky... Gomen za chyby :D
Jen tak mimochodem, kdyby vám to někomu nedošlo... Hemofobie = strach z krve :D


(Viky)

"A sakra!" Ucítila jsem Chrisovu krev. Můžete mi vysvětlit, jak mě mohlo napadnout dám mu do ruky nůž v domě plném upírů? Jsem blbá. Problém je, že na rozdíl ode mě Rose "nesnídala". Jestli se dá ovšem za snídani považovat ta tekutá náhražka krve. Ale tak pro nás asi ano. Ostatně i někteří lidé snídají jenom kafe nebo čaj. Což nepochopím, ale budiž. Brát jim to nebudu. Ono by to taky vypadalo komicky přijít k někomu domů během snídaně a šlohnout mu pití z pod nosu s tím, že tohle se pro snídani naprosto nehodí, ale… Ježiš! Nad čím to tu zase přemýšlím? Bleskurychle jsem se přemístila k Rose s Chrisem. Sestřička tam stála (díky bohu, že jenom stála) a hypnotizovala pohledem Chrise. Nebo respektive jeho prst. Pitomec! Taky si nemůže dávat pozor, když něco dělá? Nutno ale uznat, že voněl vcelku dobře. Jak by asi chutnal…? Ne! Tohle nemůžu. No, tak Viky, vzpamatuj se a to rychle.
"Rose? Jsi v pohodě?" zeptal se Chris a nechápavě na sestru koukal. No, ještě aby to chápal. To by teprve byl průser.
"Jo. Jenom má hemofobii, kvůli… nehezkému zážitku v dětství." Vysoukala jsem ze sebe s tím málo zbytkem vzduchu, co jsem měla v plicích a odmítala dýchat. To víte, že jo. Já se nadechnu a zabiju ho dřív, než tady Rose. Ne, riskovat to opravdu nehodlám. "Rose." Položila jsem jí ruku na rameno. Otočila se vcelku rychle. Ve tváři stejný výraz, jako tehdy ve vlaku. Skoro, jako by chtěla zakousnout mě. Tohle naštěstí Chris vidět nemohl. Asi by si pomyslel moc pěkné věci, ale to teď je to nejmenší. Zariskovala jsem nadechnutí. Fajn, není to zase tak hrozné. Aspoň, že si ten pitomec nepropíchl nějakou větší cévu. To už by tu dávno nebyl. Teda byl, ale lépe řečeno jen jeho mrtvola - bez krve. Ta by si spokojeně šplouchala u nás v žalud-! Sakra, dělám to zase. To ne, to je nebezpečné.
"Omlouvám se. Můžu nějak pomoct?" Jo, můžeš vypadnout. Jenže to se většinou neříká, že? Většinou, když se vaše návštěva řízne jí donesete náplast a zábava může pokračovat. To jenom u nás je to komplikovanější. Ostatně jako skoro se vším.
"To zvládnu. Náplasti jsou v koupelně. Druhá polička od spodu." Oznámila jsem mu a držela Rose, dokud neodešel. Nutno říct, že měla snahu cukat sebou a utíkat za ním. Jistě, sice jí poháněla žízeň, ale jak jsem říkala… nesnídala. Naštěstí pro mě.
"Rose!" okřikla jsem ji a jednu jí vlepila. Nedělám to ráda, ale evidentně není jiná možnost, jak jí donutit vzpamatovat se. Zuřivě se po mě ohnala. Zatracenej Chris! Toho nám byl čert dlužen. "Rose, přestaň." Oznámila jsem klidně, ale varovně a dívala se jí při tom do očí. Tohle musí skončit. Zavrčela. "Rosemarie." Celým jménem jsem jí neřekla už pořádně dlouho. Z koupelny se ozval zvuk tekoucí vody a ona vypadala, že se zklidnila. Jistě, Chris svojí krev pravděpodobně právě naředil. "Sedni si a nikam nechoď, rozumíš?" Podívala jsem se na ní a čekala na souhlas. Stejně by nikam daleko neutekla. Přikývla a já došla pro skleničku, do který jsem hodila dvě tablety. Prozatím jí to bude muset stačit. Víc po ruce nemám… Zbytek je v- Zbytek je v koupelně. Bože, jestli existuješ, prosím tě ať je Chris nenajde a i kdyby je našel, ať neví nebo nezjistí na co jsou. Tak to vypadá, jako bych dneska dělala jednu chybu za druhou, co? Nejdřív mu dám do ruky kudlu a pak ho pošlu ke krevním tabletám. Jo, moc pěkně nám to ten pobyt tady začíná. "Vypij to." strčila jsem jí skleničku do ruky. Zhnuseně se zašklebila. V jednu chvíli to vypadalo, že mě tím spíš polije a rozběhne se do koupelny ochutnat něco mnohem lepšího, pak si to ale naštěstí rozmyslela a vypila skleničku pomalu jedním hltem.
"Díky." Zamumlala a schoulila se do klubíčka.
"Promiň, nenapadlo mě, že se řízne." Posadila jsem se vedle ní. Opravdu to byla pitomost dát mu nůž. Dobrá rada do budoucna. "Každopádně je to všechno už dobré, ne?" pousmála jsem se na ní, i když jsem věděla, že není. Jenže v koupelně voda už téct přestala a ozvaly se kroky. Což celé dohromady mohlo znamenat jenom jediné. Chodící snídaně se vrací. Ne, nebudu na něj hnusná. On za to nemůže. Nikdo nemůžeme za to, jak se narodíme. Nemohu mu přeci zazlívat, že mu v žilách koluje krev. To by bylo stejně, jako by on mě chtěl vyčítat, že jsem se prakticky už mrtvá narodila. Po tvářích jí začali téct slzy. "Rose…" začala jsem opatrně. Tak a teď, cože to bude mít za traumatický zážitek z dětství? O něčem bych věděla, ale nemyslím si, že zrovna tohle by bylo nejvhodnější vykládat. Přece jenom málokomu zabili rodinu hned dvakrát… Ale proč to teď vymýšlím. Prostě se mu řekne, že se o tom nebudeme bavit, že mu to vysvětlím jindy. A během toho se s Rose domluvím, cože se jí to vlastně stalo. Ano, to bude ono. Objala jsem jí kolem ramen. "No tak, už je to dobré." V rámci mezí. Ale aspoň už mu ta krev neteče. Nebo přinejmenším už ne tolik. Dá se to snést. Aspoň pro mě.
"Já… Promiň." Chris stál mezi dveřmi a vypadal, jako by mu to doopravdy bylo líto.
"Možná bych měl jít." No, když to teď sám říkáš. Jo, měl jsi jít už dřív, ale vyhodit tě by bylo moc nápadné, víš? Každopádně díky, že tě to taky napadlo. Zvedla jsem k němu oči.
"Asi ano." Zvedla jsem se od Rose a doprovodila ho ke dveřím. "Promiň." Podívala jsem se na něj omluvně.
"Za co? Moje blbost, že nedokážu ani nakrájet mrkev. Nechci tě zdržovat, ale co se jí stalo? Já… Vypadala fakt špatně." Ještě aby ne. Bože, to jsou lidé opravdu tak pitomí? Ne, nebudu mu to vyčítat, i když přesně to bych nejradši udělala. Seřvala ho jak Malého parchanta, proč vůbec leze do domu plného upírů a vezme si do ruky nůž, když neumí krájet. Jenže to by nebylo fér. Už jenom proto, že nejsem naštvaná ani tak na něj, jako spíš úplně maximálně vytočená sama na sebe a svojí pitomost. Musím se ovládat. Přece jenom mě k tomu celá ty století naši vedli. Tvářit se jako kus ledu, ať se děje cokoliv. V jistých dobách to holt byla pro přežití téměř nutnost.
"Bude to dobré. Jenom se… ehm lekla. Promiň, ale tohle ti já vykládat nebudu. Když bude chtít řekne ti to sama, když ne… Nechej to prostě být, ano? Nebylo to tehdy nic pěkného." A zavřela jsem mu před nosem. Dvakrát málem sváčou ve dvou dnech. Sakra, chlapče, ty trháš rekord. Tohle se snad ještě nikomu ani nepovedlo. Tak schválně, co si na nás vymyslí zítra. Opravdu se toho začínám děsit. Bylo by snazší sbalit kufry a
vypadnout. Jenže… Jenže nechci. Jsem sobecká mrcha, ale prostě se mi tu líbí. Vím, že by pro nás obě bylo lepší vypadnout. Uvědomuji si to až moc dobře, jenom prostě… No, pokud bude Rose chtít, můžeme být pryč do hodiny, pokud pojedou spoje. Ale to by tak byla jediná komplikace. Vrátila jsem se k Rose. "Jsi v pořádku?" myšleno samozřejmě v rámci mezí.
"Jo, už je to lepší." Zahuhlala. Zněla dost nešťastně. "Budeme muset pryč, co?" podívala se na mě. Taky se jí odtud nechtělo. koukalo jí to z očí. Na druhou stranu. Přesně to by pro ní bylo to nejlepší. Vypadnout a nikdy se sem v tomhle století nevrátit.
"Když budeš chtít, není v tom problém." Povzdechla jsem si. "Obě víme, co by bylo správné, že? Ale… Nějak se mi odtud nechce.každopádně i tak není problém, sbalit se a nashledanou možná za sto let." Usmála jsem se na ní. Nesnášela jsem, když se koukala takhle. Tak bezradně. Ona energická Rose. Jak málo si v tu chvíli byla podobná.
"Já taky ne."
"Ok. Koneckonců, říká se do třetice všeho dobrého, ne?" A zlého, ale to si nechám pro sebe a budu doufat, že to bude ta první možnost.
Nechala jsem jí tam sedět a došla do koupelny pro hadr, dezinfekci a kýbl s vodou. Zasvinil nám podlahu. Sice už to nevonělo tolik, ale pořád jsem jeho krev cítila. Musí to zmizet. A to tak, že okamžitě.
 


Komentáře

1 Nelíí Nelíí | Web | 20. června 2010 v 12:33 | Reagovat

No furt na to, že jsi to psala ráno, tak když jsem si to četla ráno než si to sem dala tak jsem se válela smíchy málem ale to je jen detil jako záměna slova díl a čaj xDDD taky jenom detail :D ale co... xD magor se už člověk rodí :D tak jooo já jdu psát zatííííííííím :D

2 Akiko Akiko | Web | 20. června 2010 v 13:06 | Reagovat

Jůůů, jůůů, jůůů a ještě jednou jůůů... Tak Chris to nakonec přežil co? Hm... No vlastně to je jenom dobře... co pak by se tam bez něj asi tak dělo, že? Ale Leníí, na to že jsi to psala po ránu tak skvělí (přece jenom, vím, v jakým jsi stavu 50 minut po probuzení =D) *Leníí, nespiiiiii =D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama